Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

rozbor-díla

Kniha: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Autor: Arnošt Lustig

Přidal(a): zuzkaf9

Arnošt Lustig (1926 – 2011)

Prozaik, publicista, scénárista i autor rozhlasových her
Narodil se v rodině židovského maloobchodníka, dětství prožil v Praze, z rasových důvodů byl vyloučen ze střední školy
Roku 1942 byl i s částí rodiny deportován do Terezína
Přežil koncentrační tábory Osvětim a Buchenwald, v dubnu 1945 se mu podařilo uprchnout z transportu smrti
Po válce studoval žurnalistiku, jako novinář se účastnil izraelsko-arabského konfliktu
V roce 1968 odešel z Československa, žil v Jugoslávii, později se usadil v USA, kde přednášel film a literaturu na několika vysokých školách
Obdobě působil také po roce 1989 na Karlově univerzitě v Praze
V roce 2008 získal mezinárodní Cenu Franze Kafky za literaturu, zemřel v Praze

Vlivy na dané literární dílo:

Tvorba Arnošta Lustiga, má výrazné autobiografické rysy, je ovlivněna jeho zkušenostmi z války

Tvorba:

Nejznámější jsou jeho povídkové soubory a novely s tématy holocaustu, života v ghettu a v koncentračních táborech
Hlavními hrdiny jeho próz jsou především Židé – děti, dospívající, starci, velmi často ženy, tedy obyčejní, bezbranní lidé, kteří se však ocitají v neustálém ohrožení života

Další autorova tvorba:

Dita Saxová
- Příběh dívky, která přežila vyhlazovací tábory jako jediná z rodiny a po osvobození se ocitne ve světě, který je ji cizí, protože přátelé a známý z předválečných let jsou mrtví a lidé kolem ní nechápou, čím prošla – je jakoby na jiné planetě
Povídkové knihy z konce 50. let
- Noc a naděje, Démanty noci, Ulice ztracených bratří
Povídky s okupační tématikou – Hořká vůně mandlí
Román – Miláček (zážitky z izraelsko-arabské války)

(charakteristika doby vzniku díla)

2. vlna válečné prózy

Přelom 50. a 60. let, vyznačuje se větším mírou psychologizace, v popředí stojí člověk ve vztahu k době
Témata: osudy Židů, střet člověka se zlem
Arnošt Lustig, Norbert Frýd, Ladislav Fuks, Jan Otčenášek, Ladislav Mňačko

Politická situace

Období ve znamení nástupu komunistické ideologie k moci a čtyřicet let její diktatury
Evropa je rozdělena na tzv. železnou oponu na východní a západní, totalitní a demokratickou
Československo je izolováno od ostatních zemí, je pod absolutním vlivem Sovětského svazu, je součástí sovětského bloku
Situace: perzekuce politicky nepohodlných osob, jejich věznění, mučení, rozsáhlé politické procesy

LITERÁRNÍ TEORIE

Literární směr/sloh:

Tzv. ,,druhá vlna válečné prózy“.
Prozaici na přelomu 50. a 60. let obrátili zájem od společensky angažovaných témat k psychologické analýze člověka.
Tématika 2. světové války v české próze – 60. léta (Arnošt Lustig, Ladislav Fuks, Hana Bělohradská).
Soustřeďuje se nejvíce na úděl Židů, výjimečné a mezní situace jsou zasazeny do každodenního života ,,ospalého“ totalitarismu.

Význam sdělení (hlavní myšlenka):

Ukázat nelidskost nacismu, která gradovala ve vyhlazovacích táborech (zde konkrétně v Osvětimi).
Lustig ukázal, proč většina k smrti odsouzených vězňů se nevzchopila k odporu – doufali v náhodu, ve výjimku, ve štěstí – proto zemřeli.
Také ukázal, že nacismus, dokázal Němce ve vyhlazovacích táborech změnit, takže pod vlivem ideologie nevnímali Židy jako lidské bytosti, nekalkulovali ani s jejich strachem, bolestmi, ani s tím, že by měli dodržet slovo jim dané.

Kompozice:

Stylistická charakteristika textu:

Vypravěč

Lustig vypráví v er-formě, důraz je kladen na psychologickou analýzu hrdinů, jejich zevnějšek i prostředí popisuje věcně.

dlouhé věty, většinou poklidně plynoucí, ve kterých se mísí česká a německá slova
slova z židovského jazyka (rabín)
odborné termíny z židovského náboženství (tím, že Lustig klidně, bez emocí vypravuje o těch hrůzách, je to ještě působivější)

Postavy:

často děj komentují v rozsáhlých vnitřních monolozích
Kateřina Horovitzová
- Židovka, mladá tanečnice, sebevědomá, tichá, velice statečná, věří v dobro
- v novele se jí nedostává sice největšího prostoru, její postava má, ale výraznou symbolickou funkci
- zastupuje ,,ženský princip“ a spojuje ho s příslušnými mýty, zejména biblickými
Herman Cohen
- Žid, mluvčí obchodníků, rozumný, statečný
Bedřich Brenske
- velitel tajného nacistického oddělení, cílevědomý, krutý, velký manipulátor s lidmi
- používá dvojsmyslů a svou roli si užívá, baví ho pohrávat si s Židy
Krejčí a rabín Dajem
- důležitá pro rozvíjení děje je dvojice židovských postav z osvětimského tábora, krejčí a rabín Dajem
- objevují se ve zlomových okamžicích a pomáhají čtenáři předvídat události a přisuzovat jim správný význam

Časoprostor:

Doba:
- Roku 1943, odehrává se v krátkém časovém úseku během několika dnů.
Místo:
- Převážně ve vlaku a později v táboře v Osvětimi.
- Polsko, Německo.

Děj (obsah) díla:

Nacisté v Itálii zatkli bohaté Židy s americkými pasy, za výkupné jim slíbili, že je vymění za vlastní prominenty ve spojeneckém zajetí a odvezou do Ameriky.
Hlavní hrdinkou je krásná Židovská Kateřina, která se jediná, ve chvíli, kdy už ví, že všichni zemřou, zmůže na odpor.
Když má jít nahá do plynu a německý důstojník si ji drze prohlíží, vytrhne mu zbraň a zastřelí ho.
Všichni židé jsou pak postřílení.
Napětí je založena na kontrastu mezi vnímáním situace zatčenými Židy, kteří nic netuší (nebo spíše nechtějí tušit) a do posledního okamžiku doufají, že přežijí, a vnímání čtenáře, jenž z ironických poznámek velitele akce Brenskeho vytuší tragický závěr.
Beznadějnost situace Židů zvýrazňuje motiv komínů spaloven a dusivého dýmu i postava rabína Dajema, který v táboře obsluhuje a svými modlitbami a zpěvy naznačuje, co se s lidmi v Osvětimi ve skutečnosti děje.

Inspirace literární dílem:

Stanislav Motl natočil film ,,Živý mrtvý“ – jediný přeživší člen vypravuje o příběhu Kateřiny à je to pravdivý příběh
Zfilmováno 1965