Kniha: Němá barikáda
Autor: Jan Drda
Přidal(a): Kafkyc+
Jan Drda (1915 – 1970)
- Prozaik, dramatik, publicista.
- Narodil se v Příbrami, znalost tamního dělnického a hornického prostředí se často promítá do jeho tvorby.
- Po studiích slovanské a klasické filozofie pracoval v novinách jako redaktor, v padesátých letech působil v čelných společenských funkcích tehdejšího režimu. Své chyby si později uvědomil.
- Po srpnu 1968 veřejně odsoudil invazi vojsk Varšavské smlouvy, za což byl vyhozen z práce a nesměl publikovat.
Styl tvorby:
- Typický je pro něj lidový, hovorový jazyk a obrovský dar zemitého vypravěčství.
- Často využíval poněkud černobílé vidění světa (dobří Češi versus zlí Němci).
- Jeho díla se vyznačují silným vlastenectvím a oslavou prostého hrdinství v mezních situacích.
Díla:
- Dar zemitého vypravěčství uplatnil v románech (Městečko na dlani, Živá voda, Putování Petra Sedmilháře), v povídkách (Němá barikáda), v dramatech (Hrátky s čertem, Dalskabáty hříšná ves aneb Zapomenutý čert) a v pohádkách (České pohádky).
- Uplatnil se i jako fejetonista (Svět viděný zpomaloučka).
- Dobovému schematismu jsou poplatné povídky Krásná Tortiza, cestopis Horká půda a hra Romance o Oldřichu a Boženě.
Literárně-historický kontext
- Povídky vznikaly jako bezprostřední reakce na válečné události a na pražské povstání, a řadí se k první vlně poválečné prózy v české literatuře.
První vlna poválečné literatury: Česká literatura 2. poloviny 20. století
- próza v období 1945-68. Reakce na válku a radost ze získané svobody
- radost z konce války, osvobození od fašismu – v tvorbě se promítá reakce na získanou svobodu
- do roku 1948 – radost z konce války, osvobození, ze začátku reakce hlavně prostřednictvím povídek
- v roce 1948 – 25.2. komunistický převrat – první vlna emigrace (Voskovec, Tigrid)
- 50. léta – komunistický útlak, vliv sovětského svazu – Stalin – Kult Stalinovy osobnosti – tendenční tvorba, schematismus > zjednodušené černobílé vidění světa, budovatelská tématika, těžké období, jelikož probíhají politické procesy. V literatuře se plně prosazuje socialistický realismus.
- 60. léta – politické a kulturní uvolnění, které vrcholí událostmi roku 1968 „Pražské jaro“ (v čele nevzdorného obrodu Alexandr Dubček)
- 21. 8. 1968 – invaze vojsk Varšavské smlouvy
Literární skupina a směr:
- Jan Drda patřil do oficiálního prorežimního proudu literatury, úzce spjatého s Komunistickou stranou.
- Tvorba z tohoto období je ovlivněna socialistickým realismem, který vyžadoval jasné a srozumitelné (často černobílé) zobrazení skutečnosti s důrazem na oslavu dělnické třídy a komunistických ideálů.
Další autoři tohoto období a příklady jejich děl:
- Julius Fučík – Reportáž psaná na oprátce
- Ladislav Fuks – Spalovač mrtvol
- Arnošt Lustig – Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
- Jan Otčenášek – Romeo, Julie a tma
Rozbor: Němá barikáda (1946)
Základní charakteristika:
- Literární forma: próza
- Literární druh: epika
- Literární žánr: válečné povídky (povídkový soubor)
Hlavní téma:
- Odpor vůči Němcům, válce, fašismu, násilí.
- Malý český člověk, který bojuje za spravedlnost, je hrdina. Ale většinou špatně skončí. Malou výjimkou je třeba povídka Němá barikáda.
Motivy:
- Hrdinství, sebeobětování, odvaha, vlastenectví, smrt, válka, nespravedlnost, soudržnost národa, pražské barikády.
Hlavní myšlenka:
- Oslava obyčejných, často bezejmenných lidí, kteří v sobě tváří v tvář nepříteli dokážou najít neuvěřitelnou morální sílu a odvahu bránit svou lidskou čest i svobodu národa. Skutečným hrdinou se může stát každý.
Symboly:
- Barikáda: symbolizuje národní odpor, sjednocení obyčejných lidí a nezdolnou touhu po svobodě.
- Pancéřová pěst: symbolizuje nabytou sílu dříve bezbranného lidu a možnost spravedlivé odplaty.
Kompozice:
- Počet kapitol: Soubor obsahuje 11 povídek (vnitřní výstavba děje).
- Struktura díla: Na úplném začátku knihy je umístěna úvodní báseň od Františka Halase. Děj jednotlivých povídek je vystavěn na principu gradace.
- Kompoziční princip: V rámci jednotlivých povídek je děj převážně chronologický.
Viděl jsem slzy v očích žen
Viděl jsem pěstě zaťaté
Počkejte málo málo jen
však vy nás poznáte
Vypravěč/lyrický subjekt:
- Vypravěčem je autorský (vševědoucí) vypravěč.
- Vyprávění probíhá v er-formě. Vypravěč nestojí nestranně stranou, ale jasně sympatizuje s českými hrdiny a odsuzuje nacistické okupanty.
Jazyk:
- a) Útvary jazyka:
- spisovný X nespisovný – vulgarismy, cizí slova (němčina slouží k dokreslení krutosti a nadřazenosti okupantů)
- b) Zabarvení:
- použití slov neutrálních, ale v přímé řeči postav i silně stylově zabarvených (expresiva, vulgarismy)
- c) Lexikální prostředky:
- metafory, sakrální symboly (růžence kulometných ran)
- d) Syntaktické prostředky:
- používá dlouhá souvětí, věty oznamovací k vytvoření napětí
Časoprostor:
- Doba děje: Převážně období heydrichiády a poslední dny 2. světové války (květen 1945).
- Místo děje: Česká republika (Praha a její barikády, české vesnice, těžební oblasti).
Postavy a jejich charakteristika:
- Pro každou povídku jsou specifické. Jsou jednoznačně dobré nebo zlé.
- Obyčejní lidé nuceni rozhodovat se v mezní situaci. Obyčejný lid se stává hrdiny.
Stručný obsah díla:
Kniha je souborem jedenácti válečných povídek. Většina příběhů se odehrává za heydrichiády nebo během Pražského povstání v květnu 1945. Ústředním prvkem celého souboru je zobrazení odvahy prostých českých občanů, kteří jsou vystaveni extrémnímu tlaku fašistické diktatury, a přestože se jedná o obyčejné lidi, dokážou se tváří v tvář nespravedlnosti a smrti vzepřít a hrdinně bránit svobodu.
Podrobný děj:
Třetí fronta
Sláva Mach byl se svými kamarády Matijou, Darkem, Miškou a Ivanem bojovat ve Španělsku. V květnu 1938 se musel vrátit do Prahy s průstřelem plic. Po pěti měsících mu kamarádi napsali, aby se vrátil za nimi. Když nastupuje do tramvaje, řidič po něm chce, aby si vzal trikolóru, protože je státní svátek. On si jí však nevezme. Najednou se lidé řítí z tramvaje, aby se postavili Němcům. Sláva jde po chvíli také i když to původně neměl v úmyslu.
Včelař
Pan Havlík bydlí na vesnici a ve svém včelíně skrývá vysílačku. Najednou se spustí poplach, protože na vesnici táhnou Němci. Pan Havlík ukryje kufřík s vysílačkou v jednom z úlů. Četa SS ničí a vykrádá domy. Komandant vyhrožuje panu Havlíkovi, že jestli mu neřekne kde je vysílačka, tak ho zabije. Pan Havlík ale neodpovídá a Němci ho zastřelí.
Vyšší princip
Vyšší princip je přezdívka profesora. Každou svojí hodinu totiž začínal slovy: „Z vyššího principu mravního….“ Jednou přijde do třídy ředitel a zavolá s sebou žáky Havelku, Moučku a Ryšánka, jelikož jsou zatčeni kvůli včerejší debatě na plovárně, při které s největší pravděpodobností probírali atentát na Heydricha. Ještě ten den jsou zastřeleni. Druhý den přijde profesor do třídy a všichni žáci napjatě očekávají co řekne: „Z vyššího principu mravního…..Také já schvaluji atentát na Heydricha.“ A celá třída mlčky povstane.
Hlídač dynamitu
František Milec – hlídač důlního dynamitového skladiště – spolu s ostatními horníky ze šachty Anna Marie se domluvili, že vyhodí do povětří trať, po které každý den jezdí množství vojenských transportů na východ. Gestapo obrátilo naruby celý kraj. Přišli i na šachtu Annu Marii. Milec utekl domů a dynamit schoval do prádelního hrnce. Gestapo přišlo za ním do chalupy a on se jim přiznal, že kradl dynamit. Oni ho chtěli zastřelit, ale manželka Milce dala hrnec na kamna a celá chalupa vybouchla.
Vesnická historie
V Borkovicích u Bernátů se ukrýval ruský zajatec. Jednoho dne přišlo gestapo a zatklo zajatce i celou Bernátovic rodinu. Celá vesnice věděla, že je udal Joudal. Kudrna přinesl Joudalovi rozsudek k trestu smrti. Pak to zinscenovali jako běžnou zimní nehodu – Joudal dostal smyk na umrzlé vozovce.
Nenávist
Babánek se toulá po poutích a na střelnicích střílí do terčů. Všichni si o něm myslí, že neumí střílet, ale on je jeden z nejlepších střelců. Na barikádě v převržené tramvaji, má křídou napsaných patnáct čárek, které znamenají patnáct mrtvých lidí. Mstil se totiž za to, že mu za Heydricha zabili syna.
Padlý beze jména
Na barikádě padl v boji proti hordám SS neznámý železničář. Hryhoryj Jakimčuk je v neznámém městě jeden z mála živých. Přijde k němu muž. Podle barvy vlajky, kterou mu ukáže, zjistí, že je stejné národnosti jako Hryhoryj. Ačkoli mu muž nosí jídlo a čistou uniformu, nepromluví spolu ani slovo. Nakonec Hryhoryj zastřelí Němce.
Pancéřová pěst
V sobotu ráno je Pepík se svým tátou v dílně. Zazvoní telefon. Táta chvíli s někým mluví, pak rychle někam běží s flintou a zakáže Pepíkovi kamkoli chodit. On ale běží s davem na Národní třídu, kde nacisté vraždí lidi. Pepík zůstane na barikádě. Proti němu jede tank. Pepík na poslední chvíli vystřelí z pancéřové pěsti a strefí se.
Zákeřník
Někdo skrývající se v bytě zastřelí z okna pětiletou Helenku a její čtyřletou kamarádku Vlastičku. Martínek chce najít vraha a tak prohledává byt. Otevře mu stará stařena a tvrdí, že je tam sama. Na stole ale leží nakousaný koláč, podle kterého Martínek pozná, že je v bytě ještě někdo jiný. Ve skříni se skrývá Němec Walter. Stařena se ho snaží bránit a vypadne z okna. Martínek odvleče Waltera ven na ulici a donutí ho jíst zem. Pak ho předá partyzánům.
Až vstanou mrtví…
Willy Obermayer, dentista z norimberského předměstí, projíždí Čechy. Přijede do vesnice, kterou před několika dny vypálili. Její obyvatele bez rozdílu odvedli do blízkého lomu a postříleli. Willy má výčitky svědomí, za to, že vykradl jeden dům. Chtěl zlato na zubní korunky a panenku pro svou dceru. V jedné zatáčce na ně střílí partyzáni a Willyho poslední věta byla: „Já….já všechno vrátím…“
Němá barikáda
Na mostě přes Vltavu postaví Češi tři barikády. Franta Kroupa vzpomíná na občanskou válku ve Španělsku. Jeho kamarád zase na válku v Holandsku. Je tam také tramvaják Brůček. Všichni čekají co se bude dít. Franta nakreslí na strop převržené tramvaje kladivo se srpem. Jarda se vydá s balíčkem granátů dopředu. Chce ho hodit na německý tank. Podaří se mu to, ale je zabit. První barikádu Němci rozstříleli. Ostatní tam čekají ještě několik hodin. Franta zase vytáhne křídu a na strop tramvaje připíše: NO P a jeho kamarád mu vezme křídu a dopíše: ASSARAN.
Přijetí díla a jeho vliv:
- Nástup ideologické angažované prózy se specifickými formálními rysy, které se pak naplno rozvinuly v české verzi budovatelského románu.
- Sbírka měla bezprostředně po vydání obrovský čtenářský ohlas a stala se součástí školní četby.
- Mnoho povídek bylo úspěšně zfilmováno (např. Vyšší princip, režie Jiří Krejčík, 1960).
- Aktuálnost díla: Odpor proti válečnému vraždění a téma zachování morálky v těžkých dobách je vysoce aktuální i dnes.
Vlastní názor:
Kniha nabízí silné příběhy a syrovou atmosféru konce války. Přes občasné černobílé vykreslení postav se čte snadno, udržuje napětí a nutí čtenáře k zamyšlení nad chováním lidí v extrémních situacích.
