Kniha: Němá barikáda
Autor: Jan Drda
Přidal(a): Kafkyc
Život a dílo autora: Jan Drda
- Prozaik, dramatik, publicista.
- Po studiích slovanské a klasické filozofie pracoval v novinách, v padesátých letech v čelných společenských funkcích tehdejšího režimu. Své chyby si později uvědomil.
- Dar zemitého vypravěčství uplatnil v románech (Městečko na dlani, Živá voda, Putování Petra Sedmilháře), v povídkách (Němá barikáda), v dramatech (Hrátky s čertem, Dalskabáty hříšná ves aneb Zapomenutý čert) a v pohádkách (České pohádky). Uplatnil se i jako fejetonista (Svět viděný zpomaloučka). Dobovému schematismu jsou poplatné povídky Krásná Tortiza, cestopis Horká půda a hra Romance o Oldřichu a Boženě
Společensko-historický a literární kontext
- Povídky vznikaly jako bezprostřední reakce na válečné události a na pražské povstání, a řadí se k první vlně poválečné prózy v české literatuře.
První vlna poválečné literatury: Česká literatura 2. poloviny 20. století
- próza v období 1945-68. Reakce na válku a radost ze získané svobody
- radost z konce války, osvobození od fašismu – v tvorbě se promítá reakce na získanou svobodu
- do roku 1948 – radost z konce války, osvobození, ze začátku reakce hlavně prostřednictvím povídek
- v roce 1948 – 25.2. komunistický převrat – první vlna emigrace (Voskovec, Tigrid)
- 50. léta – komunistický útlak, vliv sovětského svazu – Stalin – Kult Stalinovy osobnosti – tendenční tvorba, schematismus > zjednodušené černobílé vidění světa, budovatelská tématika, těžké období, jelikož probíhají politické procesy.
- 60. léta – politické a kulturní uvolnění, které vrcholí událostmi roku 1968 „Pražské jaro“ (v čele nevzdorného obrodu Alexandr Dubček)
- 21.8.1968 – invaze vojsk Varšavské smlouvy
Další autoři tohoto období
- Julius Fučík – Reportáž psaná na oprátce
- Karel Ptáčník – Ročník jednadvacet
- Ladislav Fuks – Spalovač mrtvol
Rozbor díla: Němá barikáda (1946)
Literární druh: epika
Literární žánr: válečné povídky
Hlavní téma:
- Odpor vůči Němcům, válce, fašismu, násilí. Malý český člověk, který bojuje za spravedlnost, je hrdina. Ale většinou špatně skončí. Malou výjimkou je třeba povídka Němá barikáda.
Kompozice:
- Kompoziční princip: chronologický
Vnitřní výstavba děje:
- 11 Povídek
- Na začátku je báseň od Františka Halase:
Viděl jsem slzy v očích žen
Viděl jsem pěstě zaťaté
Počkejte málo málo jen
však vy nás poznáte
Jazyk:
- a) útvary jazyka:
- spisovný X nespisovný – vulgarismy, cizí slova
- b) zabarvení:
- použití slov neutrálních, ale i stylově zabarvených (vulgarismy)
- c) lexikální prostředky:
- metafory, sakrální symboly (růžence kulometných ran)
- d) syntaktické prostředky:
- používá dlouhá souvětí, věty oznamovací
Prostředí:
- Česká republika v posledních dnech 2.svět války
Postavy:
- Pro každou povídku jsou specifické. Jsou jednoznačně dobré nebo zlé. Obyčejní lidé nuceni rozhodovat se v mezní situaci. Obyčejný lid se stává hrdiny.
Děj díla:
Třetí fronta
- Sláva Mach byl se svými kamarády Matijou, Darkem, Miškou a Ivanem bojovat ve Španělsku. V květnu 1938 se musel vrátit do Prahy s průstřelem plic. Po pěti měsících mu kamarádi napsali, aby se vrátil za nimi. Když nastupuje do tramvaje, řidič po něm chce, aby si vzal trikolóru, protože je státní svátek. On si jí však nevezme. Najednou se lidé řítí z tramvaje, aby se postavili Němcům. Sláva jde po chvíli také i když to původně neměl v úmyslu.
Včelař
- Pan Havlík bydlí na vesnici a ve svém včelíně skrývá vysílačku. Najednou se spustí poplach, protože ne vesnici táhnou Němci. Pan Havlík ukryje kufřík s vysílačkou v jednom z úlů. Četa SS ničí a vykrádá domy. Komandant vyhrožuje panu Havlíkovi, že jestli mu neřekne kde je vysílačka, tak ho zabije. Pan Havlík ale neodpovídá a Němci ho zastřelí.
Vyšší princip
- Vyšší princip je přezdívka profesora. Každou svojí hodinu totiž začínal slovy: „Z vyššího principu mravního….“ Jednou přijde do třídy ředitel a zavolá s sebou žáky Havelku, Moučku a Ryšánka, jelikož jsou zatčeni kvůli včerejší debatě na plovárně, při které s největší pravděpodobností probírali atentát na Heydricha. Ještě ten den jsou zastřeleni. Druhý den přijde profesor do třídy a všichni žáci napjatě očekávají co řekne: „Z vyššího principu mravního…..Také já schvaluji atentát na Heydricha.“ A celá třída mlčky povstane.
Hlídač dynamitu
- František Milec – hlídač důlního dynamitového skladiště – spolu s ostatními horníky ze šachty Anna Marie se domluvili, že vyhodí do povětří trať, po které každý den jezdí množství vojenských transportů na východ. Gestapo obrátilo naruby celý kraj. Přišli i na šachtu Annu Marii. Milec utekl domů a dynamit schoval do prádelního hrnce. Gestapo přišlo za ním do chalupy a on se jim přiznal, že kradl dynamit. Oni ho chtěli zastřelit, ale manželka Milce dala hrnec na kamna a celá chalupa vybouchla.
Vesnická historie
- V Borkovicích u Bernátů se ukrýval ruský zajatec. Jednoho dne přišlo gestapo a zatklo zajatce i celou Bernátovic rodinu. Celá vesnice věděla, že je udal Joudal. Kudrna přinesl Joudalovi rozsudek k trestu smrti. Pak to zinscenovali jako běžnou zimní nehodu – Joudal dostal smyk na umrzlé vozovce.
Nenávist
- Babánek se toulá po poutích a na střelnicích střílí do terčů. Všichni si o něm myslí, že neumí střílet, ale on je jeden z nejlepších střelců. Na barikádě v převržené tramvaji, má křídou napsaných patnáct čárek, které znamenají patnáct mrtvých lidí. Mstil se totiž za to, že mu za Heydricha zabili syna.
Padlý beze jména
- Na barikádě padl v boji proti hordám SS neznámý železničář. Hryhoryj Jakimčuk je v neznámém městě jeden z mála živých. Přijde k němu muž. Podle barvy vlajky, kterou mu ukáže, zjistí, že je stejné národnosti jako Hryhoryj. Ačkoli mu muž nosí jídlo a čistou uniformu, nepromluví spolu ani slovo. Nakonec Hryhoryj zastřelí Němce.
Pancéřová pěst
- V sobotu ráno je Pepík se svým tátou v dílně. Zazvoní telefon. Táta chvíli s někým mluví, pak rychle někam běží s flintou a zakáže Pepíkovi kamkoli chodit. On ale běží s davem na Národní třídu, kde nacisté vraždí lidi. Pepík zůstane na barikádě. Proti němu jede tank. Pepík na poslední chvíli vystřelí z pancéřové pěsti a strefí se.
Zákeřník
- Někdo skrývající se v bytě zastřelí z okna pětiletou Helenku a její čtyřletou kamarádku Vlastičku. Martínek chce najít vraha a tak prohledává byt. Otevře mu stará stařena a tvrdí, že je tam sama. Na stole ale leží nakousaný koláč, podle kterého Martínek pozná, že je v bytě ještě někdo jiný. Ve skříni se skrývá Němec Walter. Stařena se ho snaží bránit a vypadne z okna. Martínek odvleče Waltera ven na ulici a donutí ho jíst zem. Pak ho předá partyzánům.
Až vstanou mrtví…
- Willy Obermayer, dentista z norimberského předměstí, projíždí Čechy. Přijede do vesnice, kterou před několika dny vypálili. Její obyvatele bez rozdílu odvedli do blízkého lomu a postříleli. Willy má výčitky svědomí, za to, že vykradl jeden dům. Chtěl zlato na zubní korunky a panenku pro svou dceru. V jedné zatáčce na ně střílí partyzáni a Willyho poslední věta byla: „Já….já všechno vrátím…“
Němá barikáda
- Na mostě přes Vltavu postaví Češi tři barikády. Franta Kroupa vzpomíná na občanskou válku ve Španělsku. Jeho kamarád zase na válku v Holandsku. Je tam také tramvaják Brůček. Všichni čekají co se bude dít. Franta nakreslí na strop převržené tramvaje kladivo se srpem. Jarda se vydá s balíčkem granátů dopředu. Chce ho hodit na německý tank. Podaří se mu to, ale je zabit. První barikádu Němci rozstříleli. Ostatní tam čekají ještě několik hodin. Franta zase vytáhne křídu a na strop tramvaje připíše: NO P a jeho kamarád mu vezme křídu a dopíše: ASSARAN.
Vliv díla:
- Nástup ideologické angažované prózy se specifickými formálními rysy, které se pak naplno rozvinuly v české verzi budovatelského románu.
