
Kniha: Povídky II
Autor: Jaroslav Hašek
Přidal(a): TerkaCZ
Základní charakteristika
- Literární forma: próza.
- Literární druh: epika.
- Literární žánr: povídkový soubor -> satirické a humoristické povídky s publicistickými prvky (fejeton, glosa, karikatura).
- Datace vydání: souborové knižní edice Haškových povídek začaly po autorově smrti ve 20. letech; tento výbor „Povídky II“ je moderní ediční sestava dle e‑knihy Palmknihy (2014), vydaná Městskou knihovnou v Praze 2022; jednotlivé povídky však původně vycházely časopisecky již 1910–1920.
- Určeno: čtenářům humoru a satiry; zájemcům o společenské poměry raného 20. století a o Haškovu publicistickou tvorbu mimo Švejka.
Téma
- Satirické obrazy každodennosti: domácí režimy, úřady, „lepší společnost“, redakce, mravouky, výchova, náboženské instituce; každodenní absurdita a rituály moci i maloměšťáctví.
- Střet jedince s řádem: byrokratická forma proti zdravému rozumu; moralizující póza proti živé skutečnosti.
Hlavní myšlenka
- Demaskování společenských rolí a institucí skrze satiru: „řád“ jako mechanismus nesmyslu, moc jako nahodilé privilegium, kariéry jako groteska; smích jako občanská obrana a humanismus „zdola“.
- Jazyk jako mocenský nástroj: fráze a poučky se lámou v konkrétních epizodách, které odhalují převahu řeči nad realitou.
Námět
- Krátké epizody z městského života a redakčního provozu, z rodiny i společnosti; reálné mechanismy proměněné v grotesku (zavíračka, inzeráty, „návody“ chování, čítanky, misijní tisk).
- Fejetonová stylizace: častá ich‑forma pozorovatele a er‑glosátor, typizované situace a figurky.
Motivy
- Domovník, klíč, zavírací hodina; novinové rubriky a dopisy; „návody“ chování; dětská výchova a čítanky; duchovní autorita a pokrytectví; zvířata jako zrcadlo lidí.
- Rekvizity byrokracie: vyhlášky, řády, kolky, inzeráty; „slušnost“ jako nástroj nátlaku.
Kompozice a struktura
- Mozaika oddílů s autonomními povídkami (např. „Ze života milostného…“, „Alkohol…“, „Děti, studenti…“, „Noviny a psaní vůbec“, „Pánbůh a jeho služebníci“, „Zvířata dvou‑ i vícenoha“), vždy gradace k pointě.
- Lineární mini‑děje s rychlou eskalací a ironickým dovětkem; variace žánrových parodií.
- Komparace v rámci autora: krátká pointa vs. epická řeka: oproti Švejkovi převaha úderných point nad kontinuálním dějem; společný rozklad „uctivé“ řeči.
Vypravěč a úhel pohledu
- Er‑forma s autorským nadhledem a glosou; místy ich‑forma fejetonu (osobní epizody).
- Parodie žánrů: návody, inzeráty, listárny, kázání, redakční oznamy; přímé oslovování a pointa „na spád“.
Jazyk a styl
- Hovorovost mísená s úředním a moralistním žargonem; přesná frazeologie obrácená do grotesky.
- Dialogová dynamika, hyperbola, paradox, slovní gag; kontrast patosu s banálním dějem.
- Stylové souvislosti
- Fejetonistická satira mísí glosu, anekdotu a karikaturu; „malé“ situace slouží „velké“ kritice frazeologie moci a mravouky.
- Předzvěst Švejka: doslovnost rozkazů, právnický formalismus a úřední řeč jako komický automat.
Použité prostředky
- Kontrast: důstojnost úřadu vs. malichernost kauzy; patos mravouky vs. trivialita motivů; poučka vs. život.
- Parodie a ironie: protokoly, předpisy, „návody“ chování v domě/úřadech/divadle/aeroplánu/fotbale.
- Hyperbola a groteska: přepjaté výchovné příklady, abstinentní „zábavy“, bestiář lidských slabostí.
- Repetice a zvukomalba: „klepání pantoflí“, rytmus „pětník“ jako zvuk moci drobného výběru (Boje s domovníky).
- Enumerace grotesky: kaskáda drastických „výchovných“ příkladů v časopisech pro mládež.
- Metatextové vtipy: koláž „Tolstoj–Rousseau“ a jmenné etikety jako falešná autorita.
Ukázkové situace
- Boje s domovníky: systematické „tři čtvrtě na deset“ testuje porušování řádu a pětníkové výběry; repetice „pětník“ rytmizuje moc drobného výběrčího.
- Časopisy pro mládež: kýčovitá krvavá didaktika „Zlého Józy“ končí „uškvařením“; parodie senzace a moralismu.
- O vhodných názvech: redakční satira na tvorbu „krásna“ a názvosloví; sebeironie s „Životem v Indii“ pro vinohradskou historku.
Charakteristika postav
> Mnoho různých postav, charakteristika dle typů:
- Domovník
- Typ: malá moc, hamižnost, rituál klíče a pětníku; „strážce řádu“, který řád porušuje, aby měl z příplatku užitek.
- Chování: formální zdvořilost střídá výčitky („pětník!“), osobní urážky a přezíravost; je to „úředníček prahu“, který vládne nocí a dveřmi.
- Redaktoři a „autoři“
- Typ: póza, hlad po senzaci a názvu; víra v sílu citátu bez porozumění; inzeráty a listárny jako stroj na význam.
- Chování: „zábavné přílohy“ loví krásno podle kolonky; autoři kolážují „Tolstého, Rousseaua“ nebo shánějí název jako zázračný klíč k úspěchu.
- Mravokárci, klerikální postavy, „vychovatelé“
- Typ: dvojí morálka, přepjatá rétorika, krvavé „výchovné“ příklady; víra v poučku místo v porozumění lidské bídě.
- Chování: časopisy pro mládež šokují, aby „poučily“; misionářské listy slibují zázraky a vybírají předplatné; výsledek je směšný i trapný.
- „Lepší společnost“ a měšťáci
- Typ: etiketa, řeč pro efekt, pohodlí; rozhoduje dojem, ne práce a charakter.
- Chování: zásnuby a „slušnost“ řídí finance a reputace; jazyk kultivovanosti zakrývá malost a kalkul.
- Děti a školní prostředí
- Typ: děti jako adresáti mravouky; učitelé a autoři čítanek skládají ideologické směsi místo živé výchovy.
- Chování: návodné veršíky a kapitoly „Bůh a vlast“ působí vedle reálné bídy i hladovění cynicky; děti opakují fráze, ale svět se nemění.
- Zvířecí „hrdinové“ (pes, kočka, kačer, býk)
- Typ: zvířata jako zrcadla lidí; jejich „příběhy“ odhalují naše směšné ambice (plemena, tituly, „ústavní“ péče).
- Chování: byrokratizace péče o psy, heroizace koček, veřejná užitečnost býka – všechno se mění v lidskou komedii.
Vedlejší prvky
- Rekvizity: domovní řád (§ o zavírání vrat), svícen, klíče, zámky, novinové sloupky, příručky „jak se máme chovati“, misijní oběžníky, abstinentní spolky.
- Místa: Praha (domy, redakce, hospody, mosty), venkov, kostel, soud, divadlo, fotbal, aeroplán.
Časoprostor
- Místo: převážně Praha a její mikrosvěty; epizodicky venkov a instituce.
- Čas: rané 20. století (monarchická a raně republiková praxe v řeči, předpisech a zvycích); výbor bez striktní chronologie.
Stručný obsah
- Tematické bloky sdružují desítky krátkých satirických próz; jednoduché situace jsou dovedeny ad absurdum a končí pointou, která převrací autority, zvyky i frázovitost.
Podrobněji dle oddílů (výběr)
> Ze života milostného, rodinného i společenského
- Povídky z běžného života: sousedé, domy, rodina, společenské návštěvy a „slušné chování“, které se často zvrhne v komickou buzeraci a trapasy (např. boj s domovníkem o klíč a pětník).
- Ukazuje se, jak pravidla a etiketa narážejí na realitu: lidé chtějí vypadat „správně“, ale řeší maličkosti a působí směšně.
> Alkohol, abstinence a jiné neřesti
- Historky o pití i „střízlivých“ slavnostech: když se někdo snaží dělat dokonalé abstinentní akce, stejně to skončí fiaskem, protože nadšení a pravidla se perou s praxí.
- Hašek si dělá legraci z klubů a „polepšování“: morální řeči často nefungují a vypadají komicky.
> Děti, studenti a jejich vzdělavatelé
- Škola a výchova: čítanky, „výchovné“ časopisy a hodiny, které dávají přehnané příklady a poučky, ale neřeší skutečné problémy dětí.
- Parodie na krvavé moralitky a mnemotechniky ukazuje, že papouškování frází dětem nepomáhá, jen je straší nebo nudí.
> Noviny a psaní vůbec
- Redakční svět: listárny, inzeráty, „zábavné přílohy“ a hon za senzačními názvy, které mají přitáhnout pozornost za každou cenu.
- Pisálci a redaktoři skládají texty podle vzoru a frází; důležitější než obsah je dojem a chytlavý název.
> Pánbůh a jeho služebníci
- Náboženské příběhy a misijní tisk: přehnané „zázraky“ a strašidelné historky slouží spíš k efektu než k pomoci lidem.
- Ukazuje se rozdíl mezi hezkými řečmi a skutečnou péčí o chudé a slabé; moralizování často nevychází.
> Zvířata dvou‑ i vícenoha
- Povídky se zvířaty (psi, kočky, býk, kačer) jako zrcadla lidských slabostí: co je u zvířat roztomilé, je u lidí směšné nebo trapné.
- Byrokratizace vztahu ke zvířatům (např. „ústav“ pro psy) ukazuje, jak si lidé komplikují jednoduché věci.
Vlastní zhodnocení
Haškova kniha Povídky II je podle čtenářského dojmu zábavná a snadno čitelná, protože jde o krátké satirické texty s jasnou pointou, které si berou na mušku malicherná pravidla a nafouknutou „slušnost“ společnosti; nejvíc zapůsobí oddíl o běžném životě a etiketě (třeba Boje s domovníky), kde se ukáže, jak drobná moc klíče a „pětníku“ dokáže otrávit každodennost, a stejně silné jsou i školní a výchovné texty (Školní čítanky, Hodina pravopisu), které ukazují, že poučky a moralizování bez rozumu dětem nepomáhají; oddíl o novinách zase připomíná dnešek honbou za líbivým názvem a efektem místo obsahu, a zvířecí povídky chytře zrcadlí lidskou ješitnost a byrokracii přes psy, kočky nebo obecního býka; celkově kniha učí, že pravidla mají sloužit lidem, ne opačně, a že humor je nejlepší způsob, jak odhalit nesmysly kolem nás, přičemž se čte dobře i k maturitě, protože má srozumitelný jazyk, krátké epizody a snadno citovatelné scény.

