Povídky malostranské – rozbor díla k maturitě [10]

 

Kniha: Povídky malostranské

Autor: Jan Neruda

Přidal(a): hustokozlik

 

 

 

 

 

Adam, 4.A

Datum vzniku: 1877

Žánr: Próza

Typ: Povídky

Nakladatelství: ARSCI

Publikace vydána: 2007

Ilustrace: Kateřina Bittmanová

 

Obsah

 

Týden v tichém domě

V úvodní povídce se setkáváme s několika obyvateli jednoho domu na Malé Straně. Paní  Bavorová, hokynářka, ráda sází do loterie podle výkladu svých snů ze snáře. Její syn Václav, úřední praktikant, je propuštěn z úřadu kvůli svým zápiskům, v nichž kritizoval a utahoval si ze svých kolegů, zejména právě z pana prezidenta. Jeho matka vyhrála v loterii terno, a tak může hoch dokončit svá studia. Touží stát se spisovatelem.

V domě žije Pepička, pěkná a pracovitá dívka, která bydlí společně se svou starší nemocnou sestrou Katuškou. Je do ní tajně zamilovaný doktor Loukota, starý mládenec. Poslal jí tajně básně, aby dívce vyjádřil svou lásku a mohl ji požádat o ruku. Bydlí u Lakmusových, jejichž dcera Klára má doktora ráda. Doktor je zamilován do Pepičky, ale souhrou náhod se paní Lakmusová dovtípí, že jde snad o Klárku. Chce ji dobře provdat a tak pod tlakem a okolnostmi svolí. Dozvídá se totiž, že Pepička si bude brát pana Bavora.

V tomto týdnu se také uskutečnil pohřeb staré slečny Žanýnky, kterou našli obyvatelé domu v jejím bytě mrtvou. Zůstal u ní pouze její věrný pes. Na pohřbu se sjeli její příbuzní, kteří se o ni nikdy dříve nestarali.

Rodina domácího Ebera žije maloměšťáckým životem. Pan Eber je úředník, ale má stále více a více dluhů. Proto musí jeho žena s dcerami šít vojenské prádlo kvůli výdělku. Dcera Matylda, nehezká a rozmarná dívka,  je zamilovaná do nadporučíka Kořínka. S ním začne koketovat její přítelkyně Marie. Nakonec ze sňatku sejde a Matyldina matka se snaží dát dceru dohromady s Václavem, když se dozví, že stará Bavorová vyhrála v loterii.

Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku

Pan Vorel se přistěhoval na Malou Stranu a rozhodl se zde v bývalém bytě otevřít krupařský krám. Všechny místní to však velmi pohoršilo, že jim tady někdo zavádí takové novoty. Tam, kde měl obchod švec, si vždy otevřel obchod zase jen švec a otevření obchodu, navíc na místě kde nikdy žádný nebyl, jim přišlo nanejvýš pohoršující.

Nikdo k němu nechodil, přestože jeho zboží bylo prvotřídní. Pan Vorel stále jen postával mezi dveřmi a pokuřoval ze své pěnovky. Jednou tam však přece zavítala mladá slečna. Po městě pak ale vyprávěla, jak strašně má pan Vorel v obchodě zakouřeno, a že i mouka mu načichla. Od té doby již k němu nikdo nezavítal. Zkrachoval, zavřel krám a chtěl se odstěhovat. V den stěhování ho však našli oběšeného v jeho krámě. Obyvatelé Malé Strany lpí na tradici a bojí se novot, pro cizince je pak skoro nemožné se původním obyvatelům zalíbit.

 

Svatováclavská mše

Jedná se o vzpomínku na autorovo dětství. Jako kluk slyšel legendu, že vždy o půlnoci se ve svatováclavské kapli koná mše, které se zúčastní nejenom dávní králové a svatí, ale i sám sv. Václav patron země české. Po dlouhém čekání však hocha začal soužit hlad, únava a strach, a do mysli se mu vloudily představy o té svatováclavské události. Ráno se probudil při raní mši, kde uviděl plakat svou matku s tetou, protože si myslily, že se mu něco stalo. S radostí se k nim vrhnul a shledání s matkou překonalo veškeré zklamání ze mše, kterou neviděl.

 

Charakteristika

Jednou z nedílných součástí tohoto díla jsou velmi roztáhlé pasáže, navozující atmosféru nebo třeba pouze zkoumající fakta pozvolnou úvahou, není přitom pravidlem, aby se snad úvaha zabývala něčím hlubším, pouze je to rozebráno do detailu, ke kořenům a třeba i z více úhlu pohledu.

Přímo tak kniha začíná a chvíli dnešnímu uspěchanému přemlsanému čtenáři trvá, než si zvykne a přijme tempo knihy, bohužel si dokáži představit, že pro někoho to může být neschůdnou překážkou. Je to ale typickým rysem, a je-li to úmyslem, nedivil bych se, jelikož dokonale přenáší ducha čtenáře vlnou do tehdejší etapy, Nerudovy, mimo technologické vymoženosti a dikce děje evokuje ne pouze obsahem ale, podle mne, i formou. Ač je na svou dobu nadprůměrně moderní přece jen z podání cítíme ducha časů minulých

Podíváme-li se celistvě, vidíme, že každá z povídek snaží se nést aspoň minimální ponaučení, ( ne přímo konkrétní, ale spíše lidské – životní, snad až se setkáme s podobnou situací, přijmeme ji lépe a s větším klidem) neidealizuje příliš jakýkoli charakter a lidská nátura je vidět ve všech svých tónech. ( v uličkách Prahy, zejména Malé Strany Neruda vyobrazil velmi pravděpodobnou a uvěřitelnou změť charakterů ) Povídka nenese s sebou pouze jeden příběh, obvykle se prolíná děj a osud několika postav. Ku příkladu hned  v první povídce, nastává životní obrat nejen pouze v životě doktora, ale i mladého žurnalisty, který má svou hlavu, jistěže důležitými motivy jsou i další, ať je to smrt staré paní, či osud mladé dívky.

Celé dílo je prostoupeno dobovými poměry a přečtením si snadno můžeme vytvořit, troufám si říct, autentický obrázek o zvycích a postaveních v tehdejší společnosti. Ukazuje se víra značná pobožnost lidí či třeba mnohem ortodoxnější následování tradic.

 

,,Ba, ta už je na věčné pravdě! Bůh jí odpusť hříchy a odpusť nám všem naše viny. Oroduj za nás, svatá boží bohorodičko!” koktala Bavorová a bohatá slzám kanula jí po líci. ,,Když je v domě za krátko po sobě funus a veselka, bývá nevěsta šťastna,” podotkla malá paní hospodská strnule Josefínce. ,, Musíme nejdřív psa odstranit, – aby nás jen nepokousal- snad má v zubech již jed mrtvoly,”

                Neruda nejspíš dává celou dobu najevo svoje vlastenectví. Mladý žurnalista je pyšný Čech a odvážně své nadšení dává najevo,  ví jak nevýhodné to pro něj bude kariérně a jak nutné to je ve světě velikánů – Němců. Kde jsou peníze, jsou téměř vždy Němci, přesto jde proti proudu a většinou můžeme tušit, že to nepřinese nic dobrého a ani Neruda se to idealizovat nesnaží, snaží se přeci vystihnout život Malé Strany, co nejvěrněji to jde.

,,Moje dcera by nepromluvila na ulici česky za žádnou cenu. Když se někdy zapomenu a na ulici na ni jen slovo česky promluvím, hned se začervená a řekně mně; ,,Ale papá, ty na sebe pranic nehledíš” ,,Ať se naučí každý německy, a je to!”

Názor

Popisy, strhující. Těžko hledám slova jak naznačit jejich výjimečnost, ale já si jich vážil, jelikož plynuly pozvolna, ale nebylo jich přehršle, plynuly neustále a diktovali atmosféru situace. Jsem si téměř jistý, že bych Nerudu řadil k jednomu z nejempatičtějších autorů, jejichž texty doposud mi dosud prošly pod rukami. Těžko si také dokáži při bohatosti češtiny představit třeba překlad Povídek Malostranských do jiného jazyka.O to více, na kolik archaismu se v knize nachází a jak samotná, dnes atypická, skladba vět utváří dojem samotný. Melancholie atmosféry je zjevná a těžko nahraditelná. Bezesporu práce pro mistra a odborníka a ani pak si snad nemůžeme být plně jisti autentickým dojmem. (z překladu)

 

,, Tedy prý je ta nebohá hundsfrajle mrtva?”

,, Ta má ty panty u své chlebárny dobře namazány!”

Potěšili mne taky namátkové humorné situace, jimiž převyšuje i přes svou dobu mnohé dnešní „humorná“ díla – pokusy.

,,Myslí si, že mu upadne nos. Četl dopoledne v jakémsi článku od Vogta, že to začíná rýmou. Vzpomíná se, že má rýmu už po několik dní, a cítí zcela bezpečně, že jedna dírka se mu už začíná kývat. Jenže je teď odpůldne a on si plete která.”





Další podobné materiály na webu: