Kniha: Proces
Autor: Franz Kafka
Přidal(a): Lusssy
Meziválečná světová próza
Převažují realistické tendence minulého století
Nejčastější témata:
– návrat k 1. sv. válce – nebezpečí druhé sv. války
– přibývá prvků absurdity, negativní postoj ke společnosti
– ubývá dějivosti, poezie více subjektivní, autoři experimentují s jazykem, proměny ve vnímání času, exprese – zobrazit vnitřní realitu, využití podtextu, prolínání významových rovin
– existencionální otázky a jejich řešení
– moderní umělecké směry počátku století se prózy příliš nedotkly
– měšťáctví – masa podléhající manipulaci
– rozpad velkých rodin
– nejistota jedince při přeměně režimu
– psychologie postav, proniknutí do postav, do motivace, do vztahů
– snaha ukázat realitu, uplatňují se reportážní postupy, autoři se zúčastnili války
Společensko-historické pozadí:
Realita se neobyčejně zkomplikovala!
Sigmund Freud – psychoanalýza
Albert Einstein – teorie relativity
Důsledek: lidská skepse, rezignace, nedůvěra
Kafka používá EXISTENCIONALISMUS – hrdina předem odsouzen k smrti
Franc Kafka
Nejznámější, světově proslulý představitel německé literární Prahy, jeden z nejvýznamnějších prozaiků světové literatury 20. století. Narodil se roku 1883 na Starém Městě pražském. Pocházel z rodiny zámožného obchodníka. Po vystudování práv na pražské německé universitě pracoval v l. 1907-1922 jako úředník v pojišťovnictví, nejprve krátce u Assicurazioni Generali a posléze 14 let, až do svého penzionování v r. 1922 v Dělnické úrazové pojišťovně. Jako zdatný, výkonný a odborně skvěle kvalifikovaný úředník tak dosáhl hodnosti vrchního tajemníka ústavu. Nejdůležitější však pro Kafku bylo psaní, což se příliš neshodovalo s prací v úřadě, kterou svědomitě vykonával. Po propuknutí plicní choroby v r. 1917 sedm let marně s nemocí zápasil. Poslední léta svého života trávil většinou v zotavovnách a v léčebných ústavech v Čechách i v zahraničí. Ani v těchto letech však nepřestával psát. Jeho komplikovaný postoj k životu, geniální schopnost analýzy, problematizující i nejprostší věci života, nemoc a existenciálně pociťovaná potřeba psát krutě poznamenaly jeho vztah k světu a jeho úsilí o uzavření manželství a založení rodiny.
Franz Kafka zemřel 3. června 1924 v rakouském sanatoriu v Kierlingu u Klosterneuburgu.
K svému dílu byl Kafka neobyčejně kritický. Jen malou jeho část uvolnil, většinou pod nátlakem, ke knižnímu vydání (Rozjímání, Proměna, Ortel, cyklus Venkovský lékař, V kárném táboře, cyklus Umělec v hladovění). Větší část jeho díla, ta, která později vytvořila Kafkovu světovou slávu, vyšla z pozůstalosti („americký“ román Nezvěstný, romány Proces a Zámek, přes 30 povídek a desítky fragmentů, Deníky z let 1909-1923 a cykly korespondence Felice, Mileně, Ottle a rodině a Rodičům z let 1922/24) díky tomu, že jeho nejbližší přítel Max Brod, poslušen vyššího mravního příkazu nerespektoval Kafkovo přání, aby jeho rukopisy bez milosti spálil.
Díla:
povídky „Rozjímání, Ortel, Proměna, Venkovský lékař, V kárném táboře, Umělec v hladovění“
romány „Nezvěstný (známé i pod názvem Amerika), Proces, Zámek“
dopisy „Mileně, Felicii, Ottle a rodině“
Proces (rozbor)
2. tragické
3. Námět: Z blízké minulosti či současnosti, příběh se odehrává v blíže neurčených prostorách i čase. Námětem je proces Josefa K., který nechápe proč by měl být z něčeho obviněn.
Proces je románem z prostředí soudů, které Kafka jako vystudovaný právník dobře zná, po studiích byl dokonce rok u soudu zaměstnán, chtěl zde vyjádřit své pocity
Josef K. v den svých 30. narozenin je zatčen. Důvod mu není sdělen. Vše probíhá velmi prapodivným způsobem. Sám o žádném provinění neví, je stále přesvědčen o své nevině. Bankovní úředník Josef K., je v den svých 30. narozenin probudí ve svém bytě za přítomnosti dvou cizích mužů a je zatčen, aniž by mu kdokoli oznámil důvod zatčení, které proti němu vznesl neznámý soud.
Během vyšetřování na svobodě se Josef K. snaží záhadu svého nesmyslného zatčení vysvětlit. Je nejprve přesvědčen o své nevině, ale později se snaží soudní řízení ovlivnit ve svůj prospěch. Postupně získává další informace o soudu a zjišťuje, že proces vlastně nelze zrušit. Aniž by byl vynesen jakýkoli rozsudek je K. den před svými 31. narozeninami odveden dvěma muži za město, kde je zabit ranou nožem do srdce.
4. Děj
se realizuje v událostech, chronologický postup, 11 dokončených kapitol 6 fragmentů
Vztah dějových linií: Řetězový, návaznost událostí, spjaty s ústředním příběhem.
Vnitřní výstavba děje:
- Expozice – Zatčení Josefa K.
- Kolize – Obvinění.
- Krize – Snaha Josefa o svou obranu v rámci procesu.
- Zvrat – Rezignace.
- Závěr – Poprava.
Kompozice románu je rámcová – děj se odehrává v průběhu jednoho roku a je ohraničen narozeninovýmy dny hlavního hrdiny Josefa K. Účinek textu na čtenáře je umocněn mizivým účinkem počínání Josefa K. v jeho procesu. V průběhu románu se střídá aktivní snaha ovlivnit činnost soudu s rezignací a smířením s událostmi.
5. Postavy:
Josef K. je úspěšný úředník, do jehož života náhle zasahuje vyšší síla v podobě mocné ruky byrokracie. Jakákoli vzpoura je marná. Síla, kterou nemůže ovlivnit, nakonec ukončí jeho život, aniž by se bránil.
náměstek – prototyp oportunistického byrokrata. Využívá zaneprázdněnosti hlavního hrdiny procesem a dere se na jeho post.
advokát – osoba ve službách všemocného systému. Nižší článek rozvětvené organizace, který ji nedokáže ovlivnit, ač je její součástí.
malíř soudů – šedá eminence soudního dvora, která má sice určitý vliv na konkrétní soudce, přesto ale fungování celého systému neovlivní.
strýc – bohatý strýc Josefa K., který nad ním drží ochrannou ruku. Autor zde čerpá z vlastních zkušeností, protože i jemu v práci a jinde napomáhali bohatí příbuzní především z matčiny strany.
Leni – služka vlivného strýce. Jedna z mála ženských postav knihy, která vnáší světlo do temného příběhu.
mrskač – osoba jejímž prostřednictvím soudní organizace fyzicky trestá své zaměstnance. Umocňuje pocit děsu, kterým má soud působit.
6. er – forma, vyprávěno z pohledu hlavní postavy, volná kompozice, motiv bezvýchodnosti a paradoxních situací, vypravěč k osudům Josefa K. lhostejný
Útvary jazyka:
- Použití spisovné češtiny, jak v případě vypravěče, tak postav.
Stylové rozvrstvení slovní zásoby, pojmenování:
Slova stylově neutrální. Využití řečnických figur (řečnické otázky prostřednictvím vypravěče).
Textové prostředky: Styl vyprávěcí střídá styl popisný a charakterizační. Dialogy, řeč postav přímá. Využíván je styl prostě sdělovací a popisný. Důkladně je líčena atmosféra různých míst (např. dusná atmosféra v soudní budově, evokující ztísněnost a strach). Autor používá slohově bezpříznakových slov.
Aforismy = krátké rčení s nějakou hlubokou myšlenkou, postřehem, nápadem.
Hledání naděje v kontrastu s pocitem zmaru a beznaděje, vinou se stává samotná existence, kritika byrokratických institucí, které pracují mechanicky a monotóně, v dobách komunismu mohli lidé spatřovat v moci soudů tehdejší vládu – boj jedince s mocí, (např. nespravedlivé odsouzení člověka v dobách komunistického režimu). V románu se objevuje pocit odcizení, bezmoci, absurdita a paradoxní situace, všechny tyto pocity mohou pociťovat lidé i v dnešní době, dle mého názoru má spíše v lidech vzbuzovat určité pocity, nutit je přemýšlet, to je myslím poslání tohoto díla.
Proces je jedním z nejvýznamnějších literárních obrazů daného období. Zachycuje atmosféru tolik příznačnou pro celé dvacáté století. Představuje válku v době míru – válku člověka se sebou samým a především s odlidštěnými byrokratickými institucemi, které jsou hluché k problémům obyčejného člověka.
Román Proces je velmi podmanivé dílo, které odráží pohnutou atmosféru dvacátého století a doby, kdy Kafka žil. Určitě stojí za přečtení.
kolem Kafky se strhla vlna mystyfikací, nelze všechny životopisy považovat za věrohodné, například Gustav Janouch vydal Hovory s Kafkou, které jak víme, jsou smyšlené a značně zidealizované
