Kniha: Racek
Autor: Anton Pavlovič Čechov
Přidal(a): Lopiger
Překlad: Leoš Suchařípa
Ilustrace: F. Muzika
Vydavatelství: Svoboda
Místo, rok vydání: Praha 1949
I. Literární teorie
1) druh: drama, (tzv. lyrické drama – děj neprobíhá v reálném životě, ale v citovém životě)
žánr: komedie o čtyřech dějstvích
forma: próza
2) Kompoziční plán
a) Rozsah: 32 stran, 4 dějství.
b) Kompoziční postupy: Chronologický – mezi 3. a 4. dějstvím uplynou dva roky.
c) Vztah dějových linií:Vztah dějových linií je řetězový
d) Výstavba děje:
- úvod: Uvedení Treplevovy hry.
- zápletka: Příjezd Trigorina, neshody mezi Ninou s Treplevem.
- vyvrcholení: Nina odjíždí s Trigorinem do Moskvy.
- zvrat: Trigorin opustí Ninu, a po dvou letech se opět schází s Treplevem a Arkádinovou u nich na statku.
- závěr: Treplevova sebevražda.
3) Tematický plán
a) Téma: Nešťastný milostný kruh mezi hlavními postavami.
b) Hlavní myšlenka: Vnitřní konflikty postav.
c) Motivy,prvky tematické výstavby: Problémy povolání spisovatelů a hereček, konfrontace jejich životů. V dramatu je potlačena dějovost, je kladen důraz na vnitřní život postav.
d) Místo a čas: Ruský venkov, děj se odehrává na konci 19. století.
e) Hlavní postavy:
- Boris Trigorin: Povoláním spisovatel, je spoután potřebou neustále psát, lehkomyslný, nezávislý
- Nina Zarečná: Naivní mladá herečka, dcera bohatého statkáře, nedokáže opětovat lásku Trepleva, zamilovaná do Trigorina
- Konstantin Treplev: neúspěšný spisovatel, syn Arkadinové, nenávidí Trigorina, neunese to, že si Nina vybrala Trigorina místo něj
- Irina Arkadinová: Nešťastná, stárnoucí herečka, která vyžaduje úctu od svého okolí, zamilovaná do Trigorina.
f) Děj:
Po neúspěšné premiéře Treplevovy hry s Ninou v hlavní roli se v jejich vztahu objevují neshody. Po příjezdu slavného spisovatele Trigorina, se kterým měla kdysi vztah Treplevova matka Irina, se vše zamotá. Nina se zamiluje do Trigorina a on okouzlen její krásou a svěžím mládí s ní odjede do Moskvy. Zpět se vracíme po dvou letech, kdy se z hovoru dovídáme, že Trigorin Ninu v Moskvě opustil a jejich dítě zemřelo. Zoufalý Treplev spáchá v závěru sebevraždu, když neunese své profesní i životní selhání.
g) Postoj autora: Autor do děje aktivně nevstupuje. Čechov si podobně jako Trigorin zapisoval všechny myšlenky co ho napadaly, jako náměty pro svou další tvorbu.
4) Jazykový plán
a) Vrstva ČNJ: Vrstva ČNJ je spisovná.
b) Styl rozvrstvení: Objevují se zde citově zabarvená slova: „Jen zůstaň pěkně doma, staroušku.“
c) Pojmenování
- přímá: přirovnání: „Ochladla jste ke mně, to je neuvěřitelná hrůza, zrovna jako bych se probudil a viděl, že tady to jezero najednou vyschlo nebo se vsáklo do země.“, „Stojí tam holé, ošklivé jako kostra.“
- Trópy(obrazná pojmenování): ironie: „Skutečný talent! (Hněvivě) Když na to přijde, tak mám větší talent než vy všichni!“
- Figury: anafora: „Těžký, těžký má život!“
II. Literární historie
1) Společensko–historické pozadí: Žil v Rusku, v druhé polovině 19. století
2) Autor: Anton Pavlovič Čechov (1860-1904) : ruský dramatik, povídkář a prozaik. Pracoval jako lékař a psal do humoristických časopisů. Ve svých dramatech se pohybuje na hranici komiky a hořké tragédie. Nejistota v jasném určení žánru je pro něj typickým jevem. Přesto všechno jsou Čechovova dramata divadelním zprostředkováním skutečného života lidí v pobaveném, komickém světle, což ovšem nevylučuje obsaženou vnitřní tragičnost, která věrně zobrazuje lidský život v jeho celkové spletitosti. Proto i právem může být Čechov nazván „nejrealističtějším“ spisovatelem, dramatikem.
3) Inspirace daným dílem: K Rackovi a dalším Čechovovým dílům jsem se dostal díky zpěváku a herci Tomáši Klusovi. Jeho čtyři písně z nejnovějšího alba, které pojmenoval Racek, jsou totiž inspirované právě tímto Čechovovým dramatem, ve kterém on ztvárnil roli Trigorina.
III. Literární kritika
1) Dobové vnímání díla: Čechovovo dílo bylo přijato už za jeho života, byl jedním ze zakladatelů moderního dramatu.
2) Aktuálnost: Myslím, že toto téma je stále aktuální, problémy, které řeší postavy v dramatu, řešíme stále i my.
IV. Srovnání:
Jsem nadšen Čechovovými dramaty, připadají opravdovější, upřímnější, než dramata jiných autorů, těch z minulosti i těch současných. Četl jsem i o něco známější Čechovovo dílo Višňový sad, které mě ale svým dějem tolik nestrnulo.
