Kniha: Racek
Autor: Anton Pavlovič Čechov
Přidal(a): Lopiger
Anton Pavlovič Čechov (1860-1904)
- Ruský dramatik, povídkář a prozaik.
- Pracoval jako lékař a psal do humoristických časopisů.
- Ve svých dramatech se pohybuje na hranici komiky a hořké tragédie. Nejistota v jasném určení žánru je pro něj typickým jevem. Přesto všechno jsou Čechovova dramata divadelním zprostředkováním skutečného života lidí v pobaveném, komickém světle, což ovšem nevylučuje obsaženou vnitřní tragičnost, která věrně zobrazuje lidský život v jeho celkové spletitosti. Proto i právem může být Čechov nazván „nejrealističtějším“ spisovatelem, dramatikem.
Literární historie
Společensko–historické pozadí:
- Žil v Rusku, v druhé polovině 19. století.
Rozbor díla: Racek
- Překlad: Leoš Suchařípa
- Ilustrace: F. Muzika
- Vydavatelství: Svoboda
- Místo, rok vydání: Praha 1949
Literární teorie:
- Literární druh: drama, (tzv. lyrické drama – děj neprobíhá v reálném životě, ale v citovém životě)
- Literární žánr: komedie o čtyřech dějstvích
- Literární forma: próza
Tematický plán:
- Téma: Nešťastný milostný kruh mezi hlavními postavami.
- Hlavní myšlenka: Vnitřní konflikty postav.
- Motivy, prvky tematické výstavby: Problémy povolání spisovatelů a hereček, konfrontace jejich životů. V dramatu je potlačena dějovost, je kladen důraz na vnitřní život postav.
Kompoziční plán:
- Rozsah: 32 stran, 4 dějství.
- Kompoziční postupy: Chronologický – mezi 3. a 4. dějstvím uplynou dva roky.
- Vztah dějových linií: Vztah dějových linií je řetězový
Výstavba děje:
- úvod: Uvedení Treplevovy hry.
- zápletka: Příjezd Trigorina, neshody mezi Ninou s Treplevem.
- vyvrcholení: Nina odjíždí s Trigorinem do Moskvy.
- zvrat: Trigorin opustí Ninu, a po dvou letech se opět schází s Treplevem a Arkádinovou u nich na statku.
- závěr: Treplevova sebevražda.
Postoj autora:
- Autor do děje aktivně nevstupuje. Čechov si podobně jako Trigorin zapisoval všechny myšlenky co ho napadaly, jako náměty pro svou další tvorbu.
Jazykový plán:
- Vrstva ČNJ:
- Vrstva ČNJ je spisovná.
- Styl rozvrstvení:
- Objevují se zde citově zabarvená slova: „Jen zůstaň pěkně doma, staroušku.“
- Pojmenování
- přímá: přirovnání: „Ochladla jste ke mně, to je neuvěřitelná hrůza, zrovna jako bych se probudil a viděl, že tady to jezero najednou vyschlo nebo se vsáklo do země.“, „Stojí tam holé, ošklivé jako kostra.“
- Trópy(obrazná pojmenování): ironie: „Skutečný talent! (Hněvivě) Když na to přijde, tak mám větší talent než vy všichni!“
- Figury: anafora: „Těžký, těžký má život!“
Hlavní postavy:
- Boris Trigorin: Povoláním spisovatel, je spoután potřebou neustále psát, lehkomyslný, nezávislý
- Nina Zarečná: Naivní mladá herečka, dcera bohatého statkáře, nedokáže opětovat lásku Trepleva, zamilovaná do Trigorina
- Konstantin Treplev: neúspěšný spisovatel, syn Arkadinové, nenávidí Trigorina, neunese to, že si Nina vybrala Trigorina místo něj
- Irina Arkadinová: Nešťastná, stárnoucí herečka, která vyžaduje úctu od svého okolí, zamilovaná do Trigorina.
Místo a čas:
- Ruský venkov, děj se odehrává na konci 19. století.
Děj (obsah) díla:
Po neúspěšné premiéře Treplevovy hry s Ninou v hlavní roli se v jejich vztahu objevují neshody. Po příjezdu slavného spisovatele Trigorina, se kterým měla kdysi vztah Treplevova matka Irina, se vše zamotá. Nina se zamiluje do Trigorina a on okouzlen její krásou a svěžím mládí s ní odjede do Moskvy. Zpět se vracíme po dvou letech, kdy se z hovoru dovídáme, že Trigorin Ninu v Moskvě opustil a jejich dítě zemřelo. Zoufalý Treplev spáchá v závěru sebevraždu, když neunese své profesní i životní selhání.
Inspirace daným dílem:
- K Rackovi a dalším Čechovovým dílům jsem se dostal díky zpěváku a herci Tomáši Klusovi. Jeho čtyři písně z nejnovějšího alba, které pojmenoval Racek, jsou totiž inspirované právě tímto Čechovovým dramatem, ve kterém on ztvárnil roli Trigorina.
Literární kritika:
- Dobové vnímání díla: Čechovovo dílo bylo přijato už za jeho života, byl jedním ze zakladatelů moderního dramatu.
- Aktuálnost: Myslím, že toto téma je stále aktuální, problémy, které řeší postavy v dramatu, řešíme stále i my.
Srovnání:
- Jsem nadšen Čechovovými dramaty, připadají opravdovější, upřímnější, než dramata jiných autorů, těch z minulosti i těch současných.
- Četl jsem i o něco známější Čechovovo dílo Višňový sad, které mě ale svým dějem tolik nestrnulo.
