Jméno: Replika
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Výraz replika se často používá jako synonymum pro odpověď. Z hlediska literární vědy je jeho význam specifičtější, vztahuje se především k dramatu, replikami se pak rozumějí jednotlivé věty, které postavy v divadelní hře pronášejí.
Základní znaky repliky
Divadelní hra neboli drama je literární druh, který byl původně určen k předvádění na jevišti. Na rozdíl od epiky je drama tvořeno pouze jazykovými promluvami neboli replikami jednotlivých postav a scénickými poznámkami. Od těchto monologů či dialogů postav se poté odvíjí děj, většina her je samozřejmě založena na střídání mluvčích, na střídání replik tak, aby jejich rozhovor působil přirozeně. Repliky, tedy jednotlivé promluvy postav, a scénické poznámky, přibližující to, co má postava udělat, či způsob, jakým má repliku pronést, jsou v divadelní hře také typograficky odlišeny. Scénické poznámky se píší většinou kurzívou, často jsou rovněž i v závorkách.
Repliky jsou považovány za jakési základní jednotky, na které je možné dialog rozčlenit. Jak jsme již uvedli, přirozený je stav, kdy se jednotliví mluvčí v pronášení replik střídají. Některé repliky a reakce na ně mohou být pak v rámci dialogu spojeny těsnějším způsobem, nejtypičtější je tento vztah mezi otázkou a odpovědí na ní. Otázka se pak označuje jako replika iniciační a odpověď jako replika reaktivní. V této souvislosti se pak lze setkat také s termínem sekvence replik. V rámci dialogu může dojít také k tomu, že se jednotlivé repliky různých mluvčích překrývají či jeden mluvčí repliku druhého z nějakého důvodu přeruší.
Dialogy ale nejsou typické jen pro uměleckou literaturu, mnohem běžnější a přirozenější jsou dialogy, se kterými se setkáváme v běžné komunikaci, jejich základním smyslem je výměna informací. S pojmem replika se tak lze zprostředkovaně setkat i v tomto kontextu.
Ukázky replik ve světovém i českém dramatu
Následující ukázka pochází z komedie Pygmalion anglického dramatika Georga Bernarda Shawa a skládá ze z pěti replik dvou hlavních postav.
Líza: Dyž tedy myslíte – É, boé, coé, doé –
Higgins (zařve jako poraněný lev): Dost! Slyšel jste …? Kvůli tomu přispíváme na základní školní vzdělání. Tohle nešťastné stvoření zavřeli devět let do školy na naše útraty, aby je naučili mluvit a číst jazyk Shakespeara a Miltona. A výsledek je é, boé, coé. (k Líze) Á, bé, cé, dé.
Líza (téměř v slzách): Dyž to řikám. É, boé, coé.
Higgins: Dost! Řekněte: Láhev vína.
Líza: Léefina.
(G. B. Shaw, Pygmalion)
Ukázka ze hry Noc na Karlštejně Jaroslava Vrchlického, která je tvořena pěti replikami uvedených postav.
Karel IV.: Předstup blíže, hochu!
Alžběta: (postoupí o několik kroků blíže kupředu)
Karel IV.: Ještě blíže. Jsi tady poprvé na stráži?
Alžběta: (s bázní) Ano, císařská Milosti! (pohlédne naň)
Karel IV.: (stranou) Ano, ona je to! Ona je to! (nahlas) Dobře jsi se držel – ale jsi začátečník, a nebude ti nazbyt několik pokynů. Posaď se. (přejde vpravo a usedne opět)
Alžběta: (stranou) Díky Bohu, on mne nepoznal! (nahlas) Nemohu přec sedět, dokud vladař můj stojí.
(J. Vrchlický, Noc na Karlštejně)
