Kniha: Revizor
Autor: Nikolaj Vasiljevič Gogol
Přidal(a): Andy, Hanka
Období
Typické dílo z období ruského realismu, který zažil největší rozmach v 2. polovině 19. století. Název pochází z latiny – věčný, skutečný. Lit. ovlivněna rozvojem filozofie, přírodních i technických věd, zobrazuje a analyzuje soudobou společnost. Mezi hlavní znaky patří pravdivý a objektivní obraz skutečnosti, kritika nedostatků ve společnosti, přesné studium života a typizace hl. hrdiny. Ruská společnost se v tomto období vyrovnává se zdánlivě skrytými problémy v zemi a zabývá se řešením otázek ohledně budoucnosti Ruska. Chtějí zlepšit hospodářskou situaci zaostalého Ruska, přemýšlí, jaký vztah budovat k Západu, jak zlepšit gramotnost venkovského obyv. a jaký politický systém je pro zemi nejlepší. Rusku vládl car Mikuláš I., který nebyl moc oblíben a zřizoval tajnou policii, která měla hledat a potírat odpor k jeho vládě a církvi.
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Revizor je dílem ukrajinského rodáka, prozaika a dramatika Nikolaje Vasilijeviče Gogola 1809-1852. Studoval na gymnáziu a později jako ministerský úředník i jako univerzitní profesor v Petrohradě. Od dětství byl herecky nadaný, měl výbornou paměť, zajímala ho ruská lidová slovesnost a malířství. Sbíral náměty z ukrajinského folkloru, díky svým prvním povídkám v časopisech poznal např. Žukovského nebo Puškina. Jeho nejlepším obdobím jsou 30. léta 19. st. kdy vydal několik souborů povídek, kt. se odehrávají v místech, kde vyrůstal. Také se stýkal s předními osobnostmi tehdejšího Ruska. Hodně se inspiroval Puškinem. Hodně cestoval po Evropě, nějakou dobu se zdržel i v českých zemích. Zdržoval se v Mariánských Lázních a Jeseníku. Gogol kritizoval systém vlády v Rusku, odsuzoval nevolnictví a lidskou bídu, pobízel Rusko k probuzení a zamyšlení se nad skutečností. Ve svých dílech často používá groteskní pohled spojený se satirickou hyperbolou. Po vydání knihy Korespondence s přáteli, 6 let před jeho smrtí, byl zkritizován a od té doby nemohl dál psát.
Další díla:
Napsal například sbírky povídek Arabesky, Petrohradské povídky, Taras Bulba, povídku Plášť, nedokončený román Mrtvé duše a drama Revizor, které se stalo jedním z nejslavnějších děl světové dramatické literatury.
Rozbor díla: Revizor
- 1.vydání: 1844
- Žánr: satirická komedie
- Druh: drama
- Čas: 19. století
- Místo: není určeno, většinou u hejtmana
- Kompozice: dělí se na 5 aktů
- Rozsah: 90 stran
Revizor je tedy napsaný ve formě dramatu, rozdělený na 5 jednání a každé jednání na několik výstupů. Je to satirická komedie, kritizující poměry v tehdejším carském Rusku. Gogol poukazuje na zkaženost a hloupost lidí s významnými úřednickými funkcemi v jednom malém městečku prolezlém korupcí a jinými neřestmi, nastavil zrcadlo všem, jejichž charakter je pokřiven podlézavostí a úplatkářstvím. K napsání Revizora ho inspiroval Alexandr Sergejevič Puškin, kterého na jeho cestě jednou považovali za tajného vládního úředníka. Premiéru měl Revizor roku 1836 v Petrohradě a sklidil velký úspěch. Vyšší společnost, kterou komedie zesměšňovala, ji ale odsoudila.
Děj díla
Děj se odehrává na venkově v menším ruském městečku. V jeho čele stojí hejtman, který je spolu s dalšími úředníky běžně podplácen. Dostane dopis od svého úpřítele z Petrohradu, že k nim má přijet tajný vládní revizor a všichni dostanou strach, protože si jsou vědomi katastrofálního stavu města. 14 dní už ve městě přebývá petrohradský úředník Chlestakov se svým sluhou. Žije na dluh a když si obyvatelé myslí, že on je revizor, rád se nechá uplácet a ubytovat v hejtmanově domě, protože je na mizině. Všichni se před ním snaží a zvelebují městečko, provádí ho po všech institucích a Chlestakov se ztotožňuje se svou rolí revizora. Napíše to i svému příteli v dopise. Pošta je ale kontrolována a tak se všichni dozví, že on revizor není. Chlestakov mizí a příběh končí příjezdem pravého revizora.
Postavy:
- hejtman – Je velitel policejního sboru, který bere úplatky. Stále nosí uniformu a k občanům měst se chová příliš tvrdě. Znepokojí ho zpráva o příchodu revizora, začne být nervózní a proto si o Chlestakovi myslí, že on je právě revizor. Proto se ho snaží uplatit. Když zjistí, že Chlestak není revizor, popadne ho zlost, že právě on jako policista nepoznal obyčejného podvodníka. („To je rána, ten mi dal! Zničil mě, zničil, dočista zabil! Sem s ním!“)
- Chlestakov – Mladík, který pracoval jako úředník a vrací se za svým otcem. Mezi jeho záliby patří pití, kouření a hraní karet. V životě nemá žádné cíle, takže žije takový jednodušší život. Ostatní ho pokládají za revizora kvůli jeho vzhledu, jenže on o tom nemá ponětí. Snaží se vypadat důvěryhodně. („Ten ústav, pánové – klobouk dolů! A hlavně se mi líbí, když někdo přijede, že mu všecko rak ukážete. To jinde mi neukazovali nic.“)
- Anna Andrejevna – Je manželka hejtmana, která pochází z bohatší rodiny. S hejtmanem mají dceru Marju, již stále shazuje.
- soudce – Velice vzdělaný a chytrý muž, který bere úplatky. („Já to říkám otevřeně: úplatky beru. Ale jaký úplatky? Štěňátka.“) Neustále se snaží vypadat důležitě, a proto působí trochu namyšleně.
- inspektor – Má největší strach z revizora. Je velmi plachý, a když má trému, tak koktá. („Ale co? Rány boží, proč revizor? A zrovna k nám?“)
- poštmistr – Nevzdělaný člověk, kterého baví rozlepovat a číst cizí dopisy, samozřejmě tajně. („Řeknu vám, že si člověk kolikrát počte! Jak tam líčí všelijaké popisy – rozkoš!“)
Jazykové prvky:
- Zdrobněliny – tvářičky, hadřík
- Oslovení – pánové, křupan
- Nespisovné výrazy – řek (řekl), v tý mezeře (té mezeře)
- Enumerace – oženíš se, lehneš si a cpeš se
- Místopis – Petrohrad
- Archaismus – za pakatel (skoro za nic), gebír (právo)
- Vulgarismy – sakra
- Výpustka – dvě stovky (myšleny peníze)
- Ustálené spojení – hodit se do gala
Nadčasovost:
- braní úplatků, podlézání ostatním, minimální soukromí (čtení dopisů)
Inspirace a další ztvárnění
Drama Revizor se hraje v divadlech dodnes, mohli jsme ho vidět i v národním divadle s Miroslavem Donutilem. Také vzniklo mnoho evropských filmových adaptací, bylo však zfilmováno i v Mexiku a Indii. V ČSR byl natočen film s Vlastou Burianem už v roce 1933, dokonce snad jako první na světě. Kniha byla v češtině vydána poprvé roku 1867, od té doby mnoho překladů, vydávána dodnes.
