Romance pro křídlovku – rozbor díla (6)

rozbor-díla

 

Kniha: Romance pro křídlovku

Autor: František Hrubín

Přidal(a): lucilinik

 

 

František Hrubín:

Narodil se roku 1910 v Praze, byl to tvůrce milostné a přírodní poezie, autor pohádek pro děti, novinář, dramatik, prozaik i překladatel. Narodil se v rodině stavitele, v době 1. sv. války žil se svým dědečkem na sázavsku v Lešanech, zde také vystudoval obecnou školu, toto místo ovlivnilo jeho místo. V Praze vystudoval gymnázium, studia filosofické a pedagogické fakultě nedokončil. Od 1934 pracoval jako knihovník, věnoval se poezii, o pár let později se stal spisovatelem z povolání. Byl přítelem Hory a Františka Halase. V roce 1939 se oženil, narození jeho dětí v něm vyvolalo popud psát literaturu pro děti, inicioval založení časopisu Mateřídouška. V 50. letech často pobýval v jižních Čechách, v Chlumu, další inspirace pro dílo. Na II. Svazu československých spisovatelů ostře vystoupil spolu s J. Seifertem proti spojení literatury a politiky. Díky tomu několik let nevydával, psal jen pohádky pro děti. Zemřel 1971 v Českých Budějovicích.

 

Další díla:

  • Jobova noc (kritika společnosti), Hirošima (válka), Proměna, Zpíváno z dálky, Špalíček pohádek

 

Období:

  • Nástup komunismu v 1948 roce velmi ovlivnil literaturu této doby, probíhaly čistky, popravy. Knihy většinou sloužily jako propaganda režimu. Nakladatelství byla jen státní, literatura se musela podřizovat politice. Spisovatelé byli také ovlivněni světovými válkami, ničivým důsledkem i hrozným průběhem. V 60. letech se situace uvolnila, období tzv. demokratizace, kdy se vrací svoboda tisku, zrušena cenzura. Spisovatelé ostře kritizovali režim v manifestu všem občanům země.

 

Další spisovatelé:

 

Rozbor díla: Romance pro křídlovku

Lyrickoepická skladba, vyšla v roce 1962. Romance, baladického charakteru

Námět: láska, smrt, život, úvahy o smyslu bytí. Vyznačuje se volným veršem, blíží se básni v pro´ze. Pro dílo je význačná retrospektiva (v podobě vzpomínek Františka, autora). Časté opakování veršů i celých slok.  Časté metafory, personifikace. Jazyk je spisovný, přímá řeč občas hovorová. Citově zabarvená slova, dodávající na jemnosti. Začátky slok bývají posunuty. Dílo je rozděleno do kapitol, nadepsaných přesným datem. Časové skoky do blízké minulosti, budoucnosti. Mezi sloky jsou vsunovány opaky veršů, slok, či vzpomínky. Ich-forma.

 

Děj:

Děj se odehrává na Sázavsku, kolem roku 1930,1933 a dále. Autor 1930 sedí u okna, nemůže spát (bdí, opakující se pořád dokola). Přemýšlí nad láskou, smrtí, budoucností i vzpomínkami. Vzpomíná na předešlý den, kdy se seznámí s mladou dívkou Terinou, která jej okouzlila svou živostí a čistotou. Vzpomíná na polibek, o čem spolu hovořili, i na Viktora, který má na Terinu také zálusk. Oba jsou z kolotočářské společnosti a přijeli na několik dní. Autor se s ní rozloučil a těší se na další setkání. To přijde v roce 1933, tedy o tři roky později, v Lešanech na pouti, kde spolu bloudí podél řeky, hovoří. Viktor už žádá Terinu o ruku, ta však miluje Františka. František má za děvče statnou Tonku, kterou však nemiluje. Děj se pravidelně vrací do roku 1930, kdy autor sedí u okna a přemýšlí nad budoucností, nad smrtí, nad přírodou a nad Terinou. Jeho dědeček, o kterého se staral po mrtvici, před chvílí umřel. František také vzpomíná na svého otce, na mládí a na první holení, kdy břitva sklouzla a pořezala jej. V roce 1934 se má sejít s Terinou opět v Lešanech, přijíždí však pouze Viktor, který mu oznamuje, že Terina umřela na záškrt. František tomu nemůže uvěřit, vzpomíná na ni. V roce 1961 se s Viktorem opět setkává, zavzpomínají spolu na Terinu a rozejdou se.

 

Postavy

Hlavní postavou je dvacetiletý František, který se stará o svého nemocného dědečka. Přitom prožívá dva paralelní milostné vztahy – s živelnou Tonkou, zasvěcující jej do tajů tělesné lásky a Terinou, k níž jsou jeho city mnohem procítěnější. Často sám se sebou vede dialog, tedy přesněji dialog mezi mladším a starším Františkem. Dalším důležitým prvkem je kontrast, který se v textu vyskytuje velmi hojně. Protikladný význam mají život a smrt, fyzično a duchovno, mládí a zralý věk. V básni je užito hojně paralelismu, jelikož jednotlivé úseky se prolínají a opakují. Tonka je úplný opak Teriny – živočišná, vulgární, toužící po prožitku. Terina je plachá, šestnáctiletá dívka, která do vesnice přijela s poutí. Ihned okouzlila Františka, se kterým se každý večer setkávali na louce. Při jejím vyobrazení je použito mnoho metafor, jazyk se při vzpomínce na ní zjemňuje. Tonka a Terina jsou dvě zcela rozdílné postavy – Tonka toužící po náhlém fyzickém prožitku, Terina přemýšlí o budoucnosti a je vyobrazována jemně, až dětsky. Avšak otec ji přislíbil Viktorovi, provozovatel střelnice, který ji svým zrakem hlídá po celý den na pouti. Tonka žárlí na Terinu, protože ví, že by František byl radši s Terinou než s ní. Viktor zase nemá v oblibě Františka, protože ten mu chodí za Terinou, do které je Viktor zamilovaný.  Tatínek Františka se objevuje v díle pouze krátce. Pouze odhaluje Františkovu mužnost a dospělost půjčením břitvy. Dědeček, který si neuvědomuje možnosti světa, uzavírá celý obraz jako předzvěst smrti.

 

Jazyk a kompozice

  • Používá symboliku (břitva= dospělost), metafory, personifikace (noci obkreslovaly), eufemismy (vůz se záclonkami. Založeno na kontrastech: život, smrt, veselý, smutný, touha, skutečnost, fyzická, platonická láska, očekávaná smrt, náhlá smrt
  • Autor vzpomíná na svou lásku, dílo vzniká v pozdějších letech.
  • V průběhu celého příběhu Viktor hraje na křídlovku – symbol průběhu života, kolotočáři na ni hrají při všech příležitostech.

 

Literární kontext:

  • Zfilmováno Otakarem Vávrou v roce 1966





Další podobné materiály na webu: