Saturnin – rozbor díla k maturitě (4)

 

Kniha: Saturnin

Autor: Zdeněk Jirotka

Přidal(a): Darad

 

 

ZDENĚK JIROTKA

(7. 1. 1911 – 12. 4. 2003)

Český spisovatel a fejetonista, člen PEN-klubu, se narodil v roce 1911 v Ostravě. Po středoškolských studiích v Ostravě a v Hradci Králové vstoupil do československé armády a do roku 1940 sloužil jako důstojník pěchoty. Pak se věnoval profesi spisovatele. V roce 1940 nastoupil do Lidových novin, po druhé světové válce byl redaktorem Svobodných novin. V roce 1951 přešel do redakce Dikobrazu. V letech 1953 až 1962 pracoval jako redaktor Československého rozhlasu, poté byl zástupcem šéfredaktora Dikobrazu až do roku 1971.
Zdeněk Jirotka je znám především jako autor humorně zábavného románu Saturnin. Mimořádný ohlas jeho již později nikdy nepřekonané prvotiny mu umožnil opustit “všední” povolání a věnovat se literární a editorské činnosti. V Saturninovi zdařile parodoval konvenční návyky uhlazené britské středostavovské společnosti, které zasadil do českého prostředí třicátých let dvacátého století. Vycházel přitom z tradice anglického sarkastického humoru J. K. Jeroma a P. G. Wodehouse a zároveň parodoval styl jejich napodobitelů. Dále napsal románovou parodii na detektivní žánr Muž se psem a veselé příběhy z prostředí školy Profesor biologie na žebříku. Na úspěch prvních dvou knih se mu již nikdy nepodařilo navázat a s postupujícím stářím se již autorsky odmlčel. Podle jeho knihy Saturnin natočil počátkem 90. let režisér Jiří Věrčák stejnojmenný film, který si získal oblibu u diváků, stejně jako jeho knižní předloha. Sluhu Saturnina v něm výborně ztvárnil Oldřich Vízner.

Nutno říci, že Saturnin je fenomén a svého autora skutečně proslavil. Málokdy se stává, že spisovatel oslní své současníky, a to dokonce hned svou prvotinou. Zdeněk Jirotka se nechal inspirovat oblíbenými anglickými humoristy, a přitom vytvořil dílko ryze české, jak dějovou stavbou a zápletkami, tak charakteristikou svých postav. Sluha Saturnin, teta Kateřina, Milouš, dědeček, doktor Vlach i slečna Barbora okouzlují už několik generací čtenářů, diváků i posluchačů.

Je to slavná humoristická kniha, která pobavila již několik generací čtenářů. Autor ji napsal v době druhé světové války v roce 1942. Od té doby se kniha dočkala více než deseti vydání a svým půvabem získává stále nové generace čtenářů. Tato kniha poskytuje výbornou průpravu ke zdravé životní filozofii, kdy sluha Saturnin umí s jiskřivým vtipem čelit přetvářce tety Kateřiny a všem katastrofám při rodinné dovolené u dědečka odříznutého povodní od civilizace. Jeho schopnosti jsou téměř geniální, a přitom je to tak prosté, jak píše o Saturninovi v dopise dědeček: “V bláznivých nápadech toho chlapíka je kus poezie, jeho humor, fantazie a podivuhodné myšlenkové přemety dovedou udělat detektivku z jízdního řádu a člověk cítí, že nemusil tak zestárnout, kdyby si byl nezapomněl hrát.”

Děj je situován do meziválečného období, kdy mladý muž žijící si vcelku pokojný a klidný život, bydlí v jednom starém městském domě v Praze. Chodí pravidelně do práce, občas si chodí zahrát tenis, ale příliš mu tato hra nejde, takže hlavním důvodem, proč tento sport nevzdává je slečna Barbora, která tuto hru ovládá mistrně a chodí hrávat pravidelně. Rád by ji někdy porazil a tím na sebe upozornil, protože se s ní chce sblížit.

Tento pohodlný život mu však skončí dnem, kdy se rozhodne přijmout sluhu. Na základě podaného inzerátu se rozhodne přijmout pana Saturnina, jenž si neklade příliš vysoké finanční nároky a má velmi slibná doporučení, až na pár výstředností, mladý muž se ho i přesto rozhodl přijmout. Že je to muž výstřední a originální se přesvědčí velmi brzy, když mu do kavárny přijde oznámit, že jejich domácnost přestěhoval na obytnou loď-hausbót.

Po počátečním šoku se to ukáže být jako docela zajímavý nápad. Tato pohoda jim však skončí

neohlášenou návštěvou tety Kateřiny a jejího syna Milouše.

 

…,,Vstoupil jsem na palubu naší obytné lodi a v ústrety mi přihopsala teta Kateřina. Dovádivě žvatlala a jako obvykle chrlila jedno přísloví za druhým.“…

 

Ta zde chce strávit několik týdnů dovolené. Vystrnadit ji se podaří až díky geniálnímu plánu Saturnina. Teta Kateřina je velmi zvláštní člověk. Je to vdova, která se stará o svého 18 letého výrostka Milouše. Není už nejmladší, ale ona si to naprosto odmítá přiznat. Nosí výstřední klobouky, velmi se maluje, ačkoliv to neumí. Její chůze připomíná spíše hopsání a neustále z ní srší gejzíry přísloví – kdekoliv a kdykoliv. Nyní se nachází ve velmi nepříznivé finanční situaci a tak se snaží všemi způsoby vnutit do přízně bohatému dědečkovi, který ji však nemůže vystát.

Když přišla panu Oulickému (tak se jmenuje náš vypravěč a mladík, který přijal do svých služeb Saturnina), pozvánka právě od tohoto dědečka, rozhodl se, že v jeho vile stráví i se Saturninem tři týdny své dovolené. On je snad jediný, který se z celého příbuzenstva nesnaží dědečkovi vlichotit kvůli penězům. Ve vile se potkává s dědečkovým přítelem doktorem Vlachem. V zápětí přijíždí i teta Kateřina s Miloušem.

 

… ,, Právě jsem se rozhodl, že vstanu, když se ozvalo diskrétní zaklepání a Saturnin vstoupil. Přál mi dobrého jitra, pravil, že ranní ptáče dál doskáče, mladí ležáci, staří žebráci, a oznámil mi, že venku je pěkně, ale nechval dne před večerem, nevím dne ani hodiny a kam čert nemůže, nastrčí babu. Vy nejste zvyklí na podivný způsob Saturninova vyjadřování, ale já jsem z té směsice přísloví pochopil, že přijela teta Kateřina.´´…

 

Velkým a velmi milým překvapením ale bylo, když se také dozvěděl, že za týden má přijet i slečna Barbora, dcera dědečkova velmi dobrého přítele. Je to ta slečna Barbora, kterou potkává na tenise. Její příjezd však bohužel propásl, jelikož byl právě na ošetření v nedaleké nemocnici s výronem kotníku, když dědeček na něm předváděl jeden chvat bojového umění, které ho naučil Saturnin.

Dovolená by mohla proběhnout dobře, jenže neustálý déšť zvedl hladinu řeky, ta strhla most a přerušila jedinou spojnici mezi dědečkovou vilou a nedalekým městečkem. Na druhém břehu navíc zůstala kuchařka se služebnou a nákupem.

To by se dalo přetrpět, protože dědeček byl domluvený s panem stavitelem Novotným, že pokud se most strhne, postaví nový i bez dědečkova příkazu. Ale přestane fungovat elektřina, na které je všechno ve vile závislé. Slečna Barbora se rozhodne vzít vaření do svých rukou a vaří na otevřeném ohni. Teta Kateřina se cítí dotčena, protože ji nikdo nepožádal, aby vařila ona. Za těchto okolností se začne Jiří Oulický se slečnou Barborou sbližovat, ale Milouš jim do toho zasahuje, protože po slečně Barboře také touží. Saturnin mu v této činnosti úspěšně brání různými nástrahami, které jsou mnohdy velmi vtipné.

Protože neustále prší a začínají docházet potraviny všichni se  rozhodnou, že podniknou tůru, aby se oklikou dostali do městečka. Prvním cílem bude srub doktora Vlacha, který je vzdálen jen několik hodin pěší chůze, kde jsou potraviny a po odpočinku a občerstvení budou druhý den pokračovat do městečka, které má poněkud větší vzdálenost.

Podle původního plánu měli do městečka dorazit druhý den večer. Jenže při jednou zapáleném projevu k ostatním, dědeček spadl z vyvýšeného místa a poranil si nohu. Už se nadalo postupovat tak rychle, takže všichni byli nuceni strávit další noc venku. Během večera si slečna Barbora povídá s Jiřím a políbí se. Milouš to vidí a rozpláče se do pokrývky. Druhého dne se všichni v pořádku přicházejí k městečku. Přichází k místu, kde se zhroutil most přes řeku a už z dálky vidí, že je nově postaven. Jakmile přestalo pršet, pan stavitel Novotný splnil svůj slib. Už není důvod pokračovat do městečka a všichni se po novém mostě vracejí spět do dědečkovy vily.

Tento románový příběh končí tím, jak se na konci prázdnin všichni vracejí do svých domovů, jen Saturnin zůstává u dědečka a stává se mu společníkem. Vypravěč se dál schází s Barborou

Teta Kateřina získává vytoužené peníze tím, že se opět velmi výhodně provdá.

 

POSTAVY:

Vypravěč – mladý muž Jiří Olický, muž dobrých mravů, trochu stydlivý, gentleman třicátých

let minulého století. Má svěží a jemný humor, smysl pro spravedlnost. Děj

příběhu je  vyprávěn prostřednictvím jeho úst.

Slečna Barbora – mladá, krásná, milá, moderní žena třicátých let minulého století

Doktor Vlach – je postarší lékař, ze kterého vyzařuje moudrost a vtip je dobrým

pozorovatelem života. Má rád klid s občasným zásahem vůně dobrodružství

 

Dědeček – je to starý pán plný života. Je bohatý a baví se, když příbuzní soupeří o jeho přízeň

kvůli dědictví, rád si tropí žerty z tety Kateřiny kvůli její touze po dědictví

Teta Kateřina – hraje si na váženou a moudrou dánu a neustále používá přísloví, je však velmi

omezená, urážlivá a vypočítavá. Ve své celistvosti působí velmi komicky

Milouš –  je to syn tety Kateřiny, vyniká svým hrubým chováním a neomaleností 18 letého

Floutka, později zjistíme, že pod touto slupkou se skrývá docela citlivý kluk.

 

Saturnin – je  to muž velmi nevypočitatelný, vážný a seriozní, přesto je v jistém slova smyslu

dobrým a věrným sluhou, zdá se, že tahá za nitky, s ostatními si pohrává a přitom

se výborně baví. Velmi si rozumí s dědečkem.

 

Literární druh: próza

ŽÁNR: humoristický román,satira, členěný na kapitoly

Dějiště: Praha,venkov

Doba: 20.století

Umělecký směr nebo literární proud: česká literatura vydávaná za 2.světové války

 

Děj se odehrává v Praze a na venkově v okolí nějakého malého města

Forma: ICH

Jazyk je neskutečně vtipný plný slovních spojení , Často se vyskytuje přímá řeč, citace dopisů, vyprávění příběhů, postřehy vypravěče a tetina milovaná přísloví, ironie, používání přísloví.





Další podobné materiály na webu: