Saturnin – rozbor díla k maturitě (3)

 

Kniha: Saturnin

Autor: Zdeněk Jirotka

Přidal(a): Janek93

 

Zdeněk Jirotka 

• Zdeněk Jirotka (7.1.1911 v Ostravě -12.4.2003)- český spisovatel a fejetonista, autor humoristických románů, povídek, soudniček a rozhlasových her. Maturoval na Stavební průmyslové škole potom nastoupil do armády. Počátkem nacistické okupace působil na Ministerstvu veřejných prací a po roce 1942 se začal věnovat už výhradně spisovatelské činnosti.

 

Další díla:

• • Do jeho tvorby kromě Saturnina patří ještě například humorná parodie na detektivní román Muž se psem nebo rozhlasová hra Hvězdy nad starým Vavrouchem, sbírky povídek a anekdot Profesor biologie na žebříku a nebo sbírka povídek Pravidla se změnila.

 

Literárně-historický kontext

Autoři tohoto období:

• Humoristický žánr, satiry:
  • Jerome Klapka Jerome – Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) a Tři muži na toulkách
  • Pelham Grenville Wodehouse – (více než 90 knih, často sluha Jeeves) Jan tak dál, Jeevesi, Nedostižný Jeeves a další
  • Jaroslav Hašek – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
  • Miroslav Švandrlík – Černí baroni

 

Rozbor díla: Saturnin

• Jirotkův nejúspěšnější román. Tento humoristický román je inspirován anglickou literaturou, autory Jerome Klapka Jerome a Pelham Grenville Wodehouse, v jeho povídkách vystupuje sluha Jeeves. Vydán roku 1942. Je to humoristický román o netradičním sluhovi Saturninovi a jeho pánovi.
• Román byl přeložen do angličtiny, němčiny, španělštiny a italštiny. V roce 2009 vyhrál anketu Kniha mého srdce. Na motivy románu byl natočen roku 1994 celovečerní film Saturnin, který byl zpracován i jako 4 dílný televizní seriál.

 

Styl a Jazyk:

• Vyprávění v ich-formě, anglický humor a ironie, přísloví, spisovný jazyk, užití archaických a knižních výrazů, vyprávěné příběhy (retrospektiva) a dopisy.

 

Postavy:

• Saturnin- Vypravěčův sluha, člověk s odvážným smyslem pro humor, často většinu děje nějakým způsobem řídí a ostatní jsou jakoby jeho loutky v promyšlených pánech.
• Vypravěč (ve filmu Jiří Oulický) – typický měšťák, Saturninem se nechá vstrčit do situací, do kterých by se sám nedostal.
• Dědeček- Starý bohatý pán, který si pohrává s příbuznými, kteří se snaží o dědictví, je veliký příznivec elektrického proudu a byl ředitelem městské elektrárny.
• Teta Kateřina- Záporná postava, ztělesňuje hrabivost, neustále používá přísloví a někdy se to ani nehodí.
• Milouš- Syn Kateřiny, je mu už 18, ale teta s ním zachází jako s dítětem.
• Slečna Barbora Terebová- Milá, moderní žena.
• Doktor Vlach- Rodinný přítel, vymýšlí různé teorie o chování lidí.
• Strýc František- pouze v 1 historce, v době, kdy se příběh odehrává je již mrtvý po explozi v jeho továrně.

 

Děj:

Odehrává se ve 40. letech 20. století na začátku v Praze a dovolená u dědečka je poblíž nějakého malého města.

Vypravěč, pražský úředník, žil klidným životem do té doby, než si najal sluhu Saturnina, kterého našel podle inzerátu. Netušil, že mu sluha úplně změní život. Saturnin je uhlazený a upravený, pracovitý člověk. Začne mezi přáteli svého pána roznášet zvěsti o pánových dobrodružných cestách do divočiny, třeba, že ubil žraloka stativem od fotoaparátu, jeho byt vybaví trofejemi, vypůjčenými z rekvizit. Ale vypravěč nikomu nic nevyvrací. Jednoho dne přijde do kruhu pána a jeho přátel Saturnin a oznámí mu, že byl přestěhován na hausbót a bydlí tedy poblíž řetězového mostu, vypravěč se snaží brát vše s klidem. Jednou také vypravěč prohrál 3 sety v tenise se slečnou Barborou, Saturnin se to nějakým způsobem dozvěděl a vyrobil tréninkovou stěnu. Jednoho dne se na loď nastěhuje teta Kateřina s Miloušem, protože prý Milouš potřebuje čerstvý vzduch. Saturnin ví, že není vítána a tak sežene masku Mikuláše a čerta a vysvětlí tetě, aby si je na noc vzali jako ochranu na obličej před hlodavci, takže se teta s Miloušem zase stěhují pryč.

Většina děje se odehrává na třítýdenní dovolené v dědečkově sídle. První týden se nic zajímavého neděje a vypravěč se těší na příjezd slečny Barbory. Najednou nečekaně přijela teta Kateřina s Miloušem. Saturnin naučil dědečka džiu-džitsu, ten pak vyzval vypravěče na souboj a zranil ho, musel jet do nemocnice v den, kdy přijela Barbora. Zpět ho již odváží slečna Barbora. Řeka, která odděluje dědečkův dům od zbytku světa, se rozvodní a strhne most, jedinou přístupovou cestu, navíc z neznámého důvodu během bouřky vypadne proud. Společnost tak prožívá malé dobrodružství. Po večerech si vyprávějí příběhy a dny tráví procházkami a odpočinkem. Vypravěč se sbližuje se slečnou Barborou, je však otráven chováním osmnáctiletého Milouše, který se s ním chtěl dokonce vsadit, „kdo ji dostane první“. Dohodne se tak se Saturninem, že společně povedou proti Miloušovi skrytou válku, tomu se pak v dalších dnech stávají „náhodné“ nehody. Jelikož však docházejí zásoby, rozhodne se společnost, že se pěšky vydá přes srub doktora Vlacha, kde si odpočine, obejde pramen řeky a dostane se do městečka. Cesta je příjemná a stane se opět několik zábavných příhod. Po cestě se však dědeček zraní a nezbývá než jednu noc přenocovat pod širým nebem. Potom ale již dojdou až k místu strženého mostu; jaké je jejich překvapení, když zde vidí stát most nový, který podle staré dohody s dědečkem nechal postavit stavitel z blízkého městečka. Jejich strastiplné dobrodružství tak bylo zbytečné. Po návratu se vnutila teta Kateřina ošetřovat dědečka, ač měl pouze bolavá záda, a nepustila k němu ani doktora Vlacha. Dědeček však byl z jejího strašného podlézání, nucení, proseb, hraných hysterických záchvatů a vyhrožování natolik otráven, že začal předstírat šílenství. Tím dostal tetu ze své blízkosti. Ona však i přes upřímnou dědečkovu snahu stále trvala na tom, že je zcela duševně zdráv. Dědeček pak fingovaně sepsal závěť, ve které všechen svůj majetek odkázal na dobročinné účely. Když se to teta Kateřina dozvěděla, prohlásila o něm, že se zbláznil a že to požene k soudu, načež odjela. Dokázala tak svoji bezcharakternost a jedinou opravdovou touhu – po penězích. Později se ukázalo, že i tato finta byl Saturninův rafinovaný nápad.

Příběh končí tím, že všichni odjíždějí domů a vracejí se do života, na který byli zvyklí. Vypravěč pozve slečnu Barboru na schůzku a z dopisu od Saturnina se dozvídá, že Saturnin zůstává ve službách dědečka, že hausbót ve skutečnosti patří Saturninovi a že bude rád, když na něm jeho bývalý pán zůstane. Dědeček si se Saturninem otevřeli „Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru“ a začali ve jménu pravdy přepracovávat přehnané scény z literárních děl do reálnější podoby. Teta Kateřina se bohatě vdala.