Jméno: Sentimentalismus
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Sentimentalismus je označení literárního směru, který vznikl v osmnáctém století jako reakce na klasicismus a osvícenství. Jeho název souvisí s tím, že v protikladu k nim kladl důraz na city a emocionální působivost děl. Jeho synonymem je označení preromantismus, které poukazuje na skutečnost, že tento směr předznamenával nejvýznamnější umělecký směr první poloviny devatenáctého století, romantismus.
Základní znaky sentimentalismu
Sentimentalismus se projevil zejména v anglické, francouzské a německé literatuře druhé poloviny osmnáctého století. Jeho základním znakem je především skutečnost, že za zdroj nejvyšších morálních hodnot považuje cit, velmi důležitou roli v nejrůznějších literárních dílech tak hraje láska, která je často nešťastná a nenaplněná či tragická. Díla se vyznačují nejen zájmem o citové vztahy jedince, ale kladou důraz také na emocionální podání děje, jejich cílem je čtenáře dojmout. Čtenáři se často s hlavními hrdiny literárních děl rovněž ztotožňují. Podle preromantismu jen citem, nikoli rozumem, člověk pozná, co je správné, jak má správně žít, co ho nejvíce naplňuje. Dalším rysem, který staví preromantismus do protikladu s klasicismem a osvícenstvím, a zároveň ho přibližuje k romantismu, je skutečnost, že člověk nemá být omezován, spoutáván nejrůznějšími pravidly a zákony, naopak má žít svobodně a má se přiblížit přírodě. Jako ideální se tak často jeví život je na venkově, v přírodě, mimo civilizaci. Kromě toho se tento směr také hodně zajímá o ústní lidovou slovesnost.
Typické literární žánry sentimentalismu
V souvislosti s tímto uměleckým směrem se rozvijí především poezie, lyrické a lyrickoepické básně, ale vznikají také sentimentální romány. Mezi základní znaky literních textů patří již zmíněný důraz na cit a lásku. Typickými prostředími, kde se mnohá literární díla odehrávají, jsou pak tajuplné jezero, hřbitov či zřícenina a k častým postavám patří mnich, poutník, vězeň a citlivá, morálně čistá dívka. Kromě toho se rovněž autoři poezie se stavějí do pozice lidových bardů, mluvčích národa, lidových pěvců či proroků.
Nejvýznamnější autoři sentimentalismu
Ve francouzské literatuře patřil k nejvýznamnějším autorům Jean Jacques Rousseau, který proslul svým dílem Julie aneb Nová Heloise, které je psané ve formě dopisů. Jde o příběh tragické lásky domácího učitele Saint–Preuxe a dívky Julie, kteří se nemohou vzít kvůli tomu, že učitel není na rozdíl od Julie šlechtického původu. Dalším francouzským spisovatelem byl Antoine Francois Prévost, který napsal román Manon Lescaut o lásce mladého rytíře des Grieux a mladé, lehkomyslné dívky Manon. Tento román později v české literatuře přepracoval Vítězslav Nezval do podoby dramatu.
V německé literatuře sentimentalismus do jisté míry splývá s hnutím Sturm und Drang neboli Bouře a Vzdor. Nejslavnějším představitelem je Johann Wolfgang Goethe, který do detailu naplnil znaky preromantismu především svým dvoudílným románem v dopisech Utrpení mladého Werthera. Román je osobní zpovědí hlavního hrdiny, který má problémy se svým životem a láskou, a nakonec spáchá sebevraždu. Kromě Goetha byl dalším představitelem tohoto hnutí Friedrich Schiller.
