Kniha: Sluha dvou pánů
Autor: Carlo Goldoni
Přidal(a): Xantron
přeložil – Jaroslav Pokorný, vydal – ARTUR v roce 2009
1. Literární druh
Text je členěn na promluvy jednotlivých postav, obsahuje scénické a režijní poznámky, jedná se tedy o drama. Primárně je určené pro scénické zpracování.
2. Literární žánr
Komedie dell’arte (situační komedie)
Goldoni proměňuje typickou Komedii dell’arte (herci nemají k dispozici psaný text, ale jen stručný scénář s dějovou kostrou a seznamem ustálených typů postav – Harlekýn, služka Colombina, starý obchodník Pantalone, právník Dottore, Kapitán, kuplířka Ruffiana a zamilovaní s různými jmény, největšího rozmachu dosahovala v letech 1570 až 1650). Ve svých hrách zavedl závazný dramatický text. Místo pouhé dějové osnovy a typických masek vytvářel psychologicky a sociálně propracované charaktery. Tvorba odráží život měšťáckých a lidových vrstev jeho doby.
3. Literární směr/sloh
Klasicismus
Sluha dvou pánů byl napsán v roce 1745. V této době se v Evropě projevuje Klasicismus.
Klasicismus
– vznikl ve Francii v 17.století v době rozmachu absolutistické monarchie
– snaha odvrátit se od Baroka → jednoduchost, střídmost
– navracel se k Antice
– zdůrazňoval rozum člověka
– vyznačoval se filosofickými úvahami a abstraktním pojetím obecně rozšířených ideálů o pravdě, lásce a kráse a také snahou o věrné vyobrazení různých charakterových rysů člověka, ať už je jakýkoli
– klasicistní drama muselo dodržovat tzv.trojjednotu (času, místa a děje)
– literatura se dělila na vysokou (epos, hymnus, tragédie) a nízkou (komedie, bajka, satira)
4. Jazyk – Stylistická charakteristika textu
jedoduché dialogy, vtipnost, nadsázka
Hra je vrořena jednoduchými dialogy, které umožňují herci improvizovat. Komedie vyniká přemírou vtipu s užitím nadsázky a nenucenosti ve výrazech. Oproti klasické komedii dell’arte oprostil autor řeč postav od vulgarismů. K zelílení komického účinku vytváří mnohé zápletky pomocí jazykových nedorozumění, záměrně tají podstatné informace, které čtenář odhalí drive než samotné postavy příběhu.
5. Jazyk – Slovní zásoba
spisovný, nespisovný, citově zabarvená slova
Jazyk textu je většinou spisovný, objevují se ale I nespisovné výrazy ( familie, polívka), dale pak slov citově zabarvená, konkrétně zdrobněliny (Silvínek, Klárinka, drahoušek)
6. Tematická výstavba
Truffaldino je sluhou dvou pánů
Hlavním tématem je fakt, že Truffaldino se stal sluhou dvou pánů najednou a řeší svoji situaci. Slouží jednomu I druhému a postupně se zamotává do vlastních lží.
7. Prostor, čas
Drama se v Benátkách v 18.století
8. Děj
Na začátku příběhu je zasnoubení Klárky a Silvia. Klárka si měla původně vzít Frederiga Rasponiho, ale k jejímu otci se dostala zpráva, že byl Frederigo Rasponi zabit. Přislíbil tak ruku Klárky Silviovi, kterým to přišlo vhod, protože se už dávno chtěli vzít z lásky, kdežto s Frederigem by to byl sňatek z rozumu. Na scénu ale přichází sluha, který tvrdí, že Frederigo Rasponi je živý, co víc, čeká před domem. Společnost je touto zprávou otřesena. Nikdo ani netuší, že to není skutečný Frederigo Rasponi, nýbrž jeho sestra Beatrice, která je za něho převlečená a přijela kvůli tomu, aby vyjednala obchod s Pantalonem a našla svého milence Florinda. Musí ale předstírat i to, že trvá na zasnoubení s Klárkou, to způsobí rozepře. Pantalon chce dodržet slovo, které dal prvně, takže ruší zasnoubení Klárky a Silvia. Klárka s tím nesouhlasí, stejně jako Silvio a jeho otec doktor Palmiro Palmare. Truffaldino původně přijel s Beatrice, ale protože se mu zdálo, že se o něj nestará moc dobře, chytil se při první příležitosti jiného pána, shodou okolností Florinda. Protože se mu zdálo výhodné sloužit dvěma pánům, nechal to tak a doufal, že mu tenhle klam bude procházet co nejdéle. Ale když ho oba páni poslali na poštu, smíchal dopisy a nevěděl, pro koho je který. Při tom se Florindo dozvěděl, že je Beatrice ve stejném městě, ale protože je Beatrice převlečená za Frederiga, všechno se to zkomplikovalo, a tak si Florindo myslel, že je Frederigo naživu. Přitom se chystala svatba mezi Frederigem (převlečená Beatrice) a Klárkou. Beatrice svěřila Klárce své tajemství, protože se nemohla dívat na to, jak se Klárka trápí, ale jen pod podmínkou, že Klárka nesmí nikomu nic prozradit. Později dojde k šarvátce mezi převlečenou Beatrice a Silviem. Silvio si myslí, že mu byla Klárka nevěrná a málem ji nechá spáchat sebevraždu. Truffaldino mezitím udělá dalších několik malérů, při kterých je málem přistižen, jako například předání peněz nebo obsluhování obou hostů při večeři. Potom se stane, že Truffaldino rozkramaří kufry obou svých pánů a zamění věci. Tím získají oba páni podezření. Truffaldino, aby se vymluvil, řekne, že to jsou pozůstatky po jeho bývalém pánu. Ani netuší, že jak Beatrice, tak Florindo poznají věci svých milovaných, a tak v žalu, že jejich lásky zemřou, chtějí spáchat sebevraždu. Beatrice odhalí svoji pravou identitu. Těsně předtím, než se oba zabijí, si pohlédnou do tváře a poznají se. Nedorozumění svede Truffaldino na neexistujícího sluhu Azzora (Florindovi řekne, že je to sluha Beatrice, Beatrici řekne, že je to sluha Florinda). Klárka se smíří se Silviem a vezmou se, stejně tak Beatrice a Florindo. Zbývá jen vyřešit vztah mezi Smeraldinou a Truffaldinem, kteří se chtějí vzít. Truffaldino požádá Florinda, aby požádal Pantalona o Smeraldinu ruku, Smeraldina zase požádá Beatrici, aby se přimluvila, a tak se zdá, že o Beatrici žádají dva sluhové. V tu chvíli se Truffaldino přiznává, že byl sluha obou pánů, aby si mohl Smeraldinu vzít, a vše se vysvětluje.
9. Kompozice
Komedie má tři dějství a prolínají se v ní dvě roviny. Rovina komická, představovaná Truffaldinovou službou dvěma pánům a rovina milostná v podobě tří dvojic, které zárověň zastupují různé společenské vrstvy: Beatrice s Florindem (stav šlechtický), Silvio s Klárinkou (stav měšťanský) a Truffaldino se Smeraldinou (služebnictvo). Hra je ukončena komickým šťastným koncem.
10. Postavy
Truffaldino, Beatrice Rasponiová, Florindo Aretusi, Pantalone Agnivorla, Klárka, Silvio, dr. Palmiro Palmare, Brighella, Smeraldina
Truffaldino – chytrý a mazaný, i když působí dojmem, jako by neuměl do pěti počítat
Beatrice – kurážná, v přestrojení za svého bratra Federiga ospravedlňovala svého milence Florinda
Florindo Aretusi – statečný, odhodlaný bojovat za svou lásku Beatrici
Pantalone de Bisognosi – benátský obchodník, nerozhodný, kam vítr tam plášť
Klárka – poslušná dcera, věrná, přátelská
Silvio – žárlivý, ve svém jednání velmi ukvapený
doktor Palmiro Palmare – otec Silvia, chytrý, vzdělaný
Brighella – hostinský, dobrý kuchař, dokázal udržet tajemství
Smeraldina – komorná Clarice, má dobře prořízlou pusu, ráda by se vdala
11. Hlavní myšlenka
Hlavní myšlenkou komedie je zajisté lhaní. Když někdo lže dlouho a často, nakonec se do vlastních lží zamotá a neví již co je a co není pravda.
12. Okolnosti vzniku díla
Goldoni v letech 1744-1748 působil jako advokát v toskánském městě Pisa. V roce 1745 zde obdržel od významného benátského herce Antonia Sacchia dopis se žádostí o nové veseloherní náměty. Na jeho žádost primo pro něj vytvořil harlekýnskou postavu Truffaldina v díle Sluha dvou pánů. Hru sepsal během krátké doby, což dokazuje její premiéra ještě v podzimní sezóně roku 1745 v benátském divadle San Samuele.
13. Dobové vnímání díla
Hra byla provedena prvně proslulým představitelem Truffaldina Antoniem Sacchim z benátského divadla San Samuele. V tisku vyšla poprvé roku 1753. Záhy po Sacciho premiéře přejaly “Sluhu dvou pánů” do svého repertoáru další soubory italských komediantů. Komedie pronikla rychle za hranice, měla úspěch a byla příznivě hodnocena teoretiky.
14. Autor
Carlo Goldoni
Carlo Goldoni byl obrovský talent již od mládí. Narodil se roku 1707 v Benátkách do rodiny lékaře. Zajímavostí je, že se gramotným stal již ve čtyřech letech, svoji první hru napsal v devíti. Studoval filosofii a práva, studium práv ukončil až v roce 1731. Během studií stíhal psát další díla, kočoval s hereckou společností a bral práce v advokátních kancelářích. Goldoni se začal toulat po Itálii, určitou dobu působil i jako tajemník benátského velvyslance v Miláně, ale pak se vrátil do Benátek, kde se věnoval výhradně divadlu. V roce 1763 odjel do Paříže, kde vychovával královské dcery, zatímco dál psal. Navzdory tomu umřel roku 1793 v Paříži v chudobě.
15. Další díla autora
– Poprask na laguně
– Mirandolina
– Benátská vdovička
– Hrubiáni
16. Vliv díla na další vývoj literatury (dramatu)
Goldoni dovršuje staletou tradici v pojetí komického sluhy, vystupujícícho již v Plautových hrách a pokračujícího v Beaumarchaisovu Figarovi. Postava Truffaldina v roli moudrého blázna může v mnohých rysech připomínat novodobé postavy z české literatury, jako např. Švejka od Haška nebo strýce Pepina od Hrabala.
Sluha dvou pánů se velmi brzy dostal za hranice Itálie a udržel se jako jedna z nejhranějších Goldoniho her po mnohá léta až do současnosti.
17. Dílo na českém divadelním jevišti
V českém prostředí se Sluha dvou pánů objevil v roce 1840, díky dramatikovi J.N. Štěpánkovi pod názvem Truffaldýn, sloužící dvou pánů. V současnosti je již přes deset let reprízován v ND v hlavní roli s M. Donutilem.
18. Další autoři této doby
Moliére – Tartuffe, Lakomec
Jean Racine – “psychologická tragédie” – Faidra
Jean de la Fontaine – básník, bajky
19. Společensko – literárně – historické pozadí
Sedmnácté znamení probíhalo ve znamení pokroku a vědy, vzrůstajícího zájmu o taje vesmírných zákonů a přírodních dění. Na evropském území nedochází k rozsáhlým válkám, ale spíše jen místním střetům. Na síle nabývá hlas myslitelů, kteří vystupovali proti vlivu šlechty a církve na královskou moc, obdivovali parlamentní zřízení v Anglii. Vláda podle nich měla usilovat o blaho lidu, ctít svobodu jednotlivce co nejvíce a ctít svobodu vyznání. Církev se stává terčem kritiky, Voltaire ji označuje za překážku pokroku. Američané vyhlašují nezávislost (1776) a ve Francii probíhá revoluce (1789). Uměleckými směry, které působí v tomto období : Klasicismus a Racionalismus. Dochází k velkému rozvoji dramatu. Na začátku 18. století se obejvuje nova politická a společenská ideologie – Osvícenství, spojené s Encyklopedisty – Diderotem, Voltairem a Rousseauem.
20. Ukázka
Truffaldino: „Tolik lidí si může nohy uběhat, aby si sehnali alespoň jednoho pána, a já mám rovnou dva. Setsakra jak to všechno stačím? Proč by jim člověk nemoh sloužit oběma dvěma a brat plat dvakrát a jíst za dva? A ještě lepší by bylo, kdyby to hodně dluho neprasklo. A když to praskne – tak co? Nic! Když mě jeden vynadá budu se držet druhého. Jako že jsem na tohle borec. Já to zkusím. Na své si přijdu – a kdyby na sůl nebylo! Jen sebou hodit. Na poštu pro oba dva – a za jednu cenu dvoje peníze!”
