Kniha: Sonety
Autor: William Shakespeare
Přidal(a): David Hampl
William Shakespeare
- Narodil se 23. dubna 1564 ve středoanglickém Stratfordu nad Avonou, kde 23. dubna 1616 také zemřel.
- Je považován za nejvýznamnějšího světového dramatika všech dob.
- Psal zejména tragédie, komedie a historické hry, ale v jeho tvorbě nalezneme také sonety a výpravné básně.
- Jeho manželkou byla o osm let starší Anne Hathawayová, se kterou měl tři děti.
- V mládí společně s rodinou odešel ze Stratfordu do Londýna, kde se začal věnovat divadlu, nejprve jako herec, později začal upravovat hry jiných autorů a také psát svá vlastní dramata.
- Již za svého života se stal slavným a úspěšným, jeho hry byly oblíbené rovněž na dvoře královny Alžběty I.
- Později se stal spolumajitelem divadelní společnosti Služebníci lorda komořího a její divadelní scény, slavného divadla The Globe.
- Když divadlo Globe roku 1613 vyhořelo, odešel z Londýna na odpočinek zpět do svého rodného města a po bujaré oslavě svých narozenin zde zemřel.
Díla
- Romeo a Julie – nejslavnější Shakespearova tragédie, hlavním tématem je tragická láska dvou mladých lidí, kteří pocházejí ze dvou znepřátelených rodů v italské Veroně.
- Hamlet – druhá slavná tragédie, jejíž hlavní postavou je dánský princ, který mstí vraždu svého otce.
- Zkrocení zlé ženy – komedie, jejímž hlavním tématem jsou vztahy mezi muži a ženami.
- Antonius a Kleopatra – historická hra o vztahu mezi egyptskou královnou a římským generálem.
Literárně-historický kontext:
Anglická renesance
Renesance byla uměleckým směrem, který vznikl na konci 13. století v Itálii, odkud se poté rozšířil i do dalších zemí, zejména Anglie, Francie a Španělska. Svého vrcholu dosáhla v průběhu 15. a 16. století. Typickými znaky renesance byly zejména důraz na člověka, poznání a návrat k ideálům antického Řecka a Říma, jednalo se tak o jakýsi opak ke středověku a jeho ideálům. Významnými anglickými spisovateli té doby byli kromě Shakespeara také:
- Geoffrey Chaucer – spisovatel, který do Anglie přivezl renesanční myšlenky ze své cesty do Florencie. Autor díla Canterburské povídky, které obsahují vyprávění různých postav, které se setkávají během putování ke hrobu svatého Tomáše v Canterbury.
- Christopher Marlowe – dramatik, jehož nejznámější hrou je Tragická historie života a smrti doktora Fausta.
Rozbor díla: Sonety
Ke konci svého života se William Shakespeare začal stále více věnovat kromě dramatické tvorby také poezii, zejména sonetům, konkrétně jich napsal sto padesát čtyři. Jejich hlavním tématem je láska a problémy s ní spojené, dále pomíjivost citů, krása, ale také politika.
Z hlediska rozdělení sonetů je sto dvacet šest z těchto sonetů věnováno mladému muži, což mnohé vedlo k úvahám o možné homosexualitě Williama Shakespeara, která se ale nikdy neprokázala. Dvacet šest sonetů je následně věnováno temné nebo také černé dámě a poslední dva sonety jsou alegorické.
Ať již jsou Shakespearovy sonety určeny komukoli, jejich hlavním tématem je láska ve všech svých podobách a většina sonetů má univerzální vyznění, neboť se odehrává ve vztahu mezi „já“ a „ty“, bez ohledu na to, zda jde o lásku heterosexuální či homosexuální, platonickou či fyzickou, komickou či tragickou, povolenou či zakázanou.
Sonet neboli znělka byla novým literárním žánrem, který v době renesance vznikl, za jeho zakladatele je považován italský básník Francesco Petrarca. Jedná se o lyrickou báseň s ustálenou formou. Zatímco italské sonety se skládají ze čtrnácti veršů dělených do čtyř slok tak, že první dvě sloky mají čtyři verše a druhé dvě sloky tři verše. Shakespearovy sonety mají strukturu mírně pozměněnou. Báseň má čtrnáct veršů, ale je dělená do tří slok o čtyřech verších a jedné závěrečné o dvou verších, ty jsou zároveň jakýmsi rozuzlením, vrcholem básně.
Postavy
- Krásný mladík – hlavní postava, které je věnována většina sonetů, jejíž historickou totožnost se zatím nepodařilo badatelům zcela objasnit. Existuje několik možností, kdo by mohl oním tajemným mladíkem být. Nápovědou jsou iniciály W. H., které jsou u věnování Sonetů uvedeny. Jako nejpravděpodobnější se zdá, že by jím mohl být William Herbert, hrabě z Pembroke. Shakespeare tohoto mladíka často označuje jako svého přítele, své lepší já.
- Temná či černá dáma – na základě popisů v básních jde o krásnou černovlasou ženu snědé pleti. Zatímco láska k mladíkovi je spíše platonického rázu, láska k této ženě je fyzická a naplněná, některé sonety měly ve své době až pornografický ráz. Ani totožnost této černé dámy se zatím nepodařilo odhalit.
- Básnický soupeř – spisovatel, rival, se kterým Shakespeare vede spory, jako pravděpodobnými historickými osobnostmi, které by mohly být předlohami pro postavu básnického rivala, se zdají být zejména dramatik Christopher Marlowe či George Chapman.
