To sladké jméno Beatrice – rozbor díla

 

Kniha: To sladké jméno Beatrice

Autor: Dante Alighieri

Přidal(a): TerkaCZ

 

Rozbor: To sladké jméno Beatrice

Základní charakteristika

• Literární forma: poezie
• Literární druh: lyrika s častým epickým rámcem (autobiografické prvky)
• Literární žánr: sbírka básní – sonety (lyrické, milostné), kancóny a balady, propojené prozaickými pasážemi
• Literární směr: raná italská literatura (dolce stil nuovo), středověký dvorní styl
• Tematické zařazení: evropský milostný a duchovní básnický kánon

 

Námět

• Danteho inspirací byla jeho hluboká a celoživotní láska k Beatrici Portinari, kterou poprvé spatřil jako dítě a jejíž předčasná smrt jej zásadně ovlivnila.
• Dílo vzniká jako literární památka a duchovní hold této ženě, která v poezii symbolizuje ideál krásy, ctnosti, osudové čistoty a spojení pozemské i nebeské lásky.
• Dante také navazuje na tradici provensálských trubadúrů a dvorní poezie své doby, přetavuje ale motiv osobní lásky ve filozofickou a duchovní cestu.

 

Téma

• Absolutní a ideální láska, která přesahuje fyzickou přitažlivost.
• Osobní i universální bolest a smutek ze ztráty milované bytosti.
• Moc citů v protikladu k rozumu.
• Duchovní vzestup člověka prostřednictvím lásky.
• Reflexe minulosti a význam paměti.

 

Hlavní myšlenka

• Láska k Beatrici je chápána jako cesta ke zduchovnění a etickému sebezdokonalování.
• Skutečná láska je v díle branná jako cesta k poznání, k Bohu i k vyššímu smyslu života. Prožitek citů je zde v souladu s hlubší duchovní filosofií a utrpení je přetvářeno v hledání smyslu existence.

 

Motivy

• Postava Beatrice jako ideál krásy, ctnosti a duchovního vzoru.
• Očista mysli a srdce skrze utrpení, vzpomínky a smutek.
• Smrt, ztráta, odloučení, osamění.
• Anděl, nebe, světlo, slzy, srdce, pohledy a oči.
• Zázračná síla jména „Beatrice“.

 

Kompozice a struktura díla

• Sbírka obsahuje sonety, kancóny, balady, proložené prozaickými komentáři a vysvětlením autorových citů a motivů.
• Text se člení do tří oddílů: raná milostná lyrika, VITA NUOVA (Nový život) a pozdní tvorba po smrti Beatrice.
• Autobiografická linie – Dante sleduje svůj citový a duchovní vývoj v návaznosti na život a smrt milované ženy.

 

Lyrický subjekt

• Básník mluví většinou v první osobě (Dante).
• Vystupuje jako vášnivý ctitel, trpící ztrátou, obdivovatel, poutník a duchovní hledající.
• Silně subjektivizovaný pohled, ale snaha o univerzální poselství lásky a naděje.

 

Jazyk a styl

• Vysoce stylizovaný, alegorický jazyk.
• Bohatá metaforika (oči, světlo, nebe, květiny).
• Symbolická pojmenování a personifikace.
• Prvky rétoriky středověké poezie – oslovení Lásky, smrti, Času, Beatrice.
• Zvukomalba, opakování, paralelismy, rytmická výstavba veršů.

 

Charakteristika postav

• Beatrice: ideál ženskosti, zbožštěná bytost, inspirátorka duchovní proměny.
• Dante: lyrický subjekt, oddaný ctitel, trpící člověk, člověk hledající smysl v lásce i utrpení.
• Ostatní ženy a přátelé hrají v textech například roli „druhých paní“ nebo hlasů kolektivu, které se vztahují k hlavnímu milostnému příběhu.

 

Časoprostor

• Čas: retrospektivní, plynoucí od dětství přes dospívání po dospělost a smrt Beatrice, často nadčasově (věčnost, nebe).
• Prostor: Florencie, reálná místa i symbolický vnitřní svět.

 

Obsah díla

To sladké jméno Beatrice je poezií osudové, nemateriální lásky, která má sílu zušlechtit i očistit každého člověka. Soubor představuje nejen osobní zpověď o utrpení, vzpomínkách a naději, ale také programový text evropské duchovní a milostné lyriky. Beatrice je v básních postupně vyzdvižena na piedestal anděla a božské bytosti, skrze kterou může básník dojít vyšší pravdy. Cyklus končí smrtí Beatrice a zároveň předznamenává básnickou i duchovní tvorbu Danta v pozdější Božské komedii.

 

Analýza textu (ukázka)

Vybraná ukázka (sonet č. 26, Beatricin odkaz):

Bolestná láska, jež mě celý čas
vede vstříc smrti k potěše té paní,
ze které jsem se dřív jen radoval,
mi vzala a vždy znovu bere jas,
jejž dávaly mým očím při setkání
ty hvězdy, co mi působ dnes žal,
a její rána, již jsem ukrýval,
se odkrývá teď v nekonečném hoři
z ohně jen, jenž mne tak zmáhá
a jen mne vyrval z blaha,
že mě už čeká jenom trápení;
a život můj, už krátký, marná snaha,
vždy vzdychá a křičí, nežli smrt jej zničí:
„Já umírám pro paní Beatrici“.

 

Umělecký výraz a obraznost

• Báseň obsahuje jemnou tragiku a osudovost, přechod od radosti k utrpení je postaven na silné kontrastní symbolice světla a tmy, radosti a bolesti, života a smrti.
• Jazyk je hluboce obrazný, hraje si s motivy slz, světla, hvězd a rány, které oddělují milence od štěstí.

 

Tropy a figury

• Metafora: „rána, již jsem ukrýval“ – citové zranění je zobrazováno jako skutečné fyzické zranění.
• Symbol: oči, hvězdy, oheň – představují lásku, bolest, osudovou sílu.
• Anafora: opakování spojek („že mě už…“, „co mi působ…“) vytváří emocionální gradaci.
• Epiteton: „bolestná láska“, „nekonečné hoři“ – zdůraznění intenzity emocí.
• Antiteze: blaho vs. trápení, radost vs. žal.
• Apostrofa: přímé oslovení smrti i Beatrice.
• Paralelismus: opakování tematických motivů (radost, žal, smrt).

 

Forma a styl

• Striktně strukturovaný sonet, klasická středověká forma s dělením na dvě čtyřverší a dvě trojverší.
• Jazyk je zpovědní, důvěrný a zároveň stylově vytříbený.

 

Vlastní názor

Sbírka „To sladké jméno Beatrice“ je vrcholnou ukázkou evropské lyriky a duchovní poezie, jež oslovuje nejen obsahem, ale i formálním mistrovstvím. Její hlavní síla spočívá v upřímnosti a intenzitě prožívání citů a schopnosti zobecnit osobní lásku až na úroveň univerzální duchovní zkušenosti. Dílo je nejen symbolem středověké dvorní poezie, ale také nadčasovým apelem na hodnoty věrnosti, citové hloubky a smysluplné bolesti, která vede ke zduchovnění.