Jméno Růže – rozbor díla k maturitě (3)

 

Kniha: Jméno Růže

Autor:  Umberto Eco

Přidal(a):  Hudyj

 

 

 

 

Jméno růže je román současného italského autora Umberta Eca.  Umberto Eco je významný sémiolog, filozof spisovatel (jeden z nejvýznamnějších představitelů postmodernismu) a znalec středověké filozofie, což se značně promítá do jeho díla.

Postmodernismus – reakce na modernismus, snaha neprosazovat jen jednu správnou cestu a umožnit myšlenkový pluralismus, nespočet alternativních výkladů). Postmoderní román se snaží o určitou univerzálnost, chce být přístupný jak běžnému laikovi, tak i zasvěcenému čtenáři, nabízí několik možností interpretace.

 

Děj

Román je stylizován do středověku, přesněji do R 1327. Děj se odehrává v nejmenováném hornoitalském opatství, kam na začátku knihy přijíždí františkán Vilém z Baskervillu se svým učněm novicem Adsem z Melku (který celé dílo retrospektivně zaznamenává), aby se zúčastnili disputace mezi papežskou legací a zástupci františkánského řádu s podporou císaře o chudobě církve . (V prologu je fiktivně označen za existující rukopis zaznamenaný v latině ve 14. Stol. a později přeložen do francouzštiny.)

Adso s Vilémem pátrají po stopách záhadných smrtí mladých mnichů, k nimž dochází den po dni. Dostávají se až do knihovny, která má podobu labyrintu. Rozluštění celého tajemství vražd je spojeno právě s ní: v knihovně je ukrýván vzácný rukopis, a to Aristotelova Poetika, přesněji řečeno její druhý díl pojednávající o smíchu.

Setkání papežské legace s františkány, které končí roztržkou v oblasti teologických a filozofických otázek, vyvrcholí procesem s bývalými členy sekty. Inkvizitor Bernard Gui (skutečná historická postava), úhlavní nepřítel Viléma, odsuzuje vesnickou dívku obviněnou z čarodějnictví a další dva mnichy k smrti upálením.

V závěrečné fázi románu se dovídáme, že všechny vraždy a další mrtvé má na svědomí bývalý knihovník, slepý stařec Jorge (inspirace – Jorge Luis Borges – Ecův slepý současník, spisovatel) , jenž očekává příchod Antikrista. Dělal vše pro to, aby před čtenáři uchoval Aristotelovu Poetiku (stránky byly napuštěny jedem). Požár, který zachvátí knihovnu, se rozšíří na celé opatství. Román končí vlastně úspěšně – Vilém rozluští záhadné vraždy a současně uchrání i svůj život během požáru.

 

Charakteristika

Jméno růže je typickým představitelem postmoderního románu, nacházíme v něm téměř všechny prvky.

– kombinace různých žánrů a vyprávěcích postupů (kronika, detektivka, gotický román – hrůzné scenérie, teologické a filozofické úvahy)

– sklon k mystifikaci

– složitou symboliku

– dvojí rovinu románu (syžet i filozofující stati)

– erotiku

– problematiku středověku

– promyšlenou kompozici

 

Dílo je členěno do 7 kapitol podle 7 dní a dále do podkapitol podle denního řádu regule benediktýnů (napč. Prima, Tertie, nona). Rozčleněním do dnů je dílo podobné Boccaciovu Dekameronu.

Kniha zachovává antickou souslednost místa, času a děje.

Typické dialogy – Vilém rozmlouvá s Adsonem, Ubertinem, Jorgem …

K větší autentičnosti díla je využito charakteristických jazykových prostředků. (latinské výrazy)

INTERTEXTUALITA – vkládání citací z jiných děl, např. bible – Janovo zjevení (zároveň symbolika – promyšlená kompozice románu 7dní,7 ran,  7vražd), antických autorů, Tomáše Akvinského atd.

Složitá symbolika  – labyrint – celý svět je labyrint poznání (knihovna jako poznání) – Labyrint světa a ráj srce??, symbolika již v názvu – Jméno růže, závěr knihy  – „Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci“

Zdůraznění detektivního principu – Vilém z Baskervillu -> Pes Baskervilský -> A.C. Doyle – Sherlock Holmes a Watson jako Vilém a Adso ?

Odkazy na skutečné postavy – Vilém z Occamu (logika) , Bernardo Gui (inkvizitor)

 

Jazyk a styl:

  • Jazyková výstavba prózy se snaží evokovat historické období, ve kterém se román odehrává.
  • Příznačné je množství latinských pasáží, jejichž překlad uvádí až poznámkový aparát.
  • Text také obsahuje řadu narážek na (nejen) středověkou literaturu a na Bibli a celé parafráze či koláže takových textů.
  • Kniha psána v ich-formě.
  • Promluvy ke čtenáři, obracení se na čtenáře.
  • V knize vloženy přílohy plánku knihovny a celého kláštera, latinské překlady a zkrácené popisy jednotlivých kapitol a podkapitol.

 

Zasazení do historického kontextu:

Postmodernismus (od šedesátých let dvacátého století), reakce proti modernismu (psaní pro sebe, nikoliv pro čtenáře).
Hlavním představitelem je označován Ital Umberto Eco (Jméno růže (1980), Foucaltovo kyvadlo).
Další představitelé postmodernismu:
Milan KUNDERA (Nesnesitelná lehkost bytí, Nesmrtelnost)
Kurt VONNEGUT (Groteska)
Vladimír NABOKOV (Lolita)

 

Proč JMÉNO RŮŽE?
V článku U. Eca Poznámky ke “Jménu růže” sám autor vysvětluje název a smysl díla. Verš je převzatý z De contemptu mundi od Bernarda Morliacenského, benediktýna z XII. Myšlenka je, že ze všeho, co zmizelo, nám zůstávají jen holá jména.
Eco píše, že název románu má být sám o sobě klíčem k výkladu díla, dále píše: “Jméno růže, to byla vlastně náhoda, název se mi zalíbil, protože růže je symbolická figura napěchovaná do té míry významy, že skoro už žádný nemá.





Další podobné materiály na webu: