Kniha: Zkrocení zlé ženy
Autor: William Shakespeare
Přidal(a): sarkrat
I. Ukázka z díla
1. Zasaď výňatek do kontextu celého díla
Hra začíná předehrou v níž nejmenovaný šlechtic a lovec naleznou opilého Dráteníka Šikulku. Chtějí se pobavit a tak si usmyslí, že si z něj vystřelí. Spící je přenesen do paláce. Po probuzení mu namluví, že je šlechtic co patnáct let spal. A přesto že si Dráteník vzpomíná na svou minulost, přesvědčování o tom, že je urozený uvěří. Pro jeho pobavení je sehrána samotná hra Zkrocení zlé ženy.
Samotný děj hlavního příběhu se odehrává v Padově. Zde žije bohatý kupec Baptista a jeho dvě dcery – krásná a křehká Bianca, a hubatá panovačná saň Kateřina. O Biancu se ucházejí hned tři nápadníci. Hortensio, Gremio a Lucentio, který přichází do Padovy se svým sluhou Traniem a do Bianky se na první pohled zamiluje. Baptista ale odmítne Bianku provdat, dokud se nevdá i Kateřina. Takovou semetriku ale nikdo nechce.
Hortensia přijede navštívit veronský šlechtic Petruchio, ten když uslyší o Kateřině a jejím věnu, rozhodne se s ní oženit přesvědčen o tom, že se mu podaří jí zkrotit. Po setkání s Baptistou, který nejprve nesouhlasí,ale nakonec svolí je svatba i věno dohodnuté. Hned po sňatku si Petruchio odváží Kateřinu do svého domu, kde hned začíná s její převýchovou.
Ukázka:
PETRUCHIO – Pročpak mé káčátko tak smutně kouká?
HORTENSIO – Jakpak se máte, madam
KATEŘINA – Já se nemám. Nemám nic k jídlu.
PETRUCHIO – Hlavu vzhůru, Káčo. Podívej, jak jsem si dal záležet a připravil ti sám tuhle pečeni. Taková péče zaslouží si dík. Ty neřekneš mi nic? Když nic, tak nic. Všechna má snaha byla tedy na nic. Odneste to!
KATEŘINA – Ne, prosím, nechte mi to!
PETRUCHIO – I sebemenší služba zaslouží si dík. Poděkuj, nebo nedostaneš nic.
KATEŘINA – Děkuju, pane.
Vše, co Petruccio provádí, aby Kateřinu zkrotil, je obdobou krocení dravé zvěře. A i když se na konci zdá, že je zkrocena, má v závěru hry poslední slovo Kateřina, kterou všichni vyslechnou v němém úžasu.
II. Charakteristika uměleckého textu
1. Přiřaď dílo k literárnímu útvaru – lit. druh, lit. žánr.
Literární druh: Drama (Divadlo)
Literární žánr: Komedie – běžný obyčejný příběh, hrdinové – obyčejní lidé, šťastný konec
2. Charakterizuj jazykové prostředky díla.
Komedie je psána pětistopý jambický verš o deseti až jedenácti slabikách, nerýmovaný, který není spořádán do strof, kombinovaným s rýmovanými verši nebo prózou. Shakespeare hojně využívá hovorové řeči. Používá též repliky – výstupy, které jsou stylisticky výstižné a vybroušené, situační komika, jazykové hříčky, komika, metafory, ironie a hlavně ve velkém množství užívá stylistických figur, jako jsou opakování slov, expresivní (citově zabarvené) výrazy.
„Čím větší hňup, tím větší štěstí bývá.“ “ Koukej hned zabouchat, ty mezuláne
„Ach vědomosti! Není nad učenost!“ nebo já zbouchám tebe to, si dáme “
3. Charakterizuj hlavní postavy
BAPTISTA- otec Kateřiny a Blanky; starší rozvážný muž má rád obě dcery, avšak Blanka je jeho miláček pro svou jemnost a poslušnost.
BIANCA – dcera kupce Baptisty, která je typická romanticky zamilovaná a zasněná dívka. Uchází se o ni tři nápadníci, kterým imponuje, že je křehkou dívkou, která potřebuje jejich ochranu.
KATEŘINA – Baptistova dcera, naprostý opak Bianky, moudrá, hádavá, dominantní, neústupná, bez něžnosti, touží po skutečné lásce
PERTUCHIO – se umí chovat jako skutečný hulvát a nedbat zvyků tehdy ještě doznívajícího středověku, ačkoliv je poznat, že ženy pro něj nejsou pouhým prožitkem a potěšením. Své chování nijak neskrývá, naopak je dáváno okatě najevo svými hádkami s Kateřinou.
LUCENTIO – je syn bohatého pisanského šlechtice Vincenzia. Při příjezdu do Padovy se zamiluje do Bianky a přikáže svému sluhovi Traniovi, aby vystupoval za něj a ucházel se o ruku Bianky. Zatím se sám za Biankou vydává jako profesor filozofie.
III. Obecně kulturní a literárně historický kontext
1. Zasaď dílo do kontextu celé tvorby autora
William Shakespeare je nejskvělejším autorem vrcholného období renesance. Jeho dílo je zcela světské, bez zjevných náboženských motivů. Přelomový byl nejenom jeho styl psaní, ale také to, že postavy jeho her již nejsou tak středověké, jako byly u jeho předchůdců a některých současníků. Nedodržoval trojí jednotu času, místa a děje.
Ve svých dílech zobrazuje Shakespeare ženy jako emancipované osobnosti, které si dovolují odporovat mužům a mít vlastní názor. To nebylo v tehdejší době ještě zcela obvyklé. Autor musel mít odvahu a nebát se porušení konvencí, i když mu v tom „hrála do noty“ skutečnost, že působil v Anglii za vlády velmi inteligentní, vzdělané a energické královny Alžběty I. Ženy v Shakespearových hrách také vynikají čestností, hrdostí a půvabem.
Zkrocení zlé ženy řadíme do raného období. Můžeme je považovat za jednu z jeho prvních komedii vůbec. Zdařilá po dramatické stránce, divácky úspěšná, nastolující tematiku iluze a reality, efektivní syntéza slovesných i divadelních tradic.
2. Zasaď autora do kontextu období, ve kterém autor tvořil a pojmenuj základní etapy jeho tvůrčí dráhy.
William Shakespeare byl největší anglický a světový dramatik své doby, jehož dílo je vyvrcholením nejen alžbětinského, ale renesančního divadla vůbec. Je považován za nesporného autora třiceti osmi her různých žánrů (historické hry, komedie, tragédie a tzv. romance neboli tragikomické pohádkové hry), z nichž některé napsal ve spolupráci s jinými dramatiky (Thomas Kyd, Thomas Middleton, John Fletcher).
Jeho tvorbu můžeme řadit do čtyř obdobích. Na rané období, období zrání, období velkých tragédií a tragikomedii a období dramatické romance.
První „období rané“ datované od r. 1590 do r. 1593.Historické hry(Jindřich VII, Richard III) a rané komedie(Komedie omylů, Marná lásky snaha a Zkrocení zlé ženy)
Druhé „období zrání“ uváděné od r. 1594 do r. 1600.Psal jeho nejznámější romantickou tragédii Romeo a Julie, historické hry(Richard II.,Jindřich V.,Jindřich IV.) a optimističtější komedie (Sen noci svatojánské,Kupec benátský..)
Třetí období od r. 1601 do r. 1608 „velkých tragédii“. Shakespearovo charisma dosáhlo vrcholu.V tomto období napsal Hamleta, Othella, Macbetha, Krála Leara, Troiluse a Kresida.
V posledním čtvrtém „období romancí“ vznikly hry Perikles, Cymbelín, Zimní pohádka, Bouře a Jindřich VIII.
Bezesporu k nejznámější jeho poeziím patří sbírka 154 sonetů. Jsou adresovány mladému příteli, ale většina tajemné černé dámě.
IV. Vlastní názor na přečtenou knihu
Dokonalá komedie – ve smyslu divadelním a původním. Ani omylem se nejedná o krocení ženy s vlastní hlavou – právě naopak. Káťa je emancipovaná žena ve špatné době, ale povede se jí najít rovnocenného partnera – tedy on si najde ji. Káťa a Petruchio hrají divadlo před ostatními – Ona hraje zkrocenou a On hraje, že ji krotí a snaží se spolu obalamutit i publikum – což se jim většinou daří. Nikdo však neví co se děje ve chvílích, kdy nejsou zrovna na scéně.
Poslední scéna je Katčiným vyjádřením lásky k Petruchiovi, které si nelze plést s ponížením se a zkrocením (naopak poníží všechny ostatní). Je to vrchol společného divadla těch dvou moderních lidí v historickém čase. Nadčasová záležitost, která se vyjadřuje k mnohému a to skvělou formou.
Použité zdroje:
Williem Shakespeare – Zkrocení zlé ženy, přeložil Martin Hilský
Internet:www.český-jazyk.cz, odmaturuj.cz, www.poznamkyg4.blogspot.cz,
www.rozbor-dila.cz
Zkrocení zlé ženy (film, 1967)
Wikipedie.
Šárka Kratochvílová 1.D
