Kniha: Zkrocení zlé ženy
Autor: William Shakespeare
Přidal(a): Barča
HISTORIE
Renesance
– 14. – 16. stol. (vznikla na přelomu 13. a 14. stol. v bohatých městech S Itálie – Florencie, Benátky)
– z fran. la renesans = znovuzrození
– vznik v Itálii = kolébka renesance
– koncem 13. stol. byla nejednotná, rozdrobená na několik malých knížectví
– rozvoj obchodu → země (Portugalsko a Španělsko) začínají bohatnout → zámořské plavby a
geografické objevy (objevení Ameriky 1492)
– vracející se lodě přivážejí černochy, indiány, zlato, drahé kovy, vzácná dřeva, koření, polodiny,
ale i vědomosti a poznatky
– rozvoj vzdělanosti a kultury, přírodní a astronomické objevy (Mikuláš Koperník, Galileo Galilei,
Giordano Bruno), názory o nekonečnosti vesmíru otřásly autoritou církve
– objev knihtisku – neměcký vynálezce Johann Gutenberg
– i oblékání se mění, líčení, šperky,…
– ostře se postavila proti středověku a obecně proti svázanosti člověka středověkými ideologiemi a
církevními dogmaty
– lidé už nechtějí poslouchat církev, chtějí být svobodní, bádat, své bohatství nechtějí dávat církvi
– jejich ideál – antický člověk → návrat k antice
– snahy o reformaci církve (v Německu M. Luther)
– církev to nese s nelibostí a snaží se tyto lidi umlčet
– už se nestaví kostely, ale paláce, zahrady, kanalizace,…
– církev má ale stále obrovskou moc – tvrdila, že to co lidé přinášejí je ďábelské, a že jsou posedlí ďáblem
Humanismus
= soustava názorů či životní program, jenž představoval základní proud v období renesance
– z lat. humanus = lidský
– zájem obrácen od Boha k člověku jakožto k jedinci, který má právo na svobodné myšlení a jednání,
ale současně je za své konání zodpovědný
– zdůrazňuje přirozenou rovnost všech lidí před Bohem
– zdůrazňoval moc a sílu lidského rozumu v poznávání okolního světa
– můžeme ho v menší míře zaznamenat již ve střeověku (př. filozofií v literatuře), ale teprve v renesanci se
projevil naplno
Umění renesance
– architektura – Filippo Brunelleschi (kopule dómu ve Florencii), Donato Bramante a Rafael Santi (chrám sv. Petra v Římě)
– malířství – L. da Vinci, Sandro Botticelli (Zrození Venuše), Tizian (Venuše urbinská, Danaé)
– sochařství – Donatello (socha Davida)
Další představitelé
– Dante Alighieri – ital, co se postavil proti papeži, strávil téměř 20 let ve vyhnanství (Božská komedie, O monarchii)
– Francesco Petrarca – ital, byl také vypovězen z politic. důvodů, vysvěcen na kněze (Zpěvník, Afrika)
– Giovanni Boccaccio – ital. novelista a epik (Dekameron – cyklus sta novel, Život Dantův)
– Francois Villon – francouz. rváč a zloděj, (zabil kněze), nakonec vyhnán z Paříže (Odkaz, Závěť)
– Miguel de Cervantes Saavedra – španěl (Důmyslý rytíř Don Quijote de la Mancha, Galatea)
Renesance v českých zemích
– díky husitům se na více než 100 let zastavil přirozený kulturní vývoj → renesance k nám mohla vstoupit až
o mnoho let později
– na přelomu 15. a 16. st. se objevila tzv. česká renesance – prolínání mnohých rysů z gotiky s ren. nástupem
– proto se v našem prostředí v souvislosti s literaturou 16. stol. říká český humanismus
– humanisté se stali průkopníci nového světového názoru, soustavně studovali antiku a zejména se snažili
změnit středověký zájem o Boha v zájem o soudobého člověka
– Jan z Rabštejna, Viktorin Kornel ze Všehrd, Jan Blahoslav, Václav Hájek z Libočan
WILLIAM SHAKESPEARE
William Shakespeare byl synem Johna Shakespeara, úspěšného rukavičkáře a později i radního, a Mary Ardenové, dcery bohatého velkostatkáře. Ve Stratfordu bydlela rodina v Henley Street. Shakespeare se narodil ve Stratfordu nad Avonou a byl pokřtěn 26. dubna 1564. Za jeho datum narození je většinou považován 23. duben, den Svatého Jiří. Toto datum zřejmě není pravdivé, bývá připisováno vědci z 18. století, který pravděpodobně udělal chybu. Shakespeare 23. dubna roku 1616 zemřel. Narodil se jako třetí dítě z osmi a byl nejstarší syn, který přežil do dospělosti.
Přestože se z tohoto období nedochovaly žádné záznamy, většina životopisců se shoduje, že Shakespeare vystudoval ve svém rodném městě gymnázium. Za vlády královny Alžběty I. měla gymnázia různou kvalitu, ale osnovy v celé Anglii určoval zákon a školy měly poskytovat intenzivní výuku latiny a klasického umění. V 18 letech se Shakespeare oženil s 26letou Anne Hathawayovou. Povolení k sňatku vydal církevní soud diecéze ve Worcesteru 27. listopadu 1582. Obřad byl pravděpodobně připraven ve spěchu, protože Worcesterský kancléř povolil, aby se ohlášky četly pouze jednou namísto třikrát, jak bylo zvykem. Důvodem mohlo být těhotenství Anne. Šest měsíců po svatbě se narodila dcera Susanna. Dvojčata, syn Hamnet a dcera Judith, se narodila téměř dva roky po svatbě. Hamnet zemřel z neznámých příčin ve věku jedenácti let, což jistě poznamenalo Shakespearovu tvorbu.
Po narození dvojčat následuje období, ze kterého o Shakespearovi máme velmi málo informací. Vědci toto období mezi roky 1585 a 1592 označují jako Shakespearova „ztracená léta“. Životopisci se snaží vysvětlit toto období mnoha spornými příběhy. Nicholas Rowe, první životopisec zabývající se Shakespearem, popsal Stratfordskou pověst, podle které Shakespeare uprchl ze Stratfordu do Londýna, aby se vyhnul stíhání kvůli pytláctví. Podle jiného příběhu z 18. století začal Shakespeare svou divadelní kariéru hlídáním koní návštěvníků londýnského divadla. John Aubrey tvrdil, že Shakespeare byl učitelem na venkově. Několik vědců ve 20. století přišlo s teorií, že Shakespeare mohl být zaměstnán jako učitel Alexandrem Hoghtonem z Lancashire, katolickým statkářem, který jmenoval jistého „Williama Shakeshafte“ ve své závěti. Kromě pověstí shromážděných po jeho smrti není žádný důkaz, který by podkládal tyto příběhy.
Neví se, kdy přesně Shakespeare začal psát, ale dobové odkazy a záznamy vystoupení ukazují, že několik jeho her bylo na londýnské scéně od roku 1592. V tisku byl kritizován dramatikem Robertem Greenem:
…there is an upstart Crow, beautified with our feathers, that with his Tiger’s heart wrapped in a Player’s hide, supposes he is as well able to bombast out a blank verse as the best of you: and being an absolute Johannes factotum, is in his own conceit the only Shake-scene in a country.
Vědci se liší názorem, jaký byl přesný smysl znění jeho slov, ale většina se shoduje, že Greene vyčítal Shakespearovi snahu dosáhnout stejné úrovně jako spisovatelé s univerzitním vzděláním, kterými byli například Christopher Marlowe, Thomas Nashe a sám Greene. Fráze zapsaná kurzívou paroduje řádek „Oh, tiger’s heart wrapped in a woman’s hide“ ze Shakespearovy hry Jindřich VI., třetí část. Ta, společně se slovní hříčkou „Shake-scene“ dokazuje, že Shakespeare byl cílem Greenových narážek.
Greenův útok je první zmínkou o Shakespearově divadelní kariéře. Životopisci se shodují, že jeho kariéra mohla začít kdykoliv od poloviny osmdesátých let 16. století do Greenovy zmínky. V letech 1593 až 1594 byla londýnská divadla zavřená kvůli epidemii moru, Shakespeare psal poezii pod ochranou hraběte Southamptonského. Po této epidemii se stal členem nové divadelní skupiny Služebníci lorda komořího, kde působil jako herec a dramatik. Brzy se stali přední dramatickou skupinou Londýna. Po smrti královny Alžběty I. roku 1603 skupina získala královské privilegium od nového krále, Jakuba I., a název skupiny byl změněn na Královskou společnost.
V roce 1599 se společnost Lord Chamberlain’s Men přemístila do divadla Globe a Shakespeare se stal vlastníkem jedné jeho desetiny. Díky tomu byl výrazně lépe zajištěn — předtím dostával za hru asi 6 liber. Když roku 1613 Divadlo Globe vyhořelo, přesunula se společnost do divadla Blackfriars. Podle Shakespearových nákupů a investic můžeme usoudit, že se z něj stal bohatý muž. V roce 1597 koupil druhý největší dům ve Stratfordu, tzv. New Place. Pro Shakespeara však končí dramatická tvorba a zanedlouho se vrací za manželkou a dcerami do svého rodiště, kde zůstane až do smrti.
Některé Shakespearovy hry byly roku 1594 vydány v knižních edicích. Po roce 1598 jeho jméno získalo renomé a začalo se objevovat na titulních stranách. Roku 1616 byl jmenován na vydání prací Bena Jonsona v seznamu účinkujících za hry Every Man in His Humour a Sejanus, His Fall. Absence jeho jména v seznamu účinkujících z roku 1605 za Jonsonovu hru Volpone je podle některých vědců znakem, že jeho herecká kariéra se blížila ke konci. I když První Folio z roku 1623 jmenuje Shakespeara jako jednoho z hlavních herců, některé z her byly poprvé zahrány až po hře Volpone. Nemůžeme tedy přesně určit, které role hrál. V roce 1610 John Davies z Herefordu napsal, že „dobrý Will“ hrál „královské“ role. Roku 1709, Rowe zapsal, že Shakespeare hrál ducha hamletova otce. Podle pozdějšího názoru hrál také Adama ve hře Jak se vám líbí, ačkoli vědci pochybují o správnosti zdrojů informací.
Shakespeare během své kariéry pobýval v Londýně a ve Stratfordu. Roku 1596, tedy rok před tím, než koupil New Place, nový domov pro jeho rodinu ve Stratfordu, žil Shakespeare na farnosti Svaté Heleny na ulici Bishopsgate, severně od Temže. Roku 1599 se přestěhoval na druhý břeh řeky do Southwarku. Byl to rok, ve kterém skupina postavila divadlo Globe. Roku 1604 se přestěhoval na zpět na severní břeh řeky. Tam si pronajal byt od francouzského hugenota Christophera Mountjoye, výrobce dámských paruk a jiných pokrývek hlavy.
Po letech 1606-1607 psal Shakespeare méně her a žádná hra napsaná po roce 1613 mu není připisována. Poslední tři hry nenapsal sám. Spolupracoval pravděpodobně s Johnem Fletcherem.
Rowe byl první životopisec, který uvedl, že Shakespeare pár let před svou smrtí odešel do Stratfordu. Nicméně Shakespeare i nadále navštěvoval Londýn. V dubnu 1613 koupil strážní domek v Blackfriarském převorství a v listopadu 1614 byl pár týdnů v Londýně se svým zetěm, Johnem Hallem.
Shakespeare zemřel 23. dubna 1616. Jeho dcera Susanna se v roce 1607 vdala za lékaře Johna Halla a Judith se dva měsíce před Shakespearovou smrtí provdala za Thomase Quineyho, obchodníka s vínem.
Ve své poslední vůli zanechal své starší dceři Susanně velké množství majetku. Podmínkou bylo, aby jej předala nedotčený svému prvnímu synovi. Quineyovi měli tři děti, ale všechny zemřely bez potomků. Hallovi měli jedno dítě, Alžbětu, která se dvakrát vdala, ale zemřela bezdětná v roce 1670. Tím zanikl Shakespearův rod. Jeho závěť skoro nezmiňuje jeho ženu Anne, která pravděpodobně měla automaticky právo na třetinu majetku.
Shakespeare byl pohřben před oltářem v kostele „Holy Trinity Church“ dva dny po smrti. Před rokem 1623 byl vyroben památník, Shakespeare na něm byl vyobrazen v gestu psaní. Plaketa na něm jej srovnává s Nestorem, Sokratem a Vergiliem. Shakespearovi je věnováno mnoho památníků po celém světě.
O jeho soukromém životě se dochovalo málo informací a bylo vyřčeno mnoho spekulací o jeho sexualitě, náboženství, či skutečném autorství jeho her. Vedly se různé dohady, jestli Shakespeare je skutečně oním slavným dramatikem. Košatost jeho děl předpokládá, že autor musel znát dobře historii, zeměpis, politiku tehdejší doby i bibli, musel být schopen správného úsudku o vladařských záležitostech. Jak se mohl venkovan, syn ševce, stát tak velkou osobností? Někteří se domnívají že se jedná o pseudonym Francise Bacona, ale nejžhavějším adeptem se stal výstřední šlechtic Edward de Vere, hrabě z Oxfordu. Pravdou je, že šlechtic si vydržoval vlastní divadelní skupinu a na londýnském dvoře se prezentoval soukromými představeními pro královnu. A protože se prý ze společenských důvodů nemohl přihlásit k autorství lidových představení v divadle Globe určených londýnskému měštanstvu, zůstával v anonymitě. Většinou odborníků jsou tyto domněnky odmítány jako nesmyslné. Jiní zase přišly s hypotézou, že Shakespeare byl pravděpodobně špiónem tajné služby, kterou si zřídila královna Alžběta I. ke sledování agentů katolické církve v Anglii. Svou dráhu herce a dramatika měl využívat k tomu, aby se mohl snadno pohybovat ve společnosti a odposlouchávat různé názory. Krycí jméno agenta bylo William Hill a jedna z jeho zahraničních cest měla vést dokonce do Prahy, a to za spřáteleným agentem Kellym.
Na základě některých zmínek v jeho hrách a také Sonetů, které z větší části popisují spíše milostný než přátelský vztah dvou nepojmenovaných mužů, se spekuluje také o Shakespearově homosexualitě, resp. bisexualitě (velká část Sonetů líčí také básníkův vztah k nejmenované ženě, navíc Shakespeare prokazatelně byl ženatý a měl děti). Tato spekulace nebyla definitivně potvrzena ani vyvrácena, odpůrci této spekulace mimo jiné argumentují tím, že psát o příteli v termínech milostné poezie patřilo k dobové literární konvenci.
Dílo
William Shakespeare je jednoznačně největší anglický dramatik, ne-li největší novodobý světový dramatik vůbec. Svým dílem ovlivnil dramatickou tvorbu na celá další staletí. Dodnes se jeho hry hrají po celém světě.
Většinu svých her napsal v letech 1590–1613. Je mu připisováno 37 her, 154 sonetů a několik dalších děl. Světovou slávu získala jeho díla až v 18. století zásluhou francouzských a německých překladů. Svým dílem ovlivnil dramatickou tvorbu na celá další staletí. Inspiraci v nich nachází i dnešní moderní člověk. Už za svého života byl velmi populární, mnozí autoři uveřejňovali své básně a hry pod jeho jménem.
Je plně renesančním autorem a jeho dílo je zcela světské. Ženy vynikají čestností a hrdostí. Pro jeho dramata je typický tzv. blankvers — nerýmovaný verš, sestávající z pěti jambických stop. Sonety psával formou anglického sonetu, tj. podle rýmového schématu ababcdcdefefgg či abbacddceffegg apod. Přelomový byl nejenom jeho styl psaní, ale hlavně to, že postavy již nejsou tak středověké, jako byly u jeho současníků. Shakespeare je typickým autorem pro nastávající období renesance. Proto jsou třeba ženy v Shakespearových dílech více emancipované a oproti ženám ve středověké literatuře si dovolí odporovat muži a mít vlastní názor. Toto bylo ve své době přelomové a autor musel mít odvahu a nebát se porušení konvencí.
Jeho tvorba obsahuje řadu faktických omylů, někdy zřejmě záměrných. Tak například ve hře Zimní pohádka se část děje odehrává v „Čechách – pusté zemi u moře“.
Jeho tvorba bývá dělena do tří období:
- 1591-1600 psal především komedie a historická dramata, často zpracovával náměty z anglické minulosti a z antiky.
- 1601-1608 přichází zklamání a rozčarování nad vývojem společnosti, do jeho tvorby vniká pesimismus a píše tragédie.
- 1608-1612 se smiřuje se životem a píše hry, mající charakter romance (tj. obsahující jak prvky tragédie, tak prvky komedie) a sonety.
Historické hry Tragédie
Jindřich IV. – dva díly Antonius a Kleopatra (1607)
Jindřich V. Coriolanus
Jindřich VI. – tři díly Hamlet (1601)
Jindřich VIII. Julius Caesar
Král Jan Král Lear (1606)
Richard II. Macbeth (1606)
Richard III. Othello (1604)
Edward III. Romeo a Julie
Timon athénský
Komedie Titus Andronicus
Dva kavalíři z Verony
Jak se vám líbí Pohádkové hry (romance)
Komedie omylů Bouře (1612)
Dobrý Konec vše napraví = Konec dobrý, všechno dobré Cymbelín (1609)
Kupec benátský (1597) Zimní pohádka (1611)
Marná lásky snaha Periklés (1609)
Mnoho povyku pro nic (1598) Dva vznešení příbuzní (1613)
Něco za něco Cardenio (hra se nedochovala, shořela)
Sen noci svatojánské (1595)
Večer tříkrálový Básně
Veselé paničky windsorské Fénix a hrdlička (1601)
Zkrocení zlé ženy Sonety (1609)
Troilus a Cressida Venuše a Adonis (1593)
Znásilnění Lukrecie (1594)
Nářek milenčin (1609)
Vášnivý poutník (1599)
ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY
Zkrocení zlé ženy (The Taming of the Shrew) se dostalo velkého ohlasu a popularity. Napsal ji nejspíš v období let 1589 – 1592 a pravděpodobně to byla jeho první komedie. Tiskem vyšla hra poprvé až roku 1623. Zdrojem mu byl především folklor (oblíbené téma sporu mezi mužem a ženou) a pohádkový materiál. Ve shodě s humanismem uzavřel Shakespeare vztah Kateřiny a Petruccia smírem a vzájemnou tolerancí. Ženám je v závěru přiznáno stejné postavení jako mužům.
Vztahy mezi muži a ženami byly pro svoji konfliktnost a současně nevyhnutelnost velmi oblíbeným tématem v antice i středověku. Shakespera byl přelomový hlavně kvůli, tomu, že jeho postavy nejsou právě tak středověké. Doposud byla láska muže a ženy zobrazována pod církevními dogmaty, kdy byl galantní rytíř ochráncem křehké ženy a ona mu byla poslušnou ženou. Základním atributem neposlušné „dračice“ byla hubatost a prostořekost, žena poslušná se naopak vyznačovala mlčenlivostí. Shakespeare však ukázal nový renesanční styl myšlení. V něm získávaly ženy více prostoru, mohly muži oponovat, mít vlastní názor a ne být pouze poslušnou ženou a mlčet. Shakespeare musel mít odvahu a nebát se porušení konvencí.
Hlavní postavy
Baptista Minola je starší rozvážný muž, který má rád obě své dcery, ale Biancu má přece jenom raději pro její pokoru.
Bianca je krásná, křehká, romanticky zamilovaná a zasněná dívka.
Kateřina je naprostým opakem své sestry Bianci. Je neústupná, hádavá a bez něžnosti. Ve skutečnosti ale není zlá, je to pouze impulzivní a silná žena. Odmítá přijmout falešné kurtoazní normy. I ona vlastně touží po skutečné lásce a ne jenom po milostném vzdychání.
Petruccio je veronský šlechtic, umí chovat jako skutečný hulvát, ale ženy pro něj nejsou pouhým potěšením. Své chování nijak neskrývá. Jinak je to chytrý, inteligentní muž, který se jen tak ničeho nelekne. Petruccio ví, že Kateřina není v jádru zlá, je pouze impulzivní. Aby ji zkrotil, musel překročit i ty normy, které Kateřina respektovala – společenské. To vše byla však pouhá lest a přetvářka, aby Kateřina v nesnesitelných poměrech dospěla k závěru, že spory mezi mužem a ženou k ničemu nevedou. Má sluhu Grumia, ten je trochu přihlouplý a ukecaný.
Lucentio je syn bohatého pisanského šlechtice Vincentia z Pisy. Při příjezdu do Padovy se zamiluje do Bianci a přikáže svému věrnému sluhovi Traniovi (Lucentiova pravá ruka, nechá si od něj radit) aby vystupoval za něj a ucházel se také o ruku Bianci. Lucentio je chytrý a vzdělaný muž bláznivě zamilovaný do Bianci.
Biondello je druhý sluha Lucentia. Lucentio mu nakecá, že zabil v boji nějakého šlechtice a musí se teď skrývat, proto musí Traniovi dělat sluhu (zatímco on se bude ucházet o Biancu).
Hortensio je také nápadník Bianci. Petruccio je jeho přítel a navede ho, aby se ucházel o Kateřinu. Petruccio s tím nemá problém, protože pro peníze by si vzal i starou bábu, přestože majetek má.
Gremio je další nápadník Bianci.
Jazyk a styl
V tomto díle autor využívá svého typického typu verše, kterým je tzv. blankvers (nerýmovaný jambický verš o pěti stopách). Používá též repliky – výstupy, které jsou stylisticky výstižné. Vedle situační komiky (neočekávané jednání postav, jednání mimo normu) je humor postaven na komice jazykové. Autor střídá slovní hříčky (získat – zlískat), metafory (netoužíme po žahavce), ironii (jsi tak roztomilá broučku, že se obejdeme bez tebe), rčení a hlavně hojně užívá stylistických figur (jako jsou například opakování slov) a dále takéexpresivní (citově zabarvené) výrazy.
Děj
Tato divadelní hra a komedie je rozdělena do tří dějových pásem, dalo by se říci tří her. První je Předehra, kde je hlavní aktér vandrák a dráteník Christopher Sly, kterého v opilosti převléknou za šlechtice. Tento motiv má dlouhodobou tradici objevující se už napřáklad v arabských pohádkách Tisíc a jedna noc. Právě Předehra má v divadelní struktuře této hry zvláštní fuknci. Zkrocení zlé ženy je vlastně hra ve hře, kterou herci hrají na počest Christophera Slye. Druhou hrou je příběh Lucentia a Bianky a třetí, jak naznačuje název komedie také nejdůležitější, je příběh Petruchia a Kateřiny. Předehra se odehrává v Anglii.
V Padově žije bohatý kupec Baptista Minola, který má dvě krásné dcery Biancu a Kateřinu. Bianca je hodná a cudná, ale Kateřina je láteřivá semetrika, které se každý obává. Protože je Kateřina starší, Baptista se rozhodne nejdříve provdat ji a pak teprve Biancu. Jinak by mu Kateřina zůstala „na ocet“ a hlavně doma. Bianca má tři nápadníky (Grumia, Hortensia a Lucentia), ale o Kateřinu kvůli její povaze nikdo nestojí. Ve městě se objeví veronský šlechtic Petruccio, který se rozhodne s Kateřinou za tučné věno oženit a udělat z ní pokornou manželku, ač se to se ostatním jeví jako nemožné. Petruchio není Romeo a jeho způsob námluv je drsný, ale za chvíli je ruka v rukávu. Kateřina vlastně nemá na výběr. Hned po svatbě odjedou na jeho venkovké sídlo v Itálii. Petruchio udělá Kateřině ze života peklo, aby si uvědomila, že už překračuje meze. Kateřina nakonec pochopí, že se musí zklidnit a stává se poslušnou ženou. Jelikož už je starší dcera provdaná, může si ženicha vybrat i Bianca. Jeji nápadníci jsou vytrvalí. Lucentio se dokonce převlékne za Cambia, učitele filozofie a Hortensio za Litia, učitele hudby aby se mohli Biance dvořit. Nakonec zvítězí Lucentio a Hortensio si vezme jednu vdovu. Nyní přichází vrchol v podobě sázky, kdy se Petruccio vsadí s Lucenziem a Hortensiem, kdo z nich má poslušnější ženu. Každý z nich po sluhovi vzkáže své ženě že má přijít k němu. Jediná která dojde je Kateřina, tím Baptista a ostatní vidí že Petruchio Katku zkrotil. Petruchio včetně výhry dostane navíc 20 000 zlatých od Baptisty za to, že z Katky udělal hodnou ženu.
Podstatné je, že Kateřina v závěru hry mluví, že ji Petruchio nepřiměl (a zcela zřejmě ani nechtěl přimět) k pokornému mlčení. Kateřina sice mluví jiank než na začátku, ale má poslední slovo, které v němém úžasu vyslechnou nejen ostatní manželé, kteří právě prohráli sázku, ale i Petruchio sám.
Filmové adaptace
- 1929 Zkrocení zlé ženy (The Taming of the Shrew) Americký film. Režie: Režie: Sam Taylor, hrají: Mary Pickford, Douglas Fairbanks st.
- 1967 Zkrocení zlé ženy (The Taming of the Shrew) Italský film. Režie: Franco Zeffirelli, hrají: Elizabeth Taylor, Richard Burton, Cyril Cusack, Michael York.
- 1999 Deset důvodů, proč tě nenávidím (10 Things I Hate About You) Americký film, příběh je zasazen na americkou střední školu, film je jen lehce inspirován Shakespearovým dílem. Režie: Gil Junger, hrají: Heath Ledger, Julia Stiles.
- 2005 Zkrocení zlé ženy (The Taming of the Shrew) Anglický TV film, příběh je zasazen do moderní doby. Režie: David Richards, hrají: Shirley Henderson, Rufus Sewell.
