Kniha: Zločin a trest
Autor: Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Přidal(a): Cartman
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821–1881) byl ruský romanopisec a jeden z nejvýznamnějších představitelů psychologické prózy 19. století. Po studiu vojenského inženýrství se věnoval literatuře. Roku 1849 byl kvůli účasti v intelektuálním okruhu petraševců odsouzen k smrti; trest byl na poslední chvíli změněn a Dostojevskij strávil několik let na káznici a ve vojenské službě na Sibiři. Jeho zkušenost s vězni, chudobou, nemocí i existenční nejistotou se později promítla do mimořádně intenzivní analýzy lidské psychiky.
Další tvorba
- Idiot – příběh knížete Myškina a střetu mravní otevřenosti se společenskými vášněmi.
- Běsi – román o ideologii, politickém radikalismu a morální odpovědnosti.
- Bratři Karamazovi – rodinný a filozofický román o vině, víře a svobodě.
- Zápisky z podzemí – próza založená na vnitřním monologu a rozporném sebeobrazu vypravěče.
Literárně-historický kontext
Zločin a trest byl roku 1866 publikován na pokračování v časopise Ruský věstník. Román patří k ruskému realismu druhé poloviny 19. století, ale běžné realistické zachycení prostředí spojuje s filozofickou a psychologickou analýzou. Petrohrad je zobrazen jako přeplněné, chudé a dusivé město, které zesiluje pocity izolace hlavní postavy. Dostojevskij zároveň reaguje na dobové debaty o racionalismu, sociální spravedlnosti a možnosti překročit tradiční morálku ve jménu údajně vyššího dobra.
- Literární období: ruský realismus.
- Významní současníci: Lev Tolstoj, Ivan Turgeněv; později Anton Čechov.
- Román předznamenává moderní psychologickou a existenciální prózu důrazem na rozpolcenost člověka a nespolehlivost vlastních racionalizací.
Rozbor díla: Zločin a trest
Literární druh a žánr
- Epika, próza.
- Psychologický, filozofický a společenský román.
- Er-forma; vypravěč často zůstává velmi blízko Raskolnikovovým myšlenkám a vjemům.
Postavy
- Rodion Raskolnikov – chudý bývalý student, který chce svou teorii „výjimečného člověka“ ověřit činem.
- Soňa Marmeladovová – mladá žena, jež kvůli bídě rodiny prodává své tělo, ale zachovává soucit a víru.
- Porfirij Petrovič – vyšetřující soudce, který s Raskolnikovem vede psychologický souboj.
- Razumichin – věrný Raskolnikovův přítel.
- Duňa – Raskolnikovova sestra, silná a samostatná osobnost.
- Aljona Ivanovna – stará lichvářka; Lizaveta – její nevlastní sestra a neplánovaná druhá oběť.
Děj
Raskolnikov žije v bídě a je posedlý úvahou, zda lze lidstvo rozdělit na obyčejné lidi, kteří musí poslouchat zákony, a mimořádné osobnosti, které smějí zákon překročit, pokud tím uskuteční vyšší cíl. Naplánuje vraždu lichvářky Aljony Ivanovny. Po jejím zabití je však překvapen Lizavetou a zabije také ji. Nejde tedy o chladně provedený filozofický experiment: čin se okamžitě vymkne jeho představě. Ukradené předměty schová a téměř je nevyužije. Následují horečky, strach, podezíravost a stále intenzivnější pocit vnitřního rozkladu. Raskolnikov se sbližuje se Soňou, která sama trpí, ale nevzdává se soucitu k ostatním. Vyšetřovatel Porfirij Petrovič tuší pravdu a vede Raskolnikova k tomu, aby se přiznal dobrovolně. Raskolnikov nakonec přiznání učiní a je odsouzen k osmi letům nucených prací na Sibiři. Soňa jej následuje. Teprve v epilogu se začíná otevírat možnost, že Raskolnikov nepřijme pouze právní trest, ale skutečně přehodnotí svou teorii a vztah k druhým lidem.
Kompozice, jazyk a hlavní myšlenky
- Kompozice je převážně chronologická a je vystavěna kolem zločinu, vyšetřování a vnitřního trestu pachatele.
- Významné jsou monology, sny, prudké dialogy a detailní zachycení psychických stavů.
- Tématy jsou vina, svědomí, chudoba, svoboda, víra, lidská důstojnost a hranice ideologického ospravedlnění násilí.
- Skutečný „trest“ začíná dávno před soudním rozsudkem: Raskolnikov nedokáže svůj čin psychicky začlenit do teorie, která jej měla ospravedlnit.
