Jméno: Filozofický román
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Filozofické romány v sobě spojují literaturu a filozofii. Autor se v nich zamýšlí nad nejrůznějšími filozofickými otázkami a k podobnému zamyšlení chce přivést i čtenáře.
Základní znaky filozofického románu
Ve filozofických dílech bývá ve většině případů děj, příběh výrazně oslaben rozmanitými úvahami autora. Autor se většinou zamýšlí nad smyslem života, životními hodnotami, otázkou dobra a zla či smrti. Často v nich najdeme prvky eseje. Filozofické romány jako samostatný literární žánry vznikly v souvislosti s myšlenkovým směrem osvícenství v polovině osmnáctého století, k jejich velkému rozvoji pak došlo i ve století dvacátém, především v souvislosti s filozofickým směrem jménem existencialismus. Tímto směrem byla ovlivněna především francouzská literatura. Autoři se zabývali existencí člověka v soudobém světě a složitostí života člověka, v souvislosti s tím se objevují pocity úzkosti, strachu. Člověk se cítí opuštěn bohem, vírou, na všechny problémy zůstává sám, prožívá pocity osamění a odcizení, cítí se být cizincem neschopným komunikace s druhými. Důležitým pojmem je svoboda člověka, autoři se zamýšlejí nad kladným i záporným dopadem svobody, čím je člověk svobodnější, tím by měl být i zodpovědnější za svá rozhodnutí.
Významné filozofické romány a jejich autoři
Za první filozofický román je považováno dílo Candide francouzského spisovatele a filozofa Voltaira. Hlavním cílem tohoto románu byla popularizace Voltairových filozofických myšlenek a kritika optimistické filozofie německého filozofa Leibnize. Hlavní postavou je naivní mladík Candide, který sice není příliš inteligentní, ale jeho rozum je dostatečně schopný chápat myšlenky svého učitele a postupně klást námitky. Tímto učitelem je filozof Pangloss, který představuje Leibnize. Candide jeho myšlenky zpočátku nekriticky přijímá, ale postupná zkušenost se světem ho nutí pochybovat.
Významnými autory filozofických románů ovlivněných existencialismem byli především Albert Camus a Jean Paul Sartre. Camusův román Cizinec se zabývá tématem osamocení člověka, absurditou současného světa, ve kterém se člověk se cítí být ve světě cizincem. Román se odehrává v Alžíru a jeho hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem příběhu je úředník Mersault. Sledujeme krátký úsek jeho života, který začíná pohřbem jeho matky. Po pohřbu navazuje Mersault povrchní známost s bývalou kolegyní Marií a seznamuje se s Raymondem. Ten ho zasvětí do svého konfliktu s místní partou Arabů a pozve ho spolu s Marií na chatu k moři. Na pláži se střetávají se dvěma Araby, kteří se snaží vyvolat konflikt. Při potyčce je Raymond raněn a Mersault, oslepen a omámen sluncem, následně zastřelí jednoho z Arabů pěti ranami z revolveru. Druhá část románu je věnována Mersaultovým výslechům, soudnímu procesu, odsouzení k trestu smrti a čekání na popravu. Mersault nakonec dochází k závěru, že člověk je hodnocen podle vnějších projevů, aniž by byl brán zřetel k vnitřním pohnutkám. Nejvýznamnějším filozofickým románem Jeana-Paula Sartra je Cesta svobody.
