Dům u tonoucí hvězdy – rozbor díla

 

Kniha: Dům u tonoucí hvězdy

Autor: Julius Zeyer

Přidal(a): Martina Hladíková

 

Julius Zeyer

Literární kontext

• V druhé polovině 19. století v Čechách existovaly dvě významné literární skupiny, které se odlišovaly svými přístupy k literatuře a národním otázkám.

Ruchovci

• Skupina Ruchovců, která se zformovala kolem roku 1868, kdy vydali Almanach Ruch, se zaměřovala na národní tematiku a odmítala ovlivnění ze zahraniční literatury. Tato skupina, známá také jako škola národní, se shromažďovala okolo periodika Osvěta a usilovala o řešení aktuálních sociálních a národních otázek. Jejich hlavním cílem bylo navázání na české literární tradice a povznesení národní literatury.

Mezi jejich významné představitele patřili Eliška Krásnohorská, Svatopluk Čech a Alois Jirásek.

 

Lumírovci

• Na druhé straně Lumírovci, kteří se sdružovali v 70. letech kolem časopisu Lumír, přijali kosmopolitní přístup a snažili se o začlenění české literatury do světového kontextu. Byli otevřeni inspiraci ze světové literatury a chtěli svou tvorbou oslovit moderního člověka. Jejich hlavním cílem bylo dosáhnout mezinárodního uznání české literatury, což se jim dařilo především díky rozsáhlé překladatelské práci. Vyznávali parnasismus, kde forma díla byla považována za důležitější než obsah. Mezi klíčové osobnosti Lumírovců patřili Julius Zeyer, Jaroslav Vrchlický a Josef Václav Sládek.
• Obě skupiny sdílely vlastenecké cítění a podporovaly vznik českého národního divadla. Ve své tvorbě se věnovaly převážně poezii, jak lyrické, tak epické, a navazovaly na tradici májovců.
• Ruchovci a Lumírovci nebyli v ostrém protikladu, ale spíše se ve svých názorech a postojích doplňovali a vzájemně obohacovali.

 

Rozbor: Dům u tonoucí hvězdy

Téma:

• Každý má svoji minulost a nelze člověka hodnotit bez toho, abychom ji znali, protože ho velmi ovlivňuje. Hledání sebe sama.

 

Motivy:

• Tajemno, mystično, minulost, osud, neštěstí, zklamání, nešťastná láska, smrt, sebevražda.

 

Literární druh:

• Epika (na rozdíl od lyriky zachycuje děj)

 

Literární žánr:

• Novela (střední prozaický žánr, příběh směřuje k výrazné pointě, děj se obvykle odehrává v krátkém časovém úseku, v příběhu vystupuje omezený počet postav a odbočky od hlavní dějové linie téměř nejsou)

 

Literární forma:

• Próza (text psaný do odstavců a kapitol)

 

Kompozice:

• Chronologický děj
• Není členěno do kapitol
• Ich-forma (vypravěčem je Severin)

 

Postavy:

• Severin – Student medicíny. Rád pomáhá ostatním a je velmi zvídavý. Přestože mu Rojko přijde bláznivý, chce mu být oporou v posledních dnech jeho života a stará se o něj až do jeho smrti.
• Daniel Rojko – Slovák. Je šílený a vážně nemocný. Trpí halucinacemi a podivnými myšlenkami. Tvrdí, že je v kontaktu s nadpozemskými bytostmi. Je ateista a vývoj světa je pro něj zklamáním. Měl špatné vztahy s jeho otcem. Žije osaměle a izolován od ostatních. Vyčítá si, že zapříčinil smrt Edity a lorda Daltona, ale zároveň vzpomíná na úžasnou rozkoš ze zločinu, který spáchal.
• Virginie – Postarší žena, zamilovaná do Leona. Byl pro ni první a jedinou láskou. Věděla, že je s ní Leon pouze kvůli penězům, ale nedokázala se od něj odpoutat. Když ji muž opustil a našel si mladší dívku, udusila se. Již dříve zvala tehdy pro ni neznámého Severina k sobě do bytu.
• Leon – Mladý muž, voják, který lásku Virginii neopětoval, ale pouze ji využíval. Byl k ní násilný a opakovaně ji bil. Vůbec mu nezáleželo na citech Virginie.
• Celestina, Antonie, Honorina – Žily spolu v bytě přezdívaném „klec pomatených“. Všechny ženy měly těžký osud, který je velmi poznamenal. Byly staré, nemocné a zničené svým těžkým životem. Zejména Antonie byla vážně nemocná a blouznící.
• Anatol – Severinův spolužák. Seznámí ho s Rojkem, protože mluví stejnou řečí. Rojka občas navštěvuje, ale nevzroste mezi nimi takový vztah jako se Severinem.
• Edita – Sestra lorda Anguse. Rojko se do ní zamiloval, ale ona milovala lorda Daltona, který však byl velkým hráčem. Rojko úmyslně nepředal vzkazy mezi milenci, aby Edita byla jenom jeho. Edita však byla nešťastně provdána, lord Dalton spáchal sebevraždu a Edita zemřela smutkem.

 

Časoprostor:

• Paříž (Francie)
• Konec 19. století

 

Jazykové prostředky:

• Spisovný jazyk
• Archaismy (slova zastaralá – zemru, všickni)
• Přechodníky (přemýšleje, majíc, pějíc)
• Výrazy z cizího jazyka (angličtina: and singing still dost soar, and soaring ever singest; latina: mater lacrimarum, němčina: himmelhoch jauchzend, zum Sterben betrübt)
• Inverze (změna slovosledu – viděl jsem, že se v nitru jeho něco děje)
• Mystické a fantasy prvky

 

Děj:

Severin rád navštěvoval kostel sv. Juliána, protože obdivoval zdejší architekturu. Měl rád i okolí kostela se zvláštními domy. Představoval si, že by v některém z nich mohla bydlet hrozivá čarodějnice, v jiném krásná dívka. Jeden dům ho zaujal nejvíce a Severinovi nedalo spát, kdo v něm asi žije. Podle erbu si dům pro sebe pojmenoval U Tonoucí hvězdy. Dům ho zajímal čím dál víc. Jednou, když stál na chodníku a pozoroval tajemný dům, vyšla z něho nehezká, stará žena, která ho k sobě pozvala na návštěvu. Severinovi na ní připadalo něco podezřelého a odmítl.

Seznámil se s podivným mužem žijícím v domě U Tonoucí hvězdy, ale nebyl odvážný, aby s ním více promluvil. Od té doby na čas přestal chodit do kostela i k domu. Navíc byl zaneprázdněn studiem medicíny. V nemocnici byl hospitalizován muž, který blábolil neznámým jazykem. Severin poznal, že je to Slovák, protože uměl mnoho řečí. K muži začal cítit podivně hluboké pouto, protože s ním sdílel stejné halucinace. Spřátelili se. Pacient Daniel Rojko byl úředníkem v Paříži. Přišlo mu, že je bídný a v životě nic nedokázal, jinak zůstával tajemný. Až jednou začal vyprávět o svém dětství. Zdál se být mimořádně nadaným, ale byl pouze předčasně zralý a s postupujícím věkem začal být naprosto průměrným, což zklamalo zejména jeho otce. Mluvil také o nespokojenosti s vývojem mnoha států, včetně Čech. Ostatní ho považovali za podivína a vzbouřence. Svého otce velmi zarmoutil tím, že se stal ateistou a vyhnal ho s kletbou z domu. Už spolu nepromluvili a otec po roce zemřel. Snažil se uspět jako herec v Německu, poté byl ve Francii, Anglii i Mexiku. Nedosáhl ve svém životě však žádného úspěchu a ve svých očích je zkrachovalou existencí.

Při propouštění z nemocnice Severin Rojkovi prozradil, že ho jednou sledoval při cestě do domu U Tonoucí hvězdy a oslovil ho. Jednou Severin Rojka potkal ve městě, byl však naprosto duchem jinde a dlouho nereagoval. Říkal, že „oni“ s ním promluvili, nechtěl však říct víc. Poté pozval Severina k sobě domů. Svěřil se mu, že dokáže přicházet do styku s bytostmi, odlišnými od lidí, a komunikovat s nimi. Rojko měl podivné 3 staré sousedky, které bydleli v bytě, který byl přezdíván „klec tří pomatených“. Rojkův byt byl malý a temný. K Rojkovi opět během návštěvy promlouvali „oni“ a on si vůbec nevšímal světa. Návštěva domu U Tonoucí hvězdy zanechal na autorovi podivný dojem. Cítil zlobu a předsevzal si, že už Rojka nenavštíví.

Severinovi však brzy začalo být Rojka líto a opět ho navštívil. Rojko věděl o Severinových myšlenkách, kdy byl na Rojka naštvaný. Rojko ho zavedl do vedlejšího bytu stařen, aby Severin jednu z vážně nemocných stařen vyšetřil. Dojem na něj zanechala zejména Antonie, která byla ošklivá od neštovic a zdrcená svým životním osudem, kdy musela s násilným manželem žít v chudobě, bez dětí a lásky. I další ze stařen neměla šťastný život, protože brzy ovdověla. Severin byl naštvaný kvůli Rojkovým názorům a žádnému náboženskému přesvědčení, považoval ho za blázna. I když ho opakovaně chtěl navštěvovat méně, vždy se nad ním slitoval. Rojko stále více chřadl.

Virginii, která Severina dříve zvala do svého bytu, zbil partner. Severin ji ošetřil. Byla nešťastná a chtěla zemřít. Zároveň si nepřála, aby jejího partnera Leona nahlásili. Byla s ním i přesto, že ji nemiloval a chtěl jenom peníze. Ona byla stará a ošklivá, on byl mladý a krásný, byl její první láskou a jediným smyslem života.

Rojko vyprávěl o rozkoši ze zločinu, který spáchal. Byl komorníkem u lorda Anguse, který však věděl, že není obyčejným člověkem. Rojko se zamiloval do jeho sestry Edity, která však byla nešťastně zamilovaná do lorda Daltona, který byl závislý na hraní. Rojko nepředal vzkazy obou milenců a byl důvodem, proč jim nevyšla jejich láska. Chtěl mít Editu sobecky jenom pro sebe, ale žena se musela vdát za domluveného muže. Když se o sňatku dozvěděl lord Dalton, zastřelil se. Edita se po pár letech v nešťastném manželství utrápila. Rojko v ten moment ucítil velkou rozkoš, později ale i velikou úzkost, že zničil dva lidské životy. Severin byl příběhem zničen, onemocněl, ale později se zase do domu vrátil, aby se postaral o Virginii a Rojka. Rojkovi předčítal jeho oblíbený rukopis Levana a matky žalu, který popisoval Rojkův osud. Rojkův zdravotní stav se stále zhoršoval, byl apatický, nemluvil, nebyl při smyslech a Severin s ním trávil mnoho času, protože věděl, že se blíží jeho smrt. Zároveň ho však dům U Tonoucí hvězdy děsil, nemohl spát ani normálně žít.

Virginie se nezvládla vypořádat s odmítnutím jejího bývalého přítele, který ji opět zbil. Udusila se ve svém bytě. Našel jí tam Severin a ostatní sousedi poté, co vypáčili dveře. Virginie ležela na postele, vedle ní byla fotografie jejího milovaného vojáka. Rojko blouznil a smál se tam strašidelným způsobem, že se udusil. Vystrašený Severin z domu utekl. Když se do něho vrátil, byl celý dům v plamenech. Vzňalo se totiž uhlí, kterým se udusila Virginie a nikdo si nevšiml, že nebylo zcela uhašené. Bylo pozdě oheň uhasit a ženy z „klece pomatených“ uhořely, stejně jako celý dům.