Kniha: Muž, který sázel stromy
Autor: Jean Giono
Přidal(a): Gab20
Jean Giono
Jean Giono (1895–1970) byl francouzský prozaik spojený s Provence a městem Manosque, kde prožil většinu života. Zásadně jej poznamenala služba v první světové válce a zkušenost bojů, po nichž se stal přesvědčeným pacifistou. V jeho tvorbě se často objevuje příroda, venkovský život, vztah člověka ke krajině a otázka, zda lidská činnost svět ničí, nebo obnovuje.
Další tvorba
- Colline – raný román, který autorovi přinesl výrazný literární úspěch.
- Jean le Bleu – autobiograficky inspirovaná próza.
- Husar na střeše – historicky laděný román zasazený do Provence.
- Gionova tvorba se obtížně přiřazuje k jedinému směru; důležitý je však jeho humanismus, pacifismus a silný vztah k přírodě.
Literárně-historický kontext
Text Muž, který sázel stromy vznikl roku 1953. Jde o fiktivní příběh, který Giono napsal tak přesvědčivě, že byl Elzéard Bouffier opakovaně považován za skutečnou historickou osobu. Dílo stojí stranou velkých literárních experimentů poválečné Francie a působí spíše jako jednoduché humanistické podobenství. V době poznamenané zkušeností dvou světových válek staví proti ničení tichou, dlouhodobou a nezištnou práci jediného člověka.
- Rok vzniku původního textu: 1953.
- Žánrově bývá označován jako novela nebo delší povídka.
- Děj je zasazen do provensálské krajiny a časově se rozprostírá od období před první světovou válkou do roku 1947.
- Příběh získal později velkou popularitu také díky animované filmové adaptaci.
Rozbor díla: Muž, který sázel stromy
Literární druh a žánr
- Epika, próza.
- Novela či delší povídka s prvky podobenství.
- Vypravěč vystupuje v ich-formě jako svědek proměny krajiny a života Elzéarda Bouffiera.
Postavy
- Elzéard Bouffier – samotářský pastevec, později včelař; mlčenlivý, vytrvalý a nezištný člověk, který systematicky vysazuje stromy.
- Vypravěč – cestovatel, který Bouffiera opakovaně navštěvuje a s odstupem let sleduje důsledky jeho práce.
Děj
Vypravěč prochází suchou a téměř opuštěnou oblastí na okraji Provence. Krajina je bez vody, vesnice chátrají a lidé, kteří v oblasti zůstali, žijí v nepříjemných podmínkách. Setká se s pastevcem Elzéardem Bouffierem, který každý den pečlivě vybírá žaludy a vysazuje je do pusté půdy. Nedělá to pro peníze ani uznání; sázení stromů se stalo jeho životním úkolem. Vypravěč odejde do první světové války a po letech se vrací. Zjišťuje, že část stromů přežila a postupně vytvořila rozsáhlý les. Bouffier pokračuje i přes nezdary, mění druhy vysazovaných stromů a omezuje chov ovcí, aby mladé porosty nebyly ničeny. Úřady později pokládají vznik lesa za přirozený jev a oblast chrání, aniž tuší, že proměnu způsobil jediný člověk. Spolu s lesem se vrací voda, zemědělství i obyvatelé. Krajina, která byla kdysi symbolem beznaděje, se znovu stává místem vhodným k životu.
Téma, kompozice a jazyk
- Hlavním tématem je síla dlouhodobé, trpělivé a nezištné práce.
- Obnova přírody stojí v kontrastu k destrukci obou světových válek, které v příběhu probíhají téměř mimo Bouffierův svět.
- Sázení stromů se stává symbolem naděje, odpovědnosti a schopnosti jednotlivce zlepšit prostředí pro lidi, které ani nezná.
- Kompozice je převážně chronologická, ale mezi jednotlivými návštěvami vypravěče jsou velké časové skoky.
- Jazyk je spisovný, klidný a popisný; důležitou roli mají obrazy krajiny před proměnou a po ní.
