Kniha: Naruby
Autor: Joris Karl Huysmans
Přidal(a): amai
Joris-Karl Huysmans
Joris-Karl Huysmans (1848–1907), vlastním jménem Charles-Marie-Georges Huysmans, byl francouzský prozaik, literární a výtvarný kritik. Začínal v blízkosti naturalismu a účastnil se společných projektů okruhu Émila Zoly, postupně se však od naturalistické poetiky vzdaloval. Román Naruby se stal symbolem tohoto obratu a jedním z klíčových textů evropské dekadence. V pozdější tvorbě se Huysmans stále více zabýval duchovními otázkami a po konverzi ke katolicismu také náboženskou zkušeností.
Další tvorba
- Sestry Vatardovy – román z autorova naturalistického období.
- Po proudu – próza o všednosti, samotě a odporu k měšťáckému prostředí.
- Tam dole – román propojující moderní Paříž, dějiny, okultismus a náboženské otázky.
- Na cestě a Katedrála – díla spojená s autorovým návratem ke katolické víře.
Literárně-historický kontext
Román À rebours, česky Naruby, vyšel roku 1884. V době, kdy měl ve francouzské próze velkou autoritu naturalismus, představoval výrazný odklon od jeho zájmu o společenské prostředí a objektivizující popis. Huysmans soustředil téměř celý román na jedinou postavu, její vkus, vzpomínky, neurózy a uměle vytvořený svět. Kniha se stala jedním ze základních děl fin de siècle a bývá označována za „bibli dekadence“. Ovlivnila symbolisty a dekadenty v dalších evropských literaturách a stopa díla je patrná také u Oscara Wildea.
- Literární období: francouzská literatura konce 19. století, fin de siècle.
- Směr: dekadence; současně důležitý přechod od naturalismu k symbolismu a estetismu.
- Typické jsou kult umění, individualismus, odpor k měšťácké společnosti, únava, nemoc a hledání výjimečných smyslových zážitků.
Rozbor díla: Naruby
Literární druh a žánr
- Epika, próza.
- Dekadentní a psychologický román s velmi oslabenou dějovou linií.
- Er-forma soustředěná téměř výhradně na vědomí a zkušenosti Jeana des Esseintes.
Hlavní postava
- Jean Floressas des Esseintes – poslední potomek aristokratického rodu, vzdělaný, přecitlivělý, nemocný a znechucený běžnou společností.
- Jeho charakter je vystavěn prostřednictvím vkusu: knih, obrazů, barev, vůní, hudby, náboženských představ a pečlivě aranžovaných předmětů.
Děj
Des Esseintes se po letech společenského a požitkářského života rozhodne opustit Paříž. Koupí si dům ve Fontenay-aux-Roses a snaží se v něm vytvořit dokonale umělý svět, který by ho ochránil před lidmi i před banalitou každodennosti. Zařizuje interiér podle neobvyklých barevných a estetických zásad, vytváří vlastní sbírky knih a umění, experimentuje s vůněmi a chutěmi a většinu času tráví četbou, vzpomínáním a úvahami. Místo očekávaného klidu se však stále více prohlubují jeho neurózy a tělesné potíže. Slavné epizody, například nešťastný pokus ozdobit krunýř živé želvy drahokamy, ukazují, že umělost má své hranice a může vést k destrukci. Lékař nakonec des Esseintovi doporučí návrat mezi lidi. Hrdina tak musí opustit svět, který si vybudoval jako absolutní opak běžné existence.
Kompozice, jazyk a význam
- Román má šestnáct kapitol a místo souvislé zápletky nabízí sled estetických, literárních a psychologických témat.
- Výrazná je bohatá slovní zásoba, detailní popisy, odborné termíny a synestetické propojování barev, vůní, zvuků a chutí.
- Tématem je konflikt mezi touhou po absolutně umělém, krásném světě a nemožností uniknout vlastnímu tělu i společnosti.
- Dílo současně oslavuje radikální individualismus a ukazuje jeho slepou uličku: úplná izolace nevede k osvobození, ale k dalšímu rozkladu.
