Kniha: Bílá nemoc
Autor ukázky: Karel Čapek
Přidal(a): Matej H., elka
Úryvek z uměleckého textu (1):
MATKA (čte): Ale tati, vždyť to tak řekl ten dvorní rada Sigelius!
OTEC: Nesmysl! To přece není možné, při dnešním stavu vědy a civilizace – Copak jsme středověk, aby byly takové nákazy? A copak je padesátka nějaký věk? U nás to dostal jeden kolega, tomu je teprve pětačtyřicet – To by byla divná spravedlnost, kdyby to měli dostat jenom lidi kolem padesátky! Proč, říkám, proč –
DCERA (jež dosud četla na pohovce román): Proč? Ale tati! Přece proto, aby se zas jednou udělalo místo mladším, ne? Beztoho nemají kam se vrtnout –
OTEC: A ták! To je hezké! Slyšíš to, maminko? Tak teda ne že by vás rodiče živili, ne že by se pro vás dřeli, ale překážejí vám, co? A zabírají vám místo, že? A měli by vymřít malomocenstvím, aby pro vás mladé bylo víc místa, ne? To jsou pěkné názory!
MATKA: Ale tati, to ona tak nemyslela!
Rozbor uměleckého textu (1)
Začlenění ukázky do kontextu knihy:
- Drama je rozděleno celkem do tří dějství (aktů), tato ukázka pochází z prvního dějství. Je to situace těsně potom, co si otec dočetl noviny s článkem zdělujícím názor doktora Sigeliuse (dvorního rady) na bílou nemoc a její (ne)možnost léčby.
Obsah ukázky:
- Matka se snaží svého muže uklidnit tím, že jsou to ověřené informace od lékařů. Otec vede monolog, ve kterém si stěžuje na nespravedlnost bílé nemoci. Jeho vlastní dcera mu oponuje tím, že alespoň bude více prostoru pro uplatnění mladých lidí jako je ona sama. Natož se tatínek ještě více naštve a vyjmenovává ji, co všechno pro svoje děti rodiče dělají a ony si toho pak ani vůbec neváží. Maminka se snaží řešit celou hádku diplomaticky a omlouvá dceřinu poznámku.
Kompozice ukázky:
- Je to drama, protože v díle je vždycky napsané jméno postavy, která danou pasáž říká, a poté samotné sdělení. Drama jsem bohužel neviděl, ale jenom ho četl v PDF formě. Konkrétně v této ukázce vystupují tři postavy: otec, matka a dcera. Tato ukázka se odehrává večer v rodinném kruhu, toto je patrné z popisu třetího obrazu prvního dějství. Čas není nijak blíže specifikován.
Charakteristika postav:
- Otec – Je celkem vznětlivý, rád má pravdu a poslední slovo. Čte noviny a komentuje informace, které se v nich dozvídá. Myslí si, že svět je nespravedlivý. Nelíbí se mu, když se s ním hádají jeho děti.
- Dcera – Mladá dívka, která hledí spíše na svoje osobní zájmy než na zájmy rodiny. Stěžuje si, že v dnešním světě není mnoho místa pro mladé lidi a kvůli tomuto nepřímo souhlasí s vymíráním starších lidí.
- Matka – Typická usmiřovatelka, nechává si svůj názor pro sebe a snaží se, aby byl doma klid.
Úryvek z uměleckého textu (2):
R. GALÉN: Je mně hrozně líto, pane… Vaše Excelence… ale to opravdu nejde. Já… já musím trvati na své podmínce –
MARŠÁL: Doktore, jsou prostředky, kterými lze lidi přinutit… aby splnili rozkazy.
DR. GALÉN: Podívejte se, vy mě můžete dát zavřít, že ano, ale –
MARŠÁL: Dobře. (Sahá po zvonku.)
DR. GALÉN: Poslyšte, pane, nedělejte to! Já mám tolik pacientů – Zabijete je, když mne dáte zavřít!
MARŠÁL (pouští zvonek): Nebyli by to první mrtví na mé cestě. Ale vy si to ještě rozmyslíte. (Vstane a jde k němu.) Člověče, jste blázen – nebo takový hrdina?
DR. GALÉN (couvá): Ne prosím, já – Hrdina jistě ne; ale já byl na vojně… jako lékař…, a když jsem viděl tolik lidí umírat… tolik zdravých lidí, že ano –
MARŠÁL: Já byl také na vojně, doktore. Ale já jsem tam viděl lidi bojovat za vlast. A já jsem je přivedl zpátky jako vítěze.
DR. GALÉN: To je právě to. Já jsem viděl spíš ty, které… které jste už nepřivedl zpátky. To je ten rozdíl, pane… Vaše Excelence.
Rozbor uměleckého textu (2)
- Galén nechce vyléčit barona Kruga.
Ukázka obsahuje:
- metaforu (na mé cestě),
- řečnickou otázku (Člověče, jste blázen – nebo takový hrdina?)
- apoziopeze (kterými lze lidi přinutit…, Je mně hrozně líto, pane…atd.)
- archaický tvar slova (trvati)
- epizeuxis (které… které)
- částečný eufemismus (které jste už nepřivedl zpátky) – lidé, kteří zemřeli ve válce
- spisovný jazyk, promluvy a dialog.
Promluvy a živé dialogy jsou celkově v celé knize důležité i pro nepřímou charakteristiku postav.
V celé knize i ukázce se také mimo dialogy objevují scénické poznámky (pouští zvonek, sahá po zvonku atd.)
