Kniha: Divá Bára
Autor: Božena Němcová
Přidal(a): Verca
Forma textu:
Próza – text formou vypravování, člení se do odstavců a kapitol
Literární druh:
Epika: vypravuje příběh či děj, obvykle má 2 složky: autorská (vypravěč) a promluvy jednotlivých postav
Literární žánr:
Povídka: kratší příběh s jednoduchým dějem
Téma celého díla:
Příběh vypráví o tom jak se pastýřovi Jakubovi a Báře narodí dcera, které dají jméno po své matce taky Bára. Její matka ale do roka zemře a tak malá Bára a její otec Jakub zůstávají na chaloupce sami. Bára vyroste ve velmi nebojácnou, zdatnou a silnou dívku. Ničeho se nebojí a tak si o ni celá ves začně říkat že je to divá Bára. Bára má dva kamarády, syna kostelníka Jozífka a dceru faráře Elšku. Po čase ale Elška odjede za nemocnou tetou do Prahy a Jozífek na učení do města a tak Bára zůstává sama na vsi. Eliščina teta se ale brzo uzdraví a tak pro Elšku do Prahy jede panní Pepinka. Jak se vrátí Eliška je ještě krásnější až ji všichni začnou přezdívat panno. Po čase se Elška Báře svěřila s tím, že se v Praze zamilovala do toho doktora co vyléčil její tetu, ale že jí chce Pepinka provdat za pana správce, proto aby se měla dobře. Jak viděla Bára že se Elška tak moc trápí převlékla se za umrlce a začala strašit ve vsi až jednoho večera šel správce k lesu a ona ho vystrašila s tím, že pokud nechce umřít at si za ženu nebere Elšku. Celá vesnice se ale vydala hledat toho umrlce a našli po něm jen vě bílé hadry. Jedna byla prostěradlo a druhá sukně. Všichni ale poznali, že patří Báře a tak ji za trest nechali přes noc v kostelci. Mysleli si, že ji tím poníží a ona konečně ukáže jak se bojí. Bára se ale vůbec nebála a noc přečkala a včasně ráno za ní došel její otec Jakub a myslivec, který už po ní dlouho koukal. Nakonec ji požádal o ruku a ona se přestěhovala k němu na myslivnu a Elška si vzala svého vysněného doktora Hynka.
Jazykové prostředky díla:
Převažuje spisovný jazyk. Časté vesnické výrazy (kravka, Kostelníkovic …) Jazyk bohatý, zastaralý slovosled i výrazy.
– archaismy, historismy, vesnická hantýrka – v té době běžné
Hlavní postavy a jejich charakteristika:
Bářina matka – Bára, osamělá žena, která si za muže vzala pastýře Jakuba a spolu měli dcerku Báru, po 2 letech zemřela na trápení.
Pastýř Jakub – Bářin milovaný otec, silný muž, ne moc hezký, často býval zamračený, ale měl velmi dobré srdce, miloval Báru a nedal na ní dopustit.
Bára – statná dívka, dcera Jakubova a jeho ženy Báry, nehezká, ale hodná, milá, poctivá, pro druhé by se rozkrájela, měla husté havraní vlasy, orlí nos, nehezkou postavu, veliké modré oči, svalnaté tělo, nepodobala se vůbec dívkám svého věku, byla velmi samostatná, Bára miluje přírodu a vše živé, nebojácná.
Elška – drobná dívka s plavými vlasy do pasu, milující přírodu, z části naivní, vnímavá, měla moc ráda Báru takovou, jaká doopravdy byla, bylo jí jedno, co si o tom ostatní myslí, byla její nejlepší kamarádkou.
Panna Pepinka – sestra pana faráře, teta Elšky, malá, starší, baculatá hospodyňka, neměla moc ráda Báru, ale protože ji měla ráda Elška, tak jí měla ráda i ona – později si Báru oblíbila pro její dobrosrdečnost.
Pan farář – starý pán, moudrý, zkušený ve všech směrech, většinou býval dost tichý, bratr panny Pepinky.
Pes Lišaj – věrný pes, Bářin nejlepší kamarád a společník v krutých chvílích, nikdy se k ní neotočil zády, oddaný přítel člověka.
Jozífek – rusovlasý, malý chlapec, Bára byla jeho „statnou“ oporou, měl ji rád proto, že byla silná a dokázala ho ubránit před škodolibými chlapci z vesnice, byl dobrosrdečný, kamarádský, syn Kostelníkovic (ti mu nedovolovali se stýkat s Bárou, protože je prý podle nich ošklivá a hloupá, byli plni předsudků), Jozífek byl úplně odlišný než oni.
Doba vzniku díla:
Přechod od romantismu k realismu – V průběhu 40. – 50. let 19. století dochází v Evropě k postupnému útlumu romantismu, kteý je nahrazen novým literárním směrem, a to realismem. Není to ještě realismus v pravém slova smyslu, proto je nazýván naivním realismem.
Znaky realismu:
- Reálný znamená pravdivý
- Zachycuje život průměrného člověka nebo skupiny lidí
- Pravdivě zobrazuje jejich prostředí
- Sleduje hrdinu ve vývoji, který je ovlivněn okolnostmi
- Autor stojí mimo děj
- Realismus zobrazuje vždy současnost
- Zaměřuje se i na záporné stránky života
- Hlavními literárními žánry jsou próza a drama
- V literárních dílech se objevuje hovorový jazyk
Autor – život a jeho dílo:
Narodila se ve Vídni v poloněmecké rodině, její otec byl panský kočí, jmenoval se Jan Pankl, matkou byla služka Terezie Novotná. Brzy po narození se celá rodina přestěhovala o Ratibořic u České skalice. Školní vzdělání bylo nepatrné, více se vzdělávala v rodině panského správce ve Chválkovicích, kam byla poslána svou matkou. Z Chválkovic se vrátila téměř dospělá, nadšená romantickou četbou. Život Boženy Němcové zkoumá Helena Sobková, která o ní napsala knihu Tajemství Barunky Panklové.
V 17 letech byla provdána na nátlak matky za úředníka finanční stráže Josefa Němce. Pro neshody s nadřízenými byl Němec často překládán z místa na místo a Němcová i s dětmi ho z počátku musela následovat. Důležitý byl pro ni pobyt na Domažlicku, kde začala sbírat lidové pohádky. O tomto pobytu nappsal knihu J. Š. Baar – Paní komisarka.
V roce 1842 pobývají Němcovi v Praze, kde se Němcová seznamuje s vlasteneckými kruhy. Vlasteneckou společnost upoutala Němcová svým krásným zjevem a inteligencí. Zde se také seznámila s dílem George Sandové.
Krize manželství vyvrcholila, když byl Němec přeložen do Uher a ona ho odmítla následovat. Zanedlouho zemřel její syn Hynek, do kterého vkládala velké naděje. Němcová trpěla finančním nedostatkem, neměla čím topit, a když v roce 1861 odjela do Litomyšle dohlížet na vydání svých spisů, onemocněla a její manžel ji musel převést do Prahy. V lednu 1862 Němcová zemřela.
Dílo:
Ženám českým – první dílo
Národní báchorky a pověsti
Slovenské pohádky a pověsti – psala je jak je slyšela a už je dále neupravovala
Obrazy z okolí domažlického – věnovala zde pozornost sociálním otázkám
Dobrý člověk, Pan učitel, Chýše pod horami, Karla – významnou roli hraje ,,dobrý člověk“
Babička – nejvýznamnější dílo
Další autoři tohoto období:
Karel Havlíček Borovský – Král Lávra, Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Kutnohorské epištoly, Křest Svatého Vladimíra
Heinrich Heine – Kniha písní (Lorelei), Německo-zimní pohádka
George Sandová – Indiana, Valentina
Inspirace v umělecké sféře:
Dílo bylo zfilmováno v roce 1949.
Ve filmovém zpracování příběh končí odlišně, protože márnice, ve kreré je Bára zamčena začne hořet a i když to jedna z vesničanek vidí, nic proti tomu neudělá. Báru zachrání z hořící márnice myslivec a odvádí si ji domů, pryč od zlých vesničanů.
Přijetí díla kritikou a čtenáři:
Dílo bylo přijato.
