Druidský král - rozbor díla

rozbor

Kniha: Druidský král

Autor: Norman Spinrad

Přidal(a): uniEp1720

Bibliografické údaje

Překladatelka: Jana Jašová
Obálka, grafická úprava knihy: Miroslav Disman
Rok vydání aktuální publikace: 2003, Knižní klub
Číslo publikace: 2348

**Norman Spinrad (*1940 – 81 let)**

Americký spisovatel, který vynikl především jako autor vědecko-fantastických románů, jejichž příběhy vždy fabuloval v originálních politických a psychologických souvislostech. O tématu svého posledního románu (římsko-galské vztahy v antické době, vzájemná kooperace a (ne)soužití obou kultur) se začal zajímat v roce 1989, kdy se usadil v Paříži, kde žije dodnes.

Svou první povídku The last of Romany vydal v roce 1963 v časopise Analog, a o něco později v roce 1966 první román The Solarians. Velkou bouři v literárním světě pak zapříčinil jeho další román Bug Jack Baron (1967-68), který mířil především na úlohu hromadných sdělovacích prostředků v oblasti veřejného mínění v tehdejším západním světě. Velkou roli zde také sehrály jazykové prostředky i styl, které byly poněkud „nadčasové“ (Spinradovy knihy představovaly útok na bariéru pruderie, které hýbala sci-fi světem v šedesátých a sedmdesátých letech). Kromě díla Bug jack Baron vyvolal také rozruch román The Iron Dream (1972) – kronika vůdce imaginárního fašistického hnutí, v jehož čele měl údajně stát samotný Adolf Hitler. Jednalo se tedy o příběh o příběhu, inspirovaný silnými politickými motivy. Za jeho novelu Riding the Torch pak získal v roce 1975 cenu Jupiter. V roce 1988 byl v Budapešti zvolen předsedou světové asociace spisovatelů sci-fi. Přestože se téměř celý život věnoval psaní sci-fi románů a povídek, jeho poslední dílo The Druid King je více historický román založený na faktech, než jedna z alternativ budoucnosti autorovy fantazie.

Rozbor díla: Druidský král

Směr/Žánr/Témata

Směr: Keltský náboženský partikularismus
Literární forma: Próza
Literární druh: Epika (příležitostně lyrika, v básních a písních)
Témata:
- Sociální hierarchie Galů vs Římanů
- Náboženské a politické motivy
- Rozsah Caesarovy moci
- Římská aristokracie
- Motivy válek a bojů
- Strategie války: římská uhlazenost vs divokost Galů
- Zapojení žen ve válce a jejich bezmocnost
- Muž coby vládce
- Problémové vztahy Galů a Germánů
- Osobní vítězství vs vítězství ve válce
- Eduové proti Arvenům
- Galské kouzlo

Kompozice díla

Základní charakteristika:
- Literární žánr: historický a válečný román
- Dějová posloupnost: většina knihy je psána chronologicky, ale výjimkou nebývá ani paralelní a roztříštěná posloupnost
- Obsahuje celkem 24 kapitol, které jsou zaznamenány v římských číslicích
- Prvních pár kapitol je s menším odskokem do Vercingetorova mládí, jedná se o cca 3-4 roky
- Součástí je i epilog, věnování a poděkování
- Častý popis válečníků, strategie, myšlenkových pochodů, nebo krajiny – „Germáni, stejně jako Galové, byli většinou muži vyššího vzrůstu než Římané, a výteční jezdci. Caesar dobře věděl – ačkoliv to odmítal připustit – že odpovídající galská nebo germánská kavalerie by jeho vlastní jízdu předčily. Ale rozhodující silou římských byla pěchota a Galové ani Germáni pěší oddíly téměř nestavěli. Tito válečníci pokládali pod svou důstojnost v sedle, a tak se jejich pěchota…“ (str. 36)
- Autor se o toto téma zajímal téměř 15 let, a toto dílo mělo být výsledkem

Prvky keltského náboženského partikularismu:
- Původní názvy řek a pohoří – z keltského jazyka pochází i název naší země – Bohemian
- Zafixovaná národní identita
- Separace „nezapadajících“ – odtud pravděpodobně pramenila vzájemná nenávist Galů a Germánů, oba národy si vážili sví identity více než cokoliv jiného
- Prosazování osobních zájmů před zájmy celku – často viděno především u Galských bojovníků, jenž se zaměřovali na prosperitu jejich kmene, ale Galii jako celek nechali napospas Caesarovi, protože z toho těžil jejich konkrétní kmen
- Velký důraz na symboliku keltské víry – již výše zmiňované druidské kouzlo, vnější kruh druidů, nebo to, že příchod Vercingetorixe (muže moudrosti a činu zároveň) předpověděla hvězda
- Neosobní a nezaujatý vypravěč

Další znaky
- Zvýraznění rozepří mezi Galy a Germány
- Co největší snaha o zachycení galské víry jako to, v co věřili a co je ovlivňovalo (příroda, magické síly a elementy, rozvinutá astronomie) a ne klasické keltské náboženství, jak bývá často zobrazováno dnes
- Krutý, realistický konec

Jazykové prostředky

Forma:
- psáno výhradně v -er formě, někdy je použita i v -ich formě (např. myšlenkové pochody, úvahy, důležité rozhodování a pocity)
- děj se odehrává v minulosti
- autor nijak nezasahuje do díla ani nekomunikuje s čtenářem
Ne/přímá řeč:
- V knize se vyskytuje jak přímá, tak nepřímá řeč

Charakteristické znaky:
- Dlouhé odstavce
- Jednoduché, dobře formulované věty
- Střídání pohledu Vercingetorixe a Caesara

Jazyk:
- Latina –
  - Antiquitas
  - Senatus Populusque Romanus
- Spisovný jazyk
- Výrazy používané v antickém světě – názvy funkcí v senátu, v legiích
  - Flamen Dialis
  - Pontificus
  - Quaestor
- Řečnická styl: povzbuzující řeč před bitvou, proslovy na bitevním poli
  - Slyšte, mí věrní bojovníci, přátelé, co vám chci sdělit…
- Nespisovný jazyk
  - Jen si nacpěte vaše břucha, ať je jídla dost, ať se víno vylejvá!
- Argot – těžko říct, jak opravdu zněla běžná mluva lidí v antice, každopádně překladatel používal tyto výrazy:
  - Za tu cejchu to nevydejchá…
- Zvláštní stavba věty:
  - …v němž nechyběl ani stín strachu.
  - …být Caesarovým nepřítelem, viz!

Jazykové prostředky
- Citáty:
  - Ab Iove principium
  - Ad rem
  - Repetitio est mater studiorum
  - Omne principum gravae

Kontrasty
- Galové X Římani: zde reprezentující Caesar a Vercingetorix
- Barbaři X Aristokrati: uhlazenost Římanů versus divočina Galů
- Bílá X černá: barva druidských rouch, bílá znamenala čistotu, černá neštěstí a špínu
- Poušť X divočina: v knize jsou četně uváděny příklady „správné“ taktiky v závislosti na terénu, jako dvě nejrozdílnější jsou uváděny tyto příklady
- Bohové Římanů X Severní víra: je zde zřetelný rozdíl mezi vírou Gala nebo i Germána – ti vyznávali převážně přírodní náboženství a řídili se hlavně přírodními zákony (také to jejich kultura výrazně odrážela), zatímco Římané a jejich „civilizovaný“ svět byl velmi ovlivněn vyspělým Řeckem a v mnohých případech inspirován i co se týče náboženství

Hlavní postavy:

Vercingetorix – Matka neznámá, otec Keltill, bezesporu hlavní hrdina příběhu. Narozen cca 82 př.n.l., umírá v roce 46 př.n.l. v Římě, jako „válečná kořist“ Caesara. Odjakživa miloval otce a svou zem, loajálnost byla jedna z jeho nejvýraznějších vlastností. Vyrůstal na statcích svého otce, po jeho popravě se uchýlil do druidské školy, kde se ho pro jeho mimořádný zápal ujal hned sám Nejvyšší druid. Po tom, co druidové oné magické noci zhlédli znamení o příchodu Nového Velkého věku společně s mužem moudrosti a činu, okamžitě našli svého vyvoleného ve Vercingetorixovi. V druidské škole vykazoval vlastnosti, které nebyly zrovna typické pro nastávajícího Nejvyššího druida, a tak se Guttuatr spolu s ostatními druidy rozhodl udělat z něj jak muže moudrosti, tak muže činu. Ve dne svých dvacátých narozenin mu pak bylo zjeveno kouzlo, kterým byl zasvěcen do vnitřního kruhu Nejvyšších. Krátce po tom poznal Rhiu a společně s ní odešel vstříc svému nepříteteli. V tu dobu ještě nevěděl, kdo stojí za smrtí jeho otce, a proto trávil spoustu času s Caesarem jako svým ochráncem a učitelem. Zajímavostí je, že i sám Caesar bral Vercingetorixe jako syna, jenž neměl, navzdory tomu, jak moc pohrdal galskou neuhlazeností a divokostí. Historikové předpokládají, že toto byl jeden z klíčových momentů v životě našeho hlavního hrdiny – jeho následné kroky se odvíjely právě na základě času stráveného s Caesarem. Později v jeho válečné strategii můžeme pozorovat prvky římského způsobu válčení, což je také jeden z důvodů, proč pravděpodobně neuspěl. Když zjistil, že Caesar poslal jeho otce na smrt, nechal mu zaslat hlavu jeho delegáta a na protest upálil několik římských občanů. To zapříčinilo to, že si na nějakou dobu získal většinu galských kmenů na svoji stranu, ale prostí občané ho za jeho čin odsuzovali. Z dlouhodobého hlediska to rozhodně nebylo moudré – Vercingetorix se v návalu hněvu nechal ovládnout svou prudkou povahou a dokázal tak Caesarovi, že jeho galské já bude v bitvách rozhodující. Také stojí za připomínku, že Vercingetorix jako jeden z mála galských válečníků bojoval opravdu pro vítězství, ne pro slávu. Z dob svého pobytu u Caesara pochytil něco málo z římské taktiky, a nebýt vzpurných a bouřlivých galských kmenů, jenž nesnesli údajnou „taktiku zbabělce“ (např. Fabiova taktika apod.), měl notnou šanci na výhru s celkově malými ztrátami pro Galii.
Caesar – Hlavní protivník Vercingetorixův – narozen do velice pestré rodiny v subuře Galiovi Juliovi Caesarovi St. A Aurelie Cottě roku 100 př.n.l. Byl to velký vojevůdce a politik, diktátor, zakladatel legendárního triumvirátu společně s Markem Crassem a Pompeiem Magnem, řečník a celkově jeden z nejmocnějších mužů antického světa. Sehrál klíčovou roli v rozpadu římské republiky, a ačkoliv nebyl sám prvním císařem, měl velký vliv na svého prasynovce a adoptivního syna Augustina (později Octaviana), jenž roku 27 př.n.l. započal svou vládu až do roku 14 n.l. V mládí byl zvolen jeho strýcem Sullou Pontifikem Maximem, jelikož v něm Sulla viděl velký potenciál a bál se, že by ho mohl ohrozit. Velmi dobré vztahy měl i s velkým Mariem (dokud již zmíněný nezešílel). Ještě před nástupem do jeho první funkce byl na svých cestách obviněn z homosexuality, což bylo v tehdejším Římě nepřípustné, takže na radu jeho matky započal Caesar svou celoživotní strategii proti svým politickým nepřátelům – a to sice svádění cizích manželek. Ve své politické dráze byl zvolen konzulem i triumvirem, což byly jedny z nejvyšších funkcí vůbec a vedl významné bitvy téměř po celém světě. Střet z Vercingetorixem nastal, když byl prokonzulem v Galii, po jeho slavné cestě do Británie (která ironicky skončila nezdarem). Z této války vyšel jako vítěz, ale za to s obrovskými ztrátami. Poté, co se vrátil domů do Říma jako vítěz, rozpoutala se v Itálii občanská válka, která byla Caesarovi osudnou. V tuto dobu byl ještě pořád v triumviru, ale brzy na to umřela při porodu jeho dcera Julia, která byla Pompeiovi milovanou manželkou a rok na to umřel Crassus v bitvě s Parthy. Tak skončil veškeré styky s bývalými spojenci. V té době si proti sobě poštval hodně konzervativců v senátu (samotné jeho počínání bylo poměrně progresivní, ale některé jeho činy byly vyloženě provokativní). Brzy po návratu do Říma se Pompeius obrátil proti Caesarovi tím, že si vzal Scipionovu dceru (jeden z nejúhlavnějších nepřítel Caesara). Pompeius mu pak rozkázal rozpustit armádu a tím mu neoficiálně vyhlásil válku. Po celou dobu to vypadalo v Caesarův prospěch, a tak se konzervativci uchýlili ke lsti – Caesar byl zavražděn 23 bodnými ranami v Pompeiově divadle.

Vedlejší postavy:

Rhia – Vercingetorova družka a spolubojovnice, doprovázela ho ve všech jeho bitvách, umírá v samém závěru knihy těsně před zajetím hlavního válečníka
Guttuatr – Nejvyšší druid, vždy se stavěl proti válčení a nechtěl spojovat muže moudrosti s muži moci, ale v době nejvyšší válečné nouze připustil svoji účast na galských intrikách ve válce
Keltill – Vercingetorixův otec, náčelník kmene Arvenů
Marah – Vercingetorova žena, objevující se až v brzkém závěru knihy
Labienus, Tullius, Gallius – Caesarovi důstojníci, nejlepší velitelé jeho legií
Luktor, Litivak, Kottos – náčelníci ostatních galských kmenů, Vercingetorixovi spolubojovníci ve válce proti Caesarovi

Časoprostor

Čas děje: Období Galských válek a doba „míru“ před nimi
Místo děje: Galie, východ Germánie a hranice obou území, Řím

Obsah díla

Děj začíná slavným vzestupem Keltilla, náčelníka Eduů, a jeho následným pádem – Keltill se nechá korunovat galským králem, což je událost, která se neudála od smrti Brenna, údajného spasitele Galie. Vidí to jako jedinou cestu, jak se zbavit Římanů a Caesara jednou pro vždy, ale osud mu nepřeje, a tak skončí barbarsky upálen na v proutěné kleci na popud jeho závistivého bratra, jehož rozhodnutí mají původ až prazvláštně blízko římské truhlice. Dospívající Vercingetorix zatím prožívá poslední bezstarostné dny na statku svého otce, ale po jeho zatčení je nucen ukrýt se v druidské škole, kde se učí tajemným dovednostem jako příští nástupce Nejvyššího druida. Při magické noci se na mýtině uprostřed galských hvozdů sejdou všichni druidové, aby starým rituálem oslavili zatmění slunce, ale místo toho sledují, jak se v temnotě nad nimi rodí nová hvězda – to jež znamení, že Starý Velký věk končí a začíná Nový Velký věk, jehož součástí bude muž moudrý a mocný zároveň. Vercingetorix mezitím dospívá a pomalu zjišťuje, že život druida není pro něj. Seznamuje se s Rhiou, odvážnou bojovnicí z galských legend, která mu pomáhá naučit se mistrovství boje. Nejvyšší druid vypouští Vercingetorixe do světa s posláním zachránit Galii před zkázou, kterou vidí v Caesarovi. Ten mezitím překročí Alpy a vydává se přímo do srdce Galie vstříc Vercingetorixovi, který musí čelit novým výzvám – nečeká ho jen znepřátelený Caesar, ten, který zapříčinil smrt jeho otce, ale i Galie plná svárů, jejíchž rozdělené kmeny nejsou schopny domluvit se na jednotném řešení. Dají přednost boji pro vítězství před bojem pro slávu?

Citát

Guttuatr – a Vercingetorix začínal věřit, začínal doufat, že je to skutečně on – uvolnil stisk, a chlapec se uklonil Nejvyššímu druidovi s novým respektem. V němž nechyběl ani stín strachu.

„Tohle je kouzlo,“ připustil. „Chtěl bych se to také naučit.“

„Už ses naučil první lekci,“ řekl mu Guttuatr a mávl rukou. „Kouzlo není ani v mé ruce ani v tvém těle.“

„Ale ve vědění, jak ho použít…“ potichu zašeptal Vercingetorix.

Guttuatr přisvědčil. „Tak se totiž rodí druid,“ řekl. „Pokud jsi ochotný za to zaplatit náležitou cenu.“

– tento citát jsem si vybrala, protože mi připadá, že dokáže nejlépe vystihnout podstatu Druidského kouzla. Tento pojem znamenal pro Galy naději i v předem prohraných bitvách, kouzlo spasení před krvelačnými a chladnokrevnými Římany, i vysvětlení bolesti Nejvyšších.

Druidské kouzlo je něco, okolo čeho se točí podstatná část galské historie, a to především co se týče jejich víry. Proto pro mě bylo důležité porozumět, co tento často zmiňovaný pojem znamenal a jaké jsou důsledky jeho nadměrného využívání.

Vlastní názor/dojmy z díla

Tato kniha mi nejednou dokázala, že bych neměla dát na první dojem. Během prvních pár stran mi přišla spíše jako jednodušší dílo, čekala jsem klasický rozbor galské historie, vztahy s Římany a podobně. Co mě ale mile překvapilo byla myšlenka knihy, která nebyla zas až tolik očividná – čím více jsem nad tím přemýšlela, tím více mi docházela podstata sdělení, to, co se autor opravdu snažil zanechat v myslích svých čtenářů.

Po zpětném ohlédnutí ji hodnotím velmi kladně, především závěrečnou část, kdy byl Vercingetorix zajat a díky Druidskému kouzlu věděl, jaký je jeho osud (společně s námi, samozřejmě). Místo zdlouhavého opakování už předem určeného děje využil autor možnost zakomponovat do díla více fantazie a představivosti, a donutil tak čtenáře (byl to jeho záměr?) k hloubání nad bezvýchodnou situací Vercingetorixe. Doporučím každému, kdo se zabývá antikou, válečným uměním a jeho psychologií, ale i těm, pro které jsou tyto pojmy docela neznámé.