Král Lávra – rozbor díla k maturitě (6)

• Jazyk spisovný, lidová mluva, satira – lidový humor
• Vše naznačuje tomu, že je to lidový text – je to jednoduché na pochopení, na naučení,…
• aktuální písňová podoba (jednoduchý rým, čtyřveršová sloka), smírný konec – parodie historií o hodných panovnících; prostý jazyk a lidová mluva,

VÝRAZOVÝ PLÁN (formální rozbor)

• Funkční styl – umělecký
• Stylový postup – vyprávěcí
• Objektivní slohotvorní činitelé – Písemný projev, veřejný, připravený
• Základní žánry – poezie, epika
• Specifický žánr – alegorická satirická skladba, epigram
• Případné vlivy jiných specifických žánrů

Struktura

• Části ukázky – kompoziční plán
  • 34 strof, 4 veršová sloka, chronologický kompoziční postu

Typ vypravěče

• Er-forma

Rýmové a rytmické schéma (u poezie)

• Verše jsou krátké – jako například u říkanek či lidových písní – Král Lávra je vytvořen na základě irské balady
• Verš je nepravidelný –  většinou obkročný, velice jednoduchý

Přenášení významu, symbolika, tropy

• Metafory – oslí uši, jinak je moc nepoužívá a to opět proto, že se to mělo podobat lidovému textu a sám lid by to tak nevymyslel, ani by to nepochopil
• Fabule – král má oslí uši a nechce aby se tajemství někdo dozvěděl, když to vyjde najevo, tak záleží hlavně na tom jaký člověk je, ne jak vypadá
• celé dílo připomíná pohádku (dobrý konec, na konci poučení)
• elipsa („…ve dne nemáš stání, v noci pokoje…“)
• personifikace („…tu řve basa…“)
• metonymie („…ten má od všech lidských srdcí klíček…“)
• ovšem až na pár výjimek autor používá hlavně přímých pojmenování
• text obsahuje velké množství archaismů (hudci, chřadne, bál, kvas)
• autor také užívá mnoho hovorových výrazů (jazejček, švanda)

VÝZNAMOVÝ PLÁN (sémantický rozbor)

Děj se odehrává v neurčité době, kdesi v Irsku. Žil zde jednou jeden král, který se jmenoval Lávra.

Byl dobrým králem, avšak měl jeden špatný zvyk – pokaždé, když se nechal stříhat a holit, což dělal pouze jednou za rok, nechal ihned popravit dotyčného holiče.

Jednou byl vylosován holič jménem Kukulín. Když Kukulín krále ostříhal a kati ho vedli šibenici, objevila se Kukulínova matka a začala se za něj přimlouvat. Vyčítala králi špatné chování a ten se za tyto řeči styděl.

Král si tedy zavolal Kukulína a ten musel slíbit, že nikdy nevyzradí, co viděl na králově hlavě a za to zůstal královým holičem napořád.

Ovšem Kukulínovi nedalo toto tajemství spát. Matka mu poradila, aby šel za poustevníkem. Ten mu poradil, aby své tajemství pošeptal do staré vrby, aby si ulevil.

Dál se všem vedlo dobře až do chvíle, kdy král pořádal velkou slavnost a přijeli i hudebníci z Čech, avšak jeden z nich ztratil kolík z basy a vyřezal jej tedy právě z prutu staré vrby.

Jakmile potom začal hrát, basa spustila: „Král Lávra má oslí uši, král je ušatec!“

Král nechal hudebníka ihned vyvést, ale teď už stejně každý znal královo tajemství, a tak od té doby se král svýma ušima již více netajil a lid ho měl dále rád jako dobrého krále.

Místo a čas díla

• Odehrává se to v Rakousko-Uhersku, ale mělo z toho být cítit, že se to odehrává v Irsku, protože u nás byla v té době cenzura. Psal v jinotajích.
• Dávné časy, přes troje moře a devatery hory dělí kraj ten od české komory, Irsko, Viklov na stoku dvou řek.

Postavy

• Kukulín – holič, oddaný, upovídaný – není schopen sám tajemství udržet, nebojácný
• Král Lávra – dobrý, ale zároveň omezený a krutý (rozpolcená osobnost – je zde asociace s Ferdinandem Dobrotivým)
• Červíček – typický český muzikant, nedává si pozor na své věci, ztrácí důležité části nástroje, nedopatřením prozradil prostřednictvím své basy tajemství

Motivy

• Kritika hlouposti, omezenosti a zloby panovníka (oslí uši = politický symbol)
• Podtextem básničky je cenzura, konkrétní stíhání
  • ten, kdo odhaluje oslí uši (ukazuje na problémy v politice) je stíhán
  • oslí uši se stávají symbolem hlouposti, omezenosti, zloby panovníka (je jedno jak vypadá, ale důležité je jak vládne)
  • Vyjadřuje autorův odpor k feudálnímu a monarchistickému zřízení a vysmívá se středověkým eposům, které velebí panovníky a přehlíží jejich chyby.

Přijetí a hodnocení díla

• V době vydání
• Současné hodnocení (vysoká literatura – čtivo – brak)
• Vlastní hodnocení

Z této knihy plyne hezké ponaučení – nikdo není dokonalý, ale proto by se snad neměl mstít ostatním lidem. Myslím, že dílo je pěkné, vtipné a moc dobře se četlo. Líbilo se mi, že jsem až do samého konce nevěděla, v čem celý vtip spočívá, a že mi celé dílo připomíná pohádku, s dobrým koncem a ponaučením.

Kniha se mi líbí, nejenom pro krátký obsah, ale i kvůli neotřelému téma. Líbí se mi, s jakou lehkostí se Borovský „opírá“ do soudobé morálky, také za to poté platil, nechali ho deportovat. Námět byl převzat z irské pohádky.

Poznámky:

• Epigram = je krátký básnický útvar, jenž má dvě části: expozici a pointu
• Satira = dílo, které využívá komična a humoru ke kritice; lidový humor, kritika hlouposti
  Útvary satiry – Anekdota, fraška, epigram, satirická povídka
• Umělecký směr = Realismus = Polovina 19. Století; Pravdivé a věrné zachycení skutečnosti, zobrazuje průměrného člověka (Mark Twain, Jack London, Božena Němcová, Jan Neruda)

Citace z díla: