Kniha: Jak je důležité míti Filipa
Autor: Oscar Wilde
Přidal(a): Barenka
Oscar Wilde
8) Autor – Oscar Wilde (1854–1900)
- anglický prozaik, dramatik, básník a esejista irského původu
- psal pohádky, básně, eseje a divadelní hry (například Salome)
- otec byl irský oční chirurg, matka spisovatelka a irská nacionalistka
- studoval filologii v Dublinu a na Oxfordu
- měl bohatou ženu a dva syny, byl obžalován z homosexuality
- zemřel v bídě na meningitidu
Díla
- sbírka pohádek – Šťastný princ
- dramata – Ideální manžel, Vějíř lady Windermerové
Literárně-historický kontext
Hra měla premiéru roku 1895 a článek ji zasazuje na přelom 19. a 20. století, do období společenských změn, nejistoty a krize tradičních hodnot. Satirický obraz viktoriánské společnosti se soustřeďuje na společenské postavení, majetek, manželství, pokrytectví a dvojí život postav.
2) Doba, ve které bylo dílo napsáno
- světová literatura na přelomu 19.–20. století
- velké změny vedoucí ke katastrofickým představám a chaosu, sociální problémy
- nejistota, neklid, krize kultury
Rozbor díla: Jak je důležité míti Filipa
1) Děj
Jack se vypraví do Londýna, aby požádal o ruku Gvendolínu, která jeho nabídku s radostí přijme, ale problém je v její matce a v tom, že se nejmenuje Filip, jak si říká ve městě a vydává se tak za svého neexistujícího mladšího bratra, jelikož chce být v očích své schovanky Cecílie spořádaným občanem. Jeho tajemství odhalí přítel Algernon a svěří se mu, že sám má vymyšleného, chronicky nemocného přítele Bunburyho. Příběh se zamotá, když se Algernon vydává jako Filip na venkov, aby poznal Cecílii, do které se zamiluje a přijíždí tam i Gvendolína a Jack. Příběh končí šťastně zasnoubením obou párů a Jack zjistí, že se vlastně doopravdy jmenuje Filip.
3) Prostředí
Děj probíhá v autorově současnosti (hra měla premiéru v roce 1895), první dějství se odehrává v bytě Algernona Moncrieffa v Londýně, druhé v zahradě venkovského sídla v hrabství Hertfordshire a třetí v salónu na témže sídle.
4) Postavy
- John Worthing – smírčí soudce, zodpovědný, někdy zmatkuje, miluje Gvendolinu; byl nalezen na nádraží v brašně, myslí si, že je sirotek, nakonec zjistí, že je bratr Algernona.
- Algernon Moncrieff – má radost, když šíří zmatek, je vtipný a důmyslný; zamiluje se do Cecílie, je synovcem lady Bracknellové a vymyslel si postavu Bunburyho, aby mohl jezdit z města; na venkově se vydává za Filipa.
- Dr. Chasuble – kněz na venkově, měl pokřtít Johna a Algernona na jméno Filip.
- Merriman – komorník na venkovském sídle.
- Lane – sluha v Londýně u Algernona.
- Lady Bracknellová – matka Gvendoliny, chce pro dceru nejlepšího nápadníka; zajímá se o společenské postavení, pozemky a majetek.
- Gvendolína Fairfaxová – dcera Lady Bracknellové a sestřenice Algernona; miluje Johna, ale myslí si, že se jmenuje Filip; je chytrá, trochu dětská a poměrně namyšlená.
- Cecílie Cardewová – Johnova schovanka; zamilovala se do Algernona a sama se s ním ve své představě zasnoubila ještě předtím, než ho poznala; myslí si, že jde o Johnova zkaženého bratra Filipa.
- slečna Prismová – Ceciliina vychovatelka; v mládí nešťastnou náhodou zaměnila dítě (Johna) za svůj rukopis, který dala do kočárku, zatímco dítě vložila do cestovní brašny; je chytrá a vzdělaná.
5) Jazyk
- spisovná čeština, obsahuje anglická jména – Jack, Algernon a příjmení Bracknellová
- nejsou obsaženy vulgarismy
- dialog
- ironie, sarkasmus, paradoxy
- drama, komedie, satira
- výrazová forma: próza – drama
Pro Wilda jsou typické brilantní dialogy plné aforismů, paradoxů a slovních hříček. Klíčový je dvojsmysl jména Ernest, které v angličtině zní stejně jako slovo „earnest“ (vážný, seriózní, upřímný). Gvendolína touží vzít si muže jménem Ernest, protože jméno samotné pro ni představuje ideál ctnosti. Celá hra tak ironicky staví na tomto napětí mezi jménem (formou) a skutečnou povahou (obsahem). V českém překladu se tento dvojsmysl ztrácí, ačkoliv název „míti Filipa“ odkazuje na staré české rčení pro chytrost a důvtip.
6) Témata a motivy
Hlavním tématem hry je ostrá, ale vtipná kritika viktoriánské společnosti. Wilde se vysmívá její povrchnosti, snobismu a posedlosti společenským postavením a majetkem. Ukazuje pokrytectví morálky, kde postavy vedou dvojí život (tzv. „bunburying“), aby unikly přísným společenským konvencím. Hra zkoumá témata identity, manželství jako společenské smlouvy a rozdíl mezi zdáním a skutečností.
7) O díle
- inspirace v tehdejší době
- vymyšlení fiktivní postavy; i lhář může někdy mluvit pravdu
- lehkovážná komedie o třech dějstvích
(Míti filipa značí totéž co být důvtipný, chytrý, umět si poradit.)
Komediální účinek vzniká především z dvojích identit, nedorozumění a z toho, že postavy posuzují člověka podle jména, majetku a společenského postavení. Dialog, ironie, sarkasmus, paradoxy a slovní hříčky proto nejsou jen ozdobou, ale hlavním prostředkem, kterým hra odhaluje povrchnost a pokrytectví prostředí.
