Kniha: Jak je důležité míti Filipa
Autor: Oscar Wilde
Přidal(a): Kristýna Šimková
Titul: větný/slovesný
příznakový – možný dvojí výklad = Filip jako vlastní jméno
= mít filipa jako být chytrý
– funguje i v originále The Importace of Beány Earnest (vážný)
Podtitul: Triviální komedie pro seriózní lidi
Literárně druhové určení:
drama = psáno formou scénáře (postavy, promluvy, scénické poznámky)
Žánrové určení:
komedie, konverzační komedie = divadelní hra nevážného obsahu, která zobrazuje komično
tzn. Estetiskou kategorii, jejímž cílem je diváka rozesmát,
základem konverzační komedie není zápletka, situační zvraty
apod., ale dialog, který je živý, duchaplný, vtipný, ironický,
chytrý, lehkovážný, rozvíjí se sám od sebe a žije tak vlastním
samostatným životem tzn. není prostředkem charakterizace
postav ani výrazem dramatického jednání
Forma: próza
Místo a čas děje:
1. dějství: Anglie, Londýn, byt Algernona, přijímací pokoj
autorova současnost (konec 19. století), červenec, odpoledne od 17 do 19 hodin
2. dejství: Anglie, Woolton, Jackovo venkovské sídlo, zahrada
následující den
3. dějství: přijímací pokoj v Jackově venkovském sídle
tentýž den
Kompozice: 3 dějství (akty)
dialogy
Jazyk:
časté otázky
častá oslovení – oficiální = jménem/titulem a jménem (Lane, lady Bracknellová, teto Augusto…)
– familiární, mezi přáteli, rodinnými příslušníky a milenci (Algy, milý kamaráde,
drahý hochu, miláčku, má jediná, miláčku můj…)
vykání (jak např: mezi sluhou a pánem, tak mezi milenci)
neologismus (=nově vytvožené slovo) – bunburista = člověk, který si vytvořil fiktivní postavu, která mu umožňuje žít dvojí život)
archaismy – matinka, ženština
bonmoty = vtipné slovo, rčení, vtip
aforismy = stručný vtipný výrok, prupovídka
slovní hříčky např. S různými významy slov – Jack: Napřed mi podej moje pouzdro.
Algernon: Tumáš. (Podá mu pouzdro.) A ty mi podej vysvětlení..
Jack: …Tak tohle milí Algy, je celá pravda, čistá a jednoduchá.
Algernon: Pravda je málokdy čistá a jednoduchá není nikdy…
lady Bracknellová: Dobré odpoledne, drahý Algernone. Doufám, že se slušně chováš.
Algernon: Mám se slušně, teto Augusto.
Lady Bracknellová: To není totéž. Ba, jedno s druhým jde dokonce málokdy dohromady.
Gentleman nikdy neště soukromá cigaretová pouzdra.
Ty si zřejmě neuvědomuješ, že v manželství musí být na zábavu tři, dva na to nestačí.
Algernon: Nebyly okurky!
Lane: Nebyly, pane. Dokonce ani za hotové.
Jack: Ztratil jsem oba rodiče.
Lady Bracknellová: Ztrátu jednoho rodiče lze považovat za nehodu, pane Worthingu, ale ztráta obou, to už vypadá jako nedbalost.
Námět: Dva kamarádi se zamilují do dívek, které si vysnily své budoucí může, jež se musí jmenovat Filip. Oba náhodou předstírají, že Filipové jsou. Nakonec se příjde na to, že podvádějí, a tak se musí nechat pokřtít na Filipa.
Motiv: milenecká láska
Téma:
kritika dobových konvencí, puritánské serióznosti, hlouposti, omezenosti, sentimenstalismu
O. Wilde: „… všechny bezvíznamnosti v životě máme brát vážně a všechno vážné máme brát s upřímnou a váženou lehkovážností.“
Postavy:
John/Jack Worthing, smírčí soudce
Algernon Moncrieff
ThDr. Chasuble, reverend kanovník
Merriman, komorník
Lane, sluha
lady Bracknellová
baronesa Gvendolína Fairfaxová, její dcera
Cecílie Cardewová, schovanka Jacka Worthinga
slečna Prismová, vychovatelka
Děj:
dějství první:
Ze zákulisí (jako z dalšího pokoje) se ozývá klavír, na který hraje majitel bytu, mladý Algernon. Na odpolední čaj očekává návštěvu – svoji tetu lady Bracknellovou a její rozkošnou dceru Gvendolínu. Nechal sluhu připravit pro ně jejich oblíbené dobrůtky = chléb s máslem a okurkové sendviče, které ovšem postupně sní sám. Přichází ho navštívit jeho přítel Filip Worthing, který je zamilovaný do Gvendolíny a přijel požádat o její ruku- Algernona zajímá, kdo je Cecílie, neboť si přečetl ve Filipově cigaretovém pouzdru vyryté věnování: „Od malé Cecilky z něžné lásky drahému strýčkovi Jackovi.“ Filip se nejdříve pokouší lhát např. Cecílie je jeho teta apod., ale nakonec musí říct pravdu.V Londýně, kam se jezdí bavit, vystupuje jako Filip, fiktivní osoba, svůj mladší bratr, který se rád baví, je společenský, nespoutaný, neseriózní skandalista. Na venkově žije pod vlastním jménem Jack jako seriózní, vážný, zodpovědný a vysoce morální poručík slečny Cecílie Cardewové, vnučky zesnulého pana Tomáše Cardewa, který ho kdysi adoptoval. Algernon nazývá Jacka bunburistou (benberistou), neboť i on sám stvořil fiktivní postavu chronicky chorého přítele Bunburyho, jehož težká nemoc mu dovoluje, kdykoliv chce, opustit Londýn, aby mohl pečovat o svého nemocného přítele. Přicházejí dámy. Za pozvání na večeři od Jacka Algernona odláká tetu Augustu (ke klavíru kvůli repertoáru na její večírek) a umožní tak Jackovi, aby zůstal sám s Gvendolínou. Jack vyzná Gvendolíně lásku a požádá ji o ruku. Ona jeho nabídku přijímá, jeho lásku opětuje, jejím vysněným ideálem je totiž milovat někoho, kdo se jmenuje Filip.
Jack: Vy mě opravdu milujete Gvendolíno?
Gvendolína: Vášnivě.
Jack: Miláčku! Ani nevíte, jak jsem šťastný!
Gvendolína: Můj Filipe!
Jack: Ale nechcete snad říci, že byste mě nemohla milovat, kdybych se nejmenoval Filip?
Gvendolína: Ale vy se jmenujete Filip.
Jack: Ovšem, já vím. Ale co kdybych se jmenoval jinak? Chcete říci, že pak byste mě milovat nemohla?
Gvendolína (plynně): Ach, to je teorie čistě metafyzická a jako většina metafyzických teorií má pramalý vztah k praktickým otázkám skutečného života, jak jej známe.
Jack: Já sám, miláčku, abych byl docela upřímný, nemám jméno Filip moc rád. M…myslím, že se to jmeno ke mně ani nehodí.
Gvendolína: Hodí se k vám dokonale. Je to božské jméno. Má svou vlastní melodii. Rozechvívá.
Jack: No ne, vážně, Gvendolíno, musím říct, že po mém soudu jsou spousty jiných, mnohem hezčích jmen. Tak třeba jméno Jack pokládám za půvabné jméno.
Gvendolína:Jack? Ne, jméno Jack je pramálo melodické, ne-li vůbec nemelodické. To nevzrušuje. A ani trošku nerozechvívá. Znám několik Jacků a všichni bez výjimky jsou až neobvykle nezajímaví. Je mi líto každé ženy, která má za muže Jacka. Ne, není nad jméno Filip.
Jack:Gvendolíno, musím se dát okamžitě pokřtít – totiž, co to povídám, musíme se dát okamžitě oddat. Nesmíme ztratit ani vteřinu.
Lady Bracknellová ovšem není jejich zasnoubení tak nadšená. Zjistí, že Jack nezná své rodiče, neví nic o svém původu. Byl nalezen (a později adoptován a vychován) panem Cardewem v příruční brašně v úschově zavazadel na nádraží Viktoria. Ke sňatku nehodlá svolit. Jack se rozhodne zbavit se zhýralce Filipa. Nechá ho snenadání zemřít v Paříži na smrtelné nachlazení. Algernon by chtěl poznat krásnou 18-ti letou Cecílii, která Filipa obdivuje, ale Jack to nechce dovolit. Tají před přítelem i adresu venkovského sídla, kde se svojí schovankou žije. Gvendolína se vrací, aby od Jacka získala adresu jeho venkovského sídla, neboť mu tam chce psát, a tak ho tajně vyslechne i Algernon.
Dějství druhé:
Vychovatelka slečna Prismová nutí Cecílii studovat německou mluvnici. To však dívku vůbec nezajímá. V centru její pozornosti je Filip, dosud osobně nepoznaný mladší bratr jejího poručníka, a deník, do kterého si často zapisuje (nejen realitu, ale také své představy a sny). Slečna vychovatelka se přiznává, že v mládí také psala, dokonce napsala 3dílný román, ale bohužel rukopis ztratila. Přichází kanovník Chasible, k němůž slečna Prismová cítí náklonnost. Toho Cecílie využijea zbaví se obou a tím i svých studijních povinností tak, že je pod záminkou bolesti hlavy slečny Prismové pošle na procházku. Komorník ohlásí příjezd pana Filipa Worthunga. Je to Algernon, který využívá Jackovy nepřítomnosti, aby se vydával za jeho zkaženého bratra s cílem seznámit se s Cecílií. Je dívkou okouzlen a na první pohled se do ní zamiluje. Cecílie ho miluje už dávno, platonicky, protože ho doposud niky nespatřila. Nečekaně dříve přijíždí Jack s v nejhlubším smutku oznamuje smrt svého bratra Filipa. Přijímá kondolence slečny Prismové a pana Chasubla. U něho si na odpoledne (půl šesté) objedná křest s odůvodněním, že si na ten v dětství vůbec nepamatuje. Jak je Jack překvapen, když mu Cecílie oznámí, že před půlhodinou přijel jeho bratr Filip. Když Jack uvidí Algernona, vše pochopí a snaží se ho zbavit. Posílá ho zpět do Londýna. Algernon ale odjet nechce. Vyznává se Cecílii ze svých citů k ní: „miluji vás, vášnivě, ztřeštěně, oddaně a beznadějně“ a požádá ji o ruku. Cecílie souhlasí, vždyť jsou podle jejích záznamů v deníku už 3 měsíce zasnoubeni.
Algernon: Miláčku! A kdy došlo k našemu zasnoubení?
Cecílie: Letos, 17. února. Byla jsem už celá utrápená tím, že vůbec nevíte o mé existenci, a tak jsem se rozhodla všechno skoncovst, ať už tak nebo tak, a po dlouhém boji sama se sebou jsem tady pod tím drahým starým stromem přijala vaši nabídku k sňatku. Přístího dne jsem si vaším jménem koupila tenhle prstýnek a tady ten náramek v podobě mašličky je odznakem věrné lásky a já vám slíbila, že ho budu věčně nosit.
Algernon: Tak ten jsem vám dal já? Hezký, že?
Cecílie: Ovšem. Máte přece báječný vkus, Filipe. Tím taky odjakživa omlouvám ten váš hanebný život. A v téhle krabičce chovám všechny vaše drahé dopisy. (Klekne si ke stolu, otevře krabici a vyjme z ní dopisy ovázáné modrou pentlí.)
Algernon: Moje dopisy? Ale má jediná, líbezná Cecílie, vždyť já vám niky žádný dopis nenapsal?
Cecílie: To mi věru nemusíte připomínat, Filipe. Moc dobře si pamatuji, jak jsem byla nucena psát ty dopisy za vás. Psala jsem si pravidelně třikrát týdně a někdy i častěji.
Algernon:Ach, Cecílie, dejte mi je přečíst.
Cecílie: Kdepak, to nejde. To byste pak byl hrozně domýšlivý. (Uloží krabici) Ty tři, které jste mi napsal, když jsem zrušila naše zasnoubení, jsou tak krásné a je v nich tolik pravopisných chyb, že je dodnes nemohu číst, abych si přitom trochu nezaplakala.
Algernon: Copak naše zasnoubení bylo zrušeno?
Cecílie: Ovšemže. Dvaadvacátého května. Prosím můžete se podívat do deníku. (Ukazuje v deníku.) „Dnes jsem zrušila zasnoubení s Filipem. Cítím, že to tak bude lepší. Počasí je i nadále kouzelné.“
Algernon: Ale proč, propána, jste to zasnoubení zrušila? Co jsem provedl? Vždyť jsem neprovedl vůbec nic. To mě hrozně bolí, Cecílie, že jste to zasnoubení zrušila. Zvláště, když počasí bylo tak kouzelné.
Cecílie: To by přece doopravdy nebylo vážné zasnoubení, kdyby nebylo aspoň jednou zrušeno. A já vám stejně odpustila, než uplynul týden.
Cecílie se také Algernonovi svěří se svým dávným snem milovat někoho, kdo se jmenuje Filip. (Variace rozhovoru z první ukázky mezi Jackem a Gvendolínou ve stejné situaci.) Algernon se vydá hledat doktora Chasubla, aby se nechal pokřtít. Sluha uvede k Cecílii Gvendolínu, která přijela navštívit pana Worthinga. Gvendolína začně na Cecílii žárlit, když se dozví, že je schovankou pana Worthinga. Její žárlivost pomine ihned po informaci, že Cecíliiným poručníkem není Filip, ale jeho bratr Jack. Ovšem vzápětí vzplane žárlivost mezi oběma dívkami a přerůstá téměř do nenávisti, když zjistí, že obě milují Filipa, obe jsou s ním zasnoubené a obě si ho chtějí vzít. Pod vybranou společenskou zdvořilostí maskují uražky a naschvály např. Gvendolína si vybere chléb s máslem, a tak jí Cecílie nechá naservírovat odmítnutý koláč. Nedorozumění mezi dívkami se vysvětlí, když spatří své snoubence. Ovšem nastane nový závažný problém: Jejich miláčkové se jmenují Jack a Algernon, ani jeden z nich není jejich vysněný Filip. Tento mužský podvod učiní z Gvendolíny a Cecílie rázem přítelkyně a stoupence. Oba mladívi si už ale domluvili křest a chtějí tak získat jméno Filip.
Dějství třetí:
Dívky požadují po mladívích vysvětlení podvodu a jejich odpovědi (Gvendolína je sama Jackovi nepřímo diktuje již položenou otázkou – Dělal jste to snad proto, abyste měl možnost jezdit do Londýna s setkávat se tam co nejčastěji se mnou?) se jim zdají uspokojivé k tomu. Aby jim odpustily. A odhodlání mladých mužů podstoupit křest a stát se tak Filipem opět přivádí dívky do jejich náručí. Přijíždí lady Bracknellová a chce okamžitě ukončit styky své dcery s Jackem. Algernon vysvětluje. Že jeho přítel Bunbury zemřel. Představuje tetě Cecílii. Když se dozví o jejím původu a majetku, lady Bracknellová souhlasi s jejich zasnoubením. Ovšem proti se postaví Jack. Jako poručník slečny Cecílie její zásnuby s Algernonem neschvaluje. Svolní podmiňuje svolením lady Bracknellové s jeho sňatkem s Gvendolínou. To ovšem nepřichází v úvahu. Lady Bracknellová poznává ve slečně Prismové chůvu, která pečovala o dítě její sestry, s nímž před 28 lety beze stopy zmizela. Prismová vysvětluje, že omylem zaměnila rukopis svého románu, který dala do kočárku, za dítě, které v roztržitosti dala do příruční brašny. Tu zanechala v úschovně zavazadel na nádraží Victoria. Jack přináší příruční brašnu, v níž byl jako miminko nalezen, a slečna Prismová v ní poznává svoji (iniciály). Ono ztracené dítě je tedy Jack. Ve skutečnosti je tedy synovec lady Bracknellové, Algernonův starší bratr a skutečně byl (po otci) pojmenován Filip. Lasce mladých párů teď už nic nestojí v cestě. Také slečna Prismová podává svou ruku kanovníku Chasublovi.
Gvendolína: Jasně si uvědomuji, jak je důležité míti Filipa. (poslední věta hry)
Vlastní názor:
Velice se mi líbí jak se v této hře používají dialogy plné ironie a vtipů. U těchto dialogů jsem se náramně bavila.
Informace o knize:
úspěšná premiéra v londýnském St. James’s Theatre (14.2.) 1895
dosud nejhanější Wildeovo drama
pod různými jmény např. Jak je důležité být opravdový, Na čem záleží, Přítel Bunbury
obraz života lepších (vyšších) společenských vrstev pozdě vykrotiánské Anglie
Informace o autorovi:
Oscar Wilde (16.10. 1854 – 30. 11. 1900)
– celé jméno: Oscar Fingal O’Flahertie Wills Wilde
anglický spisovatel a dramatik
narodil se (16. 10.) 1854 v Dublinu
otec sir William Wilde, irský lékař
matka Jane Francesca, básnířka píšící pod jménem Sperenza
život pojal jako umělecký výraz, jehož hlavním pravidlem bylo vyhledávat. Vytvářet a uživát si krásu
toužil po tom, aby se proslavil
vymykal se výstředním oblečením (dandy)
zesměšňováním tradičních společenských hodnot
ohromujícím vypravěčským talentem, důvtipem, fantazií a humorem
oženil se (Konstance kloudová), zplodil dva syny, rozvedl se
homosexuální sklony – zamiloval se do Alfreda Douglase (Bosie), podle anglických zákonů byla homosexualita nezákonná úchylka, byl ovlivněn lordem Douglaskem ze zneuživání jeho syna a odsouzen ke dvě letům vězení
po propuštění se uchýlil do Francie, kde žil pod jménem Sebastian Melmoth
zemřel (zápal mozkových blan) roku 1900 (30. 11.) v Paříži, kde je i pochován
další díla:
drama Vera
drama Vějíř lady Widermerové
drama Bezvýznamná žena
drama Ideální manžel
drama Salome
román Obraz Doriana Graye
Šťastný princ a jiné pohádky
Zločin lorda Artura Sevilla a jiné povídky (Strašidlo Cantervillské)
Balada o žaláři v Readingu
dekadace znamená úpadek, rozpad
označení literárních a uměleckých směrů poslední třetiny 19. a počátku 20. století navazujících na romantismus
vychází z pocitů marnivosti, prazndnoty, nudy zklamání a beznaděje
projevuje se pesimistickými náladami, pocity zmaru, morbiditou, mysticismem, erotickou přesyceností, narcismem
