Kniha: Jeptiška
Autor: Denis Diderot
Přidal(a): barca
– z franc. originálu La Réligieuse, vydáno nakladatelstvím Garnier Fréres, Paris 1875, přeložila Věra Smetanová
Denis Diderot (1713 – 1784)
– byl francouzský filozof a spisovatel, přední encyklopedista
– měl se stát knězem ale utekl a věuřenoval se litera
– nejčstěji psal prózu, ale napsal i estetické a filozofické dílo
Další díla: Jakub fatalista a jeho pán, Rameanův synovec, Salóny
– patří do doby Klasicismus – umělecký směr aristokracie, reakce na baroko, vzor antické umění, jednotné principy a
pevný řád, závazné normy společenské mravnosti, rozumová kázeň, krása je v pravdě a přírodě
– autoři jeho doby : Daniel Defoe, Henry fielding, Moliére,
Jeptiška:
– literární forma Próza, literární druh epika, literární žánr korespondenční román (psala dopisy panu markýzi de Croismare
– místo a doba děje:
18. století, francouzské kláštery
– dějová osnova (stručný obsah)
Zuzanu jako šestnáctiletou posílají její rodiče do kláštera, jelikož jí nemají rádi. Při vstupu se dozvídá, že je nemanželskou dcerou. Když se v klášteře začne připravovat na složení slibu, rozhodne se ho odmítnout, takže se musí vrátit domů, kde jí rodiče zavřou do malého pokoje. Poté se však nedobrovolně rozhodne do kláštera odejít. Setká se tam s matkou představenou, která však brzy umírá a nastupuje nová, která ovšem Zuzanu týrá a trápí. S pomocí advokáta Monauriho chce zrušit slib, což se jí nepodaří, ale je je přeložena do kláštera Arpajon, kde se do ní tamější matka představená zamiluje. Při zpovědi to řekne knězi, a ten jí nařídí vyhýbat se jí, matka představená to neunese, zešílí a umírá. Všichni jí to vyčítají a ona chce pryč. Zuzaně se nakonec podaří uprchnout z kláštera. Při útěku se však poraní a na následky toho zemře.
Tématická složka :
– děj je chronologický
– ich forma, psáno formou dopisů,
– obsahuje i přímou řeč
– hlavní postavy : : Zuzana – odvážná, talentovaná, statečná, průbojná, oddaná,
Rodiče Zuzany – zřekli se jí
matka představená De Mony – v klášteře Longchamp,Zuzana ji měla velice ráda
– další postavy
pozdější matka představená Kristýna – v klášteře Longchamp, neměly se se Zuzanou rády
sestra Uršula – soucítila se Zuzanou,nikdo o tom nesměl vědet, pomáhala doručit dopis
Markýz de Croismare – šlechtic, od něhož žádala pomoc, měla u něho slíbenou práci jako chůva
Kompoziční a jazyková složka:
– spisovná čeština, zastaralejší jazyk
– nacházejí se zde i archaismy
– styl vyprávěcí
– hlavní myšlenka : poukazuje na krutý a osamělý život jeptišek v jejich klášterním vězení. Najevo vychází i krutost mezi
jednotlivými řeholnicemi a zahořklost, která ve zdech klášterů panuje. Krituzuje církev a její honbu po bohatství
Ukázka z díla:
– ukázka je ze strany 75
Někdy jsem se nechala odbýt a celý den jsem nejedla. Jindy jsem naléhala; položily mi tedy na práh něco, co by nedaly ani zvířeti. Vzala jsem si jídlo a s pláčem odešla. Když jsem někdy přišla ke kapli poslední, našla jsem dveře zavřené. Klekla jsem si tedy za dveřmi a čekala, až bohoslužby skončí. Když mi zavřely dveře do zahrady, vrátila jsem se do cely. Ubývalo mi sil, protože jsem měla málo jídla, ale hlavně tím, že jsem musela stále snášet nelidskost svých bližních. Cítila jsem, že budu-li dál beze slova trpět, nedočkám se konce svého procesu. Rozhodla jsem se tedy, že promluvím s představenou. Byla jsem bez sebe hrůzou, ale přesto jsem šla a zaklepala na její dveře.
