Konečná diagnóza – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Konečná diagnóza

Autor: Arthur Hailey

Přidal(a): Crusy

 

 

 

Arthur HAILEY [ártr hejli] (1920 – 2004)

Artur Hailey byl kanadský prozaik anglického původu. Ve čtrnácti letech, pro finanční problémy rodiny, musel opustit školu. Rodiče si nemohli dovolit platit jeho další vzdělání. Při práci navštěvoval večerní školu, kde se naučil alespoň těsnopisu a psaní na stroji. Po celou dobu jej bavilo psaní různorodých žánrů, např.: poezie, eseje, jednoaktovky, povídky apod., ale nic z toho nebylo publikováno. Působil jako pilot ve službách britského Královského letectva. Po válce odešel do Kanady, později na Bahamy, aby se vyhnul daňovému tlaku, kde také zemřel.

Jeho žena o svém manželství napsala knihu Vzala jsem si bestsellera.

 

Profesní román se začal objevovat ve 2. polovině 20. století v USA. Hlavními představiteli tohoto typu románu jsou mimo jiné Thomas SCORTIA či Frank M. ROBINSON. Na začátku každé knihy je poděkování lidem, kteří jim pomohli napsat knihu. Např. dílo Skleněné peklo – o hořícím mrakodrapu, natočen film – je věnováno všem hasičům světa, kteří pomáhají zachraňovat lidské životy.

 

Jeho tvorba:

  • Arthur Hailey je pokládán za zakladatele profesního románu, tedy románu, který se odehrává v určitém pracovním prostředí (nemocnice, letiště, hotel). Tento román se vyznačuje dokonalým poznáním zvoleného prostředí, do něhož zasazuje dramatické příběhy lidí pracujících v mamutích společnostech, které život hrdinů hluboce ovlivňují. Lidé v kritické situaci, nucení neprodleně řešit nenadálé problémy – to je základní moment příznačný pro Haileyova dramata, ať už se odehrávají v letadle, v nemocnici – Konečná diagnóza, ve farmaceutickém průmyslu (Účinný lék), v kolosu mezinárodního hotelu (Hotel) či ve všemocných moderních masmédií (Večerní zprávy). Všechny jeho prózy se vyznačují dokonalou znalostí zvoleného prostředí, jež rozhodující měrou formuje životní postoje hrdinů s ním spjatých, budí dojem autenticity a působí jako beletristicko-sociologická sonda.

 

  • Psal napínavé romány z atraktivního prostředí, jež znal do nejmenších podrobností. Komerční úspěch jeho prací je výsledkem dovedného propojení fikce a faktu. Každé téma své příští knihy Hailey důkladně studoval, což mu zabralo zhruba jeden rok, potom následovalo několik měsíců úprav a poté konečně vlastní psaní knihy. Tak důkladný výzkum dával jeho knihám realismus, který působil na čtenáře.

 

  • Celkově lze říci, že veškeré knihy, ať už byly spletité více či méně, ať už se zaobíraly tématem politickým, lékařským či kriminálním, vždy byly trhákem a nikdo se při jejich čtení nenudil.

 

  • Některé své romány nabídl Hailey filmovým studiím a tak vznikl např. z knihy Konečná diagnóza film Mladí lékaři, podle románu Hotel byl natočen televizní seriál. Také román Letiště se dočkal své stejnojmenné filmové podoby.

 

  • Haileyho díla vyšla po celém světě, téměř ve 120 jazycích – z nichž nejkurióznější je jazyk kečua nebo řeč Siouxů či Eskymáků.

 

Další autorova díla:

Hotel => zabývající se občanskými právy. Zde autor zachytil pět rušných dní v jednom typickém gigantickém hotelu a uplatnil svoji schopnost vytvářet vzrušující děj, který vrcholí dramatickým rozuzlením.

 

Letiště => bylo také později zfilmováno. Děj románu se odvíjí během jedné noci na imaginárním mezinárodním letišti ve státě Illinois v době, kdy nad jeho územím zuří prudká sněhová bouře. Do této situace je zasazeno napínavé vyprávění o cestujících ohrožených při dálkovém letu do Evropy cynickým psychopatem.

 

Jeho knihy se staly bestsellerem (= knihy, které se dobře prodávají, je o ně velký zájem. V běžném kontextu označení bestseller nepředstavuje nějakou přesně definovanou úroveň prodeje, ani žádnou předpokládanou, nebo skutečnou odbornou, nebo literární kvalitu. Jednoduše označuje knihu populární, stejně tak jako slovo hit nebo šlágr označuje úspěšnou hudební skladbu. V Česku se za bestseller obvykle považuje kniha, které se prodalo více než 10 tisíc výtisků.).

  • Klady => dostupnost, kniha přináší velké zisky
  • Zápory => většinou záporná kritika

 

Patří k autorům, kteří tvořili ve 2. polovině 20. století. Dalšími autoři jsou:

NĚMECKO ® Günter GRASSPlechový bubínek

FINSKO ® Mika WALTARIEgypťan Sinuhet

USA ® Ken KESEYVyhoďme ho z kola ven

 

Arthur Hailey – KONEČNÁ DIAGNÓZA

Napsání této knihy mu trvalo pouze devět měsíců, neboť se dobře připravil. K tomu, aby pravdivě zachytil práci ve velké americké nemocnici – od sester až k primářům a profesorům – a ukázal léčebné metody současného zdravotnictví, zúčastnil se amputace končetin, operace srdce, naslouchal radiologům, patologům, hovořil s ošetřovatelkami, internisty a byl také při porodu. Proto se mu podařilo tak přesvědčivě popsat celou řadu lidských vztahů, včetně milostných.

 

Literární druh: próza

 

Literární žánr: profesního románu – odehrává se v určitém pracovním prostředí

Znaky románu: příběh s bohatým, četnými epizodami a mnoha postavami, hrdinové procházejí vývojem

 

Umělecké hnutí: 20. století

 

Prostředí: lékařské prostředí – zachycuje na konfliktu stárnoucího profesora s progresívností mladých vědeckých pracovníků práci ve velké americké nemocnici

 

Postavy:

Důležitou roli hrají vztahy mezi osobami v nemocnici, které jsou mezi osobami různě propojeny. Autor velmi často popisuje minulost postav, jejich myšlenky.

 

Joseph Pearson (patolog) – působí již 32 let v nemocnici. Jeho protipólem je svědomitý primář středního věku Kent O´Donnell. S přibývajícím věkem přestává Doktor Pearson stíhat náročný úkol, který má jeho oddělení.

  • Problém týkající se Patologie a zároveň Pearsona: Pearson odmítal techniku, byl v tomto velmi zaostalý, spoléhal jen sám na sebe, častokrát byl velmi nervózní, věřil jen ve své schopnosti. Na Patologii bylo plno práce, všechno trvalo velmi dlouho, např. opožděné dodávání lékařských zpráv. Přicházely i stížnosti ze strany pacientů. Pearson kvůli svým zastaralým metodám zavinil smrt dítěte (bylo to dítě Alexanderových). Je z toho zdrcen a odchází do důchodu.
  • Charlie Dornberger a Pearson => staří přátelé (na poradách sedávali vedle sebe), jejich vztah se postupem času stále více zpevňoval, Dornberger často Pearsona bránil.

 

O´Donnell – doktor, který se snaží o nápravu a zlepšení situace v Three Counties, čemuž se vedoucí patologického oddělení brání. Hodně přemítal o ženách. Jednou se dokonce zamiloval do Newyorčanky a přemýšlel, že by se za ní přestěhoval, avšak nakonec to neudělal. Bylo mu líto všeho úsilí, které vložil do nemocnice.

 

Charlie Dornberger (porodník) – profesi porodníka konal skoro 32 let, nikdy neměl finanční problémy, jeho věk mu naznačoval, že by měl jít do důchodu, ale on se starý necítil. Pořád si pokládal otázku, jestli jít do důchodu nebo pokračovat ve své profesi?! A kdyby se rozhodl k odchodu, tak kdy? Dornberger se po celou svoji kariéru stále vzdělával – o moderní technice, nových metodách. Kupoval si řadu odborných časopisů, nic nenechal jen tak náhodě. Navíc si udržoval dobrou fyzickou kondici.

 

MUDr. David Coleman (nový patolog) – jeho nejsilnější vlastností byla pýcha, Coleman o ní věděl, považoval to za kaz, kterého se sám bál a nenáviděl jej. Rozhodl se, že se změní. Ale změnil se jen navenek. Uvnitř zůstal stejně pyšný a Coleman to moc dobře věděl. Velmi snadno a rychle se učil. S Pearsonem nevycházel moc dobře, Coleman vyzdvihoval moderní techniku, chtěl i zmodernizovat jejich laboratoř, ale Pearson byl proti tomu. Je velmi ambiciózním člověkem.

 

Michael Seddons – sekundář na chirurgii, který vykonává na patologii povinné hospitace

Vivian Loburtonová (žákyně ošetřovatelské školy „žákyňka“) –  byl u ní zjištěn zhoubný nádor a musela ji být amputována noha. Užívala si života, veselá, ale také velmi statečná.

(Tito dva mladí lidé se spolu seznámí při pitvě, která je pořádána pro výuku budoucích sester.)

John Alexander (laboratorní technik) – mladý, perspektivní a vzdělaný lépe, než většina stávajících laborantů dohromady, a proto se stává trnem v oku.

Harry Tomaselli (správce) – byl to výborný správce nemocnice, byl to velmi spravedlivý člověk.

 

Epizoda: Epizod se v této knize (oproti jiným) nachází poměrně mnoho. Nejčastěji je představují návštěvy různých pacientů v nemocnici.

Např.: George Andrew Dunton – pacient, který v této knize zemřel hned na začátku, pak už se objevuje jen na patologii; nebo James Baldwick – pacient, podstupující vyšetření RTG.

 

Zvláštnosti:

Počáteční chaos ve jménech hlavních představitelů. Hailey se snaží čtenáře na prvních padesáti stranách seznámit s každou postavou, počínaje prezidentem a konče naprosto nedůležitou osobou například zelinářky a neuvědomuje si, jak ztěžuje čtenáři jeho požitek z knihy. Třeba na základě podobnosti jmen, či si jej úplně přetvoří.


Autorův styl:

  • román je psán paralelně (několik souběžně rozvíjejících se dějů, které se často propojí) => nepopisuje pouze příběh jednoho člověka, ale více lidí
  • katastrofa – ví, o čem píše, reálna katastrofa, reportážní postupy – aby to bylo co nejrealističtější
  • detailní zachycení nejrůznějších operací a lékařských vyšetření
  • často se zde nacházeli úseky s dlouhými myšlenkovými pochody
  • ich-forma (i když v tomto románu vystupuje mnoho postav, každý mluví sám za sebe). Občas je v díle použita i er-forma (př.: O´Donnell nebyl nikdy hezký jako Adonis, …)
  • témata intimní
  • jazyk:
  • spisovná čeština (hovorová čeština)
  • nespisovnou češtinou (obecná čeština – př.: „Všici ty hodný lidi museli kvůlivá mně z vejtahu.“)
  • profesní mluva – odborné lékařské názvy (př. biopsie, membrána, narkóza, maligní a benigní tumor)
  • řeč přímá i nepřímá
  • vnitřní monology postav (vnitřní monology jsou v knize velmi časté)
  • polopřímá řeč (př.: Slabý vnitřní hlásek ho napomenul: Nezapleť se!)
  • román je psán velmi poutavou a nenáročnou formou

 

Obrazová pojmenování:

  • metafora (přenesení významu slov na základě vnější podobnosti) => dávám ruku na srdce
  • přirovnání => Způsob Pearsonova přecházení pitevnou připomínal předstoupení dirigenta před velký symfonický orchestr.
  • personifikace (přenesení lidských vlastností na neživé věci, zvířata, rostliny) => vous začal tancovat kankán
  • eufemismus (zjemnění skutečnosti) => nedávno zesnulý člověk
  • hyperbola (nadsázka – zveličení skutečnosti) => administrativa, která mu přerůstala přes hlavu; potom bez varování hodil granát

 

Obsah:

Román Konečná diagnóza se stal prvním skutečným Haileyho bestsellerem. Autor svůj román umístil na oddělení, po jehož vyslovení většině z nás naskočí husí kůže – na patologii. V dramaticky se rozvíjejících a vzájemně se prolínajících příbězích jednotlivých hrdinů plasticky ukazuje klíčový význam tohoto
oddělení – nikoli jen jako místa, kde se pitvají nebožtíci, ale především jako pracoviště, jehož hlavním úkolem je stanovit diagnózu pacientů a určit tak i jejich úspěšnou léčbu. Každý omyl může vyústit v tragédii končící smrtí…

Hlavním hrdinou je starý doktor Pearson, primář patologie v nemocnici Tree Counties, jenž svému oddělení, kterému vládne pevnou rukou, zasvětil celý svůj profesní a po úmrtí manželky i osobní život. Patolog však stárne a nestíhá svoji práci. Když se zpožďuje při posuzování některých zmražených vzorků a preparátů, začíná to být neúnosné a jiní lékaři jsou pro to, aby byl přijat nový patolog, který by Pearsnovi pomáhal. Ten je však proti a myslí, že všechno zvládá. Dostává se do sporu se svým novým mladým kolegou. Manželům Alexandrovým se předčasně narodí dítě, ale pár dní na to umírá kvůli krevnímu onemocnění, které doktor Pearson svými zastaralými metodami nerozpoznal. Je z toho zdrcen, odchází do důchodu a oddělení přenechává doktoru Colemanovi. Pearson ještě požádá svého zámožného přítele, aby finančně podpořil Johna Alexandra při jeho studiích na medicíně.

Už tak špatná situace je ještě ztížená epidemií tyfu a nemocnice Three Counties má být zavřena. Na poslední chvíli patologické oddělení, ještě pod vedením doktora Pearsona, odhalí bacilonosiče a hospitalizují ho v nemocnici.





Další podobné materiály na webu: