Kniha: Kuře melancholik
Autor: Josef Karel Šlejhar
Přidal(a): Haiklik
- 1. Stručný děj
Hlavní postavou celého děje je malý chlapec ve věku kolem tří let, jehož jméno v díle uvedeno není. Celý děj se počíná jednoho rána, kdy chlapec vyjde před vrata venkovského statku, kde bydlí, uvažuje přitom o dvou událostech posledních chvil. Tou první je narození kuřat, tou druhou pak smrt jeho matky. Chlapec je ještě příliš malý na to, aby si plně uvědomoval dosah této smutné události, takže to celé nese beze smutku, spíše mu připadá celá záležitost zvláštní. Služebnictvo a lidé z okolí nesou její skon těžce. Jiný je ovšem postoj hochova otce, který sice zachovává smutek, ale je na něm poznat, že tak činí pouze formálně a navíc se už v okolí dost povídá o tom, že si přivede brzy novou ženu. Zároveň s tímto příběhem pozorujeme příběh paralelní – a to život již zmíněných kuřat. Jedno z nich je nevzhledné, zpomalené, velmi neprůbojné, neustále ostatními kuřaty ode všeho odstrkované, toho si všimne chlapec a začne mu pomáhat, čímž se mezi nimi vytvoří jakési pouto, které se po čase ukáže být poutem osudovým.
Brzy po pohřbu začne otec odjíždět na cesty, z nichž si nakonec přivede domů novou paní. Do jejích rukou pak svěřuje celou domácnost. Nová hospodyně vyhodí dlouholeté služebnictvo a nahrazuje je čeládkou novou, které vévodí uštěpačná a hubatá děvečka Pepka. Postupně je zlikvidováno veškeré domácí uspořádání a zvyky, které v domě panovaly. Nová paní, která zpočátku chlapce stále líbala a litovala, nyní začíná čím dál silněji dávat najevo, jak je jí dítě na obtíž. Začíná to postupně – od drobných ústrků až po bití a odpírání jídla. Hoch nemá nikde zastání, neboť otec přenechává veškerou péči o syna maceše a sám se o něj prakticky nezajímá. I nová čeládka se k děcku chová stejně jako paní. Jediným společníkem v této stále se zhoršující situaci mu je ono odvržené kuře. Oba v současné době sdílejí společný osud – jsou odstrkovanými tvorečky bez zastání.
Chlapec již nesmí jíst z talíře, ale jen z misky, nespí doma v posteli, ale v kůlně. To už povídka vstupuje do závěrečné fáze. Hoch slábne, hubne, stává se apatickým a nakonec onemocní. Když už to s ním velmi vážné, je přivolán lékař. Pepina hocha převlékne do čistého, uloží do postýlky. Lékař už ale předepisuje pouze utišující léky. Chlapec je potom opět přesunut do kůlny. Tam pak ve společnosti kuřete, svého jediného životního společníka, umírá.
- 2. analyzovat formu textu, přiřadit k literárnímu druhu, žánru (stručně je popsat)
Próza-Novela
- 3. vysvětlit název díla
Poukazuje na výrok služky Katly, která odstrčené kuře nazvala Kuřetem melancholikem.
- 4. vysvětlit metodu autorova psaní a její působení na čtenáře
Jazyk povídky je zastaralý a místy komplikovaný. Autor užívá velkého množství přechodníků
(našvitořivše, vyběhavše a na slunci vyhřávše atd.) stejně jako pro nás nepřirozený slovosled
- 5. popsat kompozici díla
Povídka není členěna, je psána v er-formě, ale způsobem, jako by nějaký nejmenovaný
pozorovatel zaznamenával vše, co se děje.
- 6. určit hlavní témata celého díla (motivy – zj. u výňatku)
-Podobnost mezi odstrkovaným kuřetem a dítětem, kterému zemře matka a má novou macechu.
-Dítě je odsouzené k smrti a za nic nemůže.
-Člověk je zlo.
- 7. určit čas a prostor díla
Vesnice asi 19. století. Není blíže uvedeno.
- 8. charakterizovat hlavní postavu, její vývoj, její vztah k ostatním postavám
dítě -malý,citlivý chlapeček, který nechápe co se mu stalo s matkou, citově se upíná na odstrkované kuře
- 9. Ostatní postavy
otec –tvrdý pán statku
nevlastní matka – sobecká, falešná, nenávidí dítě svého manžela je pro ní přítěží
Katla – starší služebná, hodná
Pepka – zrzavá, zlá služka
- 10. vyzdvihnout nějakou zásadní situaci, v které se hlavní postava objevila
Zeptalo se děcko jednou Katly, proč se to má tak s tím kuřátkem. I odvětila Katla s úsměvem: „Víš je to nějaký ‚melancholik‘, a proto je nemohou ti druzí vystáti.“ Obě ty bytosti povržené jako by pudem se nalezly. Pocítily, že mají něco společného, shledaly, že dostačují svým zájmům. A přivykly na sebe jako druh na druha stejného povolání a osudu. Každý měl ze svého přátelství nějaký prospěch; kuře nalézalo u něj ochrany a péče a hošík, jakkoliv před jeho nepřáteli kuře ho ochrániti nemohlo, nalezl aspoň někoho, v němž našel přítulnosti a v opuštěnosti náhrady.
- 11. určit, jaké společenské jevy zachycuje hlavní postava
Dítě, které za nic nemůže a nakonec umírá bez šance na jiný osud, typické téma naturalismu.
- 12. určit, jaký je vztah mezi autorem a hrdinou
Žádný. Motiv statku je převzat z Šlejharova života hospodařil.
- 13. uvést další díla, která vycházejí ze stejného tématu
Kulička
- 14. zasadit dílo do kontextu autorovy tvorby
Dojmy z přírody a společnosti – sbírka naturalistických povídek. Lidé a zvířata, postavení do předurčených, bezvýchodných situací, se v zoufalé snaze přežít dostávají do konfliktů, kde si navzájem ubližují
Kuře melancholik – vydáno roku 1889. Povídka o týraném dítěti-sirotkovi a jeho
kuřeti, kde oba umírají (dítě v kůlně na slámě); velmi detailní popisy. Podle povídky
byl natočen
Lípa – román. Mladý sedlák necitlivě modernizuje hospodářství a snaží se porazit památnou lípu na hranicích svého pozemku. Spisovatel, ústy souseda, vyjadřuje svůj odpor k veškerému pokroku (včetně zemědělského školství) a úctu k tradičnímu
venkovskému životu.
Peklo – sleduje život dělníka v cukrovaru, při čemž peklem je myšlen právě ten
cukrovar. Vina je dávána společnosti. Pouze vášnivá láska přináší východisko.
Ukolébavka – o služce Frantině, která je po celý život týrána, okrádána a vyháněna a nakonec umírá na dlažbě. „Ukolébavka“ je hrubá řeč od její sestry.
Vraždění– román bez jasné dějové linie, popisující život na vesnici, kde si lidé navzájem znepříjemňují život a není spravedlnosti
V zášeří krbu – o nevydařeném rodinném životě slabocha s hysterickou manželkou
(autobiografické rysy)
řada jeho povídek se stala emocionálně účinným, kritickým obrazem života slabých a burcovala svědomí společnosti; zvláště jedna z jeho prvních prací, povídka Kuře melancholik
– sleduje dítě, které umírá v rozvrácených rodinných poměrech souběžně s kuřetem
- 15. zasadit autora kontextu vývoje české kultury
V české literatuře nebyl naturalismus příliš výrazný, nejsilněji se patrně projevil v díle Viléma Mrštíka, především v románu Santa Lucia. Bratři Alois a Vilém Mrštíkové ve svém díleMaryša.
Prvky naturalismu v symbióze s realismem se objevují v díle Ignáta Hermanna U snědeného krámu (1890).
Výrazně ovlivněn naturalismem byl i Josef Karel Šlejhar, který ale experimentoval i se symbolismem – Zátiší, Vraždění, Peklo, Kuře melancholik, Co život opomíjí.
- 16. uvést, jakou úlohu hrál tento text ve své době
Ukazoval, že v lidech je zlo.
- 17. posoudit aktuálnost díla v 21. století; zmínit, jak se text vztahuje k naší současnosti
Dílo je pořád aktuální poukazuje na to jací lidé mohou být a kolikrát nemají možnost vymanit se ze svého osudu.
- 18. Autor a charakteristika doby+ směru ve kterém autor psal
Realismus
– realismus má vliv na všechny druhy umění – kritika sociálních rozdílů mezi lidmi – snaha objektivně postihnout pokrytectví, bezcitnost a bezohlednou touhu lidí po majetku
– umělec realista si klade za cíl objektivně zobrazit skutečnost. Po vzoru přírodních věd
studují spisovatelé pohnutky člověka, jeho duševní život, fyzické zvláštnosti, vliv dědičnosti, rasy, výchovy i prostředí, v němž člověk žije. Snaží se pravdivě zobrazit současný život soudobého člověka (na rozdíl od romantismu, kde byl hrdina výjimečný =) realismus přináší hrdinu průměrného, typického pro danou společnost!
– snaha o typizaci postav, autor na hrdinech ukazuje příznační rysy myšlení a jednání lidí (autor na rozdíl od romantiků nevstupuje do děje!)
– tendence ke kritice společenských nedostatků =) realismus ve 2. pol.19. st. je nazýván
kritickým. Krajním směrem realismu byl naturalismus. Jeho východiskem bylo přesvědčení, že člověk
je pouhým produktem dědičnosti, pudů a prostředí (vliv Darwina). Zaměřuje se na člověka determinovaného svými pudy, příslušností ke společenské třídě atd. Časté jsou obrazy destrukce osobnosti. Člověk nemá možnost vymanit se ze svého osudu
(alkoholismus, prostituce). Naturalismus využívá něčím výjimečné osoby (takzvaně
„nejbídnější z bídáků“), stojící buďto na okraji společnosti, nebo na jejím vrcholu (Rusko). Hlavní postavy jsou určitým způsobem zvláštní, poznamenané. Trpí fyzickou nebo
psychickou narušeností. Za jeho tvůrce bývá označován francouzský spisovatel Emil Zola, k dalším naturalistům v literatuře patří např. Guy de Maupassant, Gustave Flaubert.
Naturalismus v české literatuře V českém prostředí probíhaly diskuze o naturalismu od konce 70. let 19. Století. Starší generace (zastoupena například Eliškou Krásnohorskou a mluvčím lumírovců Josefem
Durdíkem) odmítala estetiku „ošklivosti“, která nebyla v souladu s představou lidu jako
nositelem mravních hodnot a s uměleckým požadavkem harmonie pravdy, krásy a mravnosti. Naturalismus obhajovala mladá modernistická generace, Vilém Mrštík překládal Zolovy
programové stati, František Xaver Šalda Zolovy teorie odmítl, ale jeho dílo vyzdvihoval. V
české literatuře nebyl naturalismus příliš výrazný, nejsilněji se patrně projevil v díle Viléma Mrštíka, především v románu Santa Lucia. Bratři Alois a Vilém Mrštíkové ve svém díle Maryša.Prvky naturalismu v symbióze s realismem se objevují v díle Ignáta Hermanna U
snědeného krámu (1890).Výrazně ovlivněn naturalismem byl i Josef Karel Šlejhar, který ale
experimentoval i se symbolismem – Zátiší, Vraždění, Peklo, Kuře melancholik, Co život opomíjí. Nejvýraznějším českým naturalistou je Karel Matěj Čapek-Chod, jmenujme např. román Turbina (1916). Postavy jeho děl jsou determinovány nešťastnými okolnostmi, jakékoli ideály a vznešené city jsou ironizovány. Pro Čapka-Choda je příznačná znalost prostředí i jazyk různých sociálních vrstev.
Josef Karel Šlejhar (1864 – 1914 ) byl český naturalistický spisovatel. Vystudoval reálku v Pardubicích, studoval chemii v Praze, studia pro nemoc zanechal. Poté pracoval jako
technický úředník v cukrovaru, byl sedlákem na zděděném statku v Dolní Kalna od roku 1901
byl až do své smrti učitelem na obchodních školách v Hradci Králové, Kolíně a Praze. Jeho
dílo je charakteristické hlubokým pesimismem, čtenáře se snaží šokovat děsivými detaily. Postavy jsou lidskou zlobou nebo vnějšími okolnostmi tlačeny do tragických konfliktů, kde jesmrt často jediným východiskem. Nejčastěji píše o životě na vesnici, který je v jeho díle líčen
v těch nejhorších barvách. Šlejhar staví své hrdiny do konfliktu se zlem, jaké umí vytvořit jen člověk člověku. Autor se nevyhýbá ani popisům drastických scén a vyniká psychologickým prokreslením postav.
