Kuře melancholik – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Kuře melancholik

Autor: Josef Karel Šlejhar

Přidal(a): Edgee

 

 

Kuře melancholik (1889)

–          lit. druh: epika

–          lit. forma: próza

–          lit. žánr: naturalistická novela

 

O autorovi

– kdy působil: přelom 19./20. století – 1864-1914

– kde působil: Čechy

– lit. proud: naturalismus

– podobní autoři: Karel Matěj Čapek-Chod

– co ho ovlivnilo: život na vesnici

– další knihy: Vraždění, Peklo

 

Byl signatářem manifestu České moderny. Přispíval do Lumíru, Světozoru, Národních listů,…

Expresivní jazyk, zájem o přírodu, drastický pohled na mezilidské vztahy.

Postavy jsou lidskou zlobou nebo vnějšími okolnostmi tlačeny do tragických konfliktů, kde je smrt často jediným východiskem.

 

O knize

Kde, kdy: vesnice, 19. století

Hlavní postavy: malý hošík, otec (tvrdý pán statku), nevlastní matka (sobecká, falešná), Katla (starší služebná, milá, hodná), Pepa (ošklivá vzhledem i charakterem, zlá služka)

Věcný obsah:

Hlavním hrdinou knihy je malý hošík, zhruba tři roky staré děcko, jehož jméno není v díle uvedeno (ve filmu se klučina jmenoval Vojtíšek). Jeho matka zemře po dlouhé nemoci a dítě zpočátku není schopno pochopit, co se to vlastně stalo. Ve stejnou dobu jako zemře jeho matka, se vylíhnou na statku kuřata; jedno mezi nimi znatelně zaostává a tak se o něj hošík snaží starat.

Do chalupy přichází na výpomoc sestra zemřelé, mladá a krásná dívka, která se pokusí obalamutit hošíkova otce strojenou vlídností a ochotou. Ten si ji vezme za ženu, načež veškeré staré služebnictvo je vyměněno za nové. Hošíkovi nastávají kruté časy – macecha ho nenávidí a všemožně ho týrá. Společně s nenávistnou děvečkou Pepkou, která se stane pravou rukou nové hospodyně, hošíka metodicky ničí.

Jedinou milou bytostí pro něj zůstává kuře. Snaží se ho všemožně bránit a nachází v něm svého jediného přítele. Nakonec dítě přepadne těžká nemoc a kvůli zanedbané péči se hošíkův stav neustále horší. Nakonec je přivolán lékař, který konstatuje, že smrt je nevyhnutelná. Hospodyně naoko předstírá šílený smutek, ale ihned po odchodu doktora strčí ubohé děcko do kůlny, kde zanedlouho ve společnosti kuřete zemře.

 

Ideový obsah:

Naturalismus této povídky tkví především v tom, že Šlejhar staví děcko, lidského tvora, a odstrkované kuře na stejnou rovinu. Oba tvorové se nacházejí v situaci, kdy si musí k přežití pomoci jakýmikoliv prostředky. Už nezáleží na tom, že jedna z trpících bytostí je člověk, tvor obdařený rozumem a citem, a druhá pouze zaostalé kuře, které příroda nevybavila vhodnými geny. Obě bytosti se ve svém utrpení dostávají až k nejzákladnější potřebě, potřebě přežít. Autor tak poukazuje na to, že v konečném důsledku jsme všichni pouze výtvory matky přírody. Zaměřuje se na citovou rovinu textu (snaží se čtenáře upozornit na bezpráví, které se okolo nás běžně děje, ale kterému většinou nepřičítáme větší důležitosti; text apeluje na naše city a nutí nás zamyslet se, jak obrovská musela být zášť nové hospodyně a jak bezmezná musela být nevšímavost hošíkova otce, aby se chlapcův osud mohl skončit tak tragicky).  Autor také vyzdvihuje fakt, že pokud člověk strádá psychicky, odrazí se to většinou i v jeho fyzickém stavu- hošík později nemluví, neprojevuje emoce, pouze tiše trpí a snáší svůj přetěžký úděl, až už je toho na něj moc, vnitřní nerovnováha se projeví navenek a dítě těžce onemocní.

 

Jazykové prostředky:

Forma: er

Jazyk povídky je zastaralý a místy komplikovaný, velké množství přechodníků (našvitořivše, vyběhavše a na slunci vyhřávše atd.), podivný slovosled, metafory, archaismy (slova, jejichž obsah existuje, ale vyjadřují se jinak)





Další podobné materiály na webu: