Lakomec – rozbor díla (8)

rozbor

 

Kniha: Lakomec

Autor: Molière

Přidal(a): Vasicek, Andulis, Ximara

 

Jean-Baptiste Poquelin Moliére

  • Molière patří k nejslavnějším dramatikům éry francouzského i světového klasicismu.
  • Žil v době vlády Ludvíka XIV. Hercem se stal proti vůli rodiny, proto používal přezdívku Molière, aby nezpůsobil rodině ostudu. Studoval na jezuitské koleji a získal právnický titul v Orleansu.
  • Začínal jako herec v kočovné společnosti, později se stal ředitelem vlastního kočovného souboru, se kterým cestoval po třináct let po francouzském venkově. Poté, co se proslavil, účinkoval také na královském dvoře, kde často spolupracoval s hudebním skladatelem Jeanem-Baptistem Lullym. Molière se věnoval zejména tzv. nízkým literárním žánrům (satira, bajka, komedie, fraška).
  • Jeho díla byla v tehdejší době velmi odvážná zejména v kritice společenských poměrů své doby.
  • V satirických veselohrách zesměšňoval pokrytectví, šlechtu a její snobskou morálku a v neposlední řadě v 18. století zatracovanou církev.
  • Tvořil v typově barvité škále veseloher, od lidové frašky po propracovanou charakterovou zápletku.
  • Problematika Molièrova díla je velmi rozsáhlá (lakota, pokrytectví, zištnost, cynismus, postavení žen ve společnosti atd.).
  • Napsal celkově 33 komedií, které se hrají dodnes. Po představení své poslední komedie Zdravý nemocný pro krále zemřel.

 

Tvorba

  • Molierovo dílo tvoří převážně satirické komedie, veršované (Misantrop) i prozaické (Lakomec), tematicky se zaměřující na nešvary francouzské vyšší společnosti (lakota, naivita, pokrytectví, hypochondři a především snobství). Zápletka komedií nebývá příliš důmyslná, většinou se točí kolem sbližování milenců nebo nevěry.
  • Používá ovšem velmi důmyslný jazyk a humor – zde vždy činí rozdíl mezi cílovou skupinou, pro niž je ta která hra určena – a břitkou a výstižnou satiru.
  • Některé postavy a fráze z jeho her jsou natolik známé, že přešly i do běžné řeči (např. slovo harpagon označuje lakomce).

 

Další díla:

  • Zdravý nemocný – o hypochondrovi
  • Tartuffe neboli Pokrytec – kritika pokrytectví a církve
  • Don Juan aneb Kamenná hostina – kritika církve a pokrytectví, námět – španělský svůdce žen
  • Létající doktor
  • Žárlivý Petřík
  • Škola pro muže

 

Literárně historický kontext

Klasicismus

  • Klasicismus je umělecký sloh, který vznikl ve Francii 17. století na královském dvoře „krále Slunce“ Ludvíka XIV., odkud se dále šířil do Evropy. První fáze klasicismu je také často nazývána barokní klasicismus, protože se zde mísí barokní prvky s prvky klasicistními. Historicky se toto období řadí ještě do kultury baroka. Po něm přichází rokoko, které se od klasicismu do jisté míry odvrací. Nový nástup klasicismu přinesla v podstatě až Velká francouzská revoluce.
  • Panovala přísná estetická pravidla.
    • Dramata musela dodržovat myšlenku 3 jednot (času – ve 24 hodinách, místa – na jednom místě, děje – jednotný děj).
    • Byl zde požadavek přesnosti, srozumitelnosti a jasnosti.
    • Klasicistní literatura vyzdvihuje nutnost společenského řádu a pevné morálky. Zcela schvaluje absolutní moc vládce.
    • Na rozdíl od baroka je zastáncem střídmosti, kázně a rozumu.
  • Typické pro klasicismus jsou literární salony, které byly místy k diskutování umění, a to zejména literárních děl. Právě tyto salony se významně podílely na utváření uměleckého vkusu a ovlivňovaly veřejné názory. Vedle těchto salonů vznikaly také literární akademie, jejichž úkolem bylo dbát na jazyk uměleckých děl a také preciznost jejich formy.
  • Literární tvorba se dělí na dva směry:
    • vysoká – eposy, ódy, hymny, tragédie, zpracovávaly vznešená témata, líčily urozené hrdiny. Náměty většinou z antiky
    • nízká – komedie, bajka, satira, zobrazovaly život měšťanstva, většinou pojaty směšně.

 

Další autoři

V tomto období také působili významní hudebníci jako Mozart, Beethoven a Haydn.

 

Rozbor díla: Lakomec

Informace o díle:

  • Literární druh: Drama
  • Literární žánr: Komedie
  • Literární období: Klasicismus

 

Smysl díla:

  • Výsměch a kritika chamtivosti a touhy po penězích:
  • Člověk je schopen kvůli penězům zanedbávat přirozené mezilidské vztahy, svou rodinu, své přátele a dokonce i sám sebe. Na nikoho nebere ohled. Peníze jsou věc, která není trvalá, nikdo si je nemůže vzít s sebou do nebe, měli bychom se raději zaměřit na důležitější věci.

 

Námět, kontext tvorby:

  • Plautus – Komedie o hrnci – hl. postava vyhodí z domu člověka, protože si myslí, že mu krade peníze, otec nechce dát dceři věno. Zachován motiv zlatého pokladu a jeho krádeže. Hrdina Euclio je ale chudý člověk, který získá obrovské jmění, zatímco Harpagonv Lakomci je boháč.
  • Shakespeare – spojení tragédie člověka s komediálními prvky

 

Struktura díla, kompoziční plán:

  • Komedie o 5 dějstvích, psáno zvláštním stylem, ne jako drama, ale jako próza
  • Moliére stanovil přesný rámec pro své dílo:
    • Expozice: Harpagonův majetek
    • Kolize: láska Harpagonova syna Kleanta
    • Krize: Harpagonovo zamítnutí svatby Marie a Kleanta
    • Katastrofa: ztráta peněz
    • Závěr: navrácení peněz, svatba Marie a Kleanta, Elišky a Valéra

 

Tématika:

  • Hlavní téma: Lakomý boháč, pro peníze schopný obětovat štěstí rodiny
  • Námět a hlavní myšlenka: Zesměšnění maloměšťáctví a kritika chorobné touhy po penězích – peníze jsou vášní, která člověka vylučuje ze života a deformuje přirozené lidské vztahy; člověk zaslepený touhou po bohatství nebere ohled na city ani lásku; výsměch lidské chamtivosti

 

Jazyk a styl:

  • Spisovná čeština, použití přechodníků a místy i nespisovného jazyka
  • Oproštění od striktních pravidel doby – díky podobě prózy, nadsázka, epifora – opakování slov na konci vět. Satirický tón, ironie a výsměch
  • Vtipná komediální zápletka, komické zábavné nedorozumění (dvojí proti sobě postavené intriky)
  • Živé dialogy a vulgarismy pro zpestření a vžití čtenáře do děje

 

Jazykové prostředky:

  • Sarkasmus: To vy děláte tyhle čisté obchody?
  • Metafora: Jdi mi z očí.
  • Hovorové výrazy: Musím se mrknout na své penízky.
  • Metonymie: Dostat se pod kůži.
  • Hovorové výrazy: Takový kus křováka křováckého. Nevyzvonils mu to ty?
  • Rčení: To jí trefíte do noty.
  • Metonymie: Ruka v rukávě.
  • Hyperbola Pár kroků.
  • Apostrofa: Můj ty božínku!
  • Zdrobněliny: Blonďáčkové, naše krasavička
  • Metonymie: A vy nám nepůjdete na ruku?
  • Personifikace: Láska nezná bratra.
  • Rčení: Musím nalít čistého vína
  • Metonymie: Srdce mám tuze měkké.
  • Nespisovná řeč, rčení: On sám vám dal kvindle.
  • Oslovení: Ty potvoro s potvorou!

 

Charakteristika postav:

  • Harpagon – šedesátiletý vdovec živící se jako lichvář (půjčuje peníze s velkým úrokem), který slepě touží po penězích. Jméno dostal z latinského harpago, což znamená loupit. Jeho jediným cílem je získat největší zisk a bohatství – je to pro něj důležitější než vlastní život a rodina. Je despotický, kvůli němu trpí jeho děti i služebnictvo. Dále lze popsat jako: lakomý, panovačný, sprostý, lhář a cholerik. Můžeme ho tak považovat za zápornou postavu, která se však na konci knihy nepoučí.
    Molièrův postoj vůči Harpagonovi je satirický, vysmívá se tak všem lidem své doby, kteří se chovají a jednají stejně jako on.
  • Kleantes – chytrý a podnikavý Harpagonův syn, jež nechápe otcovu posedlost k penězům. V Molièrově hře se zdá být rozhazovačný a je víceméně opakem svého-touží po pravé lásce, kterou nalezne v Marianě.
  • Eliška – Harpagonova dcera, která podobně jako její bratr věří v pravou lásku a nechce se provdat za Anselma, kterého jí dohazuje její otec. Je zamilovaná do sluhy Valéra, má však strach z odloučení od Valéra a dále má strach z názoru její rodiny.
  • Valér – zamilovaný do Elišky, pracuje v domě Harpagona jako správce, aby byl Elišce nablízku. Snaží se co nejvíce se zalíbit Harpagonovi, proto se stává úlisným slídilem a pronásleduje své podřízené mnohdy ještě hůře než Harpagon, často na služebnictvo donáší. U Harpagona ztrácí své sympatie v momentě, kdy je obviněn z krádeže jeho kasičky.
  • Mariana – Kleantova milenka, chudá a krásná dívka, která se musí starat o nemocnou matku. Sňatek s Harpagonem bere jako povinnost kvůli matce, aby ji mohla zabezpečit. Kleanta ovšem ze srdce miluje a chce mu dát přednost před penězi.
  • Čipera – Kleantův dobromyslný a oddaný sluha. Chce se Harpagonovi za jeho chamtivé chování pomstít a ukradne pro svého pána jeho truhlici.
  • Anslem – navenek bohatý, starý muž, který je ve skutečnosti štědrý a dobrosrdečný šlechtic. Později se ukáže, že je otcem Mariany a Valéra, a jeho pravé jméno je Tomas d’Alburci. Svým vstupem do hry završí děj dobrým koncem.

 

Časoprostor:

  • Paříž roku 1670 (Francie)

 

Děj:

Příběh začíná objasněním milostných vztahů mezi Elisou a Valerem, Kleantem a Marianou. Dále objasnění postavení rolí v dramatu a popis lakomce Harpagona. Tajné milostné vztahy zacházejí do fáze, kdy chtějí skutečnost zveřejnit, ale rozhodují se jak. Kleant si chce vzít půjču od neznámého lichváře, aby se svojí Mariankou mohl utéci. Odhaluje se však, že ten anonymní  lichvář, který má tak neskutečné požadavky, je jeho otcem. Dlouhá část příběhu je hlavně věnována charakteristice hlavní postavy lakomce, která se nechá vyčíst v jeho dialozích. Příběh se proplétává. Harpagon, který byl vdovec, si našel novou snoubenku, naneštěstí to byla zrovna Mariana, do které byl zamilovaný jeho syn Kleant. Ona však se sňatkem souhlasila na popud její matky když žili v chudobě. Pořádala se večeře na přivítaní nevěsty, kde se všechny vztahy vyhrocují. Vznikají konflikty vyvolané spory jak mezi služebníky, které lakomec rozčiloval, tak spory o manželství a věčné spory nafrněného chování lakomce. Harpagon neuznává zamilovanost své dcery a chce ji oddat s Anselmem, s mužem starým, šlechetným. To celé setkaní vede k rozporům, když v tom jeho syn se služebníkem ukradnou Harpagonovu(lakomcovu) truhlu se zlatem, která je pro něj nejcenějším životní cenností, jeho celé jmění. U vyšetřovaní u komisaře proběhne pár neschod, však příběh končí potyčkou všech hrajících, kde se zjistí, že Anselm je významným zapomenutým, udajně mrtvým šlechticem- otec Valera a Mariany a manžel Marianiny matky, která celou dobu měla za to, že již zůstali s dcerou sami. To samé domění měl i Anselm. Šťastné zakončení sehravá v tom, že nevyžádané sňatky se zrušily a ty vyžádané byly schváleny a uskutečněny. Harpagon hledíc jen na své zlato, se o něj též jen zajímal a po dohodě Kleanta s jeho odcem( zlato za Marianu) se opět setkal se svou drahocenou truhličkou jeho jmění.

 

Podrobný obsah dle dějství:

  • 1. dějství
    • Na začátku si spolu povídali Valér s Eliškou. Chtěli se vzít, ale nevěděli, jak to říci Harpagonovi a Kleantovi. Eliška se šla nejprve domluvit se svým bratrem Kleantem. Zjistila, že on si chce vzít Marianu.
    • Mezi tím vyhodil Harpagon ven z domu sluhu Štiku, za to, že prý poslouchal za dveřmi. Následně šel do svého pokoje a mluvil sám se sebou o svém pokladu. Do pokoje vstoupili Kleant s Eliškou a Harpagon se polekal, že něco slyšeli. Uklidnil se, až když se ujistil, že nic neslyšeli.
    • Harpagon oznámil Kleantovi, že si chce vzít Marianu. Elišce oznámil, že si má vzít starého bohatého Anselma. Eliška byla proti a hádala se s Harpagonem. Během hádky vstoupil do místnosti Valér a Harpagon rozhodl, že je má Valér rozsoudit. Valér je sice na straně Elišky, ale nechce si Harpagona rozhněvat, a tak je chvíli na straně Elišky a chvíli na straně Harpagona.
  • 2. dějství
    • Začíná se hádkou Kleanta se Štikou. Štika měl čekat u dveří, ale nebyl tam, protože ho Harpagon vyhodil. Štika přinesl Kleantovi půjčené peníze a místo části spoustu bezcenných věcí. Kleant se rozzlobil a chtěl mluvit s tím, kdo mu peníze půjčil.
    • Harpagon mezitím jednal se Šimonem, který půjčoval jeho peníze. Když sem přišel Kleant a zjistil, že mu peníze a ostatní věci půjčil jeho otec, velmi se rozzlobil. Během jeho hádky s Harpagonem utekli Šimon a Štika pryč.
    • Harpagon se vrátil domů a přišla k němu na návštěvu dohazovačka Frosina. Harpagon se šel podívat na svoje peníze a Frosina se dala do řeči se Štikou. Štika ji upozornil, že jí Harpagon nezaplatí, ale ona mu nevěřila.
    • Frosina oznámila Harpagonovi, že jde vše dobře a že si ho Mariana zajisté vezme, ale peníze z něho nedostala. Rozhodla se tedy pomoci druhé straně.
  • 3. dějství
    • Harpagon v kuchyni rozděloval práci. Klaudia měla uklidit a během slavnosti hlídat sklenice, aby se žádná nerozbila. Bumbal a Treska měli nalévat pití, ale málo, a když si o to hosti řeknou nejméně dvakrát. Eliška měla hlídat, co odnášejí od stolu. Také měla uvítat Marianu.
    • Mistr Jakub měl za úkol uvařit za málo peněz hodně dobrého jídla. Také měl vyčistit kočár a jet na trh, ale s koňmi utýranými hlady to nebylo možné.
    • Po nějaké chvíli už přišla Frosina s Marianou. Frosina přemlouvala Marianu, že je dobré vzít si Harpagona, ale Mariana měla ráda Kleanta. Nevěděla ovšem, kdo Kleant doopravdy je.
    • Mariana se Harpagona lekla. Měl brýle a říkal nesmysly.
    • Za chvíli přišla Eliška a následně i Kleant. Mariana Kleanta poznala a Kleant ji otcovým jménem vyznal lásku. Také nechal na otcův účet přinést něco k jídlu. Marianě vnutil Harpagonův prsten s diamantem.
    • Harpagon musel odejít, protože za ním někdo přišel a přinesl mu peníze.
  • 4. dějství
    • Kleant, Eliška, Mariana a Frosina se domluvili, že Harpagonovi seženou zdánlivě bohatou nevěstu, aby si Kleant mohl vzít Marianu.
    • Harpagon si zavolal Kleanta a chtěl s ním mluvit. Lstí ho přiměl k tomu, aby přiznal, má Marianu rád. Harpagon se rozzlobil a hádali se spolu. Mistr Jakub slíbil, že je porovná a oběma řekl, že ten druhý vzkazuje, že mu Marianu ponechá. Chvíli spolu Harpagon a Kleant vlídně mluvili, ale pak na chybu přišli a zase se hádali.
    • Mezi tím ukradl Štika Harpagonovy peníze a dal je Kleantovi. Harpagon objevil ztrátu peněz a rozzlobil se ještě víc.
  • 5. dějství
    • Při hledání zloděje truhly padlo podezření na Valéra. Ten si myslel, že je vinnen tím, že má rád Elišku, a tak se přiznal. Dlouho se spolu dohadovali, protože Harpagon mluvil o své kasičce, zatímco Valér o Elišce.
    • Za chvíli přišli Eliška, Mariana, Frosina a Anselm. Zjistili, že Anselm je otec Mariany a Valéra. Byli odloučeni při ztroskotání lodi a nyní se opět našli.
    • Harpagon stálé hledal své peníze, ale tu vstoupil jeho syn Kleant a nabídl mu jeho peníze za Marianu. Harpagon nakonec souhlasil. Na závěr byla dvojitá svatba. Valéra s Eliškou a Kleanta s Marianou.

 

Přijetí díla v době vzniku:

  • Ve své době se Lakomec nesetkal s úspěchem u diváků, protože předstihl svými pokrokovými názory dobu, ale naproti tomu je to v současnosti stále nejvíce hraná francouzská komedie.
  • Hra byla psána formou prózy, což byl i jeden z důvodů, proč se ve své době neuchytila.

 

Jiná zpracování díla:

  • 1978 – český film Lakomec, v hlavní roli František Filipovský
  • 1980 – francouzský film Lakomec, v hlavní roli Louis de Funès
  • 2002 – český film Lakomec, v hlavní roli Viktor Preiss
error: Stahujte 15 000 materiálů v naší online akademii 🎓.