Luigi Pirandello (1867–1936) byl italský dramatik, prozaik a básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1934. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších dramatiků 20. století a předchůdce absurdního divadla. Jeho díla inovativně zkoumají složitost lidské identity, hranice mezi realitou a iluzí a zpochybňují tradiční divadelní konvence.
Život a kariéra
- Narodil se v roce 1867 na Sicílii v zámožné rodině podnikající v těžbě síry.
- Vystudoval filozofii a filologii na univerzitách v Palermu, Římě a německém Bonnu.
- Svou literární dráhu zahájil jako básník a prozaik, zpočátku ovlivněný literárním směrem verismus, který se soustředil na realistické zobrazení života.
- Jeho raná tvorba zahrnovala básně, povídky a první román ‚Vyloučená‘.
- Finanční úpadek rodiny a vážná psychická nemoc jeho manželky hluboce ovlivnily jeho pohled na svět.
- V důsledku osobních tragédií se v jeho dílech začala objevovat témata iluze, šílenství a relativity pravdy.
- Mezinárodní věhlas mu přinesly především jeho divadelní hry z 20. let 20. století, kterými se stal inovátorem moderního divadla.
- Založil vlastní divadelní společnost s názvem ‚Teatro d’Arte di Roma‘, s níž slavil úspěchy po celé Evropě i v Americe.
- Jeho dramatická tvorba záměrně zpochybňovala zavedené divadelní postupy a nutila diváky přemýšlet o povaze reality a identity.
- V roce 1934 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu s odůvodněním ‚za jeho odvážnou a důmyslnou obnovu dramatického a jevištního umění‘.
- Zemřel v Římě v roce 1936 ve věku 69 let.
Literární styl a témata
- Charakteristickým rysem jeho stylu je zkoumání hranic mezi realitou a iluzí, pravdou a fikcí.
- Jeho postavy se často potýkají s krizí identity a cítí se uvězněny ve společenských rolích a ‚maskách‘, které musí nosit.
- Často využíval techniku ‚divadla na divadle‘, kde se stírají rozdíly mezi herci a postavami, čímž vtahoval diváky do hry o hledání pravdy.
- Jeho styl je intelektuální a filozofický, přestože se zabývá vážnými existenciálními otázkami, často obsahuje prvky humoru a ironie.
- Ve svém teoretickém eseji ‚Humorismus‘ definoval svůj pohled na umění, které má odhalovat skryté rozpory a absurdity lidské existence.
- Jeho inovativní přístup, zejména boření tzv. čtvrté stěny a tematizace samotného tvůrčího procesu, silně ovlivnil mnoho světových dramatiků.
- Překonal vliv italského verismu tím, že se zaměřil na vnitřní svět postav a komplexní filozofické otázky.
Nejznámější díla
Divadelní hry
- Šest postav hledá autora (1921) – Revoluční drama o skupině nedokončených fiktivních postav, které vtrhnou na divadelní zkoušku a dožadují se, aby režisér a herci dokončili jejich tragický příběh.
- Jindřich IV. (1922) – Tragikomedie o italském šlechtici, který po pádu z koně dvacet let věří, že je německým císařem Jindřichem IV. Hra zkoumá hranice mezi šílenstvím a předstíráním.
- Každý má svou pravdu (1917) – Hra zkoumající absolutní relativitu pravdy. Obyvatelé maloměsta se snaží odhalit skutečnou identitu a vztahy v nově přistěhované rodině, přičemž každý svědek nabízí zcela protichůdnou verzi reality.
Romány
- Nebožtík Mattia Pascal (1904) – Román o knihovníkovi, který využije mylné zprávy o své smrti k tomu, aby si vytvořil zcela novou identitu. Brzy však zjišťuje, že život bez minulosti a oficiální existence je prázdný a nesvobodný.
- Jeden, nikdo a sto tisíc (1926) – Filozofický román, v němž náhodná poznámka manželky o křivém nose hlavního hrdiny spustí hlubokou existenciální krizi. Uvědomí si, že pro každého člověka je někým jiným a jeho skutečné ‚já‘ neexistuje.
Literární kontext a vliv
- Pirandellova tvorba je řazena k modernismu a je považována za přímou předzvěst existencialismu a absurdního divadla.
- Jeho dílo se vymyká tradičním literárním kategoriím a přináší zcela nový pohled na psychologii postav a strukturu dramatického textu.
- Svým inovativním přístupem, jako bylo boření čtvrté stěny a tematizace samotného tvůrčího procesu, ovlivnil mnoho světových dramatiků, včetně Samuela Becketta a Jeana Anouilha.
- Ačkoliv navázal na doznívající italský verismus, překonal ho svým zaměřením na vnitřní svět postav a filozofické otázky namísto pouhého realistického zobrazení.
Související autoři
Italský modernismus a absurdní divadlo
Současníci a následovníci
- Gabriele D’Annunzio
- Italo Svevo
- Samuel Beckett
- Jean Anouilh
- Massimo Bontempelli
Citáty
Z díla Šest postav hledá autora
Fakt je jako pytel, který prázdný nedrží. Aby stál, musíme do něj vložit důvod a cit, které ho přiměly existovat.
Z díla Jindřich IV.
Každý z nás má v sobě celý svět věcí a každý z nás má svůj vlastní soukromý svět. Jak si můžeme rozumět, když já do slov, která pronáším, vkládám smysl a hodnotu věcí tak, jak je vidím já; zatímco vy, kteří mě posloucháte, je nevyhnutelně překládáte podle pojetí věcí, které má každý z vás v sobě.
Časté otázky k autorovi
Proč je Luigi Pirandello považován za předchůdce absurdního divadla?
Protože ve svých hrách radikálně zpochybňoval tradiční divadelní konvence, bořil hranice mezi realitou a iluzí a zkoumal témata krize identity a relativity pravdy. Jeho technika ‚divadla na divadle‘ a filozofické zaměření přímo ovlivnily pozdější autory absurdního dramatu.
Jaké je nejznámější dílo Luigiho Pirandella?
Jeho nejznámějším a nejvlivnějším dílem je divadelní hra ‚Šest postav hledá autora‘ z roku 1921, která je považována za milník moderního dramatu. Z jeho románové tvorby je nejznámější ‚Nebožtík Mattia Pascal‘.
Za co přesně získal Luigi Pirandello Nobelovu cenu?
Nobelovu cenu za literaturu obdržel v roce 1934 s oficiálním odůvodněním ‚za jeho odvážnou a důmyslnou obnovu dramatického a jevištního umění‘.
