Narcis a Goldmud – rozbor díla

rozbor-díla

 

Kniha: Narcis a Goldmud

Autor:  George Orwell

Přidal(a): Rebeka

 

 

Zasazení výňatku do kontextu díla

a) Téma: Narcis je veliký myslitel a oproti němu stojí Goldmud, který je romantik a typ estetického člověka. Zezačátku Goldmud chce být jako Narcis, ale Narcis ví, že by to pro Goldmunda nebylo dobré rozhodnutí. Nejvíce jde tedy o rozpor mezi těmito dvěma postavami. Jde o rozdílnost duchovního spořádaného člověka a člověka umělecky a pudově založeného. Oba se snaží využít svůj potenciál, jak nejvíce to jde. Většinu času kniha vypraví o zážitcích Goldmunda, ale ke konci díla se postavy zase potkají a je vidět jejich rozdílnost ještě více, ale zároveň se každý od jednoho rád něco naučí.

b) Motiv: umělec, víra, rozdílnost, pudy, láska, smrt, vražda, lidskost, učenost, řemeslo, hlad, mráz, život, vědomost, poznání, rozervanost, vyčerpání, odhodlání, mor, nemoc, nechuť, strach, zlom

Časoprostor: maribronnský klášter – počátek, jinak nevíme – okolí; čas není dán

Kompoziční výstavba: chronologický, dvacet kapitol

Literární druh a žánr: psychologicko-filozofický román

 

 

Vypravěč/ lyrický subjekt: er-forma, vševědoucí vypravěč

Postavy:

  • Goldmund – (hl. postava) umělec, ze začátku nechápal, hloupě se snažil být někým kým nebyl, umělec, romantik, žije dost nevyzpytatelný život, žije ze dne na den, řídí se pudama, prožije i lásku, zabije, vše vyzkouší, věří Narcisovi, velmi ho obdivuje, je Narcisem velmi ovlivněn, žil jen s otcem, kterému vlastně na něm nezáleželo
  • Narcis – učenec, velmi chytrý, nedokáže jít cestou jako Goldmud, občas to vypadá, že mu to závidí, dokáže promlouvat velmi dovře k lidem, lehce pozná charakter lidí, dokáže naslouchat a poradit, je velmi oddaný svému cíli

Vyprávěcí způsoby: přímá řeč, nepřímá atd.

Typy promluv: pásmo vypravěče, monolog, dialog

Veršová výstavba:

 

Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku:

  • Spisovný jazyk – hovorová? Neutrální? Knižní?

 

Tropy a figury a jejich funkce ve výňatku:

 

Literárněhistorický kontext:

  1. Kontext autorovy tvorby:
    • Německý básník, prozaik a esejista
    • Nositel Nobelovy ceny za literaturu (1946)
    • Označován za vlastizrádce
    • Schizofrenie jeho ženy – rozpadá se mu manželství
    • Podrobil se psychoanalytické léčbě vůli depresím
    • První světová válka za sebou zanechává svět, ve kterém byli otřeseny všechny lidské hodnoty, ústředním tématem je „jak žít“ v tomto rozpadlém světě a neztratit sama sebe
  2. Literární/ obecně kulturní kontext:
    • Zapadá do moderní literatury – ubývá dějovost, konfrontace vnitřního světa s okolím, prvky expresionistické a existencialistické, chybí vševědoucí vypravěč
    • Představitelé moderní lit.
      • Marcel Proust – Hledání ztraceného času
      • Virginia Wolfová – K majáku
      • A. Bulgakov – Mistr a Markétka
    • Steinbeck – O myších a lidech, na východ od ráje (realismus)
    • Erenest Hemingway – Sbohem, armádo; Komu zvoní hrana (ztracená generace)