Kniha: Narcis a Goldmund
Autor: Hermann Hesse
Přidal(a): Rebeka
Zasazení výňatku do kontextu díla
a) Téma: Narcis je veliký myslitel a oproti němu stojí Goldmund, který je romantik a typ estetického člověka. Zezačátku Goldmund chce být jako Narcis, ale Narcis ví, že by to pro Goldmunda nebylo dobré rozhodnutí. Nejvíce jde tedy o rozpor mezi těmito dvěma postavami. Jde o rozdílnost duchovního spořádaného člověka a člověka umělecky a pudově založeného. Oba se snaží využít svůj potenciál, jak nejvíce to jde. Většinu času kniha vypráví o zážitcích Goldmunda, ale ke konci díla se postavy zase potkají a je vidět jejich rozdílnost ještě více, ale zároveň se každý od jednoho rád něco naučí.
Děj podrobně sleduje Goldmundovu pouť světem poté, co opustí klášter. Stává se tulákem, prožívá četná milostná dobrodružství a učí se řezbářskému řemeslu u mistra Niklause, kde rozvíjí svůj umělecký talent. Jeho cesta je plná smyslových prožitků, ale i utrpení. Zásadní zlom v jeho životě představuje setkání s morovou epidemií, která zpustoší zemi. Tváří v tvář všudypřítomné smrti Goldmund prožívá hlubokou existenciální krizi, která se promítá do jeho umělecké tvorby. Snaží se zachytit podobu života i smrti, což vrcholí jeho snahou vytvořit sochu pramáti Evy.
b) Motiv: umělec, víra, rozdílnost, pudy, láska, smrt, vražda, lidskost, učenost, řemeslo, hlad, mráz, život, vědomost, poznání, rozervanost, vyčerpání, odhodlání, mor, nemoc, nechuť, strach, zlom
Časoprostor: Děj se odehrává ve středověkém Německu. Příběh začíná v klášteře Mariabronn, odkud se Goldmund vydává na pouť po různých městech a krajinách.
Kompoziční výstavba: chronologický, dvacet kapitol
Literární druh a žánr: psychologicko-filozofický román
Vypravěč/ lyrický subjekt: er-forma, vševědoucí vypravěč
Postavy:
- Goldmund – (hl. postava) umělec, ze začátku nechápal, hloupě se snažil být někým kým nebyl, umělec, romantik, žije dost nevyzpytatelný život, žije ze dne na den, řídí se pudama, prožije i lásku, zabije, vše vyzkouší, věří Narcisovi, velmi ho obdivuje, je Narcisem velmi ovlivněn, žil jen s otcem, kterému vlastně na něm nezáleželo
- Narcis – učenec, velmi chytrý, nedokáže jít cestou jako Goldmund, občas to vypadá, že mu to závidí, dokáže promlouvat velmi dobře k lidem, lehce pozná charakter lidí, dokáže naslouchat a poradit, je velmi oddaný svému cíli
Vyprávěcí způsoby: přímá řeč, nepřímá atd.
Typy promluv: pásmo vypravěče, monolog, dialog
Veršová výstavba:
Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku:
- Dílo je napsáno spisovným, bohatým a poetickým jazykem.
- Vyskytují se zde dlouhá souvětí a filozofické úvahy, které zpomalují tempo vyprávění a vedou čtenáře k zamyšlení.
- Pro navození atmosféry středověku autor používá archaismy (zastaralá slova).
- Text je plný smyslových vjemů a detailních popisů přírody i lidských prožitků.
- Přímá řeč postav odráží jejich charakter – Narcisova mluva je učená a abstraktní, Goldmundova je přímá a emotivní.
Tropy a figury a jejich funkce ve výňatku:
- Antiteze (protiklad) – klíčový prvek díla, postavený na kontrastu dvou hlavních postav a jejich životních cest (duch vs. hmota, rozum vs. cit, askeze vs. smyslnost).
- Symbolismus – postavy Narcise a Goldmunda samy o sobě symbolizují dva protichůdné principy lidské existence. Dalšími symboly jsou cesta (hledání sebe sama), matka (ztracený ráj, touha po lásce) nebo umělecké dílo (snaha zachytit podstatu života).
- Metafora – např. přirovnání života k pouti, umění k mostu mezi pomíjivostí a věčností.
- Personifikace – zejména v popisech přírody, která často odráží Goldmundovy vnitřní stavy.
Literárněhistorický kontext:
- Kontext autorovy tvorby:
- Německý básník, prozaik a esejista
- Nositel Nobelovy ceny za literaturu (1946)
- Označován za vlastizrádce
- Schizofrenie jeho ženy – rozpadá se mu manželství
- Podrobil se psychoanalytické léčbě vůli depresím
- První světová válka za sebou zanechává svět, ve kterém byli otřeseny všechny lidské hodnoty, ústředním tématem je „jak žít“ v tomto rozpadlém světě a neztratit sama sebe
- Literární/ obecně kulturní kontext:
- Zapadá do moderní literatury – ubývá dějovost, konfrontace vnitřního světa s okolím, prvky expresionistické a existencialistické.
- Představitelé moderní lit.
- Marcel Proust – Hledání ztraceného času
- Virginia Woolfová – K majáku
- A. Bulgakov – Mistr a Markétka
- Steinbeck – O myších a lidech, na východ od ráje (realismus)
- Ernest Hemingway – Sbohem, armádo; Komu zvoní hrana (ztracená generace)
