Jméno: Oldřich Mikulášek
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Tvorba tohoto českého básníka je spjatá především s jeho rodnou Moravou, patřil do literární skupiny Host do domu. Mikuláškova poezie je velice lyrická, reflexivní a přemýšlivá, ale zároveň i dramatická, plná barev a založená na kontrastech, především na polaritě života a smrti. Cílem jeho poezie bylo proniknout k pravému smyslu věcí a lidského života.
Život
Oldřich Mikulášek se narodil 26. května 1910 v Přerově. Vystudoval obchodní školu a poté se živil nejrůznějšími zaměstnáními. Pracoval například jako správce cihelny na železnici, fakturista, sběrač inzerátů či jako litograf a leptač. Od konce třicátých let poté začal působit jako redaktor v novinách, časopisech a také v rozhlase.
Během druhé světové války začaly v různých literárních časopisech vycházet jeho verše. Po válce až do poloviny šedesátých let pracoval postupně pro Lidové noviny, Československý rozhlas a časopis Host do domu. Tento významný literární časopis, který dostal název podle stejnojmenné básnické sbírky Jiřího Wolkera, vycházel v Brně od poloviny padesátých let až do roku 1970 a Mikulášek v něm spolupracoval s mnoha dalšími předními spisovateli, kteří působili na Moravě, především s Josefem Skácelem, Josefem Kainarem, Ludvíkem Kunderou a Milanem Uhde. Ti se tak stali také jeho blízkými přáteli.
Na začátku padesátých let se podruhé oženil, jeho manželka Věra byla také redaktorkou Československého rozhlasu. Později se stala ředitelkou brněnské České televize. Od roku 1965 se věnoval pouze literatuře. O dva roky později utrpěl těžký úraz, který ho téměř na dva roky upoutal na lůžko a s jehož následky se potýkal až do konce svého života, pohyboval se za pomoci francouzských holí. V sedmdesátých letech patřil mezi zakázané autory, a jeho texty tak vycházely především v samizdatu, od roku 1980 mohl opět publikovat i oficiálně. Oldřich Mikulášek zemřel 13. července roku 1985 v Brně.
Dílo
Černý bílý ano ne
Básnická prvotina z roku 1930, která je ovlivněna tehdy oblíbeným poetismem.
Horoucí zpěvy
Sbírka z roku 1953, která je ovlivněna politickou situací a optimistickou atmosférou doby na počátku padesátých let.
Ortely a milosti
Básnická sbírka z roku 1958, která zachycuje svět jako střetávání protikladů, motivy smrti, prázdnoty, smutku a proti tomu opojení erotikou, vínem i tancem. Sbírka je velmi zajímavá i po jazykové stránce, mísí se v ní moravské nářečí, hovorový jazyk, poetismy i neologismy.
Běžící luna
Sbírka milostné poezie, která vyšla v roce 1964 a kterou Mikulášek poskládal ze svých již existujících básnických sbírek.
Šokovaná růže
Jedna z nejznámějších sbírek Oldřicha Mikuláška, která reaguje na invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968. Sbírka vyšla v roce 1969 a obsahuje reflexivní verše o vztahu k druhým i o vztahu ke smrti.
Agogh
Vrcholná sbírka Oldřicha Mikuláška, která vyšla nejprve v roce 1980 v exilu, oficiálně až v roce 1989. Tato sbírka je Mikuláškovou reakcí na dobu normalizace, je plná pesimismu a prázdnoty. Objevuje se v ní atmosféra děsu, ztráty jistot a skepse. V básních se objevují nejstrašnější hrůzy moderní civilizace, mezi které patří sex, násilí a alkohol. Veškeré úsilí o nápravu je podle autora nesmyslné a zbytečné, celá kniha tak má být jakousi kritikou současné civilizace. Název sbírky odkazuje na Bibli, Agogh byl poražený panovník vystupující v Samuelových příbězích ve Starém zákoně.
A verš slova namlouvá si
Výbor z celoživotního díla Oldřicha Mikuláška, který vyšel jako připomínka jeho stého výročí narození v roce 2010. Kromě jeho básní kniha obsahuje i Mikuláškovy eseje, úvahy o poezii a také rozhovory a korespondenci s dalšími předními českými spisovateli druhé poloviny dvacátého století, jako například s Františkem Halasem, Františkem Hrubínem, Vladimírem Holanem, Josefem Kainarem a Jaroslavem Seifertem. Básně a celkové vyznění knihy dokreslují i chronologicky uspořádané fotografie zachycující celý život tohoto významného básníka.
