Oliver Twist – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Oliver Twist

Autor: Charles Dickens

Přidal(a): Marki

 

 

 

Charles Dickens (1812 – 1870) 

 – narodil se  7. února 1812 v Portsmounthu

– byl nejvýznamnějším a nejpopulárnějším představitelem viktoriánského románu

– neměl šťastné dětství, rodina se často stěhovala, v dětství byl často nemocný

– rodina na hranici bídy, už jako desetiletý chlapec musel pracovat

– jeho otec byl úředník, který se dokonce ocitl ve vězení pro dlužníky

– potloukal se po Londýně a nasál do sebe atmosféru pochmurného velkoměsta 1. pol. 19. stol.

– teprve od dvanácti let chodil nějaký čas do soukromé školy, kde se toho sice moc nenaučil, ale poznal další prostředí, které zvěčnil ve svém díle, od svých dvaceti let působil v listu Morning Chronicle (Ranní kronika).

– z nuzných poměrů se vypracoval na opravdovou hvězdu literárního nebe a to jen svou houževnatostí a vytrvalostí.

– svou literární dráhu zahájil drobnými časopiseckými črty a povídkami pod pseudonymem Boz, v nichž zachycoval londýnské prostředí a postavy i z nižších společenských vrstev.

Jeho časopisecké črty plné humoru si čtenáři tak oblíbili, že se rozhodl pustit do rozsáhlejšího díla.

– roku 1837 začal vycházet román Oliver Twist

– Charles Dickens zemřel 9. června 1870 na mozkovou mrtvici. Po jednomyslném přání národa byl slavně pochován ve Westminsterském chrámě

 

Dílo:

  • Kronika Pickwickova klubu, jeho první dílo, které ho proslavilo, zachycuje příhody 4 přátel jdoucích z Londýna na venkov, aby lépe poznali život
  • David Copperfield(1850), román s autobiografickými prvky, zachycuje život chlapce Davida, který se narodí po otcově smrti, matka se znovu vdá a vztahy v rodině pro něj začínají být nepříznivé. Je poslán do internátní školy, později se mu narodí bratr, ten později i s matkou umírá. Otčím stále nemá Davida rád, a tak ten nakonec odchází k tetě Bety, která se o něj postará.
  • Malá Doritka (11857),
  • Oliver Twist
  • Nadějné vyhlídky (1860), příběh sirotka, který se domnívá, že má vyhlídky na lepší budoucnost, dostává totiž peníze na studia. Později však zjišťuje, že jde o kradené peníze, které mu poslal zloděj, kterému v mládí ze strachu pomohl. Nakonec se vrací do vesnice a snaží se být skopokej s obyčejným životem.

 

Obsah:

Do nejmenovaného anglického městečka se jednoho dne z posledních sil připotácela mladá těhotná žena. Několik minut po porodu zdravého chlapečka zemřela. „Díky dobrodiní“ tamějších radních bylo dítě umístěno v obecním sirotčinci, jehož jediná vychovatelka Mannová se velmi svědomitě starala, aby své svěřence dobře připravila na útrapy pozdějšího života a nenechala je zhýčkat nějakými požitky. Na pokraji hladu, bez zájmu a lásky vyrůstal sirotek Oliver Twist do svých devíti let. Pak radní zhodnotili, že Olivera hýčkali již dost dlouho a poslali obecního serbusa Bumbleho, aby jej dovedl na práci zpět do špitálu, kde se narodil. Když jeho zoufalství z nedostatku jídla dostoupilo vrcholu, šel jednou požádat o přidání trochy šlichty vydávané za ovesnou kaši. Radní otřeseni jeho neuvěřitelnou nenasytností se rozhodli dát jej někomu jako pacholka do učení. Vzal si jej místní pohřebník Sowerbery. Sám na něj zlý nebyl, ale neustálé šikanování od Noa Claypola, jeho staršího učedníka, Olivera skličovalo. Po tvrdé urážce a následné rvačce Oliver utekl. Nemaje ke komu jít, zamířil do Londýna. Po cestě se jej ujal starší výrostek John Dawkins, známý spíše jako Lišák Ferina. Odvedl ho ke svému „ochránci“, starému Židovi Faginovi. který poskytnul prostředky i Oliverovi. Při první procházce s Lišákem Ferinou Oliver zjistil, že Lišák a jeho kamarádi jsou profi kapesní zloději pracující pro Fagina. Snažil se utéct a vývojem událostí se dostal právě k panu Brownlowovi, kterého Lišák okradl. Oliver těžce onemocněl, ale díky láskyplné péči pana Brownlowa se uzdravil. Při první pochůzce, kterou jej jeho dobrodinec pověřil, byl zavlečen Faginovými kumpány zpět do jejich doupěte. Chtěli jej namočit do nějakého zločinu, aby už pak byl doopravdy jeden z nich a měli nad ním moc. Vybrali akci vedenou Billem Sikesem, bezcharakterním surovcem a násilníkem. Plánovali vyloupit dům a Olivera použít jako otevírače dveří. Nancy, Sikesova milenka, která Olivera vypravovala, mu projevila sympatie, několikrát se jej zastala, ale zadržela jej od útěku. Oliver se proto vydal s Billem. Podnik se však nezdařil a Oliver byl při vlézání do domu postřelen bdělými obyvateli. Sikes s kumpány Olivera odtáhli kousek od místa loupeže a sami utekli. Zraněnému Oliverovi nezbylo než se dovléct zpátky do domu, jež se před chvílí pokusili vyloupit. Majitelka paní Maylieová se jej laskavě ujala, uložila ho na lůžko a zavolala lékaře losberneho. S ním později malého Olivera vyslechla a rozhodla se uchránit jej před trestem podle zákona. Dokonce mu umožnila žít s ní a její nevlastní dcerou Rózou jako další člen rodiny. Po čase se vypravili navštívit pana Brownlowa, aby se konečně dozvěděl, proč Oliver najednou tak zmizel. Již několik dní pobývali v Londýně, když za Rózou přišla Nancy, aby ji sdělila informace, které se dozvěděla o Oliverovi. Zjistila totiž, že jeho nevlastní bratr Edward Leeford přezdívaný Monks se rozhodl Olivera zničit a spolčil se za tímto účelem s Faginem. Po další schůzce s Rózou se Bill Sikes dozvěděl, že Nancy „zradila“ a v návalu vzteku ji zavraždil. Róza celou záležitost sdělila panu Brownloowi. Jak později vyšlo najevo, tento muž si kdysi měl brát sestru Leeforda, otce Olivera a Edwarda, která zemřela v mladém věku. Brownlow pak stále udržoval spojení s jejím bratrem. Ten byl donucen oženit se ženou, kterou nemiloval. Z jejich svazku vzešel syn, Edward. Když už nebyli schopni spolu žít, rozešli se. Leeford pobýval v rodině starého námořníka Fleminga se dvěma dcerami. Starší Agnes se do něj zamilovala. Z jejich lásky se narodil Oliver Twist. Jeden bohatý příbuzný Leeforda mu odkázal svůj majetek., který po Leefordově smrti přešel na jeho dva syny, Edwarda a Olivera. Monks nyní usiloval o to, aby zlikvidoval Olivera a celé dědictví tak přešlo na něj. Avšak pan Brownlow svým odhalením jeho plány nadobro zhatil. Poslední překvapivá informace se týkala Rózy. Byla totiž mladší sestrou Agnes Flemingové, Oliverovy matky. Kniha končí vítězstvím dobrých a spravedlivých lidí. Bill Sikes zemřel při pokusu o útěk před policisty, Fagin byl oběšen, a Monksův život ukončila ve vězení stará nemoc. Pan Brownlow adoptoval Olivera Twista a Róza se vdala za Harryho Mayliea.

Autor se v této knize pozastavuje nad morální úrovní jednotlivých postav příběhu. V některých odhalí dobrého člověka a některé v průběhu děje nechá prokázat se jako naprosté lidské zmetky.

 

Charakteristika hlavních osob:

 

OLIVER TWIST – Sirotek, musí se vypořádat s krutostí okolního světa; naivní, skromný, dobrácký, sirotek, i přes špatné zacházení v chudobinci a u pana Sowerberryho, a i přes špatný vliv Faginovy zločinecké bandy, zůstal s nezkaženou duší a stále milý a vděčný za lásku, kterou mu projevovali jeho blízcí V celé knize je právě jeho osud nejméně realistický – v oné době by nejspíš zemřel, či byl uvězněn.

FAGIN – prohnaný starý Žid, přechovávač zlodějů a kradených předmětů, zákeřný, falešný, všemi mastmi mazaný lotr, který se pokoušel z Olivera vychovat zloděje. Jde mu jen o vlastní prospěch.

PAN BUMBLE – Obecní sluha. Namyšlený, pokrytecký a svým způsobem krutý člověk, hloupý, podlézavý, jde mu o peníze, prolhaný, pokrytecký, který spravuje chudobinec, přičemž by nejraději viděl všechny chovance mrtvé. Knihou se prolíná jeho osobní příběh a důležitě zasahuje do Oliverova osudu.

FERINA LIŠÁK – mladý kapsář u Fagina
BILL SIKES – surovec a zloděj, miloval Nancy, ale nakonec ji v afektu zabil
ČÓDL BATES – zloděj
PAN SOWERBERRY – kulaturní pohřebník, Olivera si docela oblíbil, chtěl pro něho kariéru funebráka
PANÍ SOWERBERRYOVÁ – choť pana Sowerberryho, zakyslá semetrika, nesnášela Olivera
NOE CLAYPOE – učedník u pana Sowerberryho, původně pomocník u hrobníka, potom zloděj
MONKS – nevlastní bratr Olivera – Edward Leeford,  zloděj s tajemnou minulostí a zájmem o Olivera
NANCY – zlodějka ve službách Faginových, která je do party zamotána kvůli své lásce k násilnickému Sikesovi. Dívka není tak zkažená jako ostatní členové bandy, a i když napomůže k Oliverově únosu, je velmi spravedlivá a chrání ho před rozzuřeným Faginem i před černou budoucností, jež mu Monks s Faginem chystají.

PANÍ MAYLIEOVÁ – Šlechetná starší dáma. Pečuje o Olivera poté, co byl v jejím domě při krádeži postřelen . Má dobré srdce

a Olivera si brzy oblíbí.
RÓZA MAYLIEOVÁ – Milá, odvážná dívka, kterou adoptovala paní Maylieová. V průběhu děje zažívá romantickou lásku a také vážnou nemoc, kterou překoná hlavně vůlí a touhou po životě. Na konci se dovídáme, že je Oliverovou tetou.
HARRY MAYLIE – syn paní M.
PAN BROWNLOW – dobrodružný starý pán, v každém hledá dobro, ale špatné trestá, ujme se Olivera a nezištně o něj pečuje, odhalil Oliverovu minulost, je až nereálně milý
PANÍ BEDWINOVÁ – hospodyně u pana Brownlow
PAN LOSBERNE – doktor a přítel rodiny Maylieových

 

O románu:

– byl několikrát zfilmován a i úspěšně hrán na divadelních scénách.

Dickens vydával jednotlivé části nejdříve časopisecky, protože se bál, že by kniha nemusela být úspěšná. Sám zpočátku nevěděl, jak vše dopadne. Tím se vysvětluje, že je příběh chvílemi zmatený a že ve skutečnosti nepopisuje jen osud Olivera Twista, ale i mnoha jiných postav. (Kritici ale prý zjistili, že měl

Dickens každý román vždy dokonale promyšlený a že s postavami doslova žil.).

 

Ukázka:

Mnoho dní zůstal Oliver v židově světnici, pilně páral monogramy z kapesníků (jichž chlapci přinášel domů velký počet) a občas se účastnil hry již dříve popsané, kterou žid hrával s oběma hochy pravidelně každé ráno. Nakonec se mu začalo stýskat po čerstvém vzduchu, a tu pak mnohou úpěnlivou prosbou žadonil na starém pánovi, aby mu dovolil jít s oběma kamarády ven na práci. Oliverovu touhu po činorodém zaměstnání ještě zvyšovaly známky přísně mravního založení, které u starého pána viděl. Kdykoli se Lišák nebo Čódl Bates vrátili večer domů s prázdnou, vedl starý pán dlouhé a velmi vášnivé výklady o tom, jak hanebný je zlozvyk zahálky a lenosti, a vštěpoval jim nutnost pracovitého života tím, že je poslal spát bez večeře. Ba jednou se dokonce tak unáhlil, že oba hochy shodil ze schodů, to však v prosazování svých ctnostných zásad zašel vskutku neobvykle daleko. Jednou ráno konečně dostal Oliver dovolení, o které tak horlivě usiloval. Už několik dní nebyly doma žádné kapesníky, na kterých by mohl pracovat, a obědy byly hodně hubené. To snad byly důvody, proč starý pán dal svůj souhlas, ale ať už byly nebo nebyly, řekl Oliverovi, že smí jít, a svěřil ho společné ochraně Čódla Batese a jeho přítele Lišáka. Trojice tedy vyrazila, Lišák jako vždycky s rukávy u kabátu ohrnutými a s kloboukem posazeným na ucho, mladý pán Bates se loudal ulicí s rukama v kapsách a mezi nimi Oliver, plný zvědavosti, kam asi jdou a v jakém výrobním oboru se mu dostane prvního výcviku. Tempo, jakým se ubírali, bylo tak hrozně líné a podezřele loudavé, že v Oliverovi brzy vzbudilo dojem, že jeho společníci chtějí starého pána oklamat a vůbec do práce nejít. Lišák měl ještě navíc šeredný zlozvyk strhávat malým chlapcům z hlavy čepici a zahodit ji do některého hlubokého světlíku před domy, kdežto Čódl Bates zase osvědčoval jisté velmi volné názory po stránce vlastnického práva tím, že si ze stánků při okraji chodníku přisvojoval rozličná jablka a cibule a strkal si je do kapes, které byly tak užásně prostorné, že se zdálo, jako by jim měl celý oblek podložený ze všech stran. To všechno vypadalo tak nepěkně, že Oliver už už chtěl projevit svůj úmysl, že zkusí, najde-li sám cestu zpátky domů, když vtom nenadálá a nadmíru záhadná změna v Lišákově chování dala jeho myšlenkám zcela jiný směr. Zrovna vycházeli z úzké uličky nedaleko onoho holého náměstí v Clerkenwellu, jemuž se v jistém podivném zvrácení pojmu do dnešního dne říká “Palouček”, když vtom se Lišák náhle zastavil, položil si prst na ret a s nejvyšší opatrností a obezřelostí stáhl své společníky zase zpátky.

“Co se děje?” podivil se Oliver.

“Pšš!” odpověděl Lišák. “Vidíš tamhle toho strejdu u stánku s knihama?”

“Toho starého pána na druhé straně?” zeptal se Oliver.

“Ano, vidím.”

“Ten se šikne,” řekl Lišák.

“Prima kavka,” dodal mladý pán Čódl Bates.

Oliver se podíval z jednoho na druhého, v očích vrcholný údiv, ale nedostal se k tomu, aby se něco zeptal, protože oba hoši se již kradli tiše přes ulici a připlížili se až těsně k starému pánovi, k němuž právě upoutali jeho pozornost. Oliver popošel několik kroků za nimi, ale protože nevěděl, má-li jít dál nebo se ztratit, stanul a v němém úžasu přihlížel.

Rozbor:

– Oliver Twist je jedním z prvních sociálních kritických románů 1. poloviny 19. století

  • NÁMĚT je autorovo celoživotní téma – tragický osud chudých dětí.

– Objevuje se zde kritika špatné, zkažené společnosti a jejich nedostatků.

– Z hlavních znaků realismu zde najdeme např. typizaci. – Je to typické dílo kritického realismu – Oliver je typickým každodenním hrdinou, pohybuje se v typickém prostředí a řeší typické situace.

– Dickens zde dokonale zobrazuje jak podmínky na vesnici (chudobu, bídu zkaženou povahu lidí a nelidské podmínky, ve kterých museli vyrůstat sirotci v chudobincích), tak ty nejzapadlejší uličky města a prostředí, ve kterém chudí lidé v Anglii žili. Dickens zachycuje svět chudých, který je vázaný na svět zločinu. Viní z toho společnost, která se neumí postarat o chudé a sirotky.

– Zachycuje realitu doby a zároveň kritizuje nedostatky společnosti tehdejší doby a ztvárňuje každodennost běžného života. – autor využívá  postavu Olivera pomocí níž popisuje poměry ve společnosti a popohání děj, kritizuje všechny vrstvy společnosti

– Oliver se moc nezasluhuje o svůj další osud. Nemá žádné ambice – proto když se dostává mezi londýnské zloději, nesnaží se uprchnout – je rád, že má kde spát a co jíst.Celý jeho život je až příliš naplněn náhodnými událostmi, které by se asi ve skutečném životě nestaly, nebo alespoň ne v tak velkém počtu. Má velkou vůli k životu, která mu pomáhá překonávat i kritické stavy v blízkosti smrti.Věnovanou lásku a péči dokáže skvěle oplácet.

 

Dickens kritizuje všechny vrstvy společnosti:

– pan Bumble reprezentuje maloměšťáckého úředníčka, který si hraje na důležitého, jde mu jenom o peníze, je prolhaný, nemá soucit, rád se napije, vnucuje se

– Oliver symbolizuje nevinnost, svět je k němu krutý, aniž by něco provedl

– Fagin a Bill Sikes reprezentují zločince, nepracují, kradou, pijí, žijí v odporném, nízkém prostředí

– policie nefunguje, je moc pomalá

 

Některé prvky jsou do jisté míry autobiografické, protože sám Dickens nejdříve vyrůstal v chudobě na vesnici a později se s rodiči přestěhovali do Londýna, kde měli velké sociální problémy; sám jako malý musel pracoval v továrně. Dokázal tedy vše vylíčit tak, aby si čtenář situaci dokázal živě představit.

 

  • Kompozice:

– místa a popis se střídají podle doby – ve dne se děj odehrává v domech slušných lidí a na příjemných místech, v noci se popisují scény ze zlodějské party a negativního prostředí

– autor používá nejčastěji 3. osobu (er-forma)

– před každou kapitolou Dickens stručně nastíní, co se v ní stane; jinak do samotného dění nezasahuje, jen na začátku má ironické poznámky, především k panu Bumbleovi a jeho okolí.

– Používá mnoho popisných pasáží. Dickens se neztotožňuje s hrdiny, zdržuje se komentářů a snaží se být maximálně objektivní. Jeho román je zalidněn velkým množstvím postav . Všechno je velmi přesně popisováno a někdy zachází až do detailů.

 

  • JAZYK – Autor využívá lidový jazyk a objevují se zde také výrazy ze staršího, převážně zlodějského a židovského argotu (např. blikna = zlodějská svítilna, frak = doživotní trest, píďata = hodinky). Oliver mluví výhradně spisovně

Najdeme zde také pár citátů, např. když se Oliver vrací pro svého malého přítele Dicka, ale ten už je mrtvý, říká: “Náš svět je plný zklamání, často maří naděje, které hýčkáme nejvíc, a naděje, které jsou našemu založení ke cti.”.

 

Román byl několikrát zfilmován a přepsán jako divadelní hra.

I přestože se jedná o realistické dílo, závěr je spíše romantický, až pohádkový, vše dobře skončí a zlo je spravedlivě potrestáno, zidealizovaný závěr, příliš mnoho náhod, silná víra ve šťastný konec a Boží mlýny.

 

Okolnosti vzniku, postavení díla v autorově tvorbě:

– 19. se vyznačovalo lepším vzděláním střední třídy a rozvojem průmyslu, což ovšem mělo za následek snížení ceny pracovní síly, kvůli nově příchozím obyvatelům. To způsobilo, že pro uživení rodiny musely pracovat i děti (přičemž dle zákona byla dlouho minimální pracovní doba 12 hodin)

– dílo vzniklo ve viktoriánském období, popisuje danou dobu, život i poměry ve společnosti realisticky

– prostředí 2 měst, kontrast mezi nimi, prostředí Londýnské spodiny x Londýnská smetánka
 

Období:

– Realismus je umělecký směr 2. poloviny 19 století

– od slova realis = skutečný

– podstatou je vyobrazení života takového jaký je

– první tvorba v duchu realismu ve 30. a 40. letech v Anglii a ve Francii (Stendhal)

– směr vznikl ve Francii a postupně se rozšířil, nejvíce se rozvinul v Rusku

– směrem na východ se stává více kritickým

– z realismu se postupně vyčlenily další proudy na něj navazující

– koncem 19. století kritický realismus, z něj poté socialistický realismus a magický realismus  – v 90. letech naturalismus

 

Znaky realismu:

– objektivní přístup ke skutečnosti, neboli nestranné pozorování

– přímé a věcné zobrazení skutečnosti

hrdinou bývá člověk představující širší skupinu společnosti, tedy typizované postavy. Stejné problémy jako on prožívají jiní.

hrdina není neměnný, ale vylíčen ve vývoji

– popisuje všechny vrstvy společnosti

– typickým žánrem je román

kritický realismus – zdůrazňuje pravdivost děje, postav a okolností a kritizuje společenské poměry (nedochází k idealizaci)

– čerpá z pozitivistické filozofie – praktičnost, objektivita, fakta a účelné jednání

– autor není součástí příběhu, ale stojí nad příběhem

– hrdinové často odcházejí z venkova do měst a usilují o úspěch za jakoukoliv cenu

– ve výtvarnictví rozvoj urbanismu (budování poschoďových domů a širokých bulvárů), malování v přírodě, spojení člověka s prostředím

naturalismus – krajní podoba realismu

– literatura zobrazuje stinné stránky lidského života (chudoba, nemoci, války, prostituce, alkoholismus, zločinnost)

– líčí postavy z okraje společnosti

– představitelé naturalismu: Emile Zola, Guy de Maupassant

 

Autoři realismu:

  • FrancieHonore de BalzacLidská komedie – inspirace Dantovou Božskou komedií, dokumentuje morální úpadek společnosti a vzrůstající úlohu peněz. Téměř 100 dílů, postavy se opakují a nesjou vždy stejné. Otec Goriot– jeho nejuznávanější román. O milujícím otci, dcery ho oberou o nastřádaný majetek, umírá opuštěný v penzionu.
  • StandhalČervený a černý
  • Gustave FlaubertPaní Bovaryová – z prostředí venkova, hlavní postavy p. Bovaryová a její manžel lékař. Špatně přijato kritikou
  • Guy de MaupassantKulička
  • Émile ZolaZabiják

 

Amerika – Mark TwainDobrodružství Toma Sawyera

Rusko Tolstoj – Anna Kareninová, Vojna a mír, DostojevskijZločin a trest, Zápisky z mrtvého domu

Polsko – SienkiewiczQuo Vadis?

DánskoAndersen Císařovi nové šaty, Ledová královna

Německo – Karel May Vinnetou

Česká realismus:

– Karel Havlíček Borovský – Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Křest svatého Vladimíra

– Božena Němcová – Babička, Divá Bára, V zámku a podzámčí





Další podobné materiály na webu: