Spalovač mrtvol – rozbor díla k maturitě (4)

Kniha: Spalovač mrtvol

Autor: Ladislav Fuks

Přidal(a): Klaryš

 

Ladislav Fuks (1923 – 1994)

• Český prozaik, autor psychologické prózy
• Témata jeho děl: úzkost člověka ohrožovaného nesvobodou a násilím, druhá světová válka, holokaust
• Syn policejního úředníka, jeho dětství nebylo šťastné. V období dospívání si uvědomil svou homosexualitu, což musel skrývat.
• Po gymnáziu pracoval za války na zemědělské správě v Hodoníně. Po válce studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy (filozofie, psychologie, dějiny umění).
• Krutý osud židovských spolužáků prožíval citelněji kvůli vlastnímu pocitu ohrožení
• Pracoval jako úředník v papírnách, poté na státním zámku Kynžvart
  • Vytvořil sbírku kuriozit inspirovanou Metternichovou sbírkou právě na zámku Kynžvart
• Od roku 1959 pracoval v Národní galerii

 

Literární tvorba:

• Jeho díla často obsahují autobiografické prvky, postavy senzitivních, slabých hochů
• Mistr masky, jinotajů a alegorií, což bylo ovlivněno jeho dobou a sexuální orientací

 

Další významná díla:

• Debut: Pan Theodor Mundstock (1963) – psychologický román z období Heydrichiády
• Mí černovlasí bratři (1964) – cyklus šesti povídek z období okupace
• Variace pro temnou strunu (1966) – román o synovi vysokého politického úředníka
• Spalovač mrtvol (1967) – vrcholné dílo, zfilmované s Rudolfem Hrušínským
• Smrt morčete (1969) – sbírka povídek

 

Rozbor: Spalovač mrtvol (1967)

Psychologický horor – vystihuje autorovu a vypravěčovu fascinaci zlem a smrtí, román o narůstajícím zlu, chladnokrevné vyprávění o přeměně prostého člověka ve vraha.

 

Obecná charakteristika literárního díla:

• Literární druh: EPIKA
• • Jeden ze základních druhů literatury, základem je vypravování děje, v němž se odrážejí osudy, chování, prožitky a vztahy lidí v určitém přírodním a společenském prostředí.  Žánry epiky : velké (epos, román), střední (pohádka, pověst, novela, povídky, legenda, bajka), malé (anekdota), lyrickoepické (balada, romance)
  • O skutečnosti vypravuje → dějovost, příběh rozvíjen vypravěčem a postavami
• Literární žánr: PROZAICKÁ EPIKA – ROMÁN
• • Rozsáhlý prozaický epický útvar, zobrazuje rozsáhlé úseky života, rozmanité vztahy mezi lidmi, jejich psychické prožívaní situací. Hlavní dějová linie rozvětvena vedlejšími motivy, řada postav (zachyceny ve svém vývoji), hrdina se proměňuje během děje.
• Literární forma: PRÓZA
• • Z lat. prōsa ōrātiō = řeč „stále postupující“, tj. nedělena do veršů, řeč nevazana)
  • V popředí je syntaktické členěni promluvy, logická stavba vět, obvyklá intonace, gramatická pravidla; připomíná přirozenou formu běžné řeči.
  • Základní stavební jednotka = věta zapisovaná do řádek; typické pro vyprávění nebo v dramatu, pro vypravěče a postavy. Text členěn do odstavců, kapitol.

 

Hlavní myšlenka:

• Měl pak štěstí, nebo to byl trest, že se v posledním odstavci příběhu dožil roku 1945? ( vidí je z kupé a říká: šťastné lidstvo. Spasil jsem je).

 

Kompozice:

• 15 kapitol, bez názvů
• Chronologický děj, někdy retrospektivní

 

Jazykové prostředky:

• Některé pasáže psané kurzívou, aby čtenář přemýšlel), některé tučným písmem
• Opakující se motivy, různé slovní obraty a přívlastky nebo motivy se opakují jako refrén
• Věty mají neobvyklou stavbu, slova jsou vybraná a jaksi exaltovaná, tedy jakoby přeslazená, spojení myšlenek a představ je někdy překvapující, osobní jména jsou neběžná a matoucí. A všude se rozlévá mimořádná vlídnost, jež jako by předznamenávala i to ostatní, co má následovat.
• Děj vede pozvolna a souběžně s tím, jak se zatmívá dramatický čas historie v letech 1938 a 1939. Nehledá dramatické zápletky, jenom se spíše posouvá z místa na místo.
• Poetické přívlastky např. čarokrásná, nevýslovná. Monology hl. postavy,
• Zvláštnost vypravěčského umění L.F., a právě ve Spalovači mrtvol, spočívá v tom, že slova, věty i scény skrývají ještě něco jiného, než se na první pohled zdá. Ten rozdíl můžeme nazvat jako ironii, nebo ještě lépe sarkasmus.
• Vyprávění se vede v tónině černého humoru. Tragika se prolíná s groteskou a bizarností a mnoho příkladů by vyvolávalo smích a mrazivou úzkost.

 

Vypravěč:

• Příběh sice má vypravěče, ale ten vystupuje zdrženlivě a popisované scény předvádí v náznacích.

 

Charakteristika postav:

• Pan Koprfingl
  • Představuje se jako bytost jemná a útlocitná – vadí mu sprostá slova, musí se na něj jemně, starostlivá a pečlivá a snad ve všem nejušlechtilejší. Často se pyšní, že je abstinent a nekouří. Kromě kremace myslí stále na své blízké a něžně je oslovuje. Mnohokrát se dodává, že hovoří s úsměvem. Zdá se, že je naprosto spokojený a vyrovnaný. Kolem jakoby vládla pohoda, mír a spokojenost, ale za K. mírnými slovy a úsměvy se však objevuje posedlost, jež umanutě uvažuje o životě a smrti. Říká: život není pouze blažený, ale vlastně jto strádání. Jedině smrt, může nebožtíkovi ulehčovat od té tíhy, a to kremací, a může usk. Přechod z krušného pozem. Bytí do ráje – duše se osvobodí. Zrůdnost myšlení a chování není téměř znát, a jenom jakoby lehké a bezděčné doteky naznačují bezcitnost a patologické chování.
  • Jmenuje se Karl a nechává si říkat Roman.
• Marie
  • Něžná, Lakmé, pokorná, milující,
• Zina
  • Dcera 16 let, nevýslovná, něžná
• Milivoj
  • Syn 13 let, Mili
• Kočka
  • Čarokrásná, Rosana. Pan Vrána, p. Lišková,p. Fenek, p. Beran = vyjádření podřízenosti, neschopnosti se vzepřít
• Wili Reinke
  • Rodinný přítel z 1.sv.v., dává mu přihlášku = rozh. Okamžik jeho změny – určitě v sobě najdeš kapku německé krve
• Pan Dvořák, Dr. Betelhei, starší manželé, Tibetský mnich
  • Schizofrenie, ps nemocný (neustále čte knihu o Tibetu)
• Černovlasá dívka
  • Vždy v něj. vypjatém momentu, symbol smrti, špatného svědomí

 

Čas a prostor:

• 1938 – 1939, konec 30. let v pražských kulisách v době mnichovské kapitulace a okupace.

 

Děj (obsah) díla:

Toto vysoce kultivované dílo představuje navenek spořádaného Kopfrkingla, zaměstnance pražského krematoria, někdy ve vztahu k blízkým až kýčovitého, jenž v sobě v době okupace odhalí kapku německé krve. Pod vlivem nacistického přítele se vnitřně zcela mění, udává své spolupracovníky, a když je mu nabídnuta závratná kariera, chladnokrevně vraždí své nejbližší, kteří by svým židovským původem mohli být překážkou. Román končí K. šílenstvím.

 

Dobová kritika:

• Velký ohlas, počítá se k nejlepším prózám L. Fukse.

 

Inspirace dílem:

Filmové zpracování – J. Herz 1968 – černobílý pro větší autentičnost; Hrušínský, Chramostová

• Rozdílný konec knížka : přijede si pro něj bílé auto a lékaři
• Film: černé auto s nacisty, opakované záběry na tyč, provaz