Svědek – rozbor díla

 

Kniha: Svědek

Autor: Václav Řezáč

Přidal(a): TerkaCZ

 

Rozbor díla: Svědek 

Základní údaje o díle

• Literární žánr: román (psychologický a společenský)
• Literární druh: epika
• Literární forma: próza
• Rok 1. vydání: 1942
• Jazyk: čeština
• Určení čtenářům: zájemci o psychologii postav a morální dilemata

 

Námět

• Inspirace skutečnými sociálními a morálními konflikty.
• Zkoumání otázky svědomí a odpovědnosti jednotlivce.
• Konflikt pravdy a spravedlnosti v nelehké době.
• Autor reflektuje tlak společnosti na jednotlivce, který je svědkem zásadní události.

 

Hlavní myšlenka

• Svědek není pasivní pozorovatel, ale nositel morální odpovědnosti za pravdu.
• Vnitřní boj o odvahu říct pravdu odráží obecný problém spravedlnosti.
• Odvaha nést svědectví přináší osobní oběti, ale je nezbytná pro zdravou společnost.

 

Motivy

• svědectví
• pravda
• morální odpovědnost
• strach
• spravedlnost
• intriky
• společenské tlaky
• vnitřní rozpor
• odvaha

 

Kompozice a struktura

• Román členěn do kapitol s postupným rozvíjením děje a psychiky.
• Kapitoly obsahují dialogy, napínavé situace a rozpletení zápletek.
• Využití retrospektiv a vnitřních monologů.

 

Vypravěč

• Nepřímý vševědoucí vypravěč, který stojí mimo příběh a pouze pozoruje dění.
• Často používá analytický a hodnotící komentář, jen občas zasahuje přímo do příběhu.
• Zřídka se projevuje subjektivními názory, vypravěč je spíše anonymní a objektivní.
• Využívá třetí osobu a zachovává stylistickou rovnováhu mezi popisem událostí a prožitky postav.
• Styl vypravěče je klidný, rozvážný, vytváří napětí spíše prostřednictvím psychologické hloubky než dramatických akcí.
• Vytváří atmosféru maloměstského života a zdůrazňuje morální dilemata postav.

 

Jazyk a styl

• Jazyk je spisovný, přiměřeně formální, ale zároveň výrazně realistický, což umožňuje věrohodné zobrazení maloměstského života a atmosféry.
• Styl je vnitřně dynamický, přičemž autor využívá vševědoucího vypravěče, který dokáže proniknout do psychiky postav, ale nezpomaluje příliš děj, takže je příběh plynulý a čtivý.
• Výrazně se uplatňuje psychologické objasňování motivací postav, jejich bezprostředních pohnutek a vnitřních pochodů.
• Používá přiměřené množství dialogů, přímé i nepřímé řeči, což podporuje autenticitu charakterů a zachycuje jejich duševní rozpoložení.
• Nechybí prvky ironie a jemné nadsázky, které vytvářejí odstup a zároveň posilují atmosféru napětí a nejistoty.
• Autor nevyužívá zbytečný patos či přehánění, čímž udržuje rovnováhu mezi dramatickou intenzitou a věrohodností.
• Jazyk je obohacen o místopisné a detailní popisy prostředí, které podporují celkovou atmosféru a napomáhají rozvíjet psychologické téma díla.
• Řezáč využívá i symbolické prvky nebo motivy, které se nesou skrze styl a jazyk, například kontrast světla a tmy, měsíčního svitu a stínů, což metaforicky odráží i vnitřní rozpory postav.

 

Charakteristika postav

• Emanuel Kvis: Mladý muž přicházející do Byteň, který je rozpolcený mezi minulostí a budoucností. Otevírá se mu nový pohled na život prostřednictvím vztahu k Božce. Jeho osobnost je protkaná temnými touhami a zároveň touhou po pochopení a klidu. Je svědkem a nositelem hlubokého vnitřního konfliktu.
• Strážník Tlachač: Dlouholetý strážník, symbolem pořádku a bezpečnosti města. I on prochází vnitřním zápasem a bojuje s pomalu narůstajícím pocitem izolace a nejistoty. Jeho vztah k pravidlům a autoritám je ambivalentní.
• Rudolf Nolč: Starosta města, muž vážený a silný, zatížený minulými ztrátami, zvláště smrtí dítěte. Má silnou osobnost, která dokáže ovlivňovat dění ve městě, ale uvnitř je nositelem smutku a složitých pocitů.
• Kateřina Nolčová: Starostova manželka, symbol bolesti, mateřské lásky a touhy po obnově. Její psychický stav a sny o mrtvém dítěti tvoří významný motiv knihy, její postupné uzdravení a naděje dodávají příběhu lidský rozměr.
• Božka: Mladá posluhovačka u Kvise, představuje nový začátek a naději. Její náklonnost k Kvisovi a její vlastní životní osudy jsou ukázkou jednoduchosti, přátelství a lidské solidarity.

 

Časoprostor

• Místo: české město Byteň a okolí
• Čas: první polovina 20. století, meziválečné období s vlivy pohraničních konfliktů

 

Stručný obsah

Román Svědek se odehrává v malém městě Byteň, kde strážník Tlachač vykonává svou noční službu. Do města přijíždí Emanuel Kvis a ubytuje se v domě zemřelé příbuzné. Celý příběh je morálně a psychologicky zaměřen na vnitřní boj hlavních postav, především svědka Kvise, který čelí společenskému i osobnímu napětí. Hlavní zápletkou je svědectví o závažné události, které přináší těžké morální dilema. Pozornost je věnována také starostově rodině, především manželce Kateřině, která prochází hlubokým psychickým trápením a postupným osvobozováním. Román završuje vnitřní proměna postav a vítězství odvahy a pravdy v nelehké době.

 

Podrobný děj

Román začíná klidnou měsíční nocí v malém českém městě Byteň. Strážník Tlachač prochází náměstím, sledován stínem, který se svým podivným chováním změní v pocit nejistoty, zmatku a nutnosti čelit neznámému. Na své pochůzce potkává starostu města Rudolfa Nolče, který si jde vyzvednout léky pro svou manželku Kateřinu, která nedávno porodila mrtvé dítě. Tato tragédie Kateřinu silně psychicky poznamenala a od té doby se její život a myšlení točí kolem ducha syna, který se jí ve snech pravidelně vrací.

Strážník Tlachač pokračuje svou obvyklou trasou, kterou provází každou noc již mnoho let, a zastavuje se u Harazimova obchodu, kde je lákán ke „zlomu“ dva těžké zámky v jeho výloze. Zámky jsou pro něj symbolem pokušení a testem charakteru.

Do děje vstupuje Emanuel Kvis, který přijíždí do města a navazuje vztah s Kateřinou, starostovou ženou. Kvis vypráví příběhy, včetně ponuré historky o muži bojujícím s temnými touhami, a zároveň ukazuje svou vlastní vnitřní prázdnotu a osamělost. Kvisova posluhovačka Božka projeví k němu sympatie, což vyvolá v Kvisovi nový životní pohled.

V průběhu románu se odehrávají konflikty spojené s místními obyvateli, jehož vrcholem je pokus o loupež v Harazimově obchodě, který Tlachač odhalí a zlikviduje, při čemž utrpí zranění. Tento hrdinský čin přináší Tlachačovi městskou slávu, ale zároveň odkrývá hlubší společenské rozkoly a tajemství.

Početné scény odhalují hluboké psychologické stavy postav, zejména Kateřiny, která přichází z kómatu a překonává traumatické události. V závěru přichází nová naděje v podobě oznámení těhotenství, symbolizující životní obnovu.

Román zkoumá otázky svědomí, odvahy i nemožnosti uniknout ze sociálních a osobních tlaků. Každá scéna přináší nové vrstvy napětí, které vytváří komplexní obraz morálního a psychického boje.

 

Vlastní zhodnocení

Dílo Svědek Václava Řezáče představuje nadčasový a hluboký psychologický román, který i přes svůj vznik v první polovině 20. století neztrácí nic ze své aktuálnosti. Téma morální odpovědnosti, odvahy postavit se pravdě a spravedlnosti, které kniha zpracovává, je stále velmi relevantní v dnešní době plné informací, manipulace a často i strachu z vyjádření vlastního názoru.

Kromě toho je na díle zajímavý jeho jedinečný pohled na psychologii člověka – autor se nevyhýbá zobrazování vnitřních rozporů, pochybení a slabostí postav, což dává příběhu lidský rozměr a hloubku. Ten není rámován jednoduchým dobrým versus zlým, ale detailním rozborem osobních motivací a společenských tlaků, které postavy ovlivňují. Díky tomu Svědek působí velmi realisticky a čtenář má možnost se s postavami identifikovat nebo je alespoň pochopit.

Stylisticky je kniha vyvážená, není přehnaně dramatická, ale naopak klidná a promyšlená, což umožňuje čtenáři postupně proniknout do psychiky postav a sledovat jejich proměnu a vnitřní dilemata. Místo velkých dějových zvratů zde dominuje vnitřní vývoj a morální napětí.

Celkově je Svědek významným dílem české literatury, které nabízí nejen poutavý příběh, ale i hlubokou reflexi lidské povahy, a proto je smysluplné jej číst i ve 21. století. Je to kniha, která nutí k přemýšlení o odvaze, svědomí a spravedlnosti, což jsou témata univerzální a trvalé.