Jméno: Thomas Stearns Eliot
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Anglický básník amerického původu, který byl ovlivněn moderními směry začátku století dvacátého století, především symbolismem, surrealismem a imažinismem, nositel Nobelovy ceny za literaturu. Z hlediska dalšího vývoje poezie je ceněna především jeho básnická skladba Pustina, která byla ve své době velmi odvážným a průkopnickým literárním počinem.
Život
Thomas Stearns Eliot se narodil 26. září 1888 v Saint Louis ve starobylé novoanglické rodině. V letech 1906 až 1909 studoval na Harvardu, později strávil rok v Paříži, kde navštěvoval kurzy na univerzitě v Sorbonně. Ve studiích pak pokračoval dále nejen na několika německých univerzitách, ale také v Oxfordu. Od mládí se zajímal o řeckou a indickou mystickou filozofii, což mělo velký vliv i na některá jeho literární díla. Mimo to obdivoval také dílo Charlese Baudelaira, Dante Alighieriho a Williama Shakespeara.
V roce 1916 se Thomas Stearns Eliot trvale přestěhoval do Anglie. Krátce působil jako učitel na střední škole a následně pak začal pracovat jako redaktor časopisu s názvem The Egoist a také v zahraničním oddělení slavné Lloydovy banky. Na začátku dvacátých let poté založil vlastní časopis The Criterion, v jehož prvním čísle otiskl svou báseň Pustina. V druhé polovině dvacátých let se stal ředitelem nakladatelství Faber and Faber, kde uveřejňovali svá díla především moderní angličtí básníci. Jeho počáteční básnická tvorba ze začátku dvacátého století je především výsledkem a odrazem střetu tradice a moderních avantgardních směrů. Ve dvacátých a třicátých letech pak ve svých dílech zároveň reflektuje určitou duchovní krizi moderní západní civilizace. Obecně je Eliotova poezie poměrně komplikovaná a náročná na čtení i interpretaci.
Kromě poezie jako takové psal Thomas Sterns Eliot také básnická dramata, která jsou určena širšímu publiku, a také eseje, ve kterých se zabýval různými aspekty politického i uměleckého života. V roce 1948 byla Eliotovi za jeho pozoruhodný, průkopnický příspěvek obohacující současnou poezii udělena Nobelova cena za literaturu. Zemřel v Londýně 4. ledna 1965.
Dílo
Pustina
Básnická skladba neboli přesněji poema, která poprvé vyšla roku 1922 a ve které se Thomas Sterns Eliot zamýšlí nad morálkou a atmosférou doby. Zároveň se jejím prostřednictvím vyjadřuje ke stavu tehdejší civilizace, mizení dávných odkazů i postavení člověka. V díle se originálním způsobem mísí motivy velkoměsta, pocity odcizení, beznaděje a samoty se středověkými legendami a starověkými mýty. Skladba je psána metodou střihu a koláže, často střídá krátké motivy a obrazy, které jsou naprosto různorodé, používá rozmanité citáty či parafráze. K básnické skladbě Eliot zároveň připojil množství poznámek a vysvětlivek, bez kterých by porozumění textu nebylo téměř možné. Samotná skladba se skládá z pěti částí Pohřbívání mrtvých, Partie šachů, Kázání ohně, Smrt utopením a Co říkal hrom.
Cesta mágů
Nevšední báseň z roku 1927, kterou Eliot napsal krátce po svém přijetí do anglikánské církve. Báseň je psána z pohledu mága, který popisuje svůj pohled na cestu, kterou se společně s ostatními mágy rozhodl podstoupit. V první sloce popisuje cestu jako takovou, včetně nejrůznějších obtíží a pochybností. Druhá sloka obsahuje velké množství básnických obrazů, které odkazují na Ježíše Krista, a zároveň je popsáno dosažení cíle cesty. V poslední sloce je zachycen kontrast mezi světem mágů a setkáním s narozeným Kristem.
Vražda v katedrále
Básnické drama Thomase Sternse Eliota z roku 1935, které zachycuje tragický konec sporu mezi canterburským arcibiskupem Tomášem Becketem a králem Jindřichem II. Tento spor nakonec skončil Becketovou mučednickou smrtí.
Čtyři kvartety
Velmi originální dílo, které je vlastně jakousi básnickou meditací a zamyšlením se o bytí a čase, jehož název částečně odkazuje ke čtyřem základním živlům, vodě, zemi, ohni a vzduchu. Jedná se o básně s mnoha složitými básnickými symboly, základním motivem, který prostupuje celým textem, je nezachytitelnost přítomného okamžiku.
