Večerní písně – rozbor díla

 

Kniha: Večerní písně

Autor: Vítězslav Hálek

Přidal(a): Martina Hladíková

 

Vítězslav Hálek

Literární kontext

• V obecném kulturním kontextu 1. a 2. poloviny 19. století se v Čechách objevila literární skupina známá jako májovci.
• Tato skupina, tvořená básníky a prozaiky, v roce 1858 vydala almanach Máj, který se stal centrálním dílem spojujícím celou skupinu. Májovci se hlásili k odkazu Máchy, Borovského a Erbena a usilovali o studium a zobrazení reality, bojovali proti historičnosti.
• Jejich cílem bylo povýšit českou kulturu na úroveň evropské.
• Literatura té doby reagovala na současné společenské problémy a věnovala se sociálním otázkám.
• Májovci uplatňovali realistické postupy, tedy pravdivé zobrazení skutečnosti.
• Hlavně se zajímali o sociální otázky a společenské problémy, jako je situace sociálně slabých nebo například nerovnoprávné postavení žen ve společnosti.

Mezi hlavní představitele patřili Vítězslav Hálek, Jan Neruda, Adolf Heyduk a Karolína Světlá.

 

Rozbor: Večerní písně

Téma:

• Vyjádření velké lásky ke své dívce. Pocity smutku a osamění, když autor nemůže být se svojí láskou. Básně byly věnované Dorotce Horáčkové, autorově lásce a pozdější manželce.

 

Motivy:

• Láska, stesk, osamění, pocity, příroda, mládí, krása, zamilovanost, písně, slavík, zpěv, naivita, touha.

 

Literární druh:

• Lyrika (vyjadřuje pocity, nálady, city, není zde tak důležitý samotný děj)

 

Literární žánr:

• Milostná lyrika (milostné motivy, zaměřuje se na téma lásky)

 

Literární forma:

• Poezie (psána ve verších a slokách)

 

Kompozice:

• Chronologický děj
• Sbírka 67 básní, básně jsou číslované římskými číslicemi, nepojmenované
• Ich-forma (lyrickým subjektem je sám autor)

 

Postavy:

• Autor – Je silně zamilovaný do Dorotky. Velmi prožívá své pocity štěstí, nalezení smyslu života, ale i smutku a osamění, protože nemůže být stále se svojí dívkou. Považuje ji za součást sebe sama.

 

Časoprostor:

• Místo a čas nejsou určeny

 

Jazykové prostředky:

• Spisovný jazyk
• Slova citově zabarvená (slavíček, srdéčko)
• Personifikace (věci a abstraktní pojmy získávají lidské vlastnosti a jednání –přilítlo jaro)
• Přirovnání (čistá jak rosička, jemná jak hrdlička)

 

Děj jednotlivých básní:

• Nastalo jaro a příroda se začala probouzet. Slunce svítí, pěnkavy se vylíhly, kvítí začalo kvést, ptáčci začali zpívat a děti vycházet z domovů do takové krásné přírody.
• Autor se připodobňuje k rytíři z pohádky, který toužil vidět krásnou pannu, na kterou je však uvalena kletba. Kdo ji uvidí, promění se v kámen a vyrve se mu srdce z těla. Muž se nebojácně za pannou vydal a skončil zakletý ve zpěváka.
• Je noc, naprostý klid, stromy přestaly šumět a ptáček spí, zdá se mu krásný sen. Na nebi je mnoho hvězd. Je krásná noc, přesto je autor smutný a stýská se mu po jeho lásce. Pláče.
• Všichni spí, jenom srdce myslící na lásku spát nedokáže. I když tělo člověka spí, srdce nikdy.
• Anděl sestupuje z nebe, představuje lásku. S láskou je pak celý svět o tolik krásnější a zamilovaný člověk cítí v srdci něco nepopsatelného.
• Když člověk pozná lásku, svět je mnohem hezčí a nezáleží mu na ničem jiném než na jeho milé. O lásce touží člověk i ptáček.
• Jak Bůh stvořil Evu z Adamova žebra, tak cítí autor, že jeho milá byla stvořena z poloviny jeho srdce. Proto se cítí tak krásně, když se ke své dívce tulí a jejich srdce jsou si poblíž. Když však je od ní daleko, je mu smutno, až k pláči.
• Slavíček smutně zpívá, protože je bez své lásky. Stejně se cítí autor, bolí ho srdce a myslí na svoji milou, se kterou není.
• Autor moc miluje svoji dívku, kvůli lásce chce brečet, modlí se a vyznává se z ní. Velmi silně své zamilované pocity prožívá.
• Autor touží být se svojí láskou, objímat ji a líbat se s ní.
• Autor se přirovnává ke košaté lípě a svoji dívku ke krásné růži, která najde štěstí ve chládku blízko lípy. Užívá si její přítomnost.
• Když svoji milou autor obejme, má pocit, že jeden byl stvořen pro druhého. Autorovi dává díky své dívce celý život smysl.
• Autor vyzdvihuje dívčino mládí a krásu.
• Slavík zpívá smutnou píseň o lásce. Autorovi se zdá, že oba uchovávají ve svých srdcích stejný stesk po svých milých.
• Autor promlouvá přímo ke své milované dívce. Vyznává ji svou lásku, je pro něho potěšením, moc se mu líbí svým vzhledem i charakterem.
• Autor by bez své dívky nedokázal žít, jeho život by postrádal smysl. Je pro něho vším – radostí, chloubou, útěchou, rozkoší i žalostí.
• Autor se své milé nemůže vynadívat. Je zamilován do její jemné a hravé povahy, modrých očí, jemné tváře a dobrého srdce.
• Dívčiny oči o ní prozradí mnoho a je snadné jim naprosto propadnout.
• Autor touží toho dívce tolik povědět. Přestože jí něco neřekne, připadá mu, že jsou s dívkou tak blízcí, že na něm sama pozná, co chce říct.
• Hrdlička smutně zpívala a potůček hučel, autor měl toho hodně na srdci, ale dívce nedokázal nic z toho povědět.
• Autor se dívá na hvězdy a přemýšlí, jestli se na Zemi dívá někdo shůry a zda je také tak zamilovaný.
• Láska znamená i obětování se a dělání ústupků. Autor si toho je vědom a je připraven pro svoji milou mnohé obětovat, protože ví, že jenom na dívce mu záleží.
• Na nebi svítí hvězdy, rostou a voní fialky a slavík zpívá ze všech sil. Pro některé lidi je tento večer šťastným a oni zpívají, jiní jsou ale smutní a pláčou.
• Na světě lze najít mnoho lásky a zamilovaných párů. Autor ale vzpomíná i na ty, kteří jsou smutní a osamělí.
• Autor myslí na svou lásku dnem i nocí. Probudila v něm silné emoce a on po ní velmi touží.
• Autor je moc smutný, že nemůže být stále se svojí milou a těžko zvládá loučení. Touží s ní být stále.
• I kdyby autorovi zůstala pouze láska, byl by šťastný. Bez lásky by jeho život neměl žádný smysl.
• Autora nezajímá nic jiného než jeho dívka. Ani překrásný slavíčkův zpěv ho nezajímá.
• Autorovi se zdál sen, že jeho milá zemřela. Na její hrob byl dán kámen a autor byl požádán, aby na něj napsal verš. Až poté lidé pochopili, jak moc ji miloval.
• I Bůh byl dojatý láskou, kterou vložil do člověka. Láska však nepředstavuje pouze radost a štěstí, ale z poloviny jde také o bolestná muka.
• Ne všechny věci na světě lze pochopit či vysvětlit. Například jak velké lásky je člověk schopen, až má pocit, že zešílí.
• Autor se dívá na hvězdy a představuje si, že je se svojí milou a zpívá ji.
• Je krásná noc, autor si přeje, aby mohl krásnou oblohu, vůni a šum obdivovat i se svojí milou. Když je sám, prožitek i z nádherných věcí není tak velký jako s milovaným člověkem.
• Hvězdy krásně svítí a zvou autora k sobě nahoru. Ten však chce zůstat na světě, protože je mu zde velmi mile.
• Autor si pohrává s myšlenkami o osudech národů a soudech božích. Nejsilněji myslí na svou milou. Jejich lásku by i Bůh rád sledoval a andělé by o ní zpívali písně.
• Autor sleduje nebe plné hvězd. Když prý se zrodí nová láska, vznikne nová hvězda. Když však láska skončí, hvězda z oblohy spadne.
• Ptáček je zamilovaný a láska ho pohání ke zpěvu dojemných písní, které by člověka až rozplakaly. I autor zpívá z lásky podobně smutné písně.
• Je krásná tichá noc. Svítí mnoho hvězd. Člověk při pohledu na takovou oblohu zapomene na všechny starosti. Ten, kdo smutní, bude snad mít alespoň šťastné sny.
• Autorovu radost vystřídal strach, aby o svoji lásku nepřišel. Dává se do velkého pláče.
• Úvahy o tom, jak by bylo na světě bez lásky. Svět by byl pustý, smutný, srdce by zarmouceně bloudilo po zemi. Nikdo by v tak smutném světě nechtěl žít, ani Bůh by nechtěl být bohem takového života.
• Byly dvě boží myšlenky, které se velmi milovaly. Jedna z nich spadla z nebe a Bůh se slitoval a druhou poslal za ní. Stejně tak se na zemi do sebe zamilovali mládenec s pannou. Když jedna myšlenka zemřela, vzal k sobě Bůh i tu druhou, aby opět byly spolu.
• Mohlo by se zdát, že mladému a hezkému zpěváčkovi musí být stále do zpěvu. Ve skutečnosti i on má, jako každý jiné, svá trápení.
• S láskou společně přichází i žal. Žalem může i srdce puknout.
• Nastala noc a na nebi se rozsvítilo mnoho hvězdiček. Hrdličky spolu zamilovaně zpívají. V autorovi se v takové atmosféře probouzí touha a chce políbit svou milou.
• Autor zve všechny, kteří mají trápení, aby přišli do jeho říše, kterou založil. Je zde mnoho lásky, klidu a pokoje, žádná závist, útrapy a nenávist.
• Dívka svou láskou autora zcela změnila. Rozevřela mu jeho duši, dala mu vše, po čem ho ani nenapadlo toužit a přinesla do jeho života velké štěstí a radost.
• Pro lásku a svou milou je autor ochoten udělat cokoliv. Je pro něho královnou celého jeho světa.
• Autor o své milé rád zpíval písně. Slyšeli ho ptáčci, kteří jeho písničky začali také zpívat.
• Na světě je mnoho bolesti a málo radosti. Přesto když srdce pozná lásku, vše pro ni obětuje a svět je přes všechen smutek krásný.
• Autor si užívá tančení s dívkou. Zve k tanci polky bledého chlapce, ten se však rozbrečí.
• Autor je velice smutný. Uvažuje, zda si na něj některý z ptáčků vzpomene. Přemlouvá měsíček, aby ještě zůstal na obloze a on neosaměl úplně. Je velmi nešťastný.
• Autor je nešťastný a pláče. Je noc, ale on kvůli smutku nedokáže spát. Svítí měsíček. Autor mu domlouvá, aby oblékl květy rosou a probudil slavíka, ale lidi aby nechal spát.
• Bůh stvořil básníka, aby potěšil svým zpěvem ostatní lidi.
• Polibek z lásky dokáže divy a zlepší náladu.
• Až autor zemře, chce být pořádně pohřben. Chce mít na hlavě bobkový věnec a v ruce lyru, aby ho ostatní mrtví dobře přivítali. Nikdy nebude zcela mrtvý, protože jeho zpěv nikdy nezemře.
• Autor prosí Boha, aby mu vzal cokoliv, jen ne jeho zpěv. Obětoval by i své štěstí. Raději by zemřel, než aby nemohl zpívat.
• Pěvci znají všechna tajemství, žal i rozumí srdcím. Jsou pro ostatní velice důležití, představují krále a spásu celého světa.
• Autor dal své dívce své srdce. Srdce připodobňuje k divné květině, která vpustí kořeny pouze tam, kde cítí lásku. Pokus se srdce dobře cítí, přináší i dobré plody a odvděčí se tak.
• Všichni budou nakonec souzeni za jejich chování. Tomu, kdo autorovi bránil v lásce, přeje jenom pukající srdce a věčné zoufalství. Kdo naopak stál věrně při něm, toho zve do nebe.
• Ten, kdo umí hrát na hudební nástroj, měl by tento dar od Boha využívat. Dokud lidé zpívají, jejich národ nezemře.
• Bůh trestá ty, kteří nectí pěvce, kteří se stejně jako ptáci nevrátí, když po nich hodí kamenem. Přitom srdce pěvců jsou nejčistší.
• Z nebe přichází andělé a přináší na svět radost. Snem přenáší krásu, která je v nebi. Autorovi se klíží oči a vidí před sebou svoji milenku.
• Lidé by se měli vydávat do světa, aby načerpali nové zkušenosti. Poznají dobré i špatné lidi, zároveň i mnoho lidí, kteří teprve čekají na lásku.
• Autor pozoruje měsíc na nebi a zdá se mu píseň. Ptáčci zpívají, on se se svou milou miluje. Touží po tom, aby se stala jeho ženou a mohl s ní být navždy.
• Autor se loučí se svou milou a odjíždí. Je to pro něho moc těžké.
• Je tichá noc, svítí měsíc, pouze slavík smutně zpívá. Autor vzpomíná na svou milou, je skleslý a je mu k pláči. Usíná a ví, že se mu o jeho dívce bude zdát.
• Autor sleduje mráčky na obloze, svítící měsíc a hvězdy. Myslí na svou milou a přeje jí dobrou noc.