Kniha: Slezské písně
Autor: Petr Bezruč
Přidal(a): PetrBa
Petr Bezruč (1867-1958)
Petr Bezruč, vlastním jménem Vladimír Vašek se narodil do rodiny slezského spisovatele a profesora Antonína Vaška. Odmaturoval na brněnském gymnáziu a po třech letech studia filologie v Praze školu opustil. Pracoval po svém návratu do Brna jako úředník na poště. Zásadním pro Petra (Vladimíra) byl jeho pobyt v Místku, kde se spřátelil s Ondřejem Boleslavem Petrem. Společně psali verše, Ondřej Petr seznamuje Bezruče s slezským regionem, s historií jednotlivých vesnic, sociálními a národnostními problémy. Po sebevraždě Ondřeje Petra roku 1893 žádá Bezruč přeložení k nádražní poště do Brna. Mezi léty 1899 až 1904 posílá Bezruč 74 básní Janu Herbenovi. Herben básně uveřejňuje v Slezském čísle. Samotná sbírka vychází téhož roku, název Slezské písně získala až v roce 1909. V následujících vydáních Bezruč básně upravoval.
Po smrti Bezruče byla nalezena báseň Labutinka, která byla v roce 1961 zařazena k Slezským písním.
Slezské písně
Zařazení:
Dílo je řazeno do české literatury přelomu 19. – 20. století, následně přeloženo do řady světových jazyků.
Jedná se o poezii, příběhy jsou psány ve verších. Básník vyobrazuje národní a sociální útisk slezského lidu, vyzývá k odporu a vzpouře. Vkládá naději do zdejších obyvatel.
Literární žánr je členěn na balady sociální a vlastenecké a milostnou lyriku.
Děj:
Básně se odehrávají převážně na území Slezska, kde popisuje krajinu ale i život prostých lidí. Vyobrazuje každodenní těžkou práci Slezského lidu. Vyskytuje se zde kontrast mezi slezským obyvatelstvem a jeho vrchností. Zároveň popisuje útlak českého obyvatelstva polskou a německy mluvící vrchnosti.
„ … zřím moravskou školu, již poněmčili
zřím moravský kostel, jejž popolštili … “
„ Puch mrtvoly ode mne táhne,
na rukou, na nohou puká mi maso“
Kompozice:
Básně ve sbírce nejsou uspořádané, střídají se sociální a milostná témata.
Mezi milostnou a intimní lyriku řadíme básně: především Labutinku , ale dále Červený květ a Jen jedenkrát.
Sociální tématiku naplňují básně: Ostrava, Maryčka Magdonová, Kantor Halfar, Návrat, Kdo na moje místo,
Vlastenecky je laděna velká část básní : 70 000, Den Palackého, Ptení.
Postavy:
Kantor Halfar – učitel češtiny na polské škole, prosazuje češtinu- nezískává vyšší plat ani vysněné místo- život končí tragicky.
Maryčka Magdonova – sirotek, mající na starost dalších pět sourozenců- hlad, bída a beznaděj jí donutí ukončit svůj život.
Markýz Gero– boháč, bez soucitu a sociálního cítění, který zbídačuje slezské obyvatelstvo.
Bernard Žár– zbohatlý odpadlík, který se stydí za své chudé česky mluvící předky – umírá na nemoc, přátelé jej opustili- pouze zavrhnutá matka se česky modlí nad jeho hrobem.
Čas:
Dílo vychází na počátku 20.století, ale svým obsahem popisuje Slezsko pod nadvládou Rakouské a Pruské monarchie. Období průmyslové revoluce, rozvoje průmyslu a především těžby uhlí v nelidských podmínkách na Ostravsku. Autor ovlivněn anarchistickými buřiči a symbolismem.
Hlavní myšlenka:
Kritika sociálních a národnostních rozdílů mezi lidmi. V milostné lyrice autor popisuje tragiku vztahů a nenaplnění lásky. Básně nejsou založené na fantazii, pojednávají o skutečných lidských příbězích.
Vyzývá slezský lid ke vzpouře a obraně svých práv. Ztělesňuje se jako mluvčí utiskovaného obyvatelstva. Ve svých básní se sám označuje jako slezský „ Bard“.
Proč to autor píše:
Autor se inspiruje pobytem na Slezsku, jelikož byl sám těžce nemocen, obával se, že na situaci ve Slezsku nikdo již neupozorní.
Jazykové prostředky:
V díle převažuje rým rytmický a rým pravidelný (abab)
Hojně se vyskytuje dialektismus, především slezský (roba, baba=žena, pauk=pavouk, gmina=vesnice.
Právě proto se na konci knihy nachází slovník s vysvětlivkami.
Používá často symboly: červený květ= revoluce, motýl= láska.
Užití anafor: sto tisíc nás poněmčily, sto tisíc nás popolštily
sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí.
hyperbola: Bez konce jsou lesy markýze Gera…
metafora: V mrazivé chýši, tam ptáčata zbyla
epizeuxis: Na horách, na horách plno je dřeva
Labutinko, labutinko, labutinko černobrvá
personifikace: Krčí se hroby
Další tvorba autora:
1930- Stužkonoska modrá – smutná osud básníka, zklamání z nového státu
Kritika:
Vedou se spekulace nad autorstvím Slezských písní, básně totiž vznikaly během Bezručova pobytu na Slezsku, kde se seznámil s básníkem Ondřejem Boleslavem Petrem, spekuluje se zda-li Petr není autorem básní. Lze nalézt i podobnost mezi tragikou příběhů (Kantor Halfar) a Ondřejem Petrem, protože jejich příběhy končí tragicky. Že to byl autobiografický příběh?
Další autoři:
V nezcela podobném duchu psali následující autoři:
Fráňa Šrámek- Stříbrný vítr, Modrý a rudý
Karel Toman- Měsíce, Sluneční hodiny
