Jméno: Viktor (Emil) Frankl
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Tento umělec byl nejen spisovatel, ale působil taktéž jako neurolog a psychiatr a zakladatel existenciální analýzy a logoterapie. Byl židovského původu a jako takový přežil Osvětim. To poznamenalo také jeho spisovatelskou tvorbu.
Život
Viktor Emil Frankl se narodil 26. března 1905 ve Vídni a zemřel 2. září 1997 taktéž ve Vídni. Dnes je pohřben na Wiener Zentralfriedhof. Měl dva sourozence – bratra Waltra a sestru Stellu. Jeho matka Elsa byla původe ze starého židovského rodu a otec Gabriel pocházel z Pohořelic na jižní Moravě, ale pracoval jako ředitel na rakouském ministerstvu sociálních věcí. Rodině se ale příliš nedařilo, Frankl vzpomíná na to, jak jako děti museli žebrat a krást kukuřici na poli.
Frankl vystudoval medicínu na Vídeňské univerzitě, předmětem jeho zájmu byla především psychologie (neurologie a psychiatrie). Po studiu pracoval v několika vídeňských nemocnicích. Roku 1937 si založil soukromou praxi. Avšak díky tomu, že od roku 1940 začal pracovat v Rothschildské nemocnici, podařilo se mu oddálit deportaci jeho i jeho rodiny až do roku 1942.
Ačkoli v listopadu 1941 dostal výjezdní vízum, ale to se nevztahovalo na jeho rodinu, a tak je nechal propadnout. Na konci roku 1941 se oženil se staniční sestrou, Tilly Grosser. Z manželství mohlo vzejít dítě, ale Tilly je musela obětovat, protože Židé v té době měli již zakázáno, aby měli děti.
V roce 1942 byl i se svou manželkou a celou rodinou (s výjimkou sestry Stelly, která deportovala do Austrálie) poslán do Terezína. Jeho žena tam dostala místo pracovnice v továrně na munici, což ji mohlo od dalších koncentračních táborů ušetřit. Když se ale dozvěděla, že její manžel byl povolán k transportu do Terezína, přihlásila se do stejného transportu dobrovolně. To jí ale nakonec stálo život.
Frankl prošel také koncentračními tábory Kaufering III. a Türkheim. Po osvobození se vrátil do Vídně. Jeho žena zemřela až po osvobození koncentračního tábora Bergen-Belsen, matka, bratr i otec již v průběhu války v jiných koncentračních táborech.
V červenci 1947 se znovu oženil s Eleonorou Katharinou Schwindtovou, se kterou měl dceru Gabrielu.
Od padesátých let začíná svou přednáškovou činnost – přednášel na více než 200 univerzitách po celé Evropě.
Dílo
A přesto říci životu ano
Kniha vzniká v těžkých chvílích po konci druhé světové války, kdy se autor dozvídá, že přišel o celou svou rodinu. Autor ji vydal nejprve anonymně. Kniha má podtitul Psycholog prožívá koncentrační tábor a skutečně v této své zkušenosti z různých vyhlazovacích táborů popisuje z pohledu psychoterapeutického. Směr, který takto vytvořil, se jmenuje logoterapie, jejíž základy vymyslel už před válkou. Tento směr vychází z Fredovy psychoanalýzy („touha po slasti“) a také z Adlerova myšlení („touha po moci“) a sám autor ji označuje jako „touhu po smyslu“. Logoterapie je patrná také v dalších dílech tohoto autora. V knize jsou popisovány fáze odlidštění, kterými museli jako vězňové koncentračních táborů procházet. Navzdory hrůzám zde prožitými mnozí vězni porozuměli smyslu vlastního života.
Součástí knihy A přesto říci životu ano je také experimentální literární drama s názvem Synchronizace v Březince. Je napsaná skicovitým způsobem a propojuje Frankovy osobní zážitky s pomyslnými dialogy tří velkých filozofů, kteří mu byli blízcí: Sokrates, Spinoza a Kant. Tvrdí, že člověka, který si zvolil svůj životní cíl, nemůže nic udolat.
Člověk hledá smysl
Kniha má podtitul Úvod do logoterapie. Je rozdělena na dvě části. V první části líčí autor zážitky z koncentračního tábora z pohledu toho, kdo je bezprostředně prožíval. Druhá část se zaměřuje na základní pojmy logoterapie, která se soustředí na smysl lidské existence. Smysl života je pro každého člověka silnou motivací k životu i v extrémních podmínkách. Nejedná se o nudnou odbornou knihu, autor tuto část o logoterapii staví jako dialog s pacientem.
