Kniha: Vyhoďme ho z kola ven
Autor ukázky: Jiří Malinský (neumělecký text), Ken Kesey (umělecký text)
Přidal(a): pajdaklimes
Rozbor neuměleckého a uměleckého textu
1) Neumělecký text:
Příklad úspěšné adaptace na nové prostředí – i takto lapidárně lze shrnout Formanovu exilovou tvorbu. Že jde o dílo špičkové a mimořádné ve všech ohledech, je zřejmé. Někteří z nás však až příliš hýří superlativy, aniž by přihlíželi k domácí Formanově tvorbě (LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY, HOŘÍ, MÁ PANENKO), i špičkovým světovým dílům (KŘIŽNÍK POTĚMKIN, FRIGO NA MAŠINĚ, MONSIEUR VERDOUX, FORREST GUMP ad.). Atmosféra zneužívaného, neutěšeného psychiatrického ústavu propojená s bojem za základní lidskou důstojnost proti mafii v bílých pláštích, je určitě jedním z dominantních témat a výzev naší současnosti. Oskarového ocenění se Formanovi nedostalo jen tak. A film, jehož obsah určitě není fikcí, šel za hranice svého předlohového vymezení. Naopak. Ruské „psychušky“ brežněvovské stagnace vždy měly nějakého souputníka v dalších zemích. Nicholson, kterého jsem si v tomto filmu před lety všiml poprvé, naskytlou nevšední příležitost využil beze zbytku. S jedním zhlédnutím se v případě PŘELETU opravdu nedá vystačit. Tomu, kdo dokáže být trpělivý, se pak Formanovo dílo víc než štědře odmění nevšedním zážitkem. A my i po letech stojíme před Čechem, který jaksi samozřejmě dokázal proniknout až na vrchol pomyslného kinematografického amerického Olympu (nebo spíš Parnasu). Stojíme a žasneme.
Rozbor neuměleckého textu:
- Autorem neuměleckého textu je publicista Jiří Malinský.
- Jedná se o recenzi na film Miloše Formana z roku 1975.
- Autor používá publicistický styl s promyšlenou a logickou kompozicí. V textu nenajdeme odstavce, protože recenze se nachází na webu (csfd.cz).
- Text je psaný především popisným a informačním postupem.
- Z jazykové stránky text obsahuje spisovný, ale přesto pestrý jazyk (mafie v bílých pláštích) s četnými souvětími.
- Najdeme zde automatizované výrazy (lidská důstojnost) i výrazy aktualizované (hýří superlativy, Ruské „psychušky“).
- Dále text obsahuje aluze na filmy (pro zvýraznění autor použil velká písmena).
- Tvaroslovně v textu převládají slovesa a podstatná jména.
2) Umělecký text:
Mačká si ruce jako moucha nohy a mhouří před tím hrozným skřehotáním oči. Zarazit ho ale nedokáže. Zní to pořád vyšším a vyšším tónem, až se nakonec sípavě zalkne a nechá bradu padnout do nastavených dlaní.
„Ta svině, ta svině, ta svině,“ cedí mezi zuby.
McMurphy zapálí další cigaretu a nabídne mu ji; Harding si ji beze slova vezme. McMurphy nespouští oči z Hardingova obličeje před sebou a ve tváři má zmatený úžas, dívá se na něj, jako by to byl první lidský obličej, co vůbec vidí. Dívá se, jak sebou Harding přestává škubat a cukat, jak zase zdvihá obličej z dlaní.
„Máte pravdu“ povídá Harding, „naprosto ve všem.“ Zdvihne oči k ostatním pacientům, co ho pozorují. „Ještě nikdo se to neodvážil vyslovit, ale není mezi námi jediný, kdo by si to nemyslel, kdo by k ní a k celému tomu cirkusu necítil přesně to co vy — kdo by tohle někde v hloubi své postrašené dušičky necítil.“
McMurphy zkrabatí čelo a zeptá se: „A co ten malej prďoch, ten doktor? Myslí mu to možná trochu pomalu, ale tak pomalu zas ne, aby nepoznal, jak tady ta ženská všecko drží v hrstí a co dělá.“
Rozbor uměleckého textu:
- Jedná se o satirický román z roku 1962.
- Děj se odehrává v Oregonském sanatoriu po 2. světové válce. Hlavním hrdinou je vychytralý McMurphy, který se záměrně prohlásí za duševně nemocného, aby se vyhnul práci. McMurphy má rebelské úmysly a nehodlá podstupovat pravidla léčebny. To se nelíbí necitlivé vrchní sestře slečně Ratchedové (Velká sestra), která zpočátku odpor toleruje. Jeho kamarád citlivý a mazaný indián Bromden je zprvu tichý, předstírá hluchotu, a tak se často dostává k informacím, které by se k pacientům dostat neměly. Jednoho dne McMurphy uspořádá večírek, který však dopadne tragicky. Sestře dochází trpělivost a McMurphy podstupuje brutální léčbu, která ho přivede k opravdovému šílenství. Kniha končí „vysvobozením“ McMurphyho z utrpení udušením indiánem Brumdenem, který následně utíká a užívá si svobody.
- Autora můžeme zařadit do tzv. generace beatníků, kteří jsou typičtí především pro své konfrontace s tradičními způsoby života. I s pomocí těchto prvků autor v díle kritizuje nebezpečí moderní civilizace, odstraňování lidského individua a prostředí léčeben.
- Mezi další postavy tohoto díla můžeme zařadit např.: Černý frajery (i ostatní pacienty a zaměstnance léčebny). V knize najdeme několik rovin, do popředí vystupuje zejména snaha o zachování lidské důstojnosti, jejíž hodnotu znehodnocuje pokřivený systém léčebny, reprezentovaný především slečnou Ratchedovou (vrchní sestrou) a jejími pomocníky (Černými frajery). Kniha zobrazuje vzdor a boj vůči autoritám.
- Dílo je psané ich- formou a vyskytují se zde dialogy. Autor používá vyprávěcí postup, který prokládá úvahovými pasážemi vypravěče (indián Bromden). Užívá hovorového jazyka s velkým množstvím slangových výrazů a přezdívek (Velká sestra, Černí frajeři). Samotný text je členěn do odstavců, což přispívá k jeho přehlednosti.
Jazykové prvky:
- Deminutivum: dušičky
- Přirovnání: jako moucha nohy, jako by to byl první lidský obličej
- Zvukomalba: sípavě zalkne
- Metafora: cirkus (symbolizuje pokřivenou léčebnu), jak tady ta ženská všecko drží v hrsti (řídí celou léčebnu)
- Gradace: pořád vyšším a vyšším tónem
- Slang: prďoch (výraz pro doktora)
Na motivy této knihy natočil český režisér Miloš Forman film v roce 1975, který získal 5 Oscarů.
Mě osobně kniha zaujala, protože jsou v ní velmi výstižně vylíčeny postupy v sanatoriích. Autor zobrazuje potupu lidské důstojnosti čtivou a přístupnou formou. Měla jsem možnost zhlédnout i film, který mě zasáhl především svou pesimistickou stránkou. Nejvíce jsem vnímala hrůzné praktiky na pacientech a jejich děsivé pocity.
