Kniha: Vyhoďme ho z kola ven
Autor: Ken Kesey
Přidal(a): Iiwanka
Vydání:
Kniha Vyhoďme ho z kola ven (v originále One Flew Over the Cuckoo´s Nest) vyšla poprvé v roce 1962, ale napsána byla už o tři roky dříve. Já jsem četla vydání nakladatelství Maťa, které přeložil Jaroslav Kořán, páté vydání.
Zařazení díla do literárního kontextu:
Vyhoďme ho z kola ven je román druhé poloviny 20. století z prostředí psychiatrické léčebny, který zpracovává vliv Orwellovy antiutopie 1984, ale také se řadí do kontextu beatnické literatury.
Beatníci (Beat generation) bylo umělecké a literární hnutí v USA, které vzniklo ve druhé polovině 50. let a vyznačovalo se nespoutaným způsobem života, hledáním vlastního stylu, který se projevoval především v popisu životních zkušeností autorů (toulání po USA, zkušenosti s drogami, nezávislost). Do této generace se řadí například Jack Kerouac, Neal Cassady, Allen Ginsberg (Kvílení), Charles Bukowski nebo Henry Miller.
KEN KESEY(1935 – 2001)
Autor díla Ken Kesey bývá také řazen do generace Hippies, což bylo neorganizované hnutí, které se vyvinulo v 60. letech z generace beatníků. Základním cílem tohoto hnutí byla vzpoura proti společnosti, mír, láska, přátelství a svoboda. Často se shromažďovali ve větších skupinkách a požívali drogy. Pro cestování používali pokreslené školní autobusy (například Furthera Kena Keseyho) nebo autobusy Volkswagen.
Žánrová charakteristika:
Jedná se o román z prostředí psychiatrické léčebny, který je podobenstvím o životě v moderní společnosti a také úvahou o hranici mezi šílenstvím a „normálností“.
Podle literární teorie je román vrcholný epický žánr mohutný svým rozsahem, dějem, počtem postav a myšlenkovým záběrem, patřící do velké epiky. Což pro toho dílo zcela souhlasí – vyskytuje se zde velké množství postav (chovanci ústavu, lékaři, personál, ale hovoří se i o dalších osobách, které se v ději reálně nevyskytují a nezasahují do něj – například příbuzní pacientů), děj není nijak složitý, ale vyskytuje se zde mnoho retrospektivních pasáží, kromě klasické dějové linie (života v ústavu) se zde vyskytuje i mnoho jiných epizod (výlet na ryby, basketbal).
Kompozice:
– chronologická
Román se odehrává v reálném prostředí psychiatrické léčebny v USA v reálném čase (po válce).
Vypravěčem je náčelník Bromden, který chronologicky popisuje svůj příběh života v léčebně poté, co se tam dostane nový divoký chovanec McMurphy. Objevují se zde ale i retrospektivní pasáže, a to zejména Bromdenovy vzpomínky na dětství, které strávil v indiánské rezervaci. Je rozdělen do čtyř kapitol, které nenesou žádný název.
Román je vystavěn podle pravidel antického dramatu (expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa) a parafrázuje zápletku Kristova příběhu. Pracuje přitom s nespolehlivým vypravěčem, protože u Bromdena není nikdy jasné, co je popis událostí na oddělení a co jsou halucinace způsobené léky.
Děj:
V tomto díle se Kesey zabývá problémem odcizení, které nastává v poválečném světě kvůli anonymitě moderní společnosti. Zastává se jedince, který se dostane vlivem společnosti do nepřátelského prostředí.
Slečna Ratchedová pacienty ovládá díky svým autoritářským metodám, vyžaduje poslušnost, vlastní názor se zde netoleruje. Nikdo se jí nedokáže vzepřít. Až jednou oddělení dostane nového pacienta McMurphyho, zrzouna, který je nadšen životem a má ho rád. Do léčebny se dostal proto, že nechtěl pracovat a předstíral pomatenost. V léčebně se seznamuje s koktavým Billy Bibbitem, žárlivým Hardingem, Martinim, Cheswickem a hluchoněným náčelníkem. McMurphy celé oddělení zpřeháže vzhůra nohama. Zavedený řád mu není překážkou, aby ho porušil. Slečně Ratchedové pije krev. Přivádí ji k zuřivosti, ale Velká sestra to na sobě nedá znát, otřásá sice její autoritou, ale slečna Ratchedová se nevzdává.
Mlčí, i když dvakrát McMurphy rozbil okno u její sesterny, mlčí, když si McMurphy usmyslí hrát basketbal na jejím oddělení, mlčí, když chce vzít některé její pacienty na rybolov.
Další výraznou postavou je náčelník, hluchoněmý indián, který má halucinace. Myslí si, že slečna Ratchedová na ně pouští mlhu. Náčelník má v mlze pocit bezpečí. Jeho bezpečí ale bylo narušeno příchodem McMurphyho. Je zmaten, ale v hloubi duše ho obdivuje, že je veliký a silný. Jednou tento hluchoněmý indián promluvil. McMurphy není překvapený, jako by tušil, že to byla jen přetvářka.
Jednou McMurphy napadl černého ošetřovatele, když bránil jednoho pacienta. Náčelník se k McMurphymu přidal. Oba dva skončili na oddělení pro narušené a druhý den dostali elektrošoky. McMurphy nedá na sobě nic znát.
McMurphy sjednal pro Billyho Bibbita rande s prostitutkou Candy a uspořádal malý večírek. Měl to být zároveň večírek na rozloučenou, ale nevyšel. Plánovali, že McMurphy uteče, ale všichni ten osudný okamžik zaspali. I McMurphy.
Když ráno přišla slečna Ratchedová, byla znechucená. Poslední kapkou bylo, když přistihla Billyho Bibbita s Candy. Vyhrožovala mu, že to řekne jeho matce. Billy si ze strachu, že se to matka dozví podřezal krk.
McMurphy se neudrží. Skočí po Ratchedové a chce ji uškrtit, ale je přemožen. Na několik týdnů z oddělení zmizí. Z ústavu odešla spousta mužů, zůstali jen tři přátelé McMurphyho. Když se McMurphy objeví, je z něj jen vegetující troska. Byla mu provedena lobotomie. Jednou v noci ho se souhlasem ostatních kamarádů náčelník udusí. Nemohl nechat svého kamaráda trápit a dopřát Velké sestře pocit satisfakce, kdykoli by se na McMurphyho podívala. Náčelník si vzpomněl, že mu vlastně McMurphy ukázal způsob, jakým z léčebny utéct. Prohodil těžký předmět sklem a vrátil se do svého rodného kraje za lososy.
Témata:
Jak už to je u Keyseho děl zvykem, hlavní myšlenkou tohoto díla je boj jedince proti společnosti, který ale končí tragicky. Tento motiv se objevuje téměř ve všech jeho dílech a v tomto se dá dokonce aplikovat hned na dvě hlavní postavy.
Ať už na náčelníka Bromdena, který „bojuje“ se společností v ústavu pro duševně choré po svým – tedy tím, že předstírá, že je hluchoněmý a je mu tedy umožněn přístup do míst, kam by se ostatní pacienti nedostali. Jeho tragický konec spočívá v tom, že ve chvíli, kdy si najde kamarády, začne mluvit a poprvé v životě se dobře baví, Velká sestra všechno zničí – McMurphy prodělá lobotomii, ostatní z léčebny odchází a náčelník nakonec musí ze solidarity zavraždit svého jediného a nejlepšího kamaráda. Posléze utíká pryč a začíná „nový život“.
Hlavním jedincem, který bojuje proti společnosti, je ale spíše postava kriminálníka McMurphyho, který si chce usnadnit život, a místo drsné práce v nápravném zařízení předstírá šílenství. V nemocnici se skamarádí s několika dalšími blázny, dělá si z toho legraci, ale nakonec mu jeho plán zmaří Velká sestra, která ho nehodlá propustit. Bojuje s ní, jak se dá, ale když mu zkazí jeho plánovaný útěk, rupnou mu nervy a ona toho využije ve svůj prospěch tím, že mu nechá udělat lobotomii.
Hlavní myšlenka
Hlavní téma:
Za hlavní téma považuji působení agresivního a nevzdělaného, přesto vychytralého McMurphyho na nemocničním oddělení pro duševně choré a narušené pacienti. Dále všechny změny, které tu zavedl, jeho přátelství s ostatními blázny, na kterém si také slušně vydělal a jeho životní příběh.
Celkové téma:
Celkovým tématem je bezpochyby pohled na život v psychiatrické léčebně, na tamější praktiky, hierarchii pacientů, ale i personálu a všemožné středověké metody, které se zde i nadále používají. Obecně vzato je to nadvláda vrchní sestry Ratchedové nad ostatním personálem nemocnice i pacienty.
Vedlejší téma: Vedlejším tématem je příběh vypravěče – náčelníka Bromdena, který v knize popisuje a vypráví svůj život, všechny neveselé události, které musel protrpět, i všechny rasové útoky. Jako hlavní a velmi důležitý bod zde vidím přátelství McMurphyho a náčelníka, kteří se nečekaně spřátelí a táhnou za jeden provaz.
Hlavní postavy
Hlavními postavami této knihy jsou především psychicky narušení chovanci psychiatrické léčebny, kteří se ale většinou projevují jako normální lidé, kteří mají jen drobné vady (například koktání, epileptické záchvaty) anebo jsou to jenom staří váleční veteráni, o které se rodina nedokáže postarat a nechává je proto v sanatoriu.
Kromě pacientů se zde vyskytuje velké množství personálu nemocnice (doktoři, pomocní asistenti – popisování jako černí chlapi, zdravotní sestry), či příbuzní pacientů, kteří ale do děje nijak nezasahují, jenom se o nich vypráví.
Náčelník Bromden – velký indián, který je na psychiatrickém oddělení nejdéle ze všech pacientů. Přesto, že je velmi vysoký, umí být svým způsobem neviditelný, protože je velmi nenápadný a splyne s davem. Díky tomu si o něm všichni myslí, že je hluchoněmý, i když není. Protože si o něm toto myslí i personál nemocnice, jsou mu zpřístupněna místa, kam se obyčejný pacient z psychiatrie nedostane. Je velmi tichý, bojácný, věří v sílu rodiny a přátel, ale vlivem své nemoci má často halucinace a mluví z cesty, nebo vzpomíná na své dětství v indiánské rezervaci.
Sestra Ratchedová – hlavní zdravotní sestra na psychiatrickém oddělení, která je lehce obézní a má velká ňadra, která se ale neustále snaží schovat do své uniformy tak, aby ostatní nepoznaly, že je žena, protože to bere jako slabé místo. Je velmi obezřetná, všechny pozoruje, zapisuje si jejich činy do zápisníku a snaží se mít vždy všechno pod kontrolou. Je tichá, nemá žádné opravdové přátele, ale zároveň si jí nikdo nedovolí odporovat, protože velmi dobře manipuluje s lidmi. Nikdy nikoho z ničeho neobvinila, ale vždy jen naznačuje a chce dát ostatním pocit, že na to přišli a obviňují oni, ne ona.
Patrick Randle McMurphy – hazardní provokující hráč, který předstírá bláznovství, aby nemusel pracovat v nápravném zařízení a mohl se místo toho poflakovat v nemocnici. Je velmi svérázný, má rád společnost a mezi pacienty si hned najde kamarády a začne zavádět nová pravidla a neustále sestru Ratchedovou obtěžuje návrhy na zlepšení chodu oddělení. Má dobrý odhad na lidi – prokoukl nejen sestru Ratchedovou, ale i Náčelníka. Je velmi vypočítavý, ale zároveň se nebojí vsadit se a prohrát – důležitější pro něj je, aby ostatní viděli jeho odvahu a kuráž. Mluví velmi nespisovně, až vulgárně, protože tím ještě více podtrhuje svou upřímnost.
Černí kluci – pomocní zdravotníci, kteří jsou zde k službám sestry Ratchedové, která je má pod kontrolou. Ta je vybírá velmi pečlivě podle zvláštního parametru – toho, jak moc nenávidí svět a život (například jeden z černých kluků viděl na vlastní oči znásilnění své matky a smrt otce). Černí kluci mají také strach z hlavní sestry, ale jinak ve volném čase šikanují pacienty a poflakují se po chodbách.
Billy Bibbit – mezi ostatními pacienty vyniká svým věkem – naproti ostatním je poměrně mladý a má hezký obličej, takže vypadá jako herec a mohl by mít na každém prstu několik děvčat. Na první pohled na něm není nic zvláštního, ale trpí komplexy méněcennosti a také je až přehnaně závislý na své matce (která je blízkou přítelkyní sestry Ratchedové). Je neustále nervózní z toho, že ho jeho matka přehnaně hlídá, a proto koktá.
Harding – hlavní blázen psychiatrického oddělení (magor číslo jedna), který má vždy pro ostatní dobrou radu. Je vzdělaný a chytrý, protože vystudoval univerzitu a sám sebe jmenoval zástupcem pacientů. Díky své vyzrálosti a vzdělanosti často usměrňuje ostatní, protože ví, že vzpoura nic nevyřeší – na rozdíl od ostatních myslí i na budoucnost. Je hezký, má mladičkou ženu, ale je až přehnaně žárlivý.
Cheswick – neustále nespokojený a provokující pacient, který se velmi brzo spřátelí s McMurphym, protože je mu sympatické, jak je nespoutaný a dokáže všem na rovinu říct, co si myslí. On sám to sice také umí, ale jen na krátkou chvíli, protože jenom dělá ramena, ale když se má k něčemu schylovat, tak vždycky vycouvá. Zemře v bazéně při nešťastné náhodě, kdy se utopí, protože se zaklesne do mřížky na dně bazénu a než ho vyloví, je mrtvý
Doktor– nadřízený sestry Ratchedové, který si ale proti ní nedovolí nic podniknout, protože se jí bojí a ví, že má styky na vyšších místech. Má smysl pro dobrodružství, a proto podporuje McMurphyho aktivity, i když ví, že ho jen využívá. Nesnáší svojí autoritu a povinnosti, které mu náleží.
Turkle – jeden z nočních hlídačů oddělení, který se spřátelí s McMurphym a ostatními jeho kamarády. Dá se velmi snadno uplatit, protože je líný a v práci většinou spí. Díky tomu, že spal a nevzbudil ostatní, se McMurphymu nepovedlo utéct.
Candy – „štětka“, se kterou se zná McMurphy odjakživa, a která se spřátelí s ostatními blázny. Nejvíce s Billym, do kterého se svým způsobem zamiluje, protože je jí ho líto.
Umělecké prostředky:
Umělecké a jazykové prostředky využité v knize se liší podle toho, jaká postava je používá, protože tak ještě více dokreslují charakter různých postav.
Například vypravěč (indián Bromden) používá velmi bohatou slovní zásobu, která je zřejmě ovlivněná i jeho duševní chorobou či dětstvím stráveným v indiánské rezervaci, používá tak vymyšlená slovní spojení či výrazy, které ve skutečnosti neodpovídají realitě, a které si vymyslel pro pojmenování různých halucinací (mlha, Kombajn…).
Naopak kriminálník McMurphy mluví směsí všech možných podob jazyka – slangu, argotu, nářečí, frazeologie, v překladu je využita i nespisovná čeština. Mezi jeho typické výrazy (takové, které se v jeho řeči vyskytují častěji) patří kurvárny, děte, pejcha, kruciprdel, ajncvaj nebo kurvafix. Je tím ještě více podtržena autentičnost jeho původu a minulosti (kriminálník, nevzdělaný trestanec, agresor).
Obecně se v díle vyskytují často vulgarismy, přirovnání, nespisovné výrazy, ale i lékařské termíny a výjimkou není ani zastaralý způsob pravopisu (například perfersof).
Jelikož je dílo psáno v angličtině, můžeme se bavit pouze o jazykové stránce překladu, který ale nebyl vůbec snadný. O tom svědčí i jeho titul – v originále v angličtině One Flew Over The Cuckoo´s Nest a jeho doslovný překlad Přelet nad kukaččím hnízdem se ale používá pouze pro filmovou podobu díla. Jedná se o citát z dětského rozpočítávadlo, pro něhož je českým ekvivalentem název Vyhoďme ho z kola ven.
Autorův záměr:
Ken Kesey byl při tvorbě tohoto románu bezprostředně ovlivněn experimenty s drogami (zejména s LSD), na kterých se podílel jako dobrovolník placený vládou. Projekt probíhal v nemocnici pro veterány v Palo Alto a Kesey tam později také pracoval jako pomocník na psychiatrickém oddělení, odkud čerpal inspiraci pro náměty své knihy. Dá se tedy říci, že především postava náčelníka Bromdena je velmi ovlivněna požíváním drog – Kesey měl po jedné dávce LSD halucinace, ve kterých viděl mlhu a obličej indiána.
Jeho cílem bylo přiblížit čtenářům život v institucích pro duševně choré, na středověké metody, které se zde často ze zvyku stále používají (např. lobotomie) a také částečně pobouřit společnost a hledat hranici mezi „šíleným“ a „normálním“ člověkem.
Vliv díla:
Tento Keseyho román patřil mezi jeho nejlepší díla (jednalo se o první vydaný román, který ihned po vydání sklidil obrovský úspěch, a Kesey sám ho měl poté překonat a napsat něco lepšího) a mezi základní literární texty generace 60. let a zejména hnutí hippies.
Podle románu vznikl v roce 1975 v USA film Přelet nad kukaččím hnízdem českého režiséra Miloše Formana s Jackem Nicholsonem a Lousie Flatcherovou v hlavních rolích. Tento film získal více jak pět Oskarů, ale samotný Kesey snímek nikdy neviděl, a to jednak kvůli sporům o autorská práva, ale také kvůli narušení hlavní perspektivy děje – omezení vypravěče v roli indiána Bromdena, která byla kvůli filmařským záměrům zredukována.
