Kniha: Heinovské noci
Autor: Karel Šiktanc
Přidal(a): Little devil
Autor: Karel Šiktanc
- narodil se 10. července 1928 v Hřebči u Kladna
- český básník, textař a scenárista a kdysi působil také jako novinář a překladatel
- jeho otec byl truhlář
- vystudoval střední pedagogickou školu, ale vysokou školu nedokončil, dal přednost žurnalistické praxi
- novinářskou práci začal v Mladé frontě
- 1950 – 1960 byl redaktorem Československého rozhlasu
- 1961 – 1971 byl šéfredaktorem nakladatelství Mladá fronta
- v době normalizace nesměl psát, protože upadl v nemilost a musel opustit své zaměstnání
- publikoval z ciziny, střídal zaměstnání
- po listopadu 1989 působil v Obci spisovatelů
- spolu s J. Šotolou, M. Holubem, M. Florianem a dalšími autory sdružil kolem časopisu Květen skupinu básníků, kteří psali poezii všedního dne, zaměřenou zejména proti falešnému optimismu a neosobnímu přístupu k problémům doby a lidí
- později přešel k lyricko-epické poezii v nichž ukazuje, jak jeho generace dospěla v okupací
- píše též knihy pro děti a mládež (Kapela pana Anděla, Královské pohádky)
- je autorem televizních her: Nejkrásnější sen, Štědrovečerní romance(spolu s J. Šostolou)
- překládá ruskou poezii zejména B. Pasternaka, B. Suckého, J. A. Jevtušenko
- v roce 1989 obdržel cenu Jaroslava Seiferta (sbírka Srdce svého nejez)
- v roce 2000 cenu Českého literárního fondu
- za sbírku Šarlat získal Státní cenu za literaturu
- v roce 2010 ho český prezident vyznamenal medailí Za zásluhy
Další díla:
- Zaříkávání živých
- Nebožka smrt
- Český orloj
- Zimoviště
Kontext: Česká literatura (poezie) po roce 1945
- skupina básníků Všedního dne → přispívali do časopisu Květen → chtěli ve své poezii návrat ke každodenní skutečnosti, drobné věci života, hovorový jazyk – dialogy a navazují na skupinu 42 (tématem bylo velkoměsto, obyčejný člověk a jeho starosti), vzniká v 60. letech 20. století
- inspiraci čerpal ze svého dětství, vzpomínky na rodný kraj, smysl pro detail, neobvyklé spojení, hovorové výrazy, přímá řeč
Další autoři
- Miroslav Holub (Denní služba, Achilles a želva, Kam teče krev)
- Jiří Šotola (Hvězda Ypsilon, Svět náš vezdejší, Podzimníček)
- Milan Kundera (Poslední máj, Člověk, zahrada širá, Monology)
Rozbor díla: Heinovské noci (1960)
Literární druh:
- lyricko-epický (báseň; básnická povídka = důležitý obsah než forma – byronská povídka)
Literární žánr:
- lyricko-epická básnická skladba (elegie = žalozpěv)
Téma:
- autor vzpomíná na oběti vypálených Lidic, které znal jako dítě žijící ve vedlejší vesnici
Motiv:
- vliv hrůznosti války na lidskou psychiku
Časoprostor:
- Lidice, 10. červen 1942
Kompoziční výstavba:
- Kombinovaná
- Sloky, verše
Jazyková výstavba:
- lyrický subjekt = mluvčí básnického díla
- spisovný jazyk, nevlastní přímá řeč ( tak pojďte přátelé), nepoužívá interpunkci (jen občas vykřičníky), personifikace ( prapor se rozesmál,prapor kýval), tropy (růžový parníček,lustry višní), dynamické pasáže (vyvolává křestní jména → poslední oslovení obětí), slova přejatá (bagančata → vojenské boty, špehýrek → malé okénko)
Děj:
- Rozdělené na více částí. První částí popisuje, jak mu bylo 14 a jak němečtí vojáci vyšetřují, kdo vyvěsil rudý prapor na jeden z kladenských komínů → několik dní po přepadení Velkoněmecké říše bolševickým Ruskem, vyšetřování obyvatel, dětí.
- Další část začíná opakující se slokou (refrénem), která se po dvou stranách básně vždy zkrátí o jeden verš. Vyznívá silným milostným motivem. Popisuje podvečer, kdy němečtí vojáci začali uzavírat kruh kolem Lidic, probuzení lidí, vyhnání mužů do sklepa, kde byli zastřeleni, ženy a děti byly odvezeni ve vozech (děti budou mít nová jména, ženy do cel, táborů), popis toho jak Lidice hoří, jak je vojáci srovnávají se zemí, jak kopou hrob, okrádají mrtvé, zalévají hrob vápnem.
- V poslední části je jakoby přítomnost. Je mu 30 a vzpomíná na hrůzy, které se děly. Nese rudý prapor. Oslava komunistů?…
