Z mého kraje - rozbor díla (2)

rozbor-díla

Kniha: Z mého kraje

Autor: Antonín Sova

Přidal(a): Martina Hladíková

Antonín Sova (1864-1928)

Antonín Sova byl vynikajícím představitelem českého symbolismu a moderní poezie. Jeho dílo reflektovalo bohaté kulturní a emocionální rozměry českého života přelomu 19. a 20. století. Vedle básnické tvorby se také věnoval próze, esejistice a publicistice.
Sova se aktivně zapojoval do literárního života své doby a byl členem řady literárních spolků a sdružení. Jeho práce v Městské knihovně v Praze mu poskytla možnost propojovat se s literárními kolegy a podporovat literární vzdělávání veřejnosti.
Jeho básně jsou charakteristické pro svou melancholii, lyrickou jemnost a citovou hloubku. Vyznačují se precizním jazykem a bohatou obrazností. Často se zabýval tématy jako je láska, smutek, příroda a lidská osamělost.
Sova také psal o sociálních a politických otázkách své doby a byl známý svým humanistickým pohledem na svět. Jeho dílo zanechalo trvalý otisk v české literatuře a dodnes je považováno za důležitou součást české literární kultury.

Antonín Sova je autorem mnoha básnických sbírek a próz, z nichž některé z nejvýznamnějších jsou:

„Květy intimních nálad“ – sbírka básní, která se zabývá citovými projevy lidské duše.
„Zpěvy domova“ – další sbírka básní, která reflexuje českou krajinu a lidovou kulturu.
„Krvácející bratrství“ – politicky angažovaná poezie, vyjadřující sociální a politické otázky své doby.
„Hovory věcí“ – eseje a publicistika, které se zabývají literaturou, uměním a společenskými tématy.
„Za člověkem“ – prózy a povídky, které líčí lidské osudy a psychologické portréty postav.

Tato díla představují široký záběr Sovy tvorby a jeho schopnost proniknout do hloubky lidského duševního života i do sociálních a politických otázek své doby.

Literární kontext

Česká moderna

Tento autor je součástí skupiny spisovatelů označovaných jako Česká moderna, kteří se vynořili na přelomu 19. a 20. století a reagovali na konzervativní literární kritiku svými díly, která kombinovala prvky realismu, impresionismu a symbolismu.
Česká moderna byla hnutím mladých autorů, kteří se postavili proti ustáleným literárním normám a vyjádřili své postoje a požadavky ve formě manifestu.
V manifestu České moderny zdůraznili nesouhlas s politickou situací, odlišili se od starších spisovatelů, hájili svobodu tvorby a prosazovali individualismus.

Kromě tohoto autora byli dalšími významnými představiteli České moderny: Josef Svatopluk Machar, Otokar Březina, Josef Karel Šlejhar a František Xaver Šalda.

Rozbor: Z mého kraje (1892)

Téma:

Autorovy vzpomínky na prožitý čas v Pacově, kde vyrůstal. Obdiv k přírodě, největší pozornost je věnována řekám, mlze a oparu, jaru a probouzení se přírody.

Motivy:

Příroda, mlha, opar, jaro, mládí, klid, město, minulost, vzpomínky, roční období.

Literární druh:

Lyrika (vyjadřuje pocity, nálady, city, není zde tak důležitý samotný děj)

Literární žánr:

Přírodní lyrika (oslavování přírody, její krásy a moci)

Literární forma:

Poezie (psána ve verších a slokách)

Kompozice:

Básně jsou psány chronologicky
Sbírka 38 básní (novější vydání)
- Původní neobsahovalo báseň Krajina Českomoravského pohoří

Postavy:

Lyrický subjekt (sám autor) – Introvert, který nestojí o společnost. Rád se sám prochází přírodou. Rád pozoruje především řeky a rybáře, se kterými se ale nedává do řeči. Prostředí mu připomíná jeho dětství, na které s láskou vzpomíná.

Časoprostor:

Místo: Pacov (Jižní Čechy)
Doba: 19. století

Jazykové prostředky:

Spisovný jazyk
Kontrasty (klidná příroda x rušné město)
Jambický verš, často střídavý rým
Vliv impresionismu (popisování přírody všemi smysly)
Anafora (opakování shodného slova nebo skupiny slov na začátku za sebou jdoucích veršů)
Metafory (přenášení podobnosti na základě vnější podobnosti)
Archaismy (slova zastaralá, jejíž názvy se už aktivně příliš nepoužívají)
Inverze (změna slovosledu)

Děj jednotlivých básní:

Prolog

Autor nadevše miluje svůj rodný kraj a má ho hluboko ve svém srdci. Vnímá ho všemi svými smysly, obdivuje krásu lesů, vod a plání, zároveň vzpomíná i na krásné zvuky, které řeky a lesy vydávají.

Klášterní zátiší

Je zima, ale začíná se oteplovat a tají ledy, které odplouvají dál po řece. Příroda se ukrývá pod sněhem, svítí slunce a lesy šumí.

Květnový sen

Autor stojí v olšovém háji, padají listy a chvojí krásně voní. Ptáci zpívají a někteří odlétají. Autor se zamýšlí nad tím, kam asi letí.

U „Čtyř krejcarů“

Autor je v lese, pozoruje několik chalup, které zde stojí. Voní jalovec, roste kapradí a vřes, zpívají ptáci.

Stesk honicích psů

Nadlesný byl dlouho vážně nemocný. Jeho psi oddaně čekali, až bude jejich zase zdravý. Nadlesný zemřel a psi smutně stále čekali.

Před lety ještě…

Kdysi dávno po silnicích velmi pomalu jezdily vozy, které byly poezií silnic. Nahradil je vlak, který hlasitě a nehezky duní.

Do Ameriky

Někteří lidé se snaží dosáhnout lepšího života a opouštějí svojí vesnici. Přestože tam žili v bídě, mají ji stále ve svém srdci.

U strže

Autor touží si lehnout do trávy, odpočívat a na nic nemyslet. Jenom pozorovat mraky, hmyz a motýli. Na zemi se leží krásně, stejně jako mrtvým v zemi.

Dětská vzpomínka

Autor vzpomíná na doby, kdy byl dítětem. Měl velkou představivost a byl bázlivý. Chodil do tmavého lesa, vnímal přírodu kolem sebe.

Opuštěné lomy

Je poledne a velké teplo. Země je vyhřátá, tráva je kvůli vedru vyschlá. Zvířata jsou schovaná, vylétlo pouze několik bělásků a brouků. Na slunci se sluní myš a rostou pampelišky.

Cestou

Znovu je vedro, ale stíny stromů nabízejí příjemný chlad. Je hezké se pod nimi procházet. Krajina je tichá, autor vidí pouze ovce a cítí vůni angreštu.

V oddechu

Po konci školy se z ní hlučně vyhrnou děti, připomínají hejno ptáků. Vychází i starý pan učitel a nalézá chlad u potoku, který vydává krásné zvuky.

Figurka

Do vsi přišel krejčík z Vídně, oblečen velmi švihácky. Nosil cylindr a kouřil cigaro. K ostatním se choval povýšeně a myslel si, že díky tomu, že je oblečen módně, je něco víc.

Korový domek v oboře

V oboře stojí dům z kůry. Kolem létají ptáci, běhají laně a nachází se stín nabízející příjemný chládek.

Zlatá kniha

Autorův otec měl zlatou knihu, do které si psal jména tehdejších školáků. Kniha krásně voní a tenké stránky tiše šumí. Kniha je však již velmi stará a dnes jsou všichni mrtví.

Rybníky

Rybníky nabízí mnoho krásy. Hladina se krásně leskne, jsou domovem pro sluky a kachny s krásným peřím. Nabízí chlad a osvěžení.

Táborské kraje

Autor má rád okolí Tábora. Vzpomíná na zdejší horké slunce, žloutnoucí obilí, poštu a hájovnu. Kraj nabízí i zborcené hrady, které oslavují Jana Žižku.

Krajina Českomoravského pohoří

Autor vzpomíná i na svoji milovanou Vysočinu. Je to drsný kraj s dlouhými lány a neustálým větrem.

To u nás jsme

Krajina je plná lesů i černých škvárů na zemi. Děti si hrají a zpívají.

Lilkový květ

Na konci horkého léta rostou brambory, které jsou typickým jídlem chudých v autorově kraji. Na bramborových keřích rostou lilkové květy, které autor pro jejich krásu obdivuje. Užívají si je i bělásci, kteří na ně sedají.

Potoky

Autor má rád potoky uprostřed lesů. Je u nich ticho, nese se mlha a jenom hluk z vesnic a bučení krav z dálky doléhá.

Při čtení Bret Harta

V dnešní době už není dobrodruhů. Mladí se dobrodružství bojí, nechtějí zkoušet nic nového, volí radši jistotu. A tak raději žijí v bídě a v hospodě se opíjejí.

Pole

Země je rozžhavená a klasy dozrávají. Pole jsou plné zlatých klasů. Kdo tvrdě pracoval a zasadil mnoho obilí, teď zaslouženě sklízí plody své práce.

Žně

Je čas žní. Celý den projíždí vozy plné obilí. Dozrávají i makovice. Všichni se radují a oslavují výsledky své práce.

Návrat domů

Muži se s kosami vrací po celém dnu práce domů, zní smích dívek a štěkot psů. Výminkář, který je starý na práci na poli, a tak pomáhá s hlídáním dětí, si nechává od ostatních vyprávět o dni na poli. Pole mu moc chybí.

Partie ze Stražiště

Na vrchu je vidět zapadající slunce, zraje tam ostružiny a ořechy. Na keřích si pavouci vyrobili pavučiny. Cesta na nejvyšší vrch je obtížná, ale význam z něj stojí za to.

Podzim

V parku mezi topoly a duby stojí zámek. Ztrácí se v podzimní mlze.

Starý chirurg

Lékař snil o prestižním místě ve městě, kde by budil velkou úctu. Zůstal však navždy léčit lidé na vesnici a žil v malém domku. Zemřel a jeho hrob se vůbec neodlišoval od těch ostatních.

Byl městys malý

Autor vzpomíná na městys s topolovou alejí, krámky a vrabci, a to vše během podzimu.

V chalupě

Je čas večeře, kterou je mísa brambor a kyselé mléko. Lidé jí, povídají si, za oknem je podzimní krajina, krávy bučí a vítr hraje. Po večeři si každý dělá to své, hospodář si hraje s dítětem, babička přede a dědeček si čte.

Meditace

Je zima a sněží. Sníh pokryl i domky a sněhové vločky dál divoce padají.

U „Josifa“

Po mši v kostele se lidé chodí zahřát do krámku u Josifa. Pan Josif tam rád hraje karty a ani jeho manželka ho nepřemluví, aby už šel domů. Když pro otce pošle svého syna, opilý otec chce se smíchem prodat svoji ženu v kartách.

Pouť v zimě

Do zasněženého městysu přijela pouť. Na náměstí stojí stánky a boudy. Valí se davy lidí, kteří si chtějí užít pouť. Na to reagují mrzáci, kteří stojí nedaleko a žebrají.

Sedláci

Sedláci jsou chudí a vzájemně si nepomáhají, ale naopak se často hádají. Svými konflikty jsou známí už i u soudce.

Ježíšek

Autor oknem sleduje zasněženou krajinu. Prohlíží si i vánoční výzdobu a ví, že za chvíli přijde s dárky Ježíšek a děti budou velmi šťastné.

Zimní odpoledne

Lidé se baví v nalévárně, zatímco venku sněží. Hraje se tam na harmoniku a kejklíři ukazují své triky s dýkou a mečem.

Při západu slunce v Želivě

Je velmi mráz a napadlo mnoho sněhu. Všude je ticho, ani ptáci nelétají. Kněží jdou silnicí, nevidí kvůli zapadajícímu slunci.

Epilog

Autor upozorňuje, že v předchozích básních vyzdvihl jen pouze několik svých oblíbených míst v tak oblíbeném kraji.