A láska má tě neděsí?

 

Báseň: A láska má tě neděsí?

Autor: Josef Václav Sládek

Přidal(a): KararaL

 

Josef Václav Sládek (1845 – 1912)

• Český spisovatel, básník, novinář, překladatel a zakladatel české poezie pro děti. Řadíme ho do realismu.
• Vzdělával se na gymnáziu v Praze a pokračoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
• Procestoval Spojené státy americké, což mělo významný vliv na jeho tvorbu.
• Přeložil 33 dramat od Williama Shakespeara.
• Byl členem České akademie císaře Františka Josefa I.

 

Tvorba:

• Mezi hlavní témata jeho tvorby patří český venkov, dětství, domov a lidské hodnoty.
• Mezi významná díla pak patří básnické sbírky Jiskry na moři, Sluncem a stínem, Selské písně a České znělky a poezie pro děti Skřivánčí písně.

 

Rozbor básně: A láska má tě neděsí?

Základní charakteristika:

• Literární druh – převážně lyrický
• Literární žánr – báseň
• Literární forma – poezie
• Rok publikování – báseň byla poprvé publikována v roce 1868 – součástí almanachu Ruch.
• Pseudonym – Sládek použil pseudonym Vojtěch Černý při publikaci této básně.

 

Téma a motivy:

• Téma – báseň se zaměřuje na rozdíly mezi mladou láskou a zkušenostmi staršího člověka.
  • V básni je mladá osoba popisována jako nezkušená a plná naděje. Naopak starší člověk je zkušený a ztratil schopnost se smát.
• Motivy – rozdíl v pohledu na svět, jed, slunce, poepě, láva

 

Další charakteristika:

• Postavy – muž a dívka
• Zajímavé/důležité – celá báseň je vystavěna na protikladu
  • Báseň končí otázkou, zda láska může být pro staršího člověka děsivá kvůli jeho zkušenostem.

 

Rozbor textu

Legenda (jazykové prostředky):

■■ Archaismus ■■ Zdrobnělina ■■ Metafora ■■ Metonymie ■■ Epiteton  ■■ Anafora ■■ Hovorový jazyk ■■ Citově zabarvený výraz 

 

A láska má tě neděsí?

Ty’s malé ještě poupátko

a já už velký matky syn,

ty slunce teprv, drobátko,

a já už hledám chladný stín.

 

Ty úsměv jen máš pro ten svět,

já odnaučil již se smát,

já s rozbitým se vracím zpět,

člun tvůj chce teprv v běh se dát.

 

Ty’s ret nahnula v žití mok

a já už často jed v něm ssál.

Ty díš: dřív blaha mnohý rok,

já: mír kéž hned mi pán bůh dal.

 

Tvé s rosou kalich květinný,

mé srdce číš, v ní lávy var

až rozbije se v střepiny,

zda tebe též nespálí žár?

 

Ty studánka, já potok z hor,

já chladný muž, ty dítě jsi,

znám svět, ty srdce vlastní skor’,

a láska má tě neděsí?

 

Rým: ABCB

 

Vysvětlení:

• Archaismus:
  • „díš“ = říkáš
• Zdrobnělina:
  • „poupátko“ = malé poupě
  • „drobátko“ = drobek
• Metonymie
  • „malé ještě poupátko“ – mladý věk a nevinnost.
• Hovorový jazyk
  • „ty’s“ = ty jsi
• Metafora:
  • „mé srdce číš, v ní lávy var“ – intenzivní emoce
• Epiteton:
  • „velký matky syn“ – zdůraznění dospělosti
• Anafora:
  • „a já už “ – opakování na začátku veršů
  • „já “ – opakování na začátku veršů
• Citově zabarvené výrazy:
  • „mír kéž hned mi pán bůh dal“ – vyjádření touhy po klidu