Alkoholy – rozbor díla k maturitě (2)

rozbor-díla

 

  Kniha: Alkoholy

  Autor: Guillaume Apollinaire

  Přidal(a): Markus

 

 

Informace o autorovi: Guillaume Apollinaire

Guillaume Apollinaire, francouzský básník, dramatik a anarchista, se narodil, jako nemanželský syn, v roce 1880 v Římě. Dětství strávil s matkou, polskou šlechtičnou, v Monaku a později v Paříži. Jeho otec byl neznámý.

V Paříži, kde žil převážnou část svého života, založil několik časopisů (např. Moderní literatura, Pařížské večery). Pracoval v bance, dále jako vychovatel a redaktor. Začátkem roku 1902 se Apollinaire vydal na cestu po Německu a střední Evropě. Zavítal i do Prahy, kde ze svého pobytu vytěžil povídku Pražský chodec.V 1. sv. válce, které se zúčastnil jako dobrovolník, sloužil u pěchoty a dělostřelectva. Byl 2x raněn a po zotavení pracoval v oddělení pro styk s tiskem.Oženil se v roce 1918, manželství trvalo jen několik měsíců a v témže roce, ve 38 letech, zemřel na španělskou chřipku.

Apollinaire byl obdivovatelem a představitelem literárního kubismu. Jeho umělecká koncepce vycházela ze symbolismu. On a jeho druhové pak byli označováni za „modernisty“, jejich směr za „modernismus“. Pro svůj „modernismus“ je Guillaume Apollinaire považován za průkopníka nových uměleckých směrů začátku 20. století-literární avantgardy (kubismu, dadaismu, surrealismu). Jeho básně ovlivnily mnoho českých umělců, např. Jiřího Wolkera (Svatý kopeček), Vítězslava Nedbala (Podivuhodný kouzelník) nebo Konstantina Biebla (Nový Ikaros).

 

Další tvorba:

  • Stín mé lásky, Kaligramy – básnické sbírky
  • Zavražděný básník, Zahnívající kouzelník– próza
  • Prsty Tirésiovy – drama

 

Rozbor díla: Alkoholy

Nakladatelství:

  • Odeon, Praha 1996 – 2. vydání

 

Překlad:

  • Z francouzského originálu přeložil Petr Kopta

 

Charakteristika:

  • Alkoholy jsou nejslavnější sbírkou francouzského básníka polsko-litevského původu, průkopníka avantgardní literatury. Autor ve své knize představil nový typ poezie, založený na zásadách absolutní svobody umělce. Jeho moderní báseň se má podobat stránce novin, obsahující neroztříděné útržky skutečnosti, zasahující do několika témat současně a nabízející různé žánrové polohy.
  • Básně jsou ovlivněny kubismem (polytematičnost, rozklad výpovědi na malé části) a futurismem (uvolněná grafika, volný verš, vypuštění interpunkce). Apollinairova poezie, založená na volné asociaci představ, se neřídí pravidly logiky a rozumu. Usiluje o to, aby básně samy vytvářely skutečnost, ne ji jen reprodukovaly nebo popisovaly. Jsou volnými toky jeho představ, představují hru fantazie.

 

Děj a kompozice:

  • Sbírka obsahuje 42 básnických skladeb, které se navzájem odlišují jak svým rozsahem, tak tématikou. Doba jejich vzniku spadá do let 1898 – 1913. Jedná se o polytematické básně, tvořené pomocí asociace, jejichž smyslem je prolínání témat a současně popření chronologie děje. Námět autor čerpá ze svého mládí, cestování, hledání lásky i ze smutku opuštěného milence, vyslovuje radost ze života, opájí se jeho krásami.
  • I když se jedné o polytematickou sbírku, společným momentem je snaha lyrického subjektu hledat sama sebe v chaosu rodícího se nového světa. Nechat se nést jeho dynamikou, energií a nacházet i ve starém, odcházejícím a únavném světě ono nové.

 

Jazyk a styl:

  • Autor odstranil ve své sbírce interpunkci a osvobodil tak slova a věty. Většina básní má rozvolněnou skladbu.
  • Nejčastěji užívaným veršem Alkoholů je alexandrín, tedy dvanáctislabičný (mužský) a třináctislabičný (ženský) rýmovaný verš. Objevuje se ve většině básní, kde je ho užito buď pro celou báseň, nebo pro její podstatnou část. Také častý je osmislabičný verš. Méně časté jsou verše o sedmi, šesti nebo čtyřech slabikách. Volný verš je typický pro první báseň sbírky – Pásmo. Volnými verši rozumíme určité verše, které nemají stejný počet slabik, jsou tedy rozdílných délek.
  • Apollinaire v Alkoholech užívá několik typů rýmů, nejčastěji střídavý rým (ABAB), např. Píseň Nemilovaného. Sdružený rým (AABB) se objevuje v např. v Pásmu, obkročný typ (ABBA) je spíše nahodilý (báseň Ženy).
  • Jazyk jeho poezie tvořily výrazy knižní i lidové, inspiroval se hovorovým jazykem, uplatňoval technické výrazy i topografické názvy, neologismy a archaismy, nebál se ani vulgarismů.

 

Obsah:

  • Dílo Alkoholy má pět samostatných částí – Píseň milovaného, Oheň, Rýnské básně, Zásnuby a Ve vězení.
  • Snad nejdůležitější a nejznámější z celé sbírky je úvodní Pásmo, které vzniklo roku 1912.
  • Báseň má ráz dostředivý, kde asociace a motivy jednotlivých mikrotémat se sbíhají do jedné vize světa. Básník, lyrický subjekt, prochází Paříží a pomocí vzpomínaného „já“ evokuje vlastní vzpomínky. Autor předkládá obsah svého vědomí v jakémsi syrovém, nezpracovaném stavu, jako proud, připomínající poněkud „vnitřní monolog“. V Pásmu se obrazy a místa děje rychle střídají, vzpomínky a sny se mísí s realitou. Jedná se o nevázaný tok nálad, dojmů, emocí, vzpomínek, představ, nápadů a pocitů. Mísí se zde časové roviny, staré motivy se prolínají s novými. Apollinaire v Pásmu zrušil starou kompozici básně založenou na logickém rozvíjení obrazu či myšlenky a objevil kompozici novou, založenou na volném proudu vědomí, jež do sebe pojímá bez přechodu a často bez zjevného logického sledu.
  • Jedním z témat básně je současná moderní doba, se svými technickými vynálezy. Dále se básník vymezuje vůči uplynulé době, která vzhlížela k antice a vyzdvihuje rychlost, s jakou se vyvíjí jeho současnost.
  • Neměnné, přesto stále moderní je pro Apollinaira náboženství. Některé náboženské motivy jsou v básni spojovány s technickými pokroky (obraz Krista – letce). Motiv křesťanství se též pojí se vzpomínkami na dětství. René Dalize byl skutečným přítelem z tohoto období.
  • Dalším tématem je láska a její marnost. Básníkovo prokletí je jeho věčná touha po naplněné lásce, která nepřichází. Druhou polohou je téma prodejné lásky. On se jí oddává, aby zapomněl na svoje trápení, a zároveň prodejné dívky lituje („Ty ženy nejsou zlé i ony mají svoje svízele“).
  • Velkým tématem je také cestování a s ním spojené motivy evropských měst (Prahy, Říma, Marseille, Amsterodamu) a motivy exotiky (melouny, citroníky, japonská mišpule).
  • Závěrečný námět dal název celé sbírce. Autor v něm oslavuje život, kterým se opíjí jako alkoholem.
  • Pásmo tvoří jeden celek nepravidelně dělený do různě dlouhých slok. Ve slokách je od 1 do 28 veršů. Sloky o jednom verši nalezneme hned na začátku a konci básně. Odstupy mezi slokami jsou využity k změně mezi tématy, místy (Marseille, v Koblenci, v Římě), nebo pro umocnění jednoho okamžiku (např. výjev vzletu Krista – aeroplánu doprovázeného různými druhy ptáků).
  • Báseň je psána volným veršem. Verše jsou neobvyklé svojí délkou a velmi krátké, jsou spíše výjimkou (např. slunce uťaté). Všechny vždy začínají velkým písmenem.

 

Velmi často je užito opakování:

  • Toť strom jenž celičký je modlitbami obsypaný
  • Toť dvojí šibenice věčnosti a ctnosti
  • Toť šesticípá hvězda toť ó sláva

 

Rým v Pásmu je převážně sdružený, nicméně se ojediněle objevují i verše, které postrádají rýmový ráz.

Apollinaire využívá 1. osobu č.j. pro vyjádření svého přítomného já, tedy pro sebe samého. Osoba 2., č.j. se vyskytuje v Pásmu častěji a autor pomocí ní vyjadřuje své mladší já ve vzpomínkách a v minulosti.





Další podobné materiály na webu: